Daemon Vector

Po pravdě řečeno příliš často se nestává, že bych dostal na recenzi nějakou hru, ze které jsem doposud neviděl ani jediný screenshot, nečetl alespoň pár řádků informací nebo mi její jméno nebylo minimálně povědomé. V případě Daemon Vector tomu tak však bylo a nakonec jsem za to rád. Proč tomu tak je si řekneme v průběhu recenze. Tento titul pochází z dílny tchajwanské společnosti Xpec Entertainment, jejíž jméno mi není až tolik neznámé. Ovšem na svém kontě nemají prakticky žádnou v Evropě známější hru. Název Daemon Vector ale možná budou znát ti z vás, kteří holdují Xboxu, kde již tento titul vyšel někdy v roce 2004. Od té doby již chvilka uběhla, bohužel na PC jsme se její konverze v Evropě dočkali až nyní. Tedy zásadní otázka je, jestli se vůbec nemáme proč radovat. V každém případě zastávám názor, že recenzovat by se měly jak špičkové tituly, tak naopak i ty nejhorší. Pusťme se tedy do toho!

První překvapení

Ve skutečnosti jsme si o prvním faktu, kterým nás Daemon Vector ohromil, řekli již v minulém odstavci. Šlo o konverzi na PC z nepříliš výkonného Xboxu a navíc po zhruba dvou a půl letech. Druhé a bohužel také dost nemilé překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Hned při prvním spuštění hra vyskočila s tabulkou nastavení, jestli ji chceme pustit v rozlišení 640×480 a nebo snad 800×600, žádné jiné možnosti. Inu značně jsem se podivil, spustil internet a raději překontroloval, zda-li tato hra skutečně vychází nyní a nikoli před pěti lety. Trošku netradičně tedy začněme grafikou. Ta na mém displeji vypadala skutečně odporně, i když na okolních screenshotech to není až tak hrozné. Zkrátka když se rozlišení 800×600 roztáhne na celou 19 palcovou obrazovku, nemůže to snad ani vypadat dobře. Celkově je zastaralá, hrany jsou kostrbaté a prostředí chudé, nezajímavé a jednoduše nudné. Při hodnocení zvukového doprovodu se budeme dost opakovat. Zvolená hudba se ke hře příliš nehodí, zvuky jsou nekvalitní a nereálné a o nadabování nemluvě. Když někdo při prvním filmečku promluvil, připadalo mi to, jako kdyby někdo daboval hru přes Team Speak.

Mnohá další překvapení následovaly v zápětí

Nyní už víme v jakém prostředí se budeme pohybovat a zkrátka jak budou při hraní spokojeny naše smysly. Ano, bídně. Ovšem nerad bych, aby to vypadalo, že hru hned zatracuji kvůli špatné grafice, tak tomu rozhodně není. Příběh je značně jednoduchý – jak jsem již naznačil v anotaci, přesuneme se do 14. století. Je poměrně zajímavé sledovat, jakým způsobem zpracovali tchajwanští autoři jim tolik vzdálenou kulturu, historii, respektive kontinent. Do celého story je zasazen i známý mořeplavec Marco Polo, jež cestuje z dálného východu na náš kontinent. Hlavní náplň samotné hry nemá žádnou větší zápletku – bylo prolomena starověká pečeť, jež dodala energii jednomu již mrtvému monstru. A kdo to schytal? Pochopitelně Evropa a na nás visí úkol projít v několika různých prostředích asi 20 úrovní, pobít monstra a zkáze tak zabránit. Óóó, jak neotřelý nápad! (trocha ironie musí být). Žánrově se jedná o vcelku typickou akční řežbu bez jakýchkoli nároků na rozmýšlení či snad dokonce taktizování, na druhou stranu s lehkými RPG prvky. První váš úkol bude volba postavy, na výběr je bohužel pouze ze dvou. Chlápek spíše silově nadaný a naopak více smýšlející zástupkyně něžného pohlaví. Poté, co jsem se dostal do hry, byl jsem udiven (kromě již zmíněné ošklivé grafiky) také ovládáním. Nikde nenaleznete souvislý přehled kláves, natož možnost jejich úpravy. Chodíte klasickými tlačítky na klávesnici, myší otáčíte pohled, ale pouze ve vodorovném směru. Pouze zbývá dodat poměrně zásadní informaci – jde o akci z pohledu třetí osoby. Takže vidíte stále záda svojí postavy a mně osobně nevyhovuje, že je kamera nastavena příliš do země a tudíž vidíte pouze kousek před sebe.

Ne všechno je zábava

Již známe základní příběh, ovládání, hratelné postavy i vizuální zpracování. Ale jak funguje samotný svět, ve kterém hrajeme? Inu z počátku se objevíme v menším městečku a jak se lidově říká „chcípnul tady pes“. Pravda na ulicích nějaké lidi potkáme, jsou si však všichni podobní jako dvojčata (tedy spíše „dvacetičata“) a neprojevují žádné známky života. Nepoznáte kdo je kdo, kde se dá co dělat, jestli vám někdo dá úkol či něco podobného. Můžete si zatrénovat sekání mečem a potom jsem zvolil jedinou možnou cestu, jak se dostat ven z města. Tím se dostanete na obrazovku s velkou mapu, kde si můžete zvolit nejbližší destinaci, na kterou se chcete vypravit. Šup, jste tam, hurá vybít všechny monstra a pokračovat díl. Většina lokací jsou skutečně naprosto strohá, vesměs jedna rovnou dlouhou cestu bez možnosti kamkoli uhnout, až se dostanete k druhému konci – tedy zpět do zmíněné velké mapy. Souboje jsou jednoduché, nikoho nemusíte jakkoli zaměřovat, stačí klikat myší a váš hrdina kolem sebe máchá a občas někoho i sejme. Po chvíli vás to omrzí, pouhé bezduché klikání je vcelku nuda.

RPG?!

Jak asi začínáte sami víc a víc zjišťovat, zatím nás tento titul ničím nenadchnul. Zkrátka ne vždycky je to psaní (a tedy nutnost si recenzovanou hru zahrát) až tolik zábavné. Poslední zásadní věcí, o níž jsme se zatím příliš nezmínili je lehký RPG systém. Ten však do hry zrovna dvakrát nezapadá a nehodí se tam. Za zabíjení démonů získáváme zkušenosti, které se postupně proměňují za vyšší levely a tedy lepší vlastnosti vaší postavy. Z příšer také občas vypadne i nějaký ten item. K dispozici je inventář i mapa aktuálního místa, kde se nacházíme, což jsme zjistili až po nějaké době. Není totiž zrovna zvykem nutnost zmáčknout Esc, tedy pozastavit hru a dostat se do menu, kde následně vyberete inventář či mapu. Zpracované nejsou také nijak zvlášť hezky, pro lepší představu najdete jeho screen v tomto článku.

Takhle by to nešlo

Daemon Vector je skutečně velmi, ale velmi podprůměrným titulem a jeho koupi bych nedoporučil snad ani svému největšímu nepříteli. S politováním musím konstatovat, že tuto hru se nevyplatí ani vypálit od kamaráda, protože i těch pár korun za prázdné CD by bylo až příliš. Po dlouhém přemýšlení jsem našel snad alespoň jedno jediné plus – nízké hardwarové názory. Zahrajete si to i na poměrně historických strojích. Přesto si samotné shánění a instalaci ještě dvakrát rozmyslete a pokud váš počítač nestíhá nejnovější grafické orgie ve hrách, doporučuji raději znovu projít svoji oblíbenou a klidně pět let starou hru. Výsledné hodnocení dávám 14%, myslím, že v průběhu celého článku jste se dozvěděli dostatek argumentů, důvodů i důkazů.