Crysis 2

Je to více než tři roky, kdy tehdy neznámé německé studio CryTek vydalo graficky našlapanou akční hru Crysis, která se stala technologickým benchmarkem, jenž dodnes řada hráčů nespustí na plné detaily. Poté jsme se dočkali multiplayerového datadisku Crysis Wars a poté jednoho singleplayerového datadisku Crysis Warhead. Všechny tři tituly měly velký úspěch a tak se nemůžeme divit, že široká komunita doslova hltala každou zmínku o připravovaném plnohodnotném druhém dílu, pro nějž nechala jednička otevřený konec příběhu. Vydání jsme se dočkali až na konci letošního března a my jsme dohráli PC verzi, abychom se s vámi mohli podělit o své dojmy z jejího hraní.

Pokud jste se těšili, že příběh naváže tam, kde skončil v prvním díle, tedy na letadlové lodi u ostrova, na kterém se prvně objevila přítomnost mimozemských útočníků, budete zklamáni. Dějiště příběhu se totiž přesouvá z propracované tropické džungle do džungle velkoměsta, respektive jednoho z největších měst světa, New Yorku. Na začátku sice potkáte starého známého Propheta, tedy vašeho velitele z prvního dílu, ale jeho přítomnost netrvá nijak dlouho a zůstane jen řada otázek. Kde se vzal Prophet v New Yorku? Proč vám předal oblek? Jaká tajemná infekce likviduje obyvatele města? Co s tím má tajemná organizace? A o co vlastně vůbec jde? Je třeba po pravdě říci, že jste vhozeni do příběhu bez hlubší znalosti toho, o co jde a pokud během hraní nebudete studovat doplňkové informace v podobě emailů a dalších informačních zdrojů, nebudete znát na všechny otázky odpověď ani po dohrání celé hry.

Děj můžeme stručně shrnout asi tak, že New York byl napaden mimozemskou rasou Ceph, která přinesla jakousi nákazu zabíjející obyvatele. Po mimozemšťanech jdou speciální jednotky organizace Crynet Systems, které ale jdou současně také po vás, protože váš oblek vlastníte jaksi nezákonně. Ještě se sluší dodat, že hlavní hrdina se jmenuje Alcatraz a po celou dobu hraní nemluví, což jej řadí k velmi neosobním hlavním postavám jako je například Gordon Freeman ze série Half Life. Přitom během hraní narazíte na spousty momentů, které by vyřešilo jedno jediné slovo a ušetřilo by se spousta kulek.

Jakmile se na začátku hry navléknete do speciálního obleku, nezbude vám nic jiného, než sledovat tajemný hlas, který vám vysílačkou zasílá úkoly, myslíc si, že jste Prophet. Hlavním společníkem skrze hru vám bude nová generace nanoobleku, která oproti předchozímu dílu umožňuje přepínat pouze mezi silným štítem a neviditelnosti. Naštěstí super síla a rychlost nezmizely, jen jsou aktivovány automaticky při hraní. Pokud tedy poběžíte a máte energii, ihned se aktivuje super rychlost a pokud vyskočíte, můžete využít super skok. Tento systém nám přijde přirozenější a nemusíte stále přepínat schopnosti nanoobleku jen proto, abyste vyskočili na zídku. Krom toho nanooblek obsahuje ještě čtyři pozice pro dodatečné moduly, které získáváte z mimozemských technologií. Později tedy můžete použít modul snižující spotřebu energie, informující o blízkosti nepřátel, nebo zobrazující trajektorie kulek, které na vás létají. Těchto modulů je celkem dvanáct a rozhodně je nezvládnete během hraní otevřít všechny, nemluvě o tom, že vždy lze používat pouze čtveřici.

Celý příběh se, jak jsme již řekli, odehrává v New Yorku, který je velmi přesvědčivě vymodelován podle skutečného města. Díky uzavření hry do trochu omezených kulis nemůžeme čekat stejnou otevřenost, jako nabídl první díl, ale přesto umožňuje svobodu volby. Stručně by se hra dala popsat jako přímá dějová linka, která ale vede přes různé body, kde se odehrávají boje, které jsou naprosto nahodilé a neopakují se za pomoci nějakých skriptů. Řešení skoro každé situace nabízí několik možností, a pokud je na první pohled nevidíte, pomůže vám v tom taktický pohled vašeho obleku. Často tak můžete nepřátele obejít, vystřílet rambo stylem, ukořistit vozidlo a využít jeho palebnou sílu, případně se nepříteli dostat do boku pomocí zkratky. Výběr je vždy na vás a díky poměrně slušné obtížnosti budete nuceni zkoušet řešit situace trochu jinak. Checkpointy pro uložení jsou totiž poměrně vzdáleny od sebe a tak každé umření stojí trochu času. Přesto se nebudete při opakování nudit, protože často naleznete jednodušší řešení, kterým lze danou situaci vyřešit.

Obtížnost hry je nastavena poměrně vysoko a i na normální obtížnost (tedy druhou ze čtyř) budete občas umírat. Další dvě jsou výzvou i pro zkušené hráče a tak si na své přijde skutečně každý. Obtížnost spočívá především ve schopnostech umělé inteligence, která opět patří k tomu nejlepšímu, co v dnešních hrách můžeme vidět. Jakmile dojde k nějakému souboji, nejsou protivníci řízení žádnými statickými skripty, ale je ponecháno na jejich vůli, jak se budou chovat. Málokdy se stane, že při opakování stejného souboje se bude voják chovat zcela stejně. Spíše bude hledat úkryt, pokusí se vás obklíčit, zasype vás granáty nebo bude vyčkávat až vykouknete. K tomu spolu vojáci kooperují a pokud se na jednom místě sejdou jednotky C.E.L.L. a mimozemšťané, bojují také mezi sebou a nezaměřují se všichni jen na vás. K likvidaci nepřátel můžete využít řadu zbraní od pistolí, přes brokovnice až po kulomety a rpg. Můžete u sebe vždy nosit jen dvě zbraně, granáty a výbušniny, ale každou zbraň je možné postupně vylepšovat o různé doplňky jako jsou tlumiče, zásobníky a optické zaměřovače.

Trochu zklamáni jsme z technické realizace celé hry. Ne že by vypadala nějak špatně, ale nedosahuje kvality, kterou měla jednička a kterou jsme očekávali i od dvojky. Jedním z hlavních důvodů je, že engine využívá starší DirectX9 namísto nové verze 11 nebo starší 10, kterou podporoval první díl. Druhým důvodem může být současné vytváření pro konzole, které využívá engine na plné obrátky, ale pro PC to logicky není to maximální, co by mohlo být. Oproti konzolím ale PC verze nabízí bohatší stínování a také mnohem větší dohled bez nahrávání dalších textur. Poněkud podivné ale je, že i když hra využívá řadu textur prvního dílu, jejich rozlišení je často o polovinu menší než bylo. Pokud ale máte zájem, můžete si původní textury stáhnout a doplnit do dvojky. Samozřejmě se jedná o neoficiální úpravu. Spekuluje se ale o tom, že by se snad v průběhu letošního roku měl objevit patch, který podporu DirectX 11 přinese. Na druhou stranu se sebou hra nese menší nároky na hardware a i na průměrném počítači s Core i5, 4GB ram a GeForce 8800GT mi automaticky nabídla velmi vysoké nastavení. Další zklamání přináší ořezání fyziky celé hry. Samozřejmě občas můžete pokácet některý strom, případně ostřílet omítku ze sloupu, ale v globále je fyzikálních vychytávek daleko méně než v jedničce, kde šlo zničit téměř vše od domků, až po celé lesy. Na hraní to ale samozřejmě nemá vliv.

Podstatnou částí hry je také multiplayer, který nabízí několik, vesměs klasický, modů. Krom klasického deadmatche a jeho teamové verze, je to například „vysílač jako kořist”, což je variace na kradení vlajek, nebo sbírání robotů, za které má každý tým body. Nejzábavnější je asi mod místo dopadu (crash site), kde se s nepřátelským týmem přetahujete o trosky mimozemských plavidel. Hraní se odehrává na mnohem menších mapách, které ale daleko více pracují s výškou terénu, takže každá mapa má několik různých úrovní. Maximální počet hráčů byl omezen na 16. Bohužel už nenajdeme mod, kde se bojovalo o základny na velikých mapách, ale asi o něj nebyl zájem. Během hraní samozřejmě získáváte zkušenosti, povyšujete vaši postavu a za získané body si můžete otevírat nové doplňky ke zbraním, moduly pro nanooblek a herní třídy. Multiplayer je hodně povedený a zábavný a aktuálně je k dispozici několik tisíc herních serverů, na kterých se dá hrát. Hraní není provázeno žádným cukáním a automatický výběr zápasu funguje naprosto perfektně.

Poslední zmínka patří české verzi hry, která sice obsahuje občasné chybičky, ale díky ní si můžete užít celý příběh a tedy i některé doplňkové informace ukryté v různých emailech nebo novinách. Délka hraní, kterou vám Crysis 2 zabere, dost záleží na zvolené obtížnosti, ale pohybuje se mezi deseti a dvanácti hodinami, což je na dnešní dobu poměrně slušné a je to akorát na to, abyste se nezačali nudit. K tomu je ale třeba započítat velmi kvalitní multiplayer.

Daleko více obrázků najdete v galerii po rozkliknutí kteréhokoliv z obrázků v článku.

Celou hru ale musíme hodnotit poněkud hůře než první díl, protože grafika je o něco horší, fyzika rovněž a i volnost trochu zmizela. Nicméně stále se jedná o jednu z nejlepších akčních her současnosti a 85 % si rozhodně zaslouží.