Crazy Machines 2

Nejmenší děti jsou úžasně zvídavá stvoření, rády zkoušejí, co se stane, když „zmáčknu tohle“ nebo „otočím tamtím“. Tento přístup vede k mnoha odřeninám, zlomeninám a spáleninám, nad čímž nebohé matky zoufale lomí rukama. Zároveň je to ale dokonalá ukázka platnosti lidového rčení, že „chybami se člověk učí“. Vlastní zkušenost je nejlepší přípravou pro dospělost. Většina lidí z dětských pokusů vyroste, někteří ale ne – zkoumají, jak by se dal vylepšit obyčejný kotel (James Watt), zamýšlejí se, jak asi vypadá paprsek světla, kdybychom mohli běžet vedle něj (Albert Einstein)…  Hračičkové. Právě téhle sortě lidí je určena hra Crazy Machines 2. Pokud patříte mezi ně, směle se pusťte do následujích řádků…

 

 

Crazy Machines 2, dílko německých Fakt Software, spatřily světlo světa už v minulém roce, anglická verze hry však byla vyšla až letos v létě. Jedná se následovníka stařičkého průkopníka žánru, hry Incredible Machine. O co jde? Princip je poměrně jednoduchý: máte svislou stěnu, na níž jsou rozesety různé předměty, které se chovají podle fyzikálních zákonů. Věci padají k zemi, nejsou-li připevněny ke zdi;  např. nafukovací balonek ale stoupá vzhůru a narazí-li na ostrý předmět, praskne.  Vy musíte dané předměty využít tak, abyste splnili zadaný úkol, který obvykle zní dost triviálně (např. „rozsviť svíci“). Jak asi tušíte, provedení už triviální nebude.

 

 

CM 2 obsahují na 150 různě obtížných hádanek, rozesetých po celém světě, kterými vás neprovede nikdo jiný než sám Albert Einstein. A že vám dá zabrat! Některé úkoly vás donutí vytvořit tak složitá soustrojí a soukolí a lavinové efekty, až se vám z toho zatočí hlava. Bunsenův kahan, který si možná ještě pamatujete z hodin chemie, zápálí doutnák, což vyústí v odpálení dynamitové nálože. Exploze uvolní bowlingovou kouli, jež sjede po rampě a roztočí lopatky elektrického generátoru, ten rozsvítí lampu, lampa dodá energii solárnímu panelu…  A tak dále. Než se pustíte do řešení hlavních úkolů, je vhodné projít si srozumitelným tutoriálem, jenž vám vysvětlí základní finty (ty obtížnější se naučíte za pochodu). Naneštěstí některé výukové úrovně obsahují bugy, které znemožňují jejich úspěšné dokončení.  Ale přes to se dá přenést, protože i tak vám tutorial vám pomůže získat alespoň základní přehled. V hlavní kampani se chyby nevyskytují. Naštěstí. Majitelům karet Aegia Physx (existuje vůbec někdo takový?) vývojáři přichystali dvacítku bonusových levelů, jejichž kvality jsme bohužel neměli tu čest si vyzkoušet.

 

 

Plnění Einstenových úkolů bývá občas hodně zapeklité, většinu hádanek ale – máte-li dostatek pochopení pro to, jak věci fungují – vyřešíte během několika minut. Pro případ, že si nebudete vědět rady, přichystali autoři několik typů nápověd. Textové nápovědy obsahují malé „postrčení“ správným směrem, jenže jsou úplně k ničemu: obvykle víte velmi dobře, co dělat, problém je v tom jak to dělat. Též si můžete nechat „poodhalit“ řešení (kurzorem určíte malou oblast, v níž se následně odkryje správné umístění předmětů). Ona odhalitelná oblast je však velmi malá… A konečně – to když doopravdy budete v kocních – si můžete prohlédnout kompletní řešení úrovně. Ze zřejmých důvodů je používání nápovědy limitováno, a to dost drasticky (např. pouze 5x si lze prohlédnout úplné řešení). Nápovědy nelze obnovovat, vyčerpáte-li je příliš brzy, pak nám nezbývá než vám popřát hodně štěstí při plnění závěrečných misí. Systém nápověd v nás nezískal nadšené přívržence vzhledem k tomu, že jedinou smysluplnou nápovědu lze využít maximálně 5x…

 

 

 

Hra obsahuje 15 různých prostředí, což sice zní hezky, v praxi to ale vypadá tak, že prostě zíráte na jiné typy zdí (Karibik – bambusová stěna, Univerzita – šedivě omítnutá stěna s gotickými okny, apod.) a k poslechu a tanci hraje jiná hudební smyčka. Co jiného ale čekat od tohoto typu hry? Hudba je poslouchatelná a neruší, grafika také vypadá celkem k světu, i když DirectX 10 efekty nečekejte. Přestože se veškeré hádanky ze své podstaty řeší na 2D ploše, hra je vyvedena v detailním 3D provedení. Pohled lze přiblížit tak, že málem nosem narzíte do zdi, což se dost hodí, protože některé předměty jsou titěrné a mnohdy na absolutně přesném umístění závisí úspěch celé řetězové reakce. V omezené (velmi omezené) míře lze pohledem i rotovat.

 

 

K dispozici je kolem dvou set různých věcí a věciček: motorů, generátorů, přepínačů, laserů, bowlingových koulí, výbušnin, robotů, ozubených kol a hřídelí. Většinu předmětů můžete dle libosti otáčet, aby jejich orientace vyhovovala vašim představám. Rozhodnete-li se CM 2 věnovat svůj čas, máte každopádně o zábavu na dlouho postaráno. Obzvlášť když hra nabízí i přehledný editor, který každému šikovnému kutilovi musí připadat jako dar seslaný z nebes. Mávnutím ruky tak vytvoříte hádanky, nad kterými se lidem s IQ nižším než 140 zavaří mozkové závity. Samozřejmostí je možnost sdílet své výtvory přes internet. Online komunita (bavíme se o anglické verzi) zatím není příliš široká, přesto se však při troše štěstí dá narazit na solidní uživatelské kampaně. Veškerý online obsah (nové mapy, patche) je dostupný přímo ze hry.

 

 

Zásadním nedostatkem Crazy Machines 2 je někdy až přílišné lpění na určitém způsobu řešení, přičemž není vždy jasné, jaký by způsob by to měl být. Například musíte pomocí soustavy ozubených kol roztočit barbecue, aby se rovnoměrně ugrilovalo na plameni. Po menším přemýšlení se nám to povedlo, jenže Albert ne a ne nám to uznat. Zatvrzele mlčel – a my jsme se topili v bažině pochybností, zda je naše řešení špatné, nebo zda se jedná o bug. Nakonec jsme se nechali podat (takže o jednu nápovědu méně). Šlo o to, že přehozením několika kol naší soustavy se dala zvýšit rychlost otáčení rožně, což Albert kvitoval razítkem „Experiment succeded“ a nabídnul nám další hádanku. Vlastně se jednalo o využití poznatků o různé rychlosti rotace kol odlišných velikostí. To sice bylo pěkné, ale odkud jsme ksakru měli vědět, že nestačí jen otáčet rožněm, ale že se jím musí i otáčet určitou rychlostí? Nikdo se o tom ani slovíčkem nezmínil! A tak rozlišování rychlosti grilování sice svědčí o citu pro detail, ale s tím ať si němečtí perfekcionisti táhnou k šípku.

 

 

Nemůžeme si odpustit ani několik výhrad směrem k průvodci. Stylizovaný Einstein v menu hry otravně hláškuje, zatímco když potřebujete jeho radu, mlčí (a tak zakysnete na ne-dost-rychlém rožnění). Nejvýznamnější fyzik 20. století navíc vypadá jako „vědec“ z pořadů pro děti, nikoli jako člověk, který vysvětlil fotoelektrický jev (Nobelova cena, 1921) a změnil pohled na svět kolem nás, když vyslovil tezi o nepřekročitelnosti rychlosti světla a popsal z ní vyplývající důsledky. Nechceme bazírovat na detailech, jenže herní Einstein prostě nemá žádnou šťávu. Zoufale nezáživné kecy na začátku každé mise přetrpíte jen proto, abyste se dozvěděli, co se po vás vlastně chce. Potěší ale, že Einstein svůj výklad doprovází i graficky: jeho neumělé črty jsou dostatečně srozumitelné i lidem, kteří angličtině příliš neholdují.

 

 

V každém levelu na vás čeká jeden povinný úkol a několik nepovinných, za něž získáváte bonusové body (někdy je ale splnění „nepovinného“ úkolu nezbytné pro další postup). Podle toho, jak jste si v misi vedli, vás Einstein ohodnotí medailí a body. Obojí je celkem k ničemu, ale aspoň se můžete – jste-li souteživí – porovnat s ostatními hráči. Bohužel nelze ukládat postup v rámci jedné úrovně. Pokud tedy během jedné herní seance misi nevyřešíte, příště se s ní budete muset vypořádat úplně od začátku.

 

 

Nelíbilo se nám ani zpracování menu. Logické hře, jakou CM 2 nepochybně je, by slušela jednoduchost a střídmost, aby hráč svou pozornost věnoval výhradně řešení obtížných hádanek. Jenže menu CM 2 sestává z několika 3D obrazovek, což s sebou nese nepříjemné čekání, než se všechny načtou (obzvláště patrné je to při zapínání hry) a než se proklikáte, kam potřebujete.

 

Crazy Machines představuje hodiny zábavy pro hravé lidi a kopec nudy pro všechny ostatní. Občasnou frustraci a nedostatek uživatelského komfortu vyvažuje úžasný pocit, když porozumíte tomu, jak využít věci tak, aby sled událostí nevyhnutelně dospěl ke kýženému výsledku.  Dáváme 70 %, odpustíme autorům infantilního dědulu a rozloučíme se s vámi slovy skutečného Alberta Einsteina:

 

Radost vidět a rozumět, to je nejkrásnější dar přírody.