Deus Ex: Mankind Divided

Dění titulu s podnázvem Mankind Divided je zasazeno do roku 2029, tedy pouhé dva roky po hře Human Revolution a zároveň před hrou Deux Ex, která se zase zaměřuje na rok 2053. V tomto období je lidstvo v podstatě rozděleno na dva tábory. Pokud jste četli náš preview zde, pak již víte, že se proti sobě staví “přirození” lidé a lidé s nějakou tou mechanickou úpravou či vylepšením. Situace došla tak daleko, že napůl roboti mají svá ghetta a ve společnosti jsou od ostatních často fyzicky odděleni.

Takováto zápletka se zdá být výtečnou základnou pro vystavení skutečně kvalitního příběhu plného zvratů, nad kterými se nám bude tajit dech. V takovém duchu se ostatně nesl i příběh ostatních dílů série. Nicméně když jsem naznačil v úvodu, že tato hra se něčím liší, měl jsem bohužel na mysli slabší příběhovou linii, která zdaleka nedosahuje takových kvalit.

 

 

O to větší problémem to jest, neboť Mankind Divided na příběhu vyloženě staví. Jelikož jsem nedávno recenzoval několik her, kde v podstatě žádný příběh vůbec nebyl, zde se mi v prvních hodinách zdálo, že snad ani nejde o hru. Navykl jsem si totiž 90-95 % času hrát, avšak v tomto Deus Ex alespoň ze začátku člověk hraje snad jen 60 % času. Člověk by si pomyslel, že po počátečním 15-20 minutovém filmu se hra rozjede na plné obrátky. Po první misi však nastává další poměrně dlouhé video a mnoho cut scén, případně velmi dlouhé rozhovory pokračují po zbytek hry (i když v o něco menší míře).

 

Není to ostatně nic špatného. Jen si hru neužijí hráči, kteří touží po čisté akci a neustálém boji. Na druhé straně, pokud hledáte příběh se spoustou propracovaných filmů, kde každý detail je promyšlen a vše do sebe přesně zapadá, našli jste to pravé. Ve hře postupně narážíme na různé emaily, spisy, nahrávky, dokumenty a vše nám poskytuje nové a nové informace, které někdy dokonce nastartují i novou boční misi. Zde se zastavme. Zatímco ve většině her jsou boční mise jen jakousi vatou, stereotypní nezáživnou výplní, aby hra nebyla tak krátká, v tomto titulu si je hráči právem pochvalují, protože svou zábavností vyrovnají misím hlavní příběhové linie. Rozhodně se jim tedy nevyhýbejte!

 

 

Hlavní lokalitou hry je futuristické ztvárnění našeho hlavního města – Prahy. Ačkoliv vše vypadá poněkud zmodernizovaně, lze občas rozpoznat nějaký známější objekt, což je pro české hráče, kteří na takové věci ve hře nejsou zvyklí, jedinečný zážitek – zvláště pak pro ty, jež znají dobře Prahu. S lokalitou se pojí i české hlášky, které sem tam vyřkne nějaký strážný či kolemjdoucí. I to český hráč ocení, ačkoliv je poněkud škoda, že ono namluvení je poněkud méně kvalitní a zdá se, jakoby to namluvil někdo, kdo žil v ČR jen do 13ti let, pak se odstěhoval a dalších 13 let náš jazyk skoro neužil. Nezní to zkrátka tak přirozeně, jak by mělo. Stejně tak některé překlady jsou poněkud strojové. Někdy se tak zdá, jakoby to vývojáři hodili do Google Translator a překlad nechali přečíst zmíněné osobě. Po předložení dokladů ostraze, která nám je vrátí, nám tak oznámí “Nezastavuj se” místo logičtějšího “Pokračujte”. Nejedná se o nic zásadního, avšak je spíše škoda, že když už jsme se dočkali svého jazyku, není to dotažené do konce.

 

 

Někteří hráči si stěžují, že jim Praha nestačí a že jsou ze série Deus Ex zvyklí podívat se do řady odlišných zajímavých měst, zatímco zde zakysli na místě jediném. Možná na tom něco je a kdyby k Praze přidali Tokio, New York, Moskvu, bylo by to zřejmě pestřejší. I tak však Praha poskytuje široké pole působnosti a pořád je kam lézt a co objevovat. Proto lze i jen tak prozkoumávat okolí čistě pro zážitek z nalezení nových věcí, čímž získáme nějaké ty věci navíc (třeba z trezorů) a jednak narazíme na zajímavé informace, díky kterým i nastartujeme i nějakou tu boční misi.

 

Na různé místa se lze přitom dostat celou řadou cest. Do cílové místnosti například vede cesta plná stráží, mezi kterými se můžeme potichounku proplížit, případně rozpoutat bitvu a zkusit se jimi prostřílet. Nebo tam povede šachta z jiné skryté místnosti, kde je však vstup do ní zatarasen těžkou skříní. Jedině s mechanickým vylepšením vlastní síly dokážeme skříň odstrčit a dostat se dovnitř.

Dle mého je i cestování po Praze dobře promyšlené. Stačí jít do podzemí na zastávku metra a vybrat si kam to bude. Po krátké animaci jsme na jiné zastávce a tedy i na jiné mapě.

 

 

Další možností, která ve hře hraje ústřední úlohu, je hackování. To funguje v podstatě stejně jako v předešlých dílech série. Zobrazí se minihra, kde pouhým kliknutím obsazujeme určité body, pak další body a tak dále, dokud se nedostaneme k cílovému bodu, jež nám cíl odemkne. Zároveň se však brzy po začátku spustí bezpečností systém, který se také snaží obsazovat různé body a chce náš postup zastavit. I hackování lze vylepšit díky mechanickým vymoženostem, avšak je možná škoda, že k dispozici nejsou i jiné minihry, případně to možná chtělo více inovací. Pokud někdo hrál v nedávné době Deus Ex s téměř totožným systémem, bude to pro něj nezáživné. Skvělá je ale příležitost obsadit i speciální body a získat něco navíc.

 

 

Zpočátku jsem byl názoru, že si každý může řádně vybrat, zda tuto hru pojede ve stylu stealth či to rozjede přímočaře ve stylu Ramba. Ačkoliv hra nám skutečně dává na výběr, je zcela jasné, že vývojáři počítali s tím, že na to skočíme coby tajný agent. Prvky čistého boje totiž nejsou úplně zpracované tak, jak by měly být (např. umělá inteligence). Naopak stealth nám dává mnoho zajímavých možností, jak na to. Nepřítele můžeme například uspat pomocí šipky z naší pušky a pak jej odnést, aby pochodující hlídky ono bezvládné tělo neobjevily. Osobně jsem si pak užíval vystřelení střel přímo z ruky, které do cíle (později i do více cílů) pustily elektrický proud a vyřadily jej tak. Nechybí třeba ani plynový granát, který všechny v okolí zpacifikuje.

 

Dosti překvapivý krok vývojářů je zařazení mikrotransakcí. Už tak poměrně drahá hra, která navíc nemá multiplayer, nabízí za reálné peníze usnadnit si postup ve hře. Nicméně příjemné je, že i bez dalšího placení si hru užijeme plnohodnotně a hra nám pod nos ani nepodstrkuje neustálé nabídky další koupě. Myslím, že většina hráčů snad ani nezaznamená, že ve hře tato možnost je.

Stejně jako v minulosti, i tentokrát jsou k dispozici různé implantáty, které nám dávají nové schopnosti či již stávající skilly vylepšují. K dispozici je poměrně slušné množství různých modifikací a vcelku dobře motivují k stále dalšímu hraní.

 

 

Co je třeba velmi pochválit, je grafická stránka. Ta je skutečně vydařená a i když některé vedlejší postavy, které uvidíme jen 1-2x, nemají třeba obličej tak vypracovaný, hlavní postavy či lokality jsou ťip ťop. Až jsem se místy divil, jak jsou všechny kanceláře a místnosti detailně vybaveny tolika věcmi, až to navozuje pocit, že jsme vstoupili na skutečné místo.

 

Bohužel autoři nestihli úplně vyladit technickou stránku hry a optimalizace není na úrovni, na jaké by měla být. Objevuje se také spousta bugů a chyb. Například když jsem si uložil hru, protože jsem viděl, že přede mnou je dav strážných a já se musím proplížit, po respawnu jsem se narodil přímo mezi nimi (ne na místě uložení) a ještě se hra sekala, takže jsem nemohl ani vzít nohy na ramena.

Co není pro každého, avšak je dovedeno na vynikající úroveň, jsou rozhovory. Obvykle si hráč může vybrat, co řekne a ony možnosti nabízejí celý text, který naše postava následně řekne. Pokud vám záleží na příběhu a nechcete vyloženě jen akci a nic než čistou akci, budete v sedmém nebi. Rozhovorů je zde skutečně obrovské množství.

 

 

Deus Ex: Mankind Divided je vcelku kvalitní hrou. Pokud milujete stealth, hacking, prozkoumávaní neznámých oblastí a příběh plný rozhovorů a videí, narazili jste na to pravé ořechové. Dokud však vývojáři nedoladí hru do lepšího technického stavu, hra si od nás nevyslouží více než 77 %.

Jen pro zajímavost – v době psaní recenze má hra na Metacritic hodnocení 83 % od kritiků (36 recenzí) a jen 60 % od hráčů (366 recenzí). Na Steamu hru nedoporučuje zhruba třetina hráčů. Není divu, pokud vás totiž nebaví výše zmíněné prvky, na které se vývojáři zaměřili, hra vás nemá čím jiným vlastně zabavit.