Company of Heroes: Tales of Valor

Jakmile se nějakému vydavateli podaří vydat komerčně úspěšnou hru, je takřka jisté, že se dříve či později dočkáme datadisku, pokračování, spin-offu nebo jiného pokusu u vyždímání peněz z úspěšného konceptu. Je však nutno přiznat, že se najdou i hry, kde datadisk významně rozšiřuje původní hru, přidává spoustu nových věcí a zcela výjimečně předčí samotnou základní hru. Tak tomu bylo i v případě válečné simulace Company of Heroes (naše recenze). Prodejní úspěch (který dosvědčuje průměrné hodnocení přes 94%) byl následován prvním datadiskem Opposing Fronts, který je právě jedním z těch, které předčí svého rodiče a vysloužil si od nás skvělých 87%.

Dnes tu tedy máme v pořadí druhý datadisk, který si vysloužil podtitul Tales of Valor. Výhodou je, že je opět prodáván jako samostatně spustitelný a tak si ho mohou zahrát i hráči, kteří předchozí hry nevlastní. Velmi oceňujeme možnost hrát bez vloženého média, k čemuž stačí založení účtu na serverech Relic a prvotní ověření originálnosti. Účet se vám mimo jiné bude hodit i při multiplayerových bitvách, takže jeho založení je spíše nutnost. Možnost neničit si originální médium je takový prémiový bonbónek.

Tales of Valor (něco jako příběhy odvahy) se skládají ze tří nových kampaní. Ono vlastně označení příběh pro ně docela sedí, protože svým rozsahem nesahají těm originálním ani po kolena. Jedná se skutečně o krátké scénky z různých konců bojiště, ve kterých si vyzkoušíte tři rozdílné bojové podmínky, strategie a techniku. Jeden z příběhů vás zavede do Francie, kde v pozici amerických výsadkářů provedete výsadek do centra okupace a budete osvobozovat okolní vesničky. Protivníků je samozřejmě obrovská přesila a tak si vyzkoušíte různé bojové a ústupové taktiky, krytí v domech a za překážkami a využijete některou z inovací, které si pro nás autoři přichystali. Jednou z nich jsou například příchytné miny na tanky, které vyráběli vojáci ve filmu Zachraňte vojína Ryana z ponožek a vazelíny.

Druhá minikampaň vás přenese do pozice německých tankistů, kteří svým moderním tankem likvidují spojenecké protivníky a čistí jedno město za druhým. Tank můžete samozřejmě přímo ovládat a v této situaci se velmi hodí možnost ovládat palbu a pohyb jednotky přímo. Tank tak máte přímo na myši, pravým tlačítkem řídíte pohyb, zatímco střílna tanku se pohybuje za vaším kurzorem a na stisk levého tlačítka pálí. Tank je samozřejmě třeba průběžně opravovat, přehřívá se motor a podobně a časem budete moci volit i mezi různými typy munice. Po úspěšném vyčistění města se však všechno zkazí, tanku se přetrhne pás a vy budete nuceni provést vaší jednotku skrze obsazené území až do bezpečí.

Třetí kampaň je maličko odlišná a místo pohybu budete spíše setrvávat na místě, jako tomu často bylo v původní hře. Bude třeba opevňovat si své pozice, obsazovat budovy panáčky a snažit se ubránit náporu vln nepřátel. Kampaně jsou tedy svou náplní hodně odlišné a i když jsou krátké, jsou nesmírně atmosférické, hodně akční a stále máte pocit, že se něco děje. O to větší je zklamání, které se dostaví po pár hodinách, kdy celou kampaň dokončíte.

Samotných inovací v rámci hry je spousta, ale je smutné, že některé věci z předchozích her byly nahrazeny novými a tak jsme vlastně o něco přišli, i když jsme něco získali. Týká se to třeba nových jednotek, ale také některých jejich vlastností. Jednotky klasicky vylepšují své vlastnosti a získávají zkušenosti, za které si potom můžete dokupovat nové funkce jako je jiná munice, doplnění zbraně na tank nebo schopnost se maskovat. Vše se ovládá přes přehledné příkazové panely, které mají velké a jasné ikony, přehledně zobrazují veškeré potřebné informace a celkově jsou velmi dobře navrženy.

Jak jsme již psali, jednotky se dají ovládat přímo skrze myš a jste schopni jim tak určit, kam mají střílet. V misích s jednotlivými jednotkami to docela dobře funguje, ale ve větší bitevní vřavě je tento systém nepoužitelný a vše budete muset nechat na automatice. Umělá inteligence není v tomto směru špatná, jen občas vykukují nějaké nedodělky, jako že se nedá určit, kam jednotky vylezou z obsazené budovy a ve většině případů vylezou přímo proti nepřátelským kulkám. Druhým nešvarem je automatické krytí za překážky, které u jednotlivých jednotek funguje perfektně. Pokud ale máte označeno více jednotek současně a pošlete je za pytlový val v naději, že se za něj všichni skryjí, většinou budete konsternovaní. Jedna jednotka se vždy skryje správně, druhá si svůj bod najde někde mimo zákop a teprve poté co zjistí, že je někde špatně, začne zmateně kolem sebe hledat úkryt.

Všechny kampaně i jednotlivé mise jsou uvozovány válečnými animačkami, které jsou tvořeny statickými obrázky doplněnými zvuky reálné bitvy, hlasové komunikace ve vysílačkách a rozkazy velitelů. Celé to vypadá jako hodně nepovedený komiks, který se sice může někomu líbit, ale my by jsme místo něj raději viděli renderované filmečky.

Silnou stránkou Company of Heroes vždy byl multiplayer a nejinak tomu je i u druhého datadisku, který přináší hned trojici nových a zábavných modů. Prvním z nich je assault, ve kterém ovládáte speciální jednotky, které vyrážejí na pomoc svým tuctovým kolegům v nesnázích, mnohem zábavnější je Panzerkrieg, což je v podstatě tanková bitva, kde každá hráč ovládá svůj tank a snaží se zničit ostatní a asi nejlepší je Stonewall, kde v kooperaci s kamarádem bráníte určité místo proti vlnám nepřátelských nájezdů. Trochu škoda je, že do těchto vln se nemohou zapojovat i živí hráči (nebo jsme na to nepřišli), kteří by vám zatopili ještě o něco více než umělá inteligence. Samozřejmě i v multiplayeru se využijí různé nové funkce a vlastnosti jako jsou miny, kouřová clona nebo maskování.

Grafický engine, který byl pro datadisk použit je zcela totožný s předchozími díly, ale nic mu to na kráse neubírá. Celé bojiště je velmi detailní a také velmi interaktivní. Z budov se doslova odlupují jednotlivé cihly a tank za sebou zanechává spoušť pobořených zídek, zmačkaných aut a kolejí v trávnících. U jednotek vidíte detaily oblečení i výzbroje a celé bojiště se dá přiblížit na velmi nízkou polohu nad zemí. Na druhou stranu maximální zoom je hodně malý (stále) a za vděk musíte vzít celkem přehlednou mapou celé bitvy, na které by ale mohlo být více detailů.

Celá hra je v kompletní české verzi všech textů včetně otitulkování videí a překlad vypadá velmi dobře. Výskyt chyb je zcela minimální a všechny hlášky a rozhovory přesně sednou k anglickým originálům. Je vidět, že v tomto směru je CD Projekt velmi vyspělým překladatelem a úroveň jejich překladů je čím dál lepší. Hru si tak užijí i ti méně jazykově nadaní.

Jak jste pravděpodobně pochopili z předchozího textu, autorům z Relicu se tak úplně nepovedlo navázat na našlapaný předchozí datadisk a výsledné dílko odpovídá klasickému datadiskovému pojetí a snaze o trochu dalšího přivýdělku na zaběhnuté sérii. Přesto se nedá říci, že by šlo o špatný kousek a i tento datadisk se řadí k těm lepším, čímž završuje velmi úspěšnou a kvalitní sérii. Nebýt krátkých kampaní, hodnocení by se opět vyšplhalo k osmdesátce, takhle to bude „pouhých” 70% a pokud nejste vyloženě fanoušky série, raději bychom vám doporučili původní hru, která se dnes nechá koupit za cenu tohoto datadisku, je rozsáhlejší a ještě kvalitnější.