CSI: New York

Že vznikají hry podle filmů jsme si tak nějak zvykli. Poslední dobou je tu však nový fenomén a to hry podle seriálů. Nedávno jsme tu měli herní Ztracené (recenze – 60%), hra podle seriálu Heroes byla prozatím pozastavena a tak se tentokrát můžeme podívat na hru podle oblíbeného kriminálního seriálu CSI: New York, který je česky nazván jako Kriminálka New York.

Námět hry se přímo nabízí pro nějakou adventuru, ale to co Ubisoft vydal bohužel nedosahuje kvalit takřka žádných a adventuru připomíná pouze vzdáleně, to si musíme přiznat hned na začátek článku. Ve hře se postupně vtělíte do všech členů kriminálního oddělení New Yorské polici a budete řešit pětici případů, které si postupně otevřete. Náměty příběhů údajně psali přímo scénáristé seriálu, ale zápletky jsou doslova tuctové a zajímavé bude maximálně sledovat pohnutky, které vedly pachatele k činu.

Řešení případu je složeno z cestování mezi jednotlivými lokacemi (místo činu, laboratoř, byt podezřelých, případně další místa), kde hledáte předměty doličné a snažíte se něco zjistit. Bohužel hledání předmětů je žalostně zpracováno. Z počátku budete celou lokaci oklikávat a hledat, co se dá sebrat a následně vám hra sama napoví. Po několika minutách se vám totiž na liště zobrazí, co všechno musíte sebrat. Náročnost hry se poté dostává asi tak na úroveň testeru inteligence pro opice. Pokud by to pro někoho bylo přeci jen složité, může si kdykoliv kliknout na tlačítko „Hint”, tedy něco jako nápověda, které ukáže, kde se něco skrývá. Hledání tak snad už nemůže být jednodušší. Aby vám tvůrci trochu ztížili pozici, varují vás, že oklikávání všeho na obrazovce způsobí ztrátu kurzoru. Když jsme toto vyzkoušeli, zjistili jsme, že kurzor zmizí asi tak na vteřinu, takže žádný postih se nekonal. Dalším „klackem pod nohy” je to, že se „Hint” musí nabít než ho použijete, ale to trvá asi minutu. Stručně a jasně, nechat si poradit můžete pořád. Nesmyslné je, že většinu předmětů k ničemu nepoužijete a jejich sběr je naprosto nelogický a zbytečný. Tu a tam budete muset nafotit místo činu a to na přesně daných místech. Prostě po celou hru jdete jasně nalinkovanou cestou, ze které není možné ukročit ani o milimetr mimo.

Ne všechny předměty naleznete snadno. Některé jsou schovány například v trezoru nebo osobním počítači. V takovém případě je třeba překonat jednoduchou mezihru, která se občas změní v neřešitelné peklo. Především v případech, kdy po vás autoři chtějí něco seřadit nebo sestavit, ale vy naprosto netušíte, co vlastně chtějí. Naštěstí každá minihra se dá přeskočit tlačítkem „skip” a tak není vůbec nutné se tím zabývat. Zábavnost tedy stále přetrvává u bodu mrazu. Stejně zábavné je sbírání krevních vzorků, které spočívá v tom, že obkreslíte reliéf krevní skvrny a tím skončíte. Dalších miniher se dočkáte v laboratoři, kde budete hledat stopy na mrtvých tělech, skládat kosti, porovnávat zranění s předměty, které je mohly udělat, hledat DNA, sestavovat profil podezřelého a nebo simulovat příčinu smrti. Některé minihry mohou znít zajímavě, ale všechny jsou neuvěřitelně jednoduché a splnitelné během několika vteřin.

Trailer vypadá skutečně lákavě, ale hra je tam vidět jen v krátkých segmentech.

Jak jedny z nejjednodušších bychom asi jmenovali vyhledávání odlišností v rentgenových snímcích zdravých osob a mrtvoly, případně hraní otevřeného pexesa s obrázky, kdy hledáte jediný, který nemá dvojníka. Asi největší problém jsme měli při vytváření tváře pachatele podle fotografie. Z nabídky asi pěti nosů, pěti úst, pěti vousů a pěti pokrývek hlavy musíte sestavit tvář, která bude nejvíce podobná podezřelému. Problém je, že většinou žádná část ani vzdáleně nepřipomíná tu, kterou má na svém obličeji ona postava. Ve finále to dopadne tak, že zkoušíte všechny možnosti a zuřivě klikáte na tlačítko „porovnat”, aby jste se dozvěděli, zda jste splnili přibližnou podobu. Občas jsme prostě naprosto netušili co dělat a jen zmateně jsme klikali na všechno kolem sebe.

Máte-li všechny předměty, je třeba konfrontovat podezřelé, jejichž tváře jste sestavili. Nejprve s nimi zavedete rozhovor a jakmile vám sdělí něco zajímavého, máte možnost na danou věc kliknout a zeptat se tak blížeji na její pozadí. Bohužel věty se neustále opakují a u každého podezřelého jich je jen několik. Celý rozhovor tak spočívá v tom, že prostě kliknete na všechny možnosti a tím získáte plusové body do stavu rozhovoru. Další body získáte, když podezřelému ukážete některé předměty ze své sbírky z místa činu. Zde je občas takový zádrhel, že při ukázání předmětu musíte kliknout přesně na místo na daném předmětu, které vás zajímá. Naštěstí se každý předmět po úspěšném ukázání odškrtne a poznáte co již nemusíte ukazovat. Jakmile ukážete všechny předměty, máte naplněn ukazatel rozhovoru a můžete podezřelého propustit. Toto opakujete při každém rozhovoru, jen předměty se liší. Zábavnost? Posuďte sami, pro nás pořád nuda.

Celý tento koloběh událostí se točí pořád dokola, až máte podezřelého v pasti, ve vaší služebně na něj všechno vybalíte a on se pod tíhou událostí přizná. To vše opět zcela automaticky a vaše jediná interakce s pachatelem je odklikávání částí rozhovoru. Žádná možnost volby. Nekoná se žádná závěrečná animačka, jste pouze stroze spraveni, že jste otevřeli další případ a ideálním případě spatříte lacinou pohybující se kresbu. Ač sám námět přímo operuje se zajímavými animačkami a předěly, tak ty herní jsou opět tragické. Spočívají v různých záběrech na město New York, které je ale jakoby kreslené a v minimálním rozlišení. Tyto předěly slouží jako nahrávací obrazovky.

Graficky je celá hra na úrovni některých horších flashových her, které můžete hrát tu u nás na GameParku. Postavy jsou kreslené a vzdáleně připomínají své filmové předlohy, které je dokonce nadabovaly, což je asi tak jediné plus na celé hře. Jak můžete vidět na okolních obrázcích, lokace jsou sice kreslené, ale nějakým rádoby-uměleckým stylem, který asi většině lidí nesedne. Navíc jsou všechny lokace naprosto statické, nepohne se na nich nic a nedají se ani skrolovat do stran. Stejně statické jsou i všechny postavy a ani při rozhovorech nepohnou pusou, pouze se mění jejich statické pózy. Pokud by designéři měli aspoň nějaký rozpočet, mohli použít reálné lokace ze seriálu a hra by hned dostala nějakou úroveň. Hra se na celou obrazovku v podstatě nedá hrát, protože její rozlišení je jen 800*600 a vyšší nelze nastavit (aspoň jsme na to nepřišli), což na dnes standardním LCD s 1280*1024 znamená asi tak třetinu obrazovky. Hru lze naštěstí zobrazit v okně, kde je to aspoň trochu použitelné.

CSI: New York je skutečně na úrovni horší amatérské flashové hry a pokud by ji Ubisoft nechal jako zdarma hratelnou hříčku na stránkách seriálu, nikdo by asi nic proti neměl. Takhle máme těch připomínek dosti. Jedinou pozitivní věcí je, že má jen 300mb (i když dost dobře nevíme, co zabírá tolik místa) a dá se tak rychle smazat z disku. Tím vše bohužel neskončilo a při odinstalaci mi hra sama od sebe smazala většinu obsahu osobního profilu, naštěstí to zachránil bod obnovení Windows. Náhoda? Možná, ale nikdy jindy se to nestalo. Celou hru bychom si dovedli maximálně představit jako přílohu k nějakému časopisu, případně jako bonus při nákupu kukuřičných lupínků. Bohužel i například všechny Bionicle hry, které jsou většinou v krabicích přiloženy, mají větší úroveň než tato. Pokud čekáte, že na závěr recenzi trochu změkčíme, tak vás vyvedeme z omylu. CSI: New York je neuvěřitelně špatná hra, která nemůže nikoho bavit a pokud si ji chcete koupit, upřímně litujeme peněz, které za ni vyhodíte. Za nás hodnotíme 20%, protože si musíme nechat rezervu pro další díl, který dost možná klesne ještě níže (pokud vůbec vyjde).