Jedna z nejvýznamnějších her loňského roku dorazila na počítače a ze svého kouzla neztratila nic. Jen se hůře ovládá.
Death Stranding před více jak půlrokem značně rozvířil vody herního světa a zmíňku o něm takřka nešlo neminout. Zatímco konzoloví hráči byli většinou zcela nadšení, ti počítačoví se zase zuby nehty snažili vyhýbat spoilerům. A že to nebylo jednoduché, protože příběh Death Strandingu je plný zvratů, z nichž nejednomu hráči upadne čelist na na podlahu.
Základem celé hry a i jejího úspěchu jsou dva pilíře. Tím prvním je fasicnující mysteriózní svět, který je radost prozkoumávat. Tím nemyslím ani tolik objevování nových lokací, jakožto principů a pravidel světa Death Strandingu. V podstatě se jedná o docela specifické fantasy, které se zcela obchází bez elfů a trpaslíků. Místo nich si Hideo Kojima vytvořil zcela novou mytologii, jejímiž základy jsou postapokalyptická Amerika, nový prvek chirálium a především zborcení hranice mezi životem a smrtí. Svět Death Strandingu je svět, kde smrt je jen jen další fází života, přičemž v určitých situacích lze mezi životem a smrtí docela plynule přecházet. Toto zasazení je přitom geniálně promyšlené a vše do sebe zapadá, tak jak má, takže si člověk po pár hodinách začne říkat, že by klidně v nějaké alternativní realitě vše mohlo takhle fungovat.
Nechci a ani nebudu spoilerovat, nicméně aspoň trošku povytáhnou roušku tajemna, které celou hru obestírá, musím. Chiralium má mnoho unikátních vlastností, které z něj dělají naprosto unikátní prvek. Např. déšť obsahující chiralium urychluje tok času, a tak, začne-li pršet, začne se na všem, co se před dešťem neskryje, podepisovat zub času. To platí pochopitelně i pro lidi, a tak slovo „promoknout“ získává zcela nový význam. Nejen kvůli tomuto dešti je postpapokalyptická Amerika vylíčená ve hře skutečně nehostinnou zemí, kde většina lidí vůbec neopustí bezpečí svých bunkrů.
Druhým pilířem jsou herní mechaniky, a to zejmény ty týkající se chůze, pohybu a přemisťování. Přesně tyto mechaniky jsou důvodem, proč mnozí Death Stranding posměšně nálepkují jako walking simulator, zatímco druzí obdivují jejich hloubku a a propracování do detailů. Ať už patříte do jakéhokoliv ze zmíněných táborů, s jednoduchým mačkání WASD si zde rozhodně nevystačíte. Sam, tj. hlavní protagonista hry, kterého zahrál Norman Reedus, bude zakopávat, klouzat, balancovat a v neposlední řadě šplhat, slaňovat se a pochopitelně padat. Styl pohybu budete vždy muset přizpůsobit okolním podmínkám, přičemž právě tady klávesnice a myš ztrácí dech. Půjdete-li z kopce, určitě nebudete chtít sprintovat, aby se vám nepodlomily nohy, zase je ale ztráta času kopec scházet pomalou chůzí. S ovladačem máte vyhráno, jednoduše si zvolíte rychlost chůze, zatímco s klávesnicí si můžete vybrat pouze mezi sprintem, chůzí a pohybem v podřepu. Nejhorší je, máte-li na zádech plno naloženo a vaše těžiště se nachází někde vysoko v troposféře, a vy musíte zatočit. S ovladačem byste jednoduše plynule změnili směr, zatímco kvůli klávesám W a A/D zahnete okamžitě o 90 °, čímž záhy ztratíte stabilitu. Pohyb, což je na rozdíl od většiny her v Death Stranding naprosto klíčová mechanika, si zkrátka bez ovladače užijete o dost méně, pořád je to ale zábava a hledání schůdné cesty přes útesy, zrádné řeky a hřebeny hor, po nichž se prohání silný vítr, je opravdu slast.
Mysteriózní svět a propracovanost pohybu jdou spolu ruku v ruce a skvěle se doplňují. Zatímco herní mytologie vybuduje prostředí, které je obydlené jen zlomkem původní populace a v němž je veškerá infrastruktura zničená, propracovanost pohybu vám umožňuje po tomto nehostinném světě cestovat a užít si to. K tomu se váže i podstatná část příběhu. Sam je totiž prostým kurýrem, který doručuje zásilky. Vzhledem k tomu, že drtivá většina silnic a dálnic už neexistuje, ze starých měst zbyly jen trosky a všudypřítomný déšť nebezpečně urychluje tok času, není ani trošku jednoduché přenášet balíčky z jedné lokace do druhé. Přitom právě v tomto světe kurýři jsou jedním z mála propojení posledních ostrůvků lidstva.
To je právě to, co budete po většinu hry dělat – propojovat. Tím, jak budete doručovat různé zásilky, budete je různě podporovat a především jim umožníte připojit se do tzv. chirální sítě, která umožňuje masivní přenos dat a energie Jak vám hra po celou dobu naznačuje, v budoucnosti je čím dál více důležitější právě přenos dat, jelikož celou řadu věcí si už můžete jednoduše vytisknout. Je skutečně radost pozorovat, jak se území připojení k síti, pomaloučku rozrůstá. Navíc pokud připojíte region k síti, získáte přístup ke stavbám ostatních hráčů, čímž se dostávám ke třetímu pilíři, na nějž jsem, zdá se, zapomněl.
Death Stranding je dosti v jistém slova smyslu syntézou singleplayeru a multiplayeru. Kampaň hrajete sami, ale v regionech připojených k chirální síti sdílíte stavby, které si vybudujete, s ostatními hráči. Často se tak třeba nemusíte brodit přes divokou řeku, jelikož zde již někdo postavil most. Hráči si mohou navzájem skrze poštovní schránky a úschovny i darovat a vyměňovat výbavu, přičemž mnohdy se jedná o předměty, které vám opravdu hodně usnadní život. Vrcholem spolupráce je, pokud se hráčům společně podaří shromáždit dost materiálu na vybudování dálnice, po které již lze bez problémů jezdit vozidly a převážet mnohem větší zásilky, namísto toho, abyste se s nimi museli lopotit na svých zádech. Nicméně stavba dálnice není úplně jednoduchá, jelikož je k tomu třeba mnoha surovin – o to větší radost pak člověk má, když se to povede a usnadní se tak život všem kurýrům, nejen vám.
Death Strandingu se opravdu těžko něco vytýká, jednak protože se jedná o tak originální počin, že ho nelze jednoduše srovnávat s jinými hrami, druhak protože je opravdu hodně povedený. I když ovládání není zcela ideální a některé části hry, jako např. odevzdávání zásilek, vypadají, jako by byly dělány přes kopírák, co je to proti úchvatnému příběhu, fascinujícímu světu a doslova radosti z každého doručení zásilky, které změní svět k lepšímu, což vám hra neustále připomíná a ukazuje? Death Stranding lze jen těžko dostatečně shrnout a zhodnotit v jedné recenzi, Death Stranding si musíte jednoduše zahrát. Sečteno podtrženo, hře dávám 9 bodů z deseti, a to protože desítku nedávám, jelikož vždycky lze udělat hru lépe. I když popravdě, Death Stranding k dokonalosti nemá vůbec daleko.
