Pokud jste fanoušky Darkest Dungeon (DD), vyvolá ve vás základní popis Déjà vu. I zde si totiž vezmeme do parády partičku hrdinů, která buďto vykecává a obchoduje na základně, nebo se pouští na nebezpečné výpravy, aby plnila questy, zabíjela netvory a za obojí získala patřičnou odměnu. Jenže zatímco jsme se u Darkest Dungeon setkali s intuitivním a ve své podstatě jednoduchým ovládáním i nekompromisní atmosférou, zde řada herních prvků poněkud drhne.
Začněme technickou pasáží. Jakožto recenzent Darkest Dungeon jsem očekával, že budu jako ryba ve vodě a ve hře se rychle zorientuju. Přesto však na mě čekalo několik desítek minut chaosu. Nerozuměl jsem budovám na základně (na rozdíl od postupného dávkování v DD se objeví všechny najednou), a logiku mi nakonec nedával ani průzkum vesmírných lodí. Moje trojice hrdinů totiž stála na místě a nechtěla se nikam hnout. Hra mi žádnou nápovědu nedala a tak jsem 15 minut jen mačkal různá tlačítka a frustrovaně zkoumal menu. Teprve pak jsem odhalil onu záhadu – je potřeba otevřít PDA se záložkou mapy a v této mapě klikat na další a další čtverečky, které představují jiné místnosti. Pokud v místnosti není nic zajímavého, místnost není třeba ani zobrazovat a zůstáváme na nezajímavé PDA mapě.
Tímto ne zrovna záživným způsobem „cestujeme“ po mapě, zatímco vstup do každé místnosti nám odečte určité množství energie. Energii přitom potřebujeme na podporu života a pokud nám začne docházet, musíme se dostat na čtvereček představující přistávací plochu, abychom mohli odletět na základnu dobít baterii. Použít lze však také články s energií na jedno použití. Pokud budeme cestovat bez energie, každý čtvereček vpřed odečte životy hrdinům. Na mapě můžeme najít i několik přistávacích ploch, takže se nemusíme zbytečně držet blízko té první.
V průběhu cestování nás hra automaticky vtáhne do aktuální místnosti, pokud je v ní něco zajímavého. Mnohdy jsou to pouhá místa, která lze prohledat a najít nějaké to vybavení či něco na prodej obchodníkům. Občas je to však také nějaká ta spřátelená postava, která je buďto předmětem questu, nebo nám nový úkol teprve zadá (pokud o něj ovšem máme zájem). Výjimečně narazíme i na nějaké zajímavé zařízení, které můžeme nechat být nebo jej prozkoumat a něco získat nebo riskovat nějakou nešťastnou událost. Osobně mě však úkoly příliš nezaujaly a rozhovory se mi zpravidla jevily možná až příliš dlouhé. Mnohokrát jsem je tak po pár větách raději přeskakoval, abych si užil to nejlepší ze hry – čirý boj.
Bitvy zde probíhají stejně jako v Darkest Dungeon či Might & Magic Heroes. Každá strana má určitý počet hrdinů, při čemž na tahu je vždy jen jedna z nich. Postupně se samozřejmě střídají a zpravidla mají na výběr, jakou akci provedou. Vybírat postava může z několika karet, které se nám vylosují náhodně. Jaké karty jsou v balíčku dané postavy záleží jednak na její třídě (ve hře je jen několik málo tříd) a také na jejím vybavení, které lze měnit. Některé věci koupíme, jiné najdeme či získáme jako odměnu v questu. Pokud tak máme tři hrdiny a všichni jsou postupně na tahu, může jeden z nich posílit štít nejsilnějšího z trojice, druhý zahájí plošný (ač slabší) útok a třetí uštědří silný úder jednomu soupeři, při čemž jde o speciální útok, který na 2 tahy přiláká všechny útoky soupeřů (proto se hodí onen posilněný štít). Některé útoky dávají stun, jiné oslabují soupeřovu obranu nebo vylepšují šanci na kritický zásah našim postavám. Může nastat i situace, kdy nemáme žádnou použitelnější kartu, pak lze obětovat část energie potřebné na cestování a vylosovat karty navíc.
Někdy na nás zaútočí banda zmutovaných monster, jindy sada robotů či chamtivá banda překupníků. Bohužel variabilita nepřátel není zase tak velká, jak jsem zpočátku doufal a tak nás překvapí alespoň jejich různé druhy útoků a schopností. Na druhou stranu každý náš hrdina má tolik atributů a vybavení s dalšími bonusy a konkrétními kartami, až mi celý systém přišel lehce přeplácaný. S novou úrovní si každý hrdina může vylepšit některé své dovednosti, ale na nic extra zajímavého se ani zde těšit nemůžeme. Samotný boj je však zpracován kvalitně a animace zobrazující jednotlivé útoky dokáží zaujmout. Stejně tak je k nezaplacení pocit vítězství poté, co bitva vypadala jako ztracená. Na zmíněné základně najdeme budovu pro braní questů a najímání hrdinů, ale i obchodníka, kterému prodáme nepotřebné věci, dobijeme energii a koupíme i nějaké to vybavení. Právě vybavení určuje, jaké karty má daný hrdina nakonec k dispozici.
Grafické zpracování je laděno do kresleného komiksového stylu a sama o sobě zaujme nejednoho hráče. Komiks připomínají také rozhovory a boj, kdy jsou konkrétní útoky ukázány v bublinách. Dobře zpracována je také zvuková stránka a i když hudba žádné žebříčky nevyhraje, ozvučení boje je více než solidní. Možná je škoda, že rozhovory probíhají jen skrze bubliny a čtení textu, protože čtení nějakým zajímavým hlasem by zaujalo výrazně více. Ostatně ve hře se toho opakuje více a už po zhruba pěti hodinách hraní jsem zažíval pocit určité stereotypnosti. Možná až příliš vysoká je i obtížnost. Přes veškerou snahu jsem měl stále méně peněz a energie, při čemž při průzkumu jsem prostě téměř nic nenalezl, případně se proti mně postavila extrémně silná zrůda, která mi vyvraždila většinu postav. Zapomenout bych neměl na existenci osobního štítu mnoha hrdinů. Energetický štít zblokuje prakticky každý útok, avšak jeho síla postupně klesá a je tak třeba ho dobíjet akcemi hrdinů v boji. Zraněné hrdiny případně můžeme léčit na základně, a v nejhorším případě je lze nakonec i oživit. Stejně tak můžeme kohokoliv propustit a najmout hrdinu nového. Zatímco za propuštění nic nezískáme, naverbování nové jednotky stojí poměrně dost financí. Nová postava přitom není silnější, ale liší se často jen v typu.
I přes zajímavou myšlenku ve výsledku nedopadl Deep Sky Derelicts tak skvěle jako Darkest Dungeon, i když se jím očividně inspiroval. Herní mechanika je složitější, než by mohla být, příběh a questy nejsou dostatečně zajímavé a hru zachraňuje teprve soubojový systém. Přesto tahle tahovka rozhodně není špatná a mnoho milovníků taktických akcí jistě dostatečně zabaví. Rozhovory lze víceméně přeskakovat a tak se můžeme zaměřit jen na dynamické souboje. Přesto hra jako celek je menším zklamáním a to se odrazí i v celkovém hodnocení.
