Condemned – Criminal Origins

Dnes již legendární vývojáři z Monolith o sobě opět dávají vědět. Pokud jste měli možnost zahrát si jejich poslední dílko z názvem F.E.A.R., nebude pro vás další hra žádným překvapením. Její název je Condemned: Criminal Origins a jde o FPS horror s detektivní zápletkou. Pro úplnost informací ještě doplním, že vydavatelem je neméně známá firma Sega.

Tím jsme si odbyli nezbytné seznámení na úvod a vrhněme se na hru. Hned na začátek musím říct, že jsem se shodou okolností nikdy nedostal k tomu, zahrát si plnou verzi F.E.A.R. Proč to zmiňuji? O Condemned se psalo jako o „neoficiálním datadisku“ právě pro tuhle hru. Já se tedy nějakému srovnávání vyhnu, protože jednak nemám s čím srovnávat a na druhou stranu si myslím, že to ani není příliš v pořádku a každý nový titul by se měl hodnotit samostatně. Navíc lidem, kteří moc nehrají, nějaké srovnání typu – jedná se mix téhle a téhle hry moc neřekne. Ale dost obhajování vlastních herních „mezer“ 🙂 a vrhněme se konečně na samotnou hru.

Condemned: Criminal Origins by měla být horrorová First Person akce – tedy střílečka viděná z vlastního pohledu. To není až tak docela přesné a pokud byste tuhle hru začali jako klasickou střílečku hrát, jistě budete zklamáni. Jde totiž velkou měrou i o adventuru se silnými akčními prvky, tedy spíš o takový mix několika žánrů. Na začátku hraní se ocitneme v tmavé a na první pohled nebezpečné uličce, kde je již označeno místo činu a čeká na nás detektiv, připraven nás tam zavést. Ano chápete to správně, vy jste detektiv, přesněji řečeno agent a vaší úkolem bude vyšetřování zločinu. Nuže následujete kolegu, který vás provádí temnými místnosti a jehož baterka je více než vítaným pomocníkem. Jako agentovi vám neuniklo, že vzhledem k tomu, že by mělo jít o zajištěné místo, se kolega chová trochu nejistě, no bude asi na místě dávat si větší pozor než obvykle. Cestou vám ještě stihne říct základní údaje o případu a už jste tam. Na spoutané a evidentně mučené oběti u jídelního stolu není zrovna příjemný pohled a je na čase sebrat první stopy a spojit se s kolegyní, aby vám pomohla s tříděním a určováním vzorků. Ale co to, vaše podezření o nepříliš zajištěném okolí se potvrdilo a cigaretový kouř, který je náhle cítit, nevěstí nic dobrého. Nejvýhodnější bude se rozdělit a prozkoumat okolí samostatně.

Takhle začíná děj hry. Od chvíle co opustíte své kolegy policisty už to bude jen na vás. Velmi nerad bych vám prozrazoval další části příběhu a připravil vás tak o nějaké překvapení. Příběh je totiž velmi důležitý a výrazně přispívá k husté atmosféře. Připravte si tedy znalosti angličtiny, zcela jistě je vrchovatě využijete. Hra se dá klidně dohrát, aniž budete znát jediné slovo anglicky, ale ochudíte se tím o velmi zajímavou část. V terénu už budete sice postupovat jen sami, ale přes telefon je vám neustále nápomocna kolegyně agentka, které budete právě posílat vámi získané důkazní materiály. Tyhle materiály nesbíráte a hlavně nehledáte jen tak holýma rukama, ale máte k dispozici docela velký a zajímavý policejní arzenál na zajišťování stop. Ke slovu se tak dostane nejen základní digitální fotoaparát, ale třeba i ultrafialová kamera, pachový detektor apod. Téměř každý nález pak ihned on-line dostane vaše kolegyně a ta konzultuje popř. navrhuje další postup. Zajímavá vsuvka, která jen přispívá k úžasné atmosféře hry.

Už výše jsem zmínil, že hra rozhodně není čistá FPS. Jsou totiž okamžiky, kdy i několik minut nepotkáte živou duši a jen postupujete dál za svým cílem. Osobně si nemyslím, že by to bylo nějak na škodu, spíše naopak. Setkání s protivníkem pak bývá velmí často až nepříjemným překvapením a mnohokrát jsem se leknul. Nepřátelé rozhodně nepatří k nějakým tupým stvořením bez mozku, co by se k vám hnali přímočaře přes půl mapy za hlasitého řehotu a touhou pomoci vašim vnitřnostem na světlo. Většina nepřátel je naopak docela inteligentních a hlavně se chovají přirozeně. Když se k vám blíží, tak hlasitě nadávají, někdy i velmi sprostě, nebo tlučou zbraněmi do země jako by vás chtěli zastrašit. Pokud je silně bacíte, tak raději utečou nebo se začnou zlobit, nadávají si že vás nejsou schopní uhodit a zlostně přitom buší do zdí či do země. Stejně tak grafické provedení protivníků je velmi zdařilé, i když jak už bývá zvykem, najdeme ve hře jen několik málo obměňovaných typů.

Známe protivníky, ale ještě potřebujeme něco, čím se jich zbavíme. Ano, nyní bude řeč o zbraních. Zde jde Condemned mnohem dál než většina dnešních her. Střelné zbraně, ačkoliv jsou ve hře přítomny, hrají až druhé housle a jsou v podstatě jen takovým menším oživením. Hlavní důraz je kladen na boj zblízka. Líbí se ti tahle trubka, dřevo s hřebíky, hasičská sekera? Nebo snad raděj kladivo s dlouhým toporem či dokonce kovová cedule a k tomu jako sekundární zbraň zařízení na elektrošoky? Nic není problém, všechno jde vzít a použít proti protivníkům. Každá ze zbraní má pak samozřejmě jiné vlastnosti a projevuje se různě v rychlosti a síle úderu. Některé zbraně – jako třeba již zmíněná sekera, páčidlo nebo třeba lopata, jsou i životně důležité pro další postup ve hře a musíte pomocí nich např. roztřískat dveře, přerušit elektrické vedení k ovládání dveří apod. Občas se v našich rukách objeví i nějaká ta střelná zbraň, pistole, revolver nebo brokovnice. Hra jde dokonce tak daleko, že i tyto zbraně můžeme místo střílení používat jako bušící nástroje a hlídá se i jejich zničitelnost. Klidně se tak může stát, že se pod údery pažba brokovnice rozšťípne. Osobně jsem tomuto systému boje rád a pokud by střelné zbraně nebyly ve hře vůbec, ani by mi to nevadilo.

Vytvořit horror není nic lehkého a jistě vás zajímá, jak se to autorům povedlo. Musím konstatovat, že velmi dobře, i když jak už to bývá, postupem času si na strašidelné prostředí zvyknete. Strach tedy nečiší z prostor, ale spíše ze situací, kdy na vás vybafne schovaný houmlesák, něco se za vámi pohne, popř. z okolních zvuků atd. Rozhodně doporučuji hrát jen v noci ve zcela temné místnosti s reproduktory naplno – hraní tak dostane další dimenzi. K té patří ještě jedna záležitost, kterou zmíním právě teď. Hra má úžasnou vlastnost, že je schopna vás plně vtáhnout do sebe a nepustit. K tomu samozřejmě potřebuje určitý čas a prostředí. Chcete-li si tedy hraní co nejvíce vychutnat, udělejte si na ně čas a budete odměněni atmosférou, která by se dala krájet. Úplně jinak si hru prožijete po chvilečkách za plného denního světla, kdy myšlenkami budete tak trochu někde jinde. Takže: udělejte si několik hodin v kuse čas, nejlépe v noci, zhasněte a úplně zatemněte místnost a dejte pořádně nahlas reproduktory. Garantuji vám, že do několika minut budete zcela vtaženi do příběhu a ani se vám nebude po těch několika hodinách chtít vstát na záchod nebo snad jít spát. Po chvilce si zároveň i zvyknete na specifickou pomalost hry, kdy většinu doby se pomalu pohybujete místnostmi a zkoumáte kudy se dostat dál. Ale to neberte jako výtku – naopak. Po dlouhé době mě bavilo jen tak bloumat prostory a zkoumat prostředí, to se každé hře nepovede.

K husté atmosféře si můžeme dopomoci i odpovídající grafikou. Hra sice i na nízká nastavení vypadá strašidelně, ale ono vytvoření atmosféry už není tak jednoduché a lehce uvěřitelné. Screeny, které se povalují zde v článku, jsou dělány na maximální nastavení v rozlišení 1024×768 se zapnutým antialiasingem a vyhlazováním. Na sestavě s XP3000+, 1GB ram a radeonem X850XT, jsem pak průměrně dosahoval kolem 40-50FPS, což bylo vzhledem k principu a stylu hraní zcela dostačující. Úžasnou grafiku pak doplňuje kvalitní zvukové zpracování, které je tohoto typu hry zvláště důležité a věřte, že někdy vás zvuk vyděsí víc, než hyper-polygonový zombík.

Z textu jste už dozajista pochopili, že hraní Condemned: Criminal Origins je zajímavým zážitkem. Osobně jsem si nemyslel, že mě podobný styl hry bude nějak zvlášť bavit, ale opak se nakonec ukázal pravdou. Pomalé prolézání zatuchlých prostor, hledání důkazů, sem tam si užít souboj s rozzuřeným kriminálníkem nebo zombíkem a k tomu temná horrorová atmosféra. Ovšem každá mince má dvě strany a je načase si vyjmenovat i nějaká negativa. Hra je v prvé řadě docela lineární, neustále vás vede za ručičku a říká vám co máte dělat. Jsou v místnosti nějaké důkazy? Hra vás na to upozorní a sice nechá na vás, aby jste zmáčknuli tlačítko na vytáhnutí nějakého speciálního přístroje, ale jaký to bude, to už určí sama podle aktuální situace. Stejně tak lezení nebo šplhání nemůžete provádět sami, ale je takzvaně na tlačítko – dojdete k žebříku na správné místo, zmáčknete tlačítko a pandulák sám vyleze až nahoru atp. Ve mně to vzbudilo dojem, že jsem ve filmu, který si sám ovládám. Čím déle jsem hrál, tím byl tento pocit intenzivnější.

Recenze je u konce a zbývá hodnocení. Condemned: Criminal Origins je pomalá horrorová hra, která víc než na akci klade důraz na hustou atmosféru a dovolím si říci skoro až filmový zážitek. Ten je pak vyvážen někdy až přílišnou jednoduchostí a linearitou. Zcela určitě ale stojí za to si tuhle hru vyzkoušet i přes její krátkou, přibližně osmi hodinovou herní dobu.
Hodnocení: 79%