Série Dirt jako řvoucí vozidlo vjíždí do pátého kola dveřmi napřed a přináší kromě vrstvy bláta také několik zjednodušení. Zapomeňme na realistickou simulaci života jezdce za volantem auta s homologací od Světové automobilové federace. Pátý díl Dirt sází na uvolněný přístup k jinak nebezpečné a na detailu lpící disciplíně rallye.
Předně zapomeňme na spolujezdce s funkcí navigátora, který by nám před každou zatáčkou křičel do mikrofonu instrukce. Pryč jsou také úseky jinak běžných komunikací. Dirt 5 je arkádovou jízdou, kde se nešetří bahnem, sněhem, prachem a pískem, ale s realitou toho má společného minimum.
I když prvotní spuštění našince zahřeje u srdíčka, protože základní automobil, ve kterém si odjedeme i první závod, je Škoda Fabia Rally2 Evo, odlehčená čtyřkolka s motorem 1,6 a výkonem 212 kW. Bůh ví, proč nám autoři naservírovali zdarma právě Škodu, protože její jízdní vlastnosti jsou velmi dobré a třeba za jízdu v Polo GTI R5 si už musíme zaplatit herní měnou, i když je reálně méně výkonné.
Zatímco do prvního závodu jsme vhozeni bez jediné instrukce, po jeho projetí nás už přivítá dvojice moderátorů. Dirt 5 je totiž víceméně festival, který nám moderátoři komentují a následně představují různé tratě a soutěžní disciplíny. Princip kariéry je vcelku jednoduchý a stojí na sérii závodů, které musíme projet co nejlépe. Po splnění tohoto jednoduchého pravidla se otevřou další závody a tak pořád dokola.
Kromě obsazení nejvyšší příčky na piedestalu vítězů má každý závod ještě tři vedlejší úkoly. Ve většině případů jde o maličkosti, které ale přidají trochu herní měny. Jedná se například o tři dlouhé drifty, ťuknutí soupeře za letu nebo dosáhnutí určité rychlosti po konkrétní dobu. Kromě samotných vedlejších úkolů jsou tu ještě úkoly našich sponzorů s nemalými finančními odměnami. Výběr, jakého sponzora chceme zastupovat, je čistě na nás. Codemasters jsou naším prvním sponzorem, ale v budoucnu, jak nám postupně roste reputace, se na obzoru objeví třeba Pepsi, AMD nebo třeba Beats by Dr. Dre.
Nyní ale k tomu hlavnímu a tím je hratelnost. Upřímně Dirt 5 není simulace. O tom už nás může přesvědčit samotný první závod, kde sice auto v blátě klouže více než na rovném betonu, ale stačí pár ťuknutí s protivníkem, nebo přímý náraz do svodidel, abychom poznali, že se jedná o arkádovku. Ano, auto podkluzuje a hráči s gamepadem nebo rovnou s volantem mají nespornou výhodu v citlivosti plynu a brzdy, ale i na klávesnici jde většina závodů projet se zlatou.
I tak Dirt 5 dává čest svému jménu. Kdo čeká pohodovou jízdu v maximální rychlosti na rovném asfaltu, čeká ho špinavé překvapení. Ne že by se tu asfaltová dráha nevyskytovala, ale ve většině případů jen jako pár desítek metrů dlouhá připomínka toho, jak jezdí civilisté. A vrstvu bláta, se kterou přijede naše auto do cíle, jeden průjezd myčkou vážně nezachrání. Kromě zablácených tras plných louží čeká závodníky projížďka na ledovém jezeru, v prašném povrchovém dolu nebo třeba na vrcholcích zasněžených hor. Jindy závod začíná jako poklidná projížďka a v jeho polovině se najednou obrátí počasí, strhne se bouře a z prašné cesty se po několika desítkách vteřin stává blátivé kluziště.
I když se na první pohled jeví trasa závodu jako přehledná, opak je pravdou. Sice na okrajích cesty může svítit desítka ukazatelů, ale v dešti se zabahněným průzorem z kabiny ve vřavě dalších jedenácti burácejících motorů není vidět skoro vůbec nic. A protože oproti opravdovému rally nemáme vedle sebe posazeného navigátora, musíme si občas vystačit s minimapou v levém dolním rohu. K té jsme se upřímně obraceli až příliš často, až to vypadá, že by teoreticky šlo kolo projet jen při pohledu na ni.
I tak je hra vcelku jednoduchá a odpustí i větší chybu v podobě třeba čelního nárazu do překážky s několikavteřinovou ztrátou. Závodníci na nás alespoň nečekají jako v jiných závodních hrách a jedou si dále po svém, ale i tak si za závod můžeme dovolit několik chyb a stále získat první místo. V případě sponzora Pepsi, kde jeho jednou z podmínek je, abychom do cíle vjeli ve smyku, je vlastně několikavteřinový náskok nutností, abychom měli čas i na takovou frajeřinku.
Rozjet to na plný plyn lze i v multiplayeru, ať už v online formě nebo v našem oblíbeném spliscreenu. U takových závodů si kromě samotné trasy zvolíme jak denní dobu, tak počasí. Jindy slunečné vrcholky Dolomitů si tak můžeme zkusit třeba ve sněhové bouři uprostřed noci. A neměli bychom zapomenout na speciální typ závodu, kterým mnozí opovrhují, jiní jej milují. Řeč je o speciálu gymkhana, kde v malé aréně je naším úkolem získat maximální počet bodů za různé smyky, otočky a rozbíjení beden.
Už čtvrtý díl sázel na popové hity v pozadí hraní. I pátý díl jede ve stopách svého staršího sourozence a tak nás ve hře všude mimo samotný závod doprovází známé hudební rytmy. A nejde o žádné utahané cajdáky, ale o rytmické hity od The Chemical Brothers nebo od The Prodigy. Prostě ta správná hudba pro udržení co nejrychlejšího tempa. Vtipné tak je, že při samotném závodu ji není slyšet uvnitř kabiny vozidla, ale i tak stále hraje někde v pozadí, aby zazněla hlasitěji z reproduktorů za skandujícími diváky při průjezdu checkpointem.
Kromě PC verze jsme měli možnost si hru vyzkoušet i na konzoli Playstation 4. Jaké bylo naše překvapení, když nás zpočátku hra nechala vybrat, jestli chceme lepší kvalitu obrazu nebo vyšší frekvenci snímkování. Při vybrané vyšší kvalitě hra běžela stabilně na třiceti snímcích a kvalitou téměř dosahovala PC verze. Naopak při vybrání druhého módu se obnovovací frekvence zdvojnásobila na konečných šedesát snímků a rozdíl byl vidět pouze ve stínování a filtrování obrazu. Za nás je tento způsob rozdělení herních priorit jasným plusem pro vývojáře, kteří již naráží na hardwarové omezení stárnoucí generace konzolí, a i přesto se snaží nabídnout hráčům to nejlepší.
Dirt 5 nepřináší nic nového. Ale to, co obsahuje, dělá dobře. Jeho útěk od rallye simulátoru je pozvolný a znatelný už několik dílů. Naopak se hra nesnaží vtáhnout hráče do příběhu vycházející závodní hvězdy, nebo nestaví omáčku na závodním festivalu, jako jsme zvyklí u série Forza. Jednoduše nabízí paletu různých závodů pro třináct závodních tříd, ve kterých se skrývá šedesát čtyři aut reálných i fiktivních značek. Každá třída se ovládá trochu jinak a tomu jsou přizpůsobeny i tratě. A když nám trať přijde málo krkolomná, v editoru tratí si navrhneme novou. Nic víc vlastně jsme od Dirt 5 ani nečekali a to, co tvůrci slibovali, hra splnila do puntíku. Vzhledem k malému množství závodních her, které letos vyšly, tak Dirt 5 usedá na příčku vítězů tohoto roku ve svém žánru.
