Child of Light

A začneme netradičně audiovizuální stránkou hry, protože ta mne naprosto uchvátila  Child of Light běží na grafickém enginu UbiArt Framework, který doposud poháněl například nového Raymana či připravovanou zajímavou agenturu z první světové války jménem Valiant Hearts: Great War. Podle okolních obrázků a také z videa je patrné, že kreslená 2D grafika najde své uplatnění i v roce 2014. Navíc hra díky grafickým efektům opravdu vypadá, jako byste se dívali na kreslenou pohádku z akvarelu. To se prostě musí vidět na vlastní oči, nejlépe na velké televizi. Samozřejmě nedílnou součástí audiovizuální stránky je hudba a zvuky. A právě ty dohromady tvoří to nekrásnější z celé hry. Celou hrou totiž znějí instrumentální písně, v kterých hraje hlavní prim klavír. Hudbu složila a nahrála velmi talentovaná 25ti letá Kanaďanka jménem Béatrice Martinová (Coeur de pirate je její umělecké jméno), která hraje na klavír již od tří let. Pokud si budete chtít poslechnout soundtrack této hry (silně doporučuji), najdete ho pod názvem Coeur de pirate – Child of Light. Ale pojďme dále, přátelé!

Příběh hry je také velmi zajímavý. Sice ve hře není přímo zmíněno, v kterém roce se příběh odehrává, ale jisté je, že hrajete za Auroru, dceru rakouského císaře, které zemřela matka a otec také zrovna nevykazuje známky kypícího života – leží totiž žalem ztrápený na posteli. Navíc vaše království sužuje neustálá temnota, protože zlá Noční královna ukradla Slunce, Měsíc a hvězdy a vašim hlavním úkolem je všechny tyto světlo-nosné veličiny najít. Samozřejmě Child of Light obsahuje i vedlejší úkoly, mezi které patří například umění prodat jablko tak, aby byl spokojen jak kupec, tak prodávající, nebo osvobozování deseti světlušek, které jsou uzamčeny v menhirech po celé mapě Staré Lemurie. A protože je to hra od Ubisoftu, najdete zde i spoustu sbíratelných věcí, jako truhly, hvězdný prach (ten slouží k tomu, abyste si navýšily trvale o jeden bod vaše vlastnosti jako je síla, magická odolnost atd.) či tak zvané Confessions, které si poletují jen tak krajinou. Confessions jsou sbírky zpovědí, které podbarvují historii Staré Lemurie, stejně tak jako (snad) její budoucnost. Zpovědi jsou psané veršovanou formou, stejně jako veškeré dialogy ve hře. Co je ale zajímavé – v několika posledních listech naleznete zmínky o Manhattanu, pistolích a internetu, které zanechala jistá osoba jménem Sophie panu Elmemu. Sophie zřejmě pochází ze současnosti, zatímco jiné odkazy na Balthazarovu knihu, Trhlinu a cestování mezi světy naznačují, že by mohl mít Ubisoft s Lemurií plány do budoucna.

Popsali jsme si audiovizuální zpracování, příběh hry a jeho okolnosti a teď se vrhneme na systém boje. Ten se nese v duchu nejlepších japonských RPG her. To znamená, že je využívá tahový systém, který si tvůrci hry pro sebe upravili. A protože máte neustále svého svítícího souputníka s sebou, můžete nepřátele před započetím boje na krátkou dobu oslepit a získat tak v boji výhodu prvního tahu. Veškeří aktéři na scéně jsou zobrazeni v časovém panelu, který je umístěn v dolní části obrazovky. Každá postava, která se účastní boje, má svou rychlost, kterou si může zvyšovat pomocí lektvarů či kouzel (nepřátele můžete navíc zpomalit). Podle této rychlosti se pohybujete po časovém páse, a když se dostanete k začátku aktivního pásma, vyberete si, jakou akci bude vaše postava na konci aktivního pásma provádět. Samozřejmě vás může nepřítel přerušit (ale i vy jeho) a naplánovanou akci bohužel neprovedete. V pokročilejší fázi hry se tomu dá lehce zabránit díky vypití lektvaru či kouzla Nezastavitelný. Není v mých silách, popisovat veškeré akce, které během souboje můžete provádět, ale vězte, že vaše pomocná světluška vás dokáže léčit a z okolních posvátných květin vám získá jak pár životů a many navíc. Druhou pomocnou vlastností Světlušky je taktické oslepování nepřátel, díky kterému můžete taktéž zpomalit jejich postup po časovém pásmu. Soubojový systém je navíc velmi variabilní, protože můžete vlastnosti svých postav dočasně vylepšovat a souběžně tím oslabit nepřátele. Mezi postavami, které budou s vámi bojovat, se tak objeví kouzelníci, bojovníci a zloději a můžete mezi nimi libovolně přepínat. Hra ovšem obrací zažité stereotypy na hlavu, protože Aurora je vždy hlavním útočníkem a ostatní zastávají své specifické role. Například dvojice cirkusových šašků disponuje léčícími a podpůrnými kouzly, trpaslík má roli útočného mága či bílá princezna umí sesílat kouzla negativně ovlivňující statistiky nepřátel a tak dále. Z popisu všech těchto vlastností bojového systému je patrné, že se pod slupkou kreslené pohádky skrývá poctivé RPG v japonském stylu.

A když už mluvím o poctivém RPG, musím vám také přiblížit systém vývoje postavy a zdejší svět. Na začátku hry je vám do vínku dána předem vytvořená postava Aurora, která je opanována posvátného Dítěte světla. Hra vám tak předurčuje, že by bylo vhodné Auroře navyšovat magické dovednosti nad těmi fyzickými jako je síla či odolnost. Samozřejmě rozhodnutí, jakou cestou se vydat, je vyloženě na vás. Ve hře postupem času narazíte na osm dobrodruhů, kteří budou putovat s vámi a každý z nich má již předurčené povolání a výbavu. Navíc každý z těchto osmi dobrodruhů po vás potřebuje splnit nějaký úkol, jako někoho porazit, vyřešit hádanku či najít určitý předmět. Všechny postavy ve vaší partě levelují a díky tomu se jim automaticky navyšují všechny jejich atributy. Každý nový level také znamená rozdělování bodů do vlastností jednotlivých postav. Silně doporučuji zaměřit se pouze na jednu z větví dovedností, protože jen tak budete mít opravdu silnou postavu – například v kouzlech.

Vlastnosti postav se dají dále vylepšovat pomocí krystalů zvaných Occuli. Ty se vkládají do výstroje a výzbroje. Krystaly jsou rozděleny na několik tříd podle živlů a sil. Mezi ty patří oheň, voda, země, vzduch, světlo a temnota. Jak jistě správně tušíte, ohnivý krystal nejvíce ublíží zemi, vodní ohni, krystal světla temnotě a tak dále. Krystaly se díky tomu hodí při taktice v boji, jen je nepraktické, že se nedají během probíhajícího souboje vyměnit, a tak je musíte mít připraveny ve výstroji již před nadcházejícím soubojem. V inventáři najdete spoustu podpůrných lektvarů, úkolové předměty a také listy s vedlejšími úkoly. Ty vás zavedou do rozličných prostředí a díky tomu se podíváte na malebné větrné pláně, pod mořskou hladinu vystavěnou z krystalů, do slunečního chrámu, ale také do vesniček, většího městečka a třeba do hor. Navíc Aurora po pár hodinách hraní získá křídla a může se po mapě pohybovat nejen horizontálně, ale i vertikálně. Tímto mapy dostanou zcela nový rozměr a je radost prozkoumávat vršky stromů, potulovat se v oblacích, ale také se vrátit do míst, které jste v úvodu hry nemohli prozkoumat, protože jste ještě neměli křídla. Celkem navštívíte deset map, které jsou umístěny na mapě Staré Lemurie. Mezi jednotlivými lokacemi se můžete rychle přesouvat pomocí výběru jedné z nich.

Do hry je také velmi unikátním způsobem zakomponován multiplayer pro dva hráče, kdy jeden hráč ovládá Auroru (při boji i ostatní dobrodruhy v partě) a druhý má na starosti světlušku Ignicula. Ignicula může druhý hráč ovládat jak na pravém analogu ovladače, který drží první hráč a levým analogem ovládá Auroru (nepohodlná volba), tak na druhém ovladači. Ignicul zvládne téměř vše co Aurora – umí otevírat truhly, létá po okolí, sbírá zpovědi, umí na rozdíl od Aurory vypínat nástrahy v jeskyních a také pomocí jeho svitu řešíte hádanky. A pokud budete potřebovat posvítit na cestu, Ignicul bude taktéž nepostradatelný. O oslepování nepřátel jsem již psal. A abych tuto recenzi nějak zakončil, napíši jediné – Ubisoft je příkladem herní firmy, která neustále posouvá hranice při tvorbě her. V případě Child of Light se jedná o jedinečnou kompozici hratelnosti, grafické prezentace a hudby a sám tuto unikátní kreslenou hru považuji za umělecké dílo, které ve videoherním světě nemá doposud obdoby. Je to také důkaz toho, jak talentovaní lidé v pobočkách Ubisoftu pracují a také důkaz toho, že tito umělci nemusí nutně opouštět obrovský moloch jen proto, aby si vytvořili hru v pár lidech, o které sní dlouhá léta.