Codename Panzers: Cold War

Blokáda Berlína, která probíhala v době mezi 24. červnem 1948 a 11. květnem 1949, se stala první vážnější konfrontací studené války. Stalinovi Sověti tehdy odřízli přístupové cesty do německého hlavního města, aby znemožnili zásobování metropole. Celá akce měla SSSR sloužit k získání rozhodujícího vlivu v oblasti. Spojenecké velení se rychle usneslo, že do města dopraví potraviny a důležité suroviny. Stůj co stůj. Pozemní operace nepřipadala v úvahu, proto byl zřízen tzv. letecký most; do Berlína začaly létat Dakoty, jež do města dennodenně přinášely 5000 tun potravin a paliva, aby více než dva miliony lidí nehladověly a netrpěly nedostatkem energie…  Byla to zásobovací akce monstrózního rozsahu, v dějinách lidstva neexistuje nic, co by se jí byť i jen vzdáleně blížilo. Právě tuto pozoruhodnou událost si Codename Panzers: Cold War bere jako startovací rampu, z níž nás okamžitě odpálí do vesmíru alternativní historie.

Hra začíná fiktivní nehodou, při níž v dubnu 1949 dojde nad Berlínem ke kolizi zásobovacího letadla a sovětského stíhače. Báťuška Stalin ani členové čerstvě zformované organizace NATO nelení a bezodkladně vyšlou do oblasti své jednotky: ze studené války se rázem stává válka zatraceně horká. CP: CW přináší osmnáctku misí, které sice – jak jsme řekli – nemají s reálným děním nic společného, ale působí dojmem, že takhle nějak by se události vyvíjet mohly. Tedy kdyby k nějaké srážce opravdu došlo a situace se nebezpečně vyhrotila… Je vidět, že InnoGlow (dřívější StormRegion) má s tvorbou „historických“ strategií bohaté zkušenosti, vždyť pokud se nemýlím, Cold War je už 5. kouskem v sérii podobně laděných her, a proto je zápletka podáli velice střízlivě a ukázněně, jak se na profíky sluší a patří. Na celý konflikt se samozřejmě podíváte z několika perspektiv, přičemž u každé z nich je radost sledovat umírněnou (a přece zajímavou) fabulaci tvůrců. Po hrách, jež jsem měl poslední době recenzoval, to bylo jemňoučké pohlazení po duši. A to prosím málem došlo k zastavení celého projektu! Vydavatel 10Tacle totiž šel – stejně jako globální akciové trhy a ekonomiky většiny států – ke dnu. Ze dne na den osiřelé RTS se naštěstí chopilo Atari, a tak můžete číst tento článek.

  

Na Cold War se dá najít hodně pozitiv. K nejvýraznějších patří design misí, který se opravdu povedl. Netuším sice, jak a jestli vůbec podoba herních lokací odpovídá skutečnosti, ale někdo si dal hodně záležet, aby prezentovaná bojiště přinejmenším věrohodně vypadala. Mapy jsou spíše komornějšího rázu, zato však hýří detaily, každičká drobnost je precizně a s láskou vymodelována. Tvůrci naplno využili možností nejnovější verze svého Gepard enginu, což pro nás znamená jediné: na Cold War je radost pohledět. V pohybu vypadá hra úžasně. A když už jsme u technické stránky, nelze nezmínit ani opravdu povedené zpracování fyziky. Budovy se po náletech bortí v mračnech prachu a vzduchem létají úlomky cihel; tanky bezohledně drtí vše, co jim stojí v cestě. Když v jedné z úvodních misí spatříte padající jeřáb, jak zničí úhlednou řadu rodinných domků, zatetelíte se blahem, věřte mi. Exploze jsou efektní a fyzika robustní, vše pracuje jako dobře namazaný stroj a výsledkem je dokonalé navození dojmu z války. Každý ekonom vám ale rád poví, že neexistuje nic jako oběd zadarmo. Jinak řečeno: každá sranda něco stojí, a v případě CW jde samozřejmě o hardwarovou náročnost. Framerate kolísá i na silné konfiguraci… Avšak musím dodat, že u tohoto titulu jsou vyšší HW nároky zcela opodstatněné – což bohužel neplatí o většině současné herní produkce.

 
Veterána Panzers her jistě nepřekvapí náplň misí, jež sestávají z opatrného postupu a obsazovaní určených pozic. Občas musíte ochránit důležitý konvoj, také vyzkoušíte tichou infiltraci do nepřítelem držené oblasti a záchranu rukojmího, ale obvykle prostě dobýváte klíčové pozice (označené na minimapě) a snažíte se odolat případným zuřivým protiútokům. Ostatně, nic moc jiného se v této oblasti vymyslet nedá, a díky dobře navrženým mapám si menší rozmanitosti úkolů možná ani nevšimnete. Každá mapa navíc obsahuje několik nepovinných cílů, jejichž splnění výrazně zlepšuje vyhlídky na úspěch v misi. Například obsazením heliportu získáte možnost přivolávat posily; když se zmocníte radarové stanice, můžete na chvíli spatřit pozice nepřátelských vojsk atp. Při důkladném průzkumu terénu lze narazit i na tajné úkoly, a tak patříte-li k lidem, kteří si nedají pokoj, dokud nevyužijí vše, co daná hra nabízí, budete mít o zábavu vystaráno na mnoho, mnoho hodin.

Každá ze stran má dispozici jen hrstku rozdílných jednotek. Mechanizované části armád sestávají z několika tanků (Bulldog, Patton a M103 na straně NATO), transportéru, artilerie a podpůrného vozidla. Pěchotu pak tvoří medici, inženýři, kulometčíci a raketometčíci. Toť vše, přátelé, nepočítám-li možnost přivolat nálet stíhačů. Naštěstí i s takto malým ansámblem lze vykonat veliké věci, a to především díky systému přezbrojování. U každé z jednotek můžete volit z několika typů výstroje a výzbroje, kterou lze navíc flexibilně přizpůsobovat situaci. Například transportéry můžete upravit pro pohyb hlubokou vodou, lze je vybavit maskovací sítí, osadit opravářskou soupravou nebo protiletadlovými kanóny. Všechno naráz ale mít nemůžete, a tak musíte pečlivě zvažovat, co se vám v dané chvíli hodí nejvíc.

Jednotky v boji získávají zkušenostní body, a protože s vámi mohou přecházet z mise do mise, vyplatí se hlídat je jako oko v hlavě. Ztráta elitní skvadry mediků nebo transportéru schopného opravovat ostatní vozidla nepříjemně zabolí, proto se jistě mnohdy přistihnete, jak byť při ztrátě jediného člena týmu bez váhání saháte po quickloadu. Oproti předchozím dílům došlo k menšímu odklonu od realistického pojetí boje. Můžete například používat jednotky, které v době, do níž je hra zasazena, existovaly teprve na rýsovacím prkně (sovětský tank T-10). Změnil se i styl hraní, a to směrem k rychlejšímu a akčnějšímu pojetí, poněvadž tvůrci zamýšleli oslovit širší spektrum lidí. Zásahy do herního systému však naštěstí nedevalvují celkový prožitek, jako se to nedávno přihodilo novému Perimeteru.

 

 

AI je docela povedená, a na vyšší obtížnosti dostanou i zkušení borci docela zabrat. Výhrady bych měl snad jen k tomu, že počítačem ovládaní vojáci se snad až příliš málo soustředí na vaše mediky, takže pokud si držíte pečlivě vycepované lapiduchy hezky mimo dostřel nepřátelské pěchoty, nejspíše z dané potyčky vyjdete vítězně. Také jsme zpozorovali, že AI má problémy vyrovnat se s dělostřeleckou palbou, proto někdy dochází k absurdním situacím, kdy s jediným dělem zcela ovládnete bitevní pole. Naštěstí se jedná o ojedinělé případy.

Kromě hlavní kampaně je k dispozici i skirmish, který obsahuje slušný počet map, a několik multiplayerových módů, které si ale nejspíše nevyzkoušíte. Atari totiž nezřídilo žádný (!) dedikovaný server a u her hostovaných přímo uživateli, kterých bývá mimochodem online jen hrstka, jsme naměřili nesnesitelně vysoký ping (999+). Síťové hře měla nepochybně být věnována mnohem větší pozornost, protože kde jinde lépe uplatníte svůj strategický um, než proti živým lidem?

Pokud jste nehráli předchozí díly, nejnovější Codename Panzers si jistě oblíbíte, protože se jedná o svěží RTS z alternativní historie, která i přes menší rozmanitost jednotek přináší výživnou porci zábavy na mnoho příjemně strávených hodin. Ti, kdož si prošli peklem druhé světové v předchozích Codename titulech, popřípadě jiných her od Stormregionu/InnoGlow ale nejspíše nebudou skákat nadšením, jelikož Cold War se mírně posunula směrem vstříc masovějímu publiku (mírně, ale přece jen) a oproti svým starším bratříkům nepřináší příliš velkou řadu změn. Na kráse jí nepřidává ani úplně zabitý multiplayer. 75%, veteráni nechť si odečtou patnáct bodíků.