Coffin Dodgers

Coffin Dodgers je ve své podstatě bláznivou závodní hrou od prakticky neznámého anglického studia Milky Tea Studios. Hra si již vysloužila vcelku pozitivní hodnocení a tak jsme se rozhodli ji pořádně a kriticky otestovat. Dojmy jsou nakonec všelijaké. Pojďme si je tedy pořádně rozebrat.

S vědomím, že mě čeká recenze závodního titulu, jsem si pár minut před recenzováním záměrně zakoupil energy drink s nápisem „Určený pro řidiče“. To jsem však ještě netušil, že zase tolik energie na hru potřebovat nebudu. Projet celou kampaní totiž nezabere více než asi tři hodinky a to počítám i několikaminutový úvodní tutoriál vysvětlující úplné základy. V podstatě zde ale není co učit, jelikož ovládání se skládá ze čtyř směrů, útoku na blízko a spouštění vzatých zbraní. O tom ale až za malou chvíli.

 

 

Zpočátku si vybereme jednu ze sedmi unikátních postav, z čehož každá je něčím jiná. Rozdílnost spočívá především v životním příběhu a osobnosti, což je patřičně popsáno u každého charakteru. Kromě pár řádků a jiného vzhledu jsou ale postavy stejné a čekat tak nemůžeme rozdílné vozidla, ani výhody či nevýhody jednotlivých aktérů. Kvůli tomu upadá možnost opakovaného zvídavého hraní za jinou postavu a různé taktizování.

Po úvodu se tak konečně se můžeme pustit do jakési kampaně. Ta spočívá v závodění se smrtkou, která udává určitá pravidla. Zpravidla tak do další mapy postoupí omezený počet závodníků, při čemž zbývající si smrtka doslova vezme a udělá z nich tak zombie. Prohrávající závodníci tedy nepřestávají svým úmrtím závodit, ale budeme na ně narážet i v dalších kolech. Díky tomu je celkový počet závodníků pořád stejný, což je určitě dobře. Živé mrtvé lze obvykle jednoduše identifikovat, jelikož najednou mají zeleno-žlutou kůži nebo jim někde trčí nějaká ta kost. Kromě toho ale bohužel nenajdeme žádný příběh, natož vývoj či zvrat.

 

 

Není ale třeba dojet úplně každý závod na jedné z prvních pozic. K dispozici je totiž pět tematických map a každá z nich poskytuje tři odlišné závodní okruhy. Dohromady to tak lze rozjet na patnácti mapách, což je vzhledem k jejich krátkosti (což se snaží vynahradit ježděním čtyř kol) poměrně málo. Umístění v každém okruhu se po dojetí trojice závodů (a tedy i celé mapy) průměruje. Teprve pak je rozhodnuto o výsledku. Po dojetí konkrétního okruhu lze závod ještě opakovat, avšak jakmile z něj odejdeme, nelze se k němu již vrátit. A pokud si v něm výsledek chceme přece jenom změnit, musíme opakovat celou mapu (tj. celé 3 závody).

 

 

Málem bych zapomněl na to, čím se Coffin Dodgers vlastně liší od všech ostatních závodních her! Na trati totiž nenarazíme jenom na šipky, jenž nám na chvíli poskytnou rychlostí bonus, ale především na rozmístěné náhodné zbraně. Pokud takový balíček vezmeme, okamžitě obdržíme náhodně zvolenou technologii. Může to být raketomet, jenž vypálí dvě rakety a zničí nepřítele, koule silového pole jako štít, která nás chrání před útoky nepřátel či možnost vytvořit za sebou olejovou skvrnu. To je jen výčet z několika možných vybavení, avšak znovu nutno dodat, že typů vychytávek by mohlo být o něco více. Zbraně jsou vždy pouze na jedno použití a po následně je třeba vzít zase jinou. Nelze je přitom sbírat a uchovávat u sebe. Jsme-li tedy již něčím vybaveni, ostatní balíčky nelze brát. Abych se přesně vyjádřil – oním „zabitím“ ostatních je myšleno, že jsou dočasně vyřazeni ze závodu. Brzy ale znovu naskočí na svůj vozík a snaží se ostatní dohnat. I když zrovna u sebe nemáme žádnou jinou speciální zbraň, je možné útočit svou podpůrnou holí, kterou každý správný důchodce přece musí mít u sebe! Držením tlačítka se nabíjí síla úderu a po uvolnění postava holí zamává kolem sebe. Pokud je někdo v dosahu, pochopitelně to schytá a je nakrátko omráčen.

 

 

Po každém dohrání mapy získáme na své konto určitou dávku zkušeností (dle toho jak se nám dařilo) a především zlaté mince. Za ty si pak lze vylepšovat své vozítko a to hned na několika úrovních. Lepší motor zvýší maximální rychlost, jiné zlepšováky pak znamenají vylepšení akcelerace či ovladatelnosti. Upgrade zbraňového systému zase dává možnost posbírat až dvě zbraně či mezi nimi dokonce měnit (tedy nemusíme už zbraně užít v pořadí, v jakém jsme je vzali). Svou „formuli“ si můžeme stylově nastříkat několika barvami či na ni dát dokonce logo. Zase a znovu je ale výběr výrazně omezený a i když jej lze za zlaťáky rozšířit, není to žádná sláva. Pouhé tři možné úrovně vylepšení u šesti záležitostí je přece jenom dosti málo.

Coffin Dodgers se spíše zaměřuje na hru pro více hráčů, kde právem očekává mnoho zábavy při těchto šílených, ozbrojených závodech. Co takhle rozstřelit raketometem kamaráda těsně před cílem a projet cílovou páskou jako první? Variací, jak tahle hříčka umí pobavit, je mnoho. K dobru nutno přičíst i originální překážky na tratích. Jednou tak uhýbáme mezi projíždějícími vlaky, jindy smrtícím laserům prolétajících UFO. Potkáme ale i po mapě procházející zombie, které lze jednoduše přejet nebo je nějakou tou zbraní uzemnit na dálku. Získáváme za to dokonce i zkušenosti.

 

 

Hudba není špatná, ale mohlo by být na výběr více skladeb. Stejně tak je jednoduše řešen grafický kabátek, který spočívá v kresleném provedení. Vše je zde zkrátka podřízeno veselému až komediálnímu hraní. Přesto je znatelná určitá nedokončenost a omezenost napříč celým zpracováním. Jakoby se jednalo o stále vyvíjenou hru a já psal první dojmy. Tak tomu však rozhodně není, hra je označena za dokončenou a tohle tak musí být přímá a nekompromisní recenze.

Upřímně řečeno, čekal jsem od Coffin Dodgers mnohem více. Jedná se sice o zábavné závody s příchutí akce, avšak možnosti jsou dosti omezené, kampaň krátká a zábavná hratelnost zřejmě nevydrží příliš dlouho. Možná se vývojářům ještě podaří hru doladit v následujících updatech, avšak na to bych vzhledem k malé náplni těch posledních příliš nesázel. Hra si odnáší přiměřené hodnocení 65 %.