Company of Heroes 2

Bylo nebylo, vývojáři Relic Entertainment se spojili s vydavatelem Sega a dali tak vzniknout titulu Company of Heroes 2. Jak jsme se už zmínili, předchůdce dnes recenzované hry byl skutečně úspěšný. Šikovní vývojáři tak neváhali již o rok později vydat samostatný, rozšiřující pack s názvem Company of Heroes: Opposing Fronts. Za další dva roky hráče potěšilo další rozšíření, tentokrát v podobě Company of Heroes: Tales of Valor. Následoval zajímavý projekt – Company of Heroes Online, jenž byl však ve fázi otevřené bety bohužel zastaven. Od vydání klasického prvního dílu již uběhlo 8 let a teprve nyní, roku 2013, si hráči si konečně mohou zahrát druhý díl oblíbené strategické série. Na rozdíl od jedničky zde už naneštěstí nenalezneme podporu Mac OS X a hra běží jen na Windows.

 

 

Příběhová linie pozoruje 2. světovou válku, přesněji řečeno spor mezi Sovětským svazem a Německem. A to ve vší surovosti i nechutnosti. SSSR je zde vybarvena coby sice vítězící, ale velmi nemorální stát. Vývojáři si tak vysloužili jak chválu za odhalení praktik Ruska, tak značnou kritiku a dokonce i zákaz prodeje na straně Ruska. Nakolik příběh odpovídá skutečnosti, stále zůstává předmětem diskuzí. Příběhem nás provází mnoho videí, u kterých však bohužel grafika dosti pokulhává. Povzbuzující je alespoň množství takových scének, které dobře dokreslují příběh.

Několik prvních misí kampaně hráče pochopitelně naučí všem herním principům. Přesto se občas stane, že není úplně jasné, co vlastně dělat, čemuž napomáhá i absence češtiny.

 

 

Obsah kampaně se skládá z jednotlivých misí, které nabízí pořádně širokou paletu úkolů. Nejednou se i samotné mise skládají z řady úkonů, které je třeba postupně vykonat. Po každém z nich se hra automaticky uloží, takže hráč při jakémkoliv neúspěchu nemusí hrát vše znovu. Obdivuhodná je různorodost úkolů. Jednou musíme zničit nepřátelský tank, jindy zase prorazit výhodné postavení nepřítele nebo obsadit určité území. Abychom pořád někam neběhali, nevyhneme se ani obraně vlastních pozic či náklaďáků, které musí odvést potřebné zásoby. Kampaň je dosti dlouhá a zabaví hráče na mnoho podzimních večerů.

Stejně jako v Company of Heroes, i zde má svou roli obsazování určitých území, přesněji řečeno vlajek. Pokud má nepřítel onu oblast ve své moci, obsazování nejprve přejde do neutrální podoby, načež až poté do naší moci. V takto obsazeném místě lze stavět různé budovy, poskytující řadu výhod. U budov hra ale samozřejmě nekončí – nechybí ani mnoho tanků, aut s těžkými kulomety nebo rovnou obrněné vozidlo s plamenometem. Soupeřovy pozice se pak snadno rozbíjí speciálním autem, které na značné vzdálenosti pálí efektivní sady raket. Narazíme i na děla, které se však poměrně dlouho přemisťují.

 

 

Nečekejte ale naprostou vládu nad všemi spřátelenými jednotkami. Ve spoustě misích dostaneme jen několik čet, přičemž počítač ovládá zbytek našich sil. Naše skromné řady lze naštěstí rozšířit mobilizováním nové jednotky. Jednoduše přiběhne 6 vojáků a vytvoří naší novou četu. To samozřejmě nelze činit stále a určitý čas je třeba počkat, než se schopnost dobije. Vhod jistě přijde i možnost zavolat podporu dělostřelectva či letectva.

Když už jsme u těch schopností, nutno podotknout, že i samotné čety mají své speciální schopnosti. Vždy pochopitelně záleží na typu jednotky. Ty nejrozšířenější obvykle hází výbušné granáty, plynové granáty (výborná věc proti usazenému nepříteli) nebo se povzbudí válečným pokřikem. Čety můžeme i vylepšovat, čímž obdrží lepší zbraně, obvykle specializované na konkrétní typ nepřítele. Je lepší zvolit zbraně proti tankům nebo jednotkám? Jednotky získávají i zkušenosti a díky novým úrovním jsou mnohem užitečnější v boji. Vždy je tak lepší zachránit již existující jednotku, než ji lehkovážně nahradit někým novým.

 

 

Rozporuplným tématem je umělá inteligence. Chytří vojáci se sice schovávají a kryjí, v případě ohrožení na otevřeném prostranství dokonce ulehají k zemi, aby nebyli snadným terčem. Jsou ale případy, kdy třeba nepřítel vběhne mezi skupinu našich vojáků a když se jich téměř dotýká, klekne si a střílí. To je dosti nerealistické, stejně jako život některých silných jednotek, které zvládnou proběhnout mezi davem nepřátel, aniž by je někdo zabil. Po takovém běhu sice mají méně životů, ale stále žijí. Některé speciální vojáky (např. s RPG) je tak téměř nemožné zabít. Na dva borce pošlete 12 vojáků, ale nikdo je (ani zblízka) nemůže trefit.

Company of Heroes 2 se chlubí možností měnit vzhled některých jednotek a to jak na straně SSSR, tak na straně Německa. Další perličkou je volba velitele, který do hry přidává sadu specifických pěti bonusů. Je tedy třeba dobře zvážit taktiku. Jeden velitel umožní opravovat vozidla mimo boj, jiný zase odemkne nové jednotky nebo unikátní schopnosti vojáků. Takové možnosti je však třeba nejdříve odemknout a na začátku hry rozhodně nečekejte velký výběr.

 

 

Hráč postupně zjišťuje, že nepřátelské jednotky jsou jen jedním faktorem ohrožující život čety. Značný vliv má totiž i mrznoucí počasí, které naše vojáky během chvilky dokáže zabít. Řešení se skrývá v ohništích, jenž naše vojáky během chvíle příjemně zahřejí. Postup mezi stanovišti (a ohništi) je tak třeba co nejvíce uspěchat, aby nám jednotky neumrzly přímo v boji nebo přemisťování. Situaci dokáže zkomplikovat i napadaný sníh, zpomalující rychlost postupu jednotek v terénu.

Kdo si se zimou hlavu skutečně neláme, jsou ostřelovači. Ti jsou proti jakémukoliv počasí zcela imunní a rozestavět je tak lze kdykoliv a kdykoliv. Ostřelovači bývají obvykle ve dvou a jejich předností je, že nikdy neminou cíl. Pokud jsou v krytu a nestřílí, stávají se navíc zcela neviditelnými. Své uplatnění naleznou při zabíjení soupeřů, kteří zrovna ovládají dělo či těžký kulomet. Tady jedna přesná kulka vyřeší mnohé.

 

 

Důležitou roli sehrají i technici. Ti rozmisťující silné nálože, hráči pak stačí kliknout a vše vyletí do povětří. To je obzvláště výhodné coby obrana proti mohutné přesile. Technici však toho umí mnohem více. Díky jejich minám naše vojsko nerozdrtí německé tanky a postavené ostnaté dráty zase zastaví rychle se přibližující pěchotu. Pokud má soupeř vojáků jako hub po dešti, technici mohou být vylepšeni na hochy s plamenomety. Snadno pak zapálí několik vojáků najednou nebo domy obsazené nepřítelem. Ano, v mnoha barácích se lze skutečně uschovat a využít tak místní kryt ke své výhodě. Pořádně si ale vyberte, do jaké budovy vlezete. Dřevěné chaloupky jsou vůči ohni (nečekaně) mnohem náchylnější.

Aby to nebylo tak jednoduché, počet živých vojáků zužuje i vlastní generál. Ten je natolik fanatický, že jakýkoliv ústup, byť proti znatelné přesile, trestá smrtí. Kromě této výhružky neopomene neustále vyhlašovat válečné pokřiky, týkající se neustálého postupu vpřed. A když voják nakonec přece jenom zemře, jeho mrtvola je ponechána gravitaci a realisticky padá k zemi. Naneštěstí nejsou zrovna vzácné případy, kdy mrtvola spadne a následně poodskočí o kus dál. To vypadá přinejmenším zvláštně.

 

 

Ve hře funguje hned několik měn, kterými stratég platí za potřebné věci. Nejhlavnějším jsou lidské zdroje, za něž hráč kupuje všechny jednotky či budovy. Příhodné pak je, že se za nejrůznější vozidla platí v benzínu. Poslední měnou je munice, potřebná na užívání schopností nebo vylepšení jednotek. Je třeba pohlídat i limit, udávající maximální počet všech jednotek. Čekání na téměř hotový tank je totiž marné, pokud se na bitevní pole už nevleze.

Company of Heroes 2 přichází s vylepšeným systémem, chvályhodným množstvím jednotek i zbraní a skutečně vydařenou atmosférou. Patrná je skvělá hratelnost, detailní propracovanost i slušná délka kampaně. Bohužel se v takové míře již nepovedl příběh a některé výše zmíněné nedostatky. Přesto se stále jedná o vynikající hru a proto od nás dostává 84 %.