Divinity: Dragon Commander

Začněme ale hezky od začátku. Jako jeden z potomků mocného krále Sigurda jste žili celkem pohodový život až do doby, než vaši sourozenci došli k závěru, že váš otec je jenom ubohý slaboch a nemilosrdně jej zavraždili. Tím rozpoutali po celém Rivellonu válku a právě v této chvíli vás (jediného potomka, který se na královraždě nepodílel) vyhledal mocný čaroděj Maxos, který se vám rozhodl svěřit nelehký úkol v podobě znovu sjednocení říše a opětovného nastolení míru.

Hned po úvodním intru budete uvedeni na palubu “Havrana”, mocné bitevní lodi, která nejenže umí létat, ale zároveň slouží jako vaše mobilní velící středisko. Na ní se také vyskytují vaši generálové, rádcové, výzkumníci a v neposlední řadě i již zmíněný Maxos. A tím se dostáváme k RPG části hry.

Běhěm vašeho vládnutí se totiž můžete volně pohybovat po své lodi a podobně jako třeba ve Starcraftu 2, interagovat s dalšími členy posádky.  Jestli si však myslíte, že se jedná jenom o jakousi výplň, musíme vás zklamat. Během svého pobytu na lodi se totiž můžete účastnit zasedání vašich rádců, při kterých budete rozhodovat o budoucnosti vašeho impéria a mnohá z vašich rozhodnutí se podepíší na vaší oblibě u jednotlivých ras.

Mezi ty se řadí trpaslíci, elfové, nemrtví, gnómové a ještěři. Každá rasa má však jiný pohled na svět a bude na vás, ke které se při svém rozhodování přikloníte. Výsledné rozhodnutí pak bude mít vliv na vaši popularitu po celém království a pokud budete například nuceni bojovat na území ovládaném k vám nakloněnou rasou, získáte tak i výhodu v samotné bitvě.

Vám překládaná rozhodnutí navíc patří k těm zajímavějším a můžete tak například vynášet verdikty nad možností homosexuálních svazků (tím však rasu fanaticky věřících nemrtvých určitě nepotěšíte), povolení určitých halucinogenních bylinek pro lékařské účely nebo třeba zrušení výuky náboženství ve školách a její nahrazení přírodovědnými obory (tímto krokem zase potěšíte rasu technokratických gnómů). Na všech těchto rozhodnutích je vidět, že se autoři nebojí rýpnout do vosího hnízda a je fajn, že vás nechají rozhodovat i o poněkud kontroverznějších tématech, která hýbou i světem naším. 

Mimochodem, vaši generálové jsou také jenom lidé a žádný z nich se nebude bát projevit svůj vlastní názor na vaše vládnutí. Podobně jako u vašich kancléřů se zde setkáte s perfektně propracovanými osobnostmi, jejichž názory a životní příběhy vás budou bavit i po několikátém dohrání. V rychlosti jenom zmíníme, že se můžete těšit na aristokratického ještěra Edmunda, klasického válečného veterána Henryho, divokou Scarlett a feministku Catherine.

To ale pořád není vše. Ještě je tady ta záležitost s vaší princeznou! Ano, jako správný vládce potřebujete přece manželku. Vybírat tak můžete rovnou ze čtyř a to konkrétně elfí princeznu Lohannah, nemrtvou Ophelii, trpasličí Aidu a ještěří Camillu. Každá princezna má navíc svoji jedinečnou osobnost a vlastní příběh, který můžete do značné míry ovlivňovat.

Například taková Ophelia časem zatouží po lidském těle, aby sama sebe zachránila od zhoubné nemoci a zároveň mohla uspokojit některé z vašich potřeb, které jako chodící kostra nezvládá. Jak to všechno dopadne vám neprozradíme, ale věřte, že můžete její příběh velmi ovlivnit. Když pak vezmete v potaz, že si při další hře můžete zvolit princeznu jinou, můžeme vás ubezpečit, že vás bude čekat o dost odlišnější dobrodružství a hra tak získává kladné body za znovu hratelnost.

Pojďme se teď ale podívat na hlavní složku hry, kterou je podobně jako v sérii Total War kombinace tahové strategie a real-time bitev. Jako první se tedy zaměříme na mapu tahovou. Ta je rozdělena na jednotlivé zemičky a v každé z nich můžete postavit jednu ze čtyř budov. Těmi jsou kasárna (umožňují produkci jednotek v dané zemi), zlatý důl (zvyšuje příjem zlata), hospoda (generuje hratelné karty) a výzkumné centrum (produkuje výzkumné body pro vašeho draka).

Kromě toho můžete samozřejmě verbovat jednotky, zabírat nová území nebo třeba zahrát jednu z karet. Ty vám například umožňují na jedno kolo snížit nebo naopak zvýšit produkci zlata v jednom z regionů (vašem či nepřátelském), snížit populaci daného území na polovinu nebo třeba naverbovat na jedno kolo partu žoldnéřů, kteří mohou být rozhodující posilou ve vyrovnané bitvě. Samotný systém karet je velice jednoduchý na pochopení a poskytuje vám nespočet možností, jak ovlivňovat dění na strategické mapě.

No a když už mluvíme o bitvách, měli bychom zmínit, že ty můžete nechat vybojovat jednoho z vašich generálů (každý má své strategické výhody, ale musíte za jejich služby platit), imperiální armádu (normální auto-resolve) nebo bitvu vést osobně. Pokud zvolíte možnost poslední, hra se automaticky přepne do RTS módu a je jenom na vašich schopnostech, jestli dokážete zvítězit.

Jestli je však jedna oblast, ve které Dragon Commander pokulhává, tak tou je právě zmíněná RTS část. Na jejím začátku se objevíte na bitevním poli s jednotkami, které jste si přinesli z části tahové a na základnách (oblasti, ve kterých se nachází stavební parcely) můžete postavit další kasárna a továrny. Z těch pak budete chrlit jednu jednotku za druhou a začnete vytvářet svůj „deathball”. A právě tady se něco zvrtlo. Namísto vymýšlení propracované strategie je daleko efektivnější chrlit hordy jednotek a co nejrychleji zabírat další základny. Na těch opět postavíte kasárna společně s továrnami a stejnou taktikou pokračujete dále.

Samotné bitvy také nepůsobí o moc taktičtějším dojmem a místo důkladného rozmístění jednotek nebo užití jednotek specializovaných, je daleko jednodušší a často i efektivnější spolehnout se na množství. A to je škoda, obzvlášť když vezmeme v potaz, že jednotky které můžete během bitvy vyrábět podléhají vámi vynalezených „upgradům” z části tahové. Zároveň zamrzí, že musíte jednotek vyrábět tolik, neboť vám pak nezbývá dostatek času na vyblbnutí se s vaším drakem.

Abyste tomu správně rozuměli, jakožto jediný potomek Sigurda v sobě nesete nějaké ty dračí geny a po uplynutí určité doby od začátku bitvy se v jednoho takové draka můžete proměnit a rázem se tak přesunout do FPS části hry. V té se můžete volně pohybovat po celém bojišti a v rámci nových vychytávek pokrokového průmyslu také využívat i svůj osobní „Jet pack”. S ním si užijete kupu legrace a hlavně se s jeho pomocí dostanete kamkoliv během několika málo vteřin.

Další skvělou věcí na vašem drakovi je možnost používat speciální schopnosti, které vyzkoumáváte během části tahové. Ty se dále dělí na aktivní a pasivní a umožňují vám kupříkladu chrlit speciální kyselinou poleptané střely, které zraňují vaše nepřátele ještě nějaký čas po zasažení. Naopak, jestli raději hrajete v roli podpůrné, můžete po svých vlastních jednotkách pálit střely léčivé nebo třeba zařvat jako správný drak a motivovat tak spřátelené vojáky ve vaší blízkosti k rychlejšímu pohybu.

Neustále však musíte mít na paměti, že při přivtělení se do podoby draka máte poměrně limitované schopnosti řízení vaší armády. Například při výběru kontrolní skupiny musíte kromě daného čísla podržet tlačítko ALT, neboť normální číslice v této podobě aktivují speciální schopnosti draka. Také nemůžete v dračí formě vyrábět jednotky a vaše velitelské možnosti jsou celkově o něco omezenější. Dříve nebo později tak stejně budete muset svou dračí formu opustit a vrátit se do svého velícího módu. Tomu by zase nezaškodilo elegantnější ovládání kamery, které zamrzí obvzvláště při napínavých bitvách s dalšími lidmi.

Multiplayer je pak kapitolou sama pro sebe a sčítá nesčetné možnosti realizace jednotlivých zápasů. Můžete si tak zahrát proti AI, s kamarády po „lance” nebo po internetu s úplně neznámými lidmi. Pokud tedy přijdete této hře na chuť a toužíte po kompetitivním zážitku, i toho se můžete v Dragon Commanderu dočkat.     

Co se grafického zpracování týče, Dragon Commander vás možná neoslní dokonalými grafickými efekty, ale nelze mu upřít líbivý „steampunkový” styl, který oceníte hlavně při cestování po vaší lodi. To samé se bohužel nedá říci o samotných jednotkách, které na nás osobně zapůsobily poměrně zvláštním dojmem. Jedná se ale o věc vkusu  a strhávat za tento krok body určitě nebudeme. Situaci navíc vylepšuje atmosférický soundtrack, který vás dokáže příjemně naladit.

Divinity: Dragon Commander rozhodně patří k jednomu z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Je to unikátní mix více žánrů, který vyniká na poměry strategie excelentní RPG částí a chytlavým tahovým módem. A ačkoliv je škoda, že samotná RTS část nedosahuje kvalit zbytku hry, i kdybyste měli každou bitvu nechat na vašich generálech, zbytek hry by pořád stál za vyzkoušení. Shrnuto podtrženo, máme tady unikátní hru, která se rozhodně nebojí experimentovat a pokud se jí rozhodnete odpustit několik málo nedodělků a trošku slabší RTS část hry, budou na vás čekat desítky až stovky hodin zábavy. Divinity: Dragon Commander si tak od nás odnáší hodnocení 82 %.