Disciples 3: Renaissance

Tahových strategií dnes už tolik nevychází, přitom právě na léto lze jen těžko najít vhodnější žánr. Hráči, kteří neholdují venkovním radovánkám, mají spoustu času, zároveň se jim v tom horku ale nechce freneticky střílet. Rádi by něco pomalejšího, což tahové strategie rozhodně jsou. Navíc nevadí, když si čas od času mezi tahy odskočíte třeba k vodě. Až se vrátíte, najdete hru tak, jak jste ji opustili. Inu, možná si to příliš idealizujeme, protože hlavním důvodem pro to, že tahových strategií mnoho nevychází, je především malý zájem hráčů o ně. Ještě že se najdou světlé výjimky typu Disciples, jehož třetí díl právě vychází. Historie této série se začala psát v roce 1999 a první dva díly měla na svědomí společnost Strategy First, která však už de facto zanikla. Pokračování tak připravilo ruské studio Akella.

 

 

Tvůrcům se docela dobře podařilo původně dvourozměrnou sérii převést do třetí dimenze a přitom zachovat typické prvky jako zábavné bitvy na hexových polích či vylepšit systém vývoje hlavních hrdinů. Disciples 3 totiž stejně jako jeho předchůdci není ryzí tahovou strategií. Podobně jako v případě Heroes of Might and Magic nebo Kings Bounty: The Legend se jedná o mix tahové a RPG hry. Až tři hlavní hrdinové sbírají prostřednictvím vyhraných bitev zkušenosti a stoupají v úrovních. Budete vylepšovat jejich vlastnosti jako šikovnost, intelekt nebo sílu, což závisí především na zvolené třídě charakteru. K tomu se budete muset proplést labyrintem schopností a co nejšikovněji namíchat účinný mix z pasivních a aktivních abilit pro své reky.

 

 

Každý z hrdinů může komandovat maximálně devět pobočníků. Kolik jich ve skutečnosti bude, to závisí především na vůdcovských bodech, jejichž počet ovlivníte jak získáváním nových úrovní, tak v rámci protežování některých schopností. Zpočátku vaši pobočníci nevypadají zrovna impozantně a co do účinnosti jsou poměrně slabí. Teprve jakmile se vám podaří postavit město a patřičně ho rozšířit o důležité budovy, umožníte jednotkám, aby postoupily na další úrovně. Obzvlášť důležitá je ve výstavbě magická věž. Bez ní se totiž připravíte o možnost sesílat kouzla na různých místech mapy. To se hodí, protože takto můžete nepřátelskou skupinu hezky oslabit ještě předtím, než začne samotná bitva.

 

 

Ve fantasy světě Disciples 3 opět zápolí tři frakce, a sice Impérium, Elfové a Legie zatracených. Všichni mají samozřejmě poněkud odlišné jednotky, i když rozdíly jsou především vizuální. Když dojde k boji, posunujete své jednotky klasicky po hexových políčkách a vykonáváte s nimi v podstatě jen tři různé akce: útok, kouzla či léčení. Oproti předchůdcům či třeba Heroes of Might and Magic však hra přináší jedno zajímavé vylepšení zvyšující taktický potenciál. Jedná se o takzvaná „fokusová pole“, neboli pole, kde se jednotky dokáží obzvlášť dobře soustředit a být výrazně efektivnější. Tato políčka jsou na bojišti rozdělena vždy náhodně. Někdy k nim můžete mít blíže vy, jindy protihráč. Důležitým faktorem průběhu boje tak je, co nejdříve tato políčka obsadit svými jednotkami. Bohužel, umělá inteligence to tak docela nechápe, a přestože má k poli blízko, často kolem něj projde, i když s vlastní jednotkou stojíte pouhá dvě políčka vedle a je jasné, že zvýhodněné pole získáte a pak na nepozorného protivníka zaútočíte. Pokud se naučíte této výhody opravdu využívat, získáte velkou výhodu, proti umělé inteligenci dokonce takovou, že se hra stane poměrně jednoduchou.

 

 

I když, obtížnost hry časem přeci jen vzroste a donutí vás i k využívání dalších taktických prvků. Pokud se budete držet správného pořadí navazujících kampaní, tedy nejprve budete hrát za Impérium, pak za Legii zatracených a nakonec za Elfy, budete zpočátku hrou procházet jako nůž máslem. Bitvy v první kampani jsou opravdu snadné a křivka obtížnosti jde nahoru jen velmi pozvolna. Možná je to tak proto, aby si hráči dobře osvojili veškeré mechanismy Disciples 3, protože v dalších dvou kampaních je budou potřebovat. Některé bitvy za Legii či Elfy jsou opravdu obtížné a vyžadují využití opravdu všeho, co hra nabízí. Začátky za Legii a Elfy ztěžuje také to, že si nemohou hned vybudovat město a Legie zpočátku dokonce ani nedisponuje léčiteli.

 

 

Nejen v bojích, ale i na mapě světa se v Disciples 3 pohybujete na tahy. To je sice klasické, bohužel už ale ne moderní. Třeba takové Kings Bounty: The Legend to řeší lépe – hráči nemají takové prostoje. Ale je to, jak to je, tak se s tím musíte smířit. Kolik toho na jeden tah ujdete, záleží na několika faktorech – výzbroji, pěstěných schopnostech a bonusech k pohybu (klasicky fontána). Ačkoliv máte prakticky vždy cíl před očima, může to trvat, než se k němu doberete. Do cesty se vám neustále staví nepřátele, navíc budete každou chvíli odlákáváni z hlavní cesty na nejrůznější odbočky, které vás zavedou k luxusním pokladům, jež si ale budete muset nejprve složitě vybojovat nebo třeba do obchůdků s alchymií. Narazíte také na lukrativní území pod kontrolou nepřátelských frakcí. Do nich se budete muset dostat přes silného strážce, odměnou vám však bude vydatný přísun surovin, díky nimž si můžete vybudovat a vylepšit vlastní město.

 

 

Disciples 3 bohužel nezapře svůj původ. Rusové se nikdy příliš nestarali o zpříjemnění hry či o přehnaný komfort. K tomu si navíc připočtěte snahu dostát tradicím, a vyjde vám velmi nemoderní a krkolomný kousek. Začíná to už u příběhu, který je vyprávěn prostřednictvím docela podivných a navíc nenamluvených textových pasáží. Grafika je poněkud zaprášená, to by ale nevadilo. Hlavním nedostatkem je uživatelská nepříjemnost. Brzy naplněný inventář je naprosto nepřehledný, především proto, že se nedá nijak srovnat. Abyste se dozvěděli, k čemu slouží například určitá runa, musíte stisknout pravé myšítko a navíc ho ještě držet. To samé platí o budovách, nepřátelích, zkrátka o všem ve hře. Pokud si budete chtít koupit v obchodě novou výzbroj, měli byste si na papírek napsat statistiky té staré, jinak celé nakupování skončí v orgiích spočívajících ve vycházení a vcházení do obchodu, kdy budete porovnávat jednotlivé hodnoty. Nesmíme zapomenout ani na určité problémy s kamerou, jejíž rádoby efektní nájezdy občas omezí přehlednost na bojišti.

 

 

Takže je Disciples 3 špatnou hrou? To rozhodně ne. Jen se jí navzdory přechodu do třetího rozměru nepodařilo opravdu zmodernizovat. To však příznivcům tradiční hratelnosti nebude zase tolik vadit – ti se totiž jistě radují z toho, že živořící žánr oživí další, navíc poměrně robustní a komplexní titul. Fanoušci série i tohoto typu tahových strategií budou mít zkrátka o desítky hodin zábava postaráno. Ostatní by se měli zamyslet, zda jsou ochotni přenést se přes řadu problematických prvků a prokousat se až do příjemně temné a propracované hry. 75%