Command and Conquer je vedle Warcraftu, Starcraftu a Age of Empires zřejmě nejsilnější strategickou značkou. Pravda, doby její největší slávy se zdají být nenávratně fuč, ale to tak nějak souvisí s celkovým úpadkem žánru realtimových strategií. Ty ještě před několika lety hrály vyrovnanou partii s akcemi, ovšem pak jakoby se jejich škatulka ideově vyprázdnila. Pokud to zrovna nebyla nějaká z oněch známých sérií, připadal si člověk, jako když hraje neustále to samé. Někteří vývojáři se jali žánr redefinovat a posunovat dále. Zatím se ale nedá říct, že by s tím slavily větší úspěchy. S úbytkem klonů Duny 2 se však na trhu přece jen vytvořilo místo. A právě klasické série ho dnes vyplňují více než kdy dříve. Když přišli Generals, zdála se být tradice série Command and Conquer tak nějak přerušena, už to zkrátka nebyla ta specifická hra. Pak bylo nějakou dobu ticho a loni vyšel třetí díl CaC s podtitulem Tiberium Wars. Jen rok na to přichází třetí díl oblíbeného odštěpku Red Alert. Zdá se tak, že na troskách žánru tradičních RTS zažívají boom zavedené série.
A o zavedené sérii je skutečně namístě hovořit, protože Red Alert 3 je přes všechny příkrasy a doplňky velmi staromódním počinem, za kterým je jednoznačně vidět odkaz Duny 2. Jistě, je posunut do modernější roviny a všeobecně zrychlen, takže jednotlivými misemi budete opravdu zřídkakdy trávit déle než půl hodiny, což bylo dříve standardem, na druhou stranu tento čas tak jako tak vyplníte dobře známou činností. Nesmí chybět stavba základny, která, stejně jako rekrutování jednotek, probíhá prostřednictvím staré známé lišty, která zabírá velkou část obrazovky, ale díky níž se hra tak dobře ovládá. Díky liště jste totiž značně nezávislí a nemusíte například naklikávat jednotlivé budovy, abyste v nich mohli něco vyrobit. Jen skočíte do příslušného pododdílu, naklikáte výrobu a zatím můžete vést třeba válečnou operaci na druhém konci mapy. Ovládání je tak rozhodně příjemné a napomáhá zvýšené dynamice hry.
Z mnohých preview před vydáním jste dozajista pochytili, oč v Red Alert 3 půjde. A pokud ne, připomene vám to zcela hrané intro, které trvá několik minut a je skutečně sympatickým startem hry, protože představí pár herecky celkem známých tváří a navíc dokáže svou nadsázkou pobavit. Inu, Red Alert byl vždy doménou soupeření Sovětů a Spojenců. Druhý díl byl oficiálně završen vítězstvím druhých jmenovaných a pokračování navazuje prakticky okamžitě. Ovšem jinak než byste si asi představovali. Sověti se nechtějí smířit s porážkou a v bombardované Moskvě vidí jediné východisko. Využije se zatím nedostavěného stroje času, který převine historii nazpět a dá Sovětům šanci na reparát. Cestou do historie soudruzi navíc zlikvidují Einsteina, aby Spojenci neměli přístup k atomové bombě a jejich karty jsou několik let nazpět rozdány více než slibně. Ale jen do té doby, než se dozví, co způsobila ona nedodělanost stroje času. Jde o vzestup Japonska, ve hře známého jako Říše vycházejícího slunce. Za dvou stran jsou tak stejně jako v Tiberium Wars najednou čtyři.
Za každou z nich můžete odehrát samostatnou kampaň, jež nabízejí kolem desítky misí každá. Mezi úrovněmi vás autoři odměňují právě hranými sekvencemi, v nichž potkáte pár známých tváří i z minulých dílů. Určitě se vám ale budou zamlouvat sličné operátorky či hrdinky. Ty jsou záměrně navlečeny do moc pěkných a stylových oblečků, jakoby náhodou s pořádně hlubokým výstřihem. Pobaví také pohled na ruského generála, který má prakticky celý úbor pokrytý barevnými vyznamenáními apod. Rozhodně nečekejte nic vážného. Ostatně, zase takovou práci si autoři s přípravou sekvencí nedali a například jejich kulisy působí opravdu hodně jednoduše a uměle. Přesto ale přehnané herecké výkony pasují do Red Alert 3 více než do Tiberium Wars.
Kampaně jsou lineární, takže si ani nemůžete vybírat místo příští mise, což by ale stejně byla jen kosmetická záležitost. Naopak úrovně jsou navrženy opravdu pěkně a patří k tomu nejlepšímu, co můžete v žánru potkat. Ne snad, že byste všechny ty úkoly už neřešily v jiných hrách, ale jejich plejáda je skutečně rozsáhlá a autoři si snad vzpomněli úplně na všechno, to spojili a vytvořili vcelku chutný koktejl, který se zase tak rychle neohraje. Je to způsobeno také faktem, že cíle misí rozdělili na mnoho bodů. Zpočátku tak máte jen pár dílčích úkolů, které se dají splnit v rámci několika minut. Jakmile se vám to podaří, dostanete úkoly další. Postupně se dokonce může rozšířit i mapa o nová území, například když se kdesi objeví nepřítel, nebo vám přijde na pomoc generál. Díky tomu hra působí dynamicky, svižně a nedovolí vám, abyste se na delší dobu zasekli na jednom místě.
Mise jsou obvykle kombinací z dobrodružných výprav s několika jednotkami a výstavbou základny. Ta ale roste překvapivě rychle a bez nadsázky je téměř hned hotovo. Budov ostatně není mnoho a dostupné jednotky se vám tak zpřístupní rychle. Red Alert 3 navíc není z těch titulů, které by dávaly průchod defenzivním choutkám hráčů. Jistě, můžete se opevnit, ale to už je trochu obtížnější, protože na vás obvykle neustále najíždějí nepřátele a na obrannou taktiku tak padne velké množství prostředků. Lepší je se jakž takž bránit, vystavět aspoň trochu bojeschopnou armádu a vypravit se s ní na dobyvačnou výpravu. Samozřejmě ji postupně budete doplňovat dalšími jednotkami. Odpor nepřítele totiž obvykle není zase tak silný, aby musel být překonáván stočlennými šiky.
Pokud se ptáte na rozdíly mezi jednotlivými frakcemi, tak ty jsou asi největší v celé sérii. Už rozhodně neplatí, že strany mají k dispozici víceméně stejnou pěchotu a techniku, jen jinak pojmenovanou a zabarvenou. Rozdíly tu tedy jsou a sahají až na úroveň jednotlivých taktik. Zatímco Spojenci jsou dobří v bojích s těžkými prostředky, jichž nepotřebují tolik, Rusové jsou spíše záškodníci, a aby získali převahu v boji, musí jich být více. Japonci jsou možná jakýmsi mixem, který je ale opepřen o pár velmi zajímavých vychytávek, jako jsou například obří roboti nebo samurajové, podle mého soudu nejlepší pěchotní jednotka ve hře vůbec, která vyřídí jiného vojáka jednou ranou mečem či hozením hvězdice. Ovšem proti obrněncům jsou z pochopitelných důvodů zcela bezbranní. Nechybí ani letectvo a samozřejmě loďstvo.
Právě voda je tím, na co autoři hodně vsadili při propagování hry. Red Alert 3 měl díky dalekosáhlém využití vodních strojů dosáhnout zcela nové dimenze. To je ovšem až příliš silný výraz. Každopádně je třeba říct, že si tu vody užijete hodně a že přispívá k herní variabilitě. Část základny můžete mít postavenou na vodě a také jednotky jsou na to připraveny – některé z nich jsou totiž obojživelné. Z vody na souš se ale nedostanou všude, potřebují k tomu písečný násyp, což je pochopitelně místo, kde probíhají nejtužší boje, jelikož je relativně jednoduché zabránit přicházejícímu náporu z vodních ploch. V kampani jsou některé mise vodou poznamenány opravdu hodně a je vidět, že vás do nich autoři tak trochu tlačí. Zajímavé bude sledovat, jak se vodní element projeví v multiplayeru. Z mé zkušenosti se stále většina bitev vede na souši, přestože prakticky všechny dostupné mapy mají vodní element. Na druhou stranu je to zřejmě otázka zvyku. Takticky využitelná voda totiž rozhodně je.
A pak je tu ještě další novinka Red Alert 3. Tou je možnost odehrát kampaně v kooperativním módu. Respektive nikoliv možnost, ale povinnost. Pokud totiž neseženete živého hráče do tandemu, bude vám přiřazena umělá inteligence. Ta má vždy prakticky stejné prostředky jako vy a často má svůj tábor hned vedle vás. V takovém případě pak podniká vlastní výpady, bohužel většinou dost neúspěšně. Je to postaveno tak, aby se hráč do celé věci musel vložit, ačkoliv podle mě by se to dalo udělat i jinak. Ve chvílích, kdy jdete jen s určitým počtem jednotek bez základny, máte de facto nepřímo na povel i jednotky umělé inteligence. Ta vás totiž pouze následuje. Popravdě, lepší by asi bylo, kdyby tu ta násilná kooperace s AI nebyla, ovšem s živým člověkem je to pochopitelně něco úplně jiného a mnohem zábavnějšího.
Graficky se Red Alert 3 rozhodně neřadí ke špičce žánru, která je často velmi vyspělá. Chtělo by se říct, že o to více zábavy nabízí, ovšem když se na něj podíváte blíže, zjistíte, že určitá komiksovost grafiky je autorským záměrem. Vše je velice barevné a mnohdy až idylické. Výbuchy a efekty zbraní potom lehce přemrštěné. Ovšem to k takové parodii určitě patří. Kolem a kolem je tak Red Alert 3 tradiční realtimovkou, která nezklame příznivce série a dokáže přilákat nové hráče. Na druhou stranu, pokud už máte klasických RTS plné zuby – a takových lidí se určitě najde dostatek – Red Alert 3 vás určitě nepřesvědčí o tom, že jste ve svém rozhodnutí udělali chybu. A to ani svými vylepšeními, která jsou většinou příjemná, nikoliv však zásadní – 80%