Crysis

Abychom se na recenzi nepodívali jen sami, použili jsme úryvky ze zápisků korejského vojáka Jina, který se zúčastnil neblahých událostí z ostrova a poskytne nám náhled na věc trochu z druhé strany.

Nebýt daných okolností, byla by dnes krásná teplá noc. Bohužel jsem byl s mnoha dalšími chlapci převelen na tento ostrov ve filipínském moři, abychom hlídali partičku obyčejných archeologů. Já jsem vlastně vůbec nechtěl být vojákem, ale musel jsem jako každý narukovat do naší lidové armády a jít sloužit našemu vůdci. Zatímco kamarádi si v klidu hlídají demilitarizovanou zónu mezi námi a naším jižním sousedem kde se pouze tu a tam koná nějaká přehlídka, já musím být tady, v „ráji".

Příběh skutečně není nijak extra zázračný, ale spíše jde o spojení několika klasických klišé (mimozemšťané, lidé v nesnázích, superhrdina) do jednoho celku, který dává smysl a je v rámci možností uvěřitelný. Hru projdete na základě zadávaných úkolů, které na sebe navazují a musíme se přiznat, že občas jsme byli maličko frustrováni. Například když jsme přišli na zadaný bod a místo toho, abychom se něco dozvěděli, tak jsme byli mechanicky odveleni dále. Naštěstí se úkoly docela mění a tak nuda nehrozí – tu budete infiltrovat nepřátelský tábor a hledat zajatce, tu ničit rušičky radaru a jindy hledat důležité materiály. Ve hře se objevuje i několik nepovinných úkolů, které vám mohou pomoci dále ve hře tím, že se vám zobrazí pozice nepřátel nebo přesné místo cíle, ale pokud se jim vyhnete, nijak si nepohoršíte. Cíl mise máte vždy znázorněn na mapě a jak se k němu dostanete, to je vaše věc. Ačkoli je v reálu prostředí omezeno koridory, jsou skutečně rozsáhlé a o nějakém tunelovém hraní se nedá mluvit.

Až donedávna nebyl tento ostrov nijak zajímavý, ale před časem tu skupinka archeologů objevila cosi zvláštního ve zdejších horách a od té doby se tu dějí podivné věci. Nejenže tu a tam ztratíme kontakt s některou z našich hlídek, ale dnes v noci jsme zachytili komunikaci amerického letadla a je tak dost pravděpodobné, že se tu pohybují vojáci americké Delta Force. Kluci od nás, co jsou tu déle, říkají, že Delta má nějaké nové experimentální nanoobleky, díky kterým disponují nadlidskými schopnostmi. Dokážou být tak silní, že hází stromy, kulky se odráží od jejich hrudi, běhají rychleji než sprinteři a dokonce umí na chvíli zcela zmizet z pohledu všech přítomných. Věru bych se nechtěl s takovým vojákem setkat, protože naše hrubá síla a početní převaha na to možná bude málo. Sice jsme docela chytří a dokážeme koordinovat, ale někdy se i my zasekneme o strom, nebo nereagujeme na střelbu nepřítele. Pokud ale máme manévrovací prostor, dokážeme využívat okolního prostředí, spolupracovat a pořádně zatopit, případně používat vozidla a techniku. Občas jsme šíleně odolní a vydržíme i nepřirozené množství průstřelů.

Jak už Jin naznačil, jednou z hlavních deviz hry je nanooblek, kterým disponuje jednotka Delta force. Podobně jako v Halo se napájí energií, která se spotřebovává na jeho funkce a v časech klidu se velmi rychle obnoví. Oblek má čtyři základní funkce – štít, síla, rychlost, neviditelnost a jeho rozboru a porovnání s realitou jsme věnovali celý jeden článek. Je třeba říci, že jeho zakomponování do hry je nenásilné a rozhodně z vás neudělá supermana, ale na druhou stranu při správném použití může hodně pomoct. V některých chvílích dokonce musíte využít supersílu, abyste se dostali dále. Osobně jsme nejvíce používali neviditelnost, pomocí které jsme cestovali skrze neprostupnou džungli, případně sledovali nepřátelské tábory z dálky. Stále tu stejně jako ve Far Cry platí, že pouze voják, kterého si prohlédnete dalekohledem, se vám zanese do radaru a dále už ho vidíte. Pokud stojíte na místě, energie ubývá velmi pomalu a nepřátelé vás nenajdou, při pohybu se neviditelnost vyčerpá velmi rychle a tak je třeba ji kombinovat s přepínáním na štít a dobíjením. Bohužel zhruba v polovině hry zjistíte, že stejnou technologií disponují i Korejci (kde ji asi vzali?) a protivníci se tak stanou odolnější.

Umělá inteligence nepřátel není až tak skvělá jak jsme si mysleli, ale i na druhou obtížnost (k dispozici je easy, normal, hard a delta, ve které Korejci mluví skutečně korejsky a nemáte zaměřovač) dovedou zatopit. Bohužel tu a tam se zaseknou o překážku nebo naprosto nereagují na střelbu kolem sebe, ač jim po boku zemře kolega. Velmi jednoduše je nalákáte na jedno místo vhozením granátu a nebozí Korejci začnou prohledávat místo výbuchu a vlezou vám přímo do rány. Hodně se diskutuje o porovnání umělé inteligence s F.E.A.R., ale na obranu Crysis je nutno říci, že AI je nucena operovat na diametrálně větším a členitějším prostoru než jsou uzavřené chodby ve F.E.A.R.

Tak pohyb amerických speciálních jednotek je potvrzen a my jsme přišli o skutečně hodně vojáků. První setkání bylo na pláži, kde nuceně přistál jeden z vojáků, kterému se neotevřel padák. I americké letadlo mělo vlivem atmosférických poruch podstatné problémy, a proto se nám ho povedlo objevit. Přišli jsme také o jednu jednotku vojáků, která skončila roztrhaná na kusy. Nevíme, jestli to dělají Američané, ale je to hrozné – krev vidím kam se podívám a nechtěl bych být v kůži těch hochů. Chvíli potom byla zničena jedna z našich radarových rušiček a předsunutý tábor na kopci nedaleko od ní. Ač všude operují naše jednotky, nedaří se nám odhalit žádné nepřátele. Atmosférických poruch neustále přibývá, ztěžují nám prohledávání okolí a často nevidíme ani mapu.

Děj je vyprávěn pomocí video sekvencí přímo dělaných v enginu hry. Rozdíl je pouze v tom, že při přepnutí do videa se stane obraz širokoúhlým (na monitoru 4:3), jinak je grafická stránka naprosto stejná a nutno říci, že filmovou kvalitu in-game scénám nelze upřít. Vyprávění příběhu pomohlo i najmutí profesionálního režiséra a některým momentům hry se nadá nepřiznat doslova filmový náboj, za který by se nemusel stydět nejeden "tříáčkový" hollywoodský trhák. O dějové zvraty není nouze a dočkáme se i některých „z mrtvých vstání". Rozporuplné jsou obličeje a jejich mimika. U vašich spolubojovníků ohromí svou propracovaností, ale u některých jiných postav vypadá minimálně divně.

Kamarád Li přinesl neoficiální zprávu z vedení, že archeologové pravděpodobně probudili něco, co tu léta spalo pod zemí v horách a stále jsou nuceni pracovat na vykopávkách. Začínají se množit zprávy o spatření podivných levitujících biomechanických nestvůr s chapadly a většina lidí, kteří je spatřili, již nejsou mezi námi. Našli jsme i zbytky po amerických vojácích, takže ztráty jsou na obou stranách a možná by bylo výhodnější spojit se a bojovat společně proti neznámému a nebezpečnému nepříteli.

Odhadem v polovině hry se dostanete do místa, kde jsou archeologické vykopávky. Po tichém vplížení do chráněné budovy vyslechnete rozhovor hlavního archeologa s velitelem korejských vojsk a stanete se svědky tajemného výbuchu zmíněného nálezu, který přežijete jen díky svému obleku a začne se odvíjet úplně jiný příběh. Druhá půlka má dle nás diametrálně odlišnou zábavnost a pokud vás první půlka začne pomalu ukolébávat stereotypem palmových hájků a korejských táborů, druhá vám přinese jednu změnu hratelnosti za druhou. Za pomoci svých americký přátel z námořnictva podniknete frontální útok tanky na korejské skladiště zbraní a můžete se spolehnout, že se na bojišti bude pohybovat více než desítka vozidel. Vy budete bránit džíp, zatímco kolega bude řídit, nebo chránit havárii letadla protileteckým dělem. Budete navádět nálet pomocí dalekohledu a nebo budete nuceni usednou za knipl vznášedla VTOL, abyste se dostali ke skvělému finále na americké letadlové lodi, která je vymodelována do nejmenšího detailu a na to, že ji ve hře uvidíte jen asi hodinu, je skutečně fantastická a zabrala údajně přes dva roky práce.

Z nejvyššího vedení jsme se dozvěděli, že se jeden z našich generálů pomátl a již za to zaplatil životem z rukou neznámého nepřítele. Další podrobnosti nejsou známy, avšak faktem je, že země se začíná čím dál více otřásat, rozpadají se hory a tajemná bouřka nad ostrovem nevěstí nic dobrého. Již několik hodin v podstatě jen prší. Mimoto přicházíme o jednu jednotku za druhou, přišli jsme o přístav i převahu ve vzdušném prostoru. Veškeré jednotky se stahují do místa starého dolu, kde bychom se měli efektivněji bránit.

O dalších místech hry se zmíníme jen krátce, abychom vám nezkazili překvapení a údiv. V druhé polovině hry se dostanete i do nepřátelské lodi a zde se naprosto změní architektura i hratelnost, jak jsme již zmínili o několik řádků výše. Neexistuje tu gravitace a najednou nevíte co je dole a co nahoře, loď je plná chodeb, zákoutí a mohutných strojů a vymotat se z ní zabere minimálně hodinu. Prostředí lodi je protkáno krystaly, různými světelnými zdroji a ve vzduchu slabě mihotají částice prachu. Nepřátelská loď skutečně patří mezi designerské špičky a některé pohledy by si zasloužili i místo na pozadí monitoru. Jakmile se dostanete ven, budete muset přežít s minimem nábojů ve zmrzlém okolí lodi, kde se také stane jedno z překvapení příběhu. Průchod příběhem nám zabral zhruba kolem třinácti hodin, což je v porovnání s většinou dalších dnešních FPS spíše více a po celou dobu se v podstatě nedočkáte nudy.

Po zdolání závěrečného bose (který je skutečně hoooooodně veliký) se uzavře příběh. Je však nutno říci, že se spíše uzavře jedna jeho kapitola a konec zůstává zcela jasně otevřený pro další pokračování. To se potvrdilo v těchto dnech, kdy Crytek oznámil, že Crysis bylo od počátku plánováno jako trilogie a nejpozději do dvou let se dočkáme druhého dílu. My si myslíme, že to bude o hodně dříve, protože podle konce by se další díl měl odehrávat na stejném ostrově a ten je již vymodelován a bude třeba jen udělat příběh a další nutné změny. Netroufáme si však tipovat přesně. Více informací o této zprávě si můžete přečíst v naší nedávné novince.

Jsem rád, že jsem přežil s několika kolegy to peklo, co se rozpoutalo na ostrově. Naštěstí náš velitel zachoval chladnou hlavu a ujeli jsme na lodi z dosahu všeho, co by nás mohlo napadnout. Americká flotila je kousek od nás v troskách a z dálky sledujeme obrovské výbuchy na místě, které dříve bylo tropický ráj. Nechci už nikdy nic takového zažít, to co se tam dělo byla skutečně Krize.

O grafické stránce hry nemá smysl se déle rozepisovat, protože je o ní známo více méně vše a kdo poslední dva roky nebyl v deštném pralese, musí vědět, že Crysis má grafiku jako žádná jiná hra. Možná trochu ku škodě je, že Crysis vyšla v době, kdy se na pulty obchodů dostávají další graficky povedené pecky jako Unreal Tournament 3, Call of Duty 4 nebo Gears of War. Engine Crysis má však navrch v provedení přírody a interaktivitě. Až budete procházet palmové plantáže nebo skákat z vodopádu do jezírka, povětšinou si budete připadat jako ve skutečném světě. Boje s nepřáteli dostanou zcela jiný náboj, když kolem vás padají stromy jako v kultovní scéně z filmu Predátor („Je na čase vyndat bezbolestnou"), lze ničit domy nebo zabíjet nepřátele shazováním předmětů jako jsou sudy nebo klády.

Samozřejmě ani engine Crytek není bez chybek a tak tu a tam spadne divně strom, rozpadne se dům jako karty nebo se až komicky rozletí vlak, ale přesto Crysis nabízí něco, co žádná jiná hra zatím nenabídla. Hudební podklad je velmi dobrý a hodně připomíná takové kultovní filmy jako Skála, Černý jestřáb sestřelen nebo Transformers. Ani tak ne svými motivy, ale tím, jak skvěle doplňuje dění ve hře a hraní díky němuž graduje a unáší (což jsem poznal, když jsem v noci koukl na hodinky a zjistil, že je třetí hodina ranní, aniž bych si to nějak uvědomil). Soundtrack se rozhodně dá poslouchat i samostatně, což ocení majitelé sběratelské edice, ve které je přiložen.

Crysis je často kritizován za svou hardwarovou náročnost, ale není to tak horké. Na mém (dnes bych řekl trochu nadprůměrném stroji) s Intel Core2Duo E6300, 2Gb ram a ATi Radeon X1900GT mi pod Windows XP hra běžela při 1280*1024*medium (krom vody a stínů, ty na low) skoro stále kolem 40fps a v interiérech i k 60fps. Samozřejmě bez antialisingu (vyhlazování hran) – zapnutí byť jen AA 2x vedlo k degradaci fps na úroveň maximálně pě;ti. To je další síla hry, i na nízké detaily a bez vyhlazování vypadá skutečně krásně a rozhodně jsme se při hraní necítili ošizeni, aniž bychom měli pracovní stanici Silicon Graphics. Screenshoty, které jsme zařadili pro ilustraci recenze, jsou ze stejného stroje (jsou jen zmenšené na 70% kvůli velikosti) a nemá smysl, abychom hledali nějaké HD obrázky, kterých je plný internet a pro průměrného hráče mají nulovou výpovědní hodnotu. Crysis si naplno zahrajeme možná za dva roky, ale není to na škodu, protože hranice se zase posunou o kousek dále (viz. Far Cry, kterou si většina lidí zahraje naplno až nyní).

Zaslechli jsme názory, že Crysis je vlastně jen tuctová střílečka s hezkou grafikou. To se rozhodně říci nedá a vyjma spousty vyjmenovaných herních možností je to velký počet způsobů jak vyřešit nějaký problém. Potřebujete se zbavit hlídky v džípu? 1) rozstřelte kanistr na džípu a pošlete všechny do pekel výbuchem, 2) ustřelte strom a ten spadne na džíp a vše zavalí, 3) sejměte střelce a sedněte si sami za kulomet a postřílejte vše kolem a další řešení si už najděte sami. Skoro každý konflikt lze vyřešit neslyšně a skoro bez výstřelu a údajně pokud nebudete moc zabíjet Korejce, dostane se vám od nich v pozdější fázi hry pomoc. Bohužel toto se nám nepovedlo potvrdit a i když jsme více jak půl hry prošli v podstatě jen s pěstmi a zabíjeli jen skutečně v nutných případech, žádné pomoci jsme se nedočkali.

Crysis není jen o single hraní, ale je k dispozici i multiplayer. V současné době se v podstatě hrají jen mody Deathmatch a Power Struggle a stojí za to je vyzkoušet. Přítomnost nanoobleku přináší do deathmatche zajímavé momenty a dává hře jiný rozměr (především neviditelnost). Hlavním modem je však power struggle, který byl dostupný i v betaverzi a kde se na obrovských mapách odehrávají souboje až 32 hráčů o pozice na mapě. Tento mód je hodně podobný Battlefieldu a lze si zde kupovat vozidla a zabírat základny. Detailně se rozepisovat o multiplayeru nemá v této fázi smysl a až ho detailně prozkoumáme, vrátíme se k němu patrně v samostatném článku.

Mimo všechno můžeme děkovat pánům z EA, že se naše malá zemička dostala mezi čtrnáct vyvolených, kde jsou dostupné české titulky. Kdo neumí angličtinu, které se v pohodě dá rozumět, užije si příběh z titulků, které jsou kupodivu až na výjimky bez chyb, srozumitelné a nebojí se ani ostřejších výrazů (ač ne všude, kde to podle angličtiny má být). Komu se to nelíbí, může si samozřejmě hru nainstalovat i v jiné jazykové sadě (my například nechápeme zařazení turečtiny do seznamu plně dabovaných jazyků, ale asi někdo z EA pochází z oněch končin).

O Crysis by se dalo psát ještě několik stran, ale pak by ta recenze byla tak dlouhá, že by nikoho ani nebavila a beztak bychom popisovali to, co jste si všichni už desetkrát přečetli v jiných článcích. Pokud bychom měli něco vytknout, bylo by to hledání tak drobných chyb, které u ostatních her v klidu přejdeme. Crysis je prostě hra, která se vám hned zalíbí a nebo ji hned odsoudíte, těžko se bude hledat něco mezi. Skutečně se dobře hraje a v dohledné době by měl vyjít patch, který by měl doladit i poslední drobnosti. Pokud nebudeme brát v potaz multiplayer, ale čistě single hru, udělíme 95% a těch pět procent si necháme pro druhý díl, na který se už teď těšíme.