Call of Duty: Modern Warfare 2 – recenze singleplayeru

Tak a konečně jsme se dočkali. Dva roky, které se zdály být na začátku nepřekonatelné, nakonec utekly jako voda a nejočekávanější hra tohoto roku je zde. Ne opravdu jsem nezapomněl na minulý díl s podtitulem World at War, ale vzhledem k tomu, že hru netvořili hlavní autoři série Call of Duty a šlo především o udržení povědomí o celé sérii ze strany vydavatele Activision, největší pozornost se pochopitelně vztahuje vždy k dílu, který vytvoří v Infinity Ward. U nich to ovšem vypadá, že se za svoje předchozí díla, která přímo vytvořili, tak trochu stydí, připomínám že jde o Call of Duty 1 a 2. To by potvrzoval i fakt, že podle posledních informací chtěli tito vývojáři již u druhého dílu přechod k modernímu konfliktu, ale vydavatel tomu vůbec nevěřil, a tak i dvojka Call of Duty byla ještě z druhé světové války. Modern Warfare 2 je ale opět ze současnosti, takže zanechme zákulisních informací a dohadů, které jsou jen pouhou perličkou na pomyslném dortu. 

   

   

Jak už podtitul hry napovídá (mimochodem, ve hře samotné název hry Call of Duty vůbec neuvidíte), hra je především druhým pokračováním hry Call of Duty 4, které vyšla v podstatě přesně před 2 roky a pokud by se vydavatel v České republice obtěžoval zaslat nám review verzi hry, dokonce bychom tuto recenzi vydali i v ten stejný den. Ovšem překážky jsou od toho, aby se překonávaly, takže zanechme úvodního tlachání a pojďme se věnovat hře samotné a především základním otázkám, které každého jistě zajímají. Je Modern Warfare 2 lepší, než jeho starší bratříček? Může překonat hru, která u nás získala hodnocení úžasných 93%, a v podstatě jsme na ni pěli jen samé superlativy? Uvidíte…

Nejdříve k samotné instalaci a spouštění hry, které jsou zcela odlišné od předchozích dílů. Hra vyžaduje pro svůj běh program Steam od firmy Valve. Pokud jej snad neznáte, o čemž sice trochu pochybuji, ale pro úplnost stačí dodat, že jeho ovládání je velmi intuitivní a není třeba se ničeho obávat. Steam se sám stará o automatické aktualizace, takže nebude nutné čekat i několik měsíců, než autoři připraví mnohdy velmi toužebně očekávané patche. Dále podporuje achievementy, což je pět desítek ohodnocení udělovaných podle toho, zda se vám ve hře podaří splnit či vykonat nějakou akci. Speciálně Modern Warfare 2 pak podporuje i Steam Cloud, takže na kterémkoliv počítači se přihlásíte ke svému Steam účtu, budete mít k dispozici svoje uložené pozice a nastavení ve hře. Implementaci do Steamu tedy rozhodně chválíme a je to cesta dobrým směrem. 

   

   

Při vypouštění her od Valve se také velmi často dočkáme nejrůznějších problémů, ostatně pokud jste někdy četli naše recenze či dojmy z dem, vždy jsme se o ně ochotně podělili. Jak dopadla aktivace a instalace MW2, kterou jsem dělal prakticky v okamžik uvolnění hry vydavatelem do prodeje? Až jsem se musel divit, ale vše proběhlo naprosto bez problému. Hra je distribuována na dvou DVD, celkem jde tedy o balík více než 11GB dat. Instalační klíč, který najdete na zadní straně manuálu, stačí připojit k vašemu Steam účtu, pozor tedy na to, ke kterému jste v okamžiku instalace přihlášeni. Po instalaci samotné dojde ještě ke stažení několika megabajtů velkého patche a je možné okamžitě hrát. Změn se dočkalo i samotné první spuštění hry, vše s důrazem na co největší jednoduchost. Úvodní obrazovka hry je rozdělena na tři základní části – Special Ops, Campaign a Multiplayer. Pokud singleplayerovou Campaign spustíte, dojde okamžitě ke spuštění hry, aniž byste měli možnost nějak změnit grafické nastavení. To je sice možné ihned v okamžiku vašeho prvního pohybu ve hře, ale je vidět ten maximální důraz na co nejjednodušší ovládání, kdy po vzoru z konzolí prostě stačí jen spustit a hrát.

   

   

Hra začíná velmi pomalu a to tréninkem nováčků na vojenské základně. Respektive vy těm nováčkům ukážete, jak mají střílet a zaměřovat. Poté si vyzkoušíte opičí dráhu a na základě dosaženého výsledku je vám teprve nabídnuta pro vás nejvhodnější obtížnost. Dobrý nápad, který by se mohl ujmout i v jiných hrách. Po této desetiminutovce už jsem si říkal, že zpracování sice pěkné, ale je to nějaké pomalé a přemýšlel jsem spíš nad tím, jestli jsem si to kafe neudělal příliš slabé, když v tom začala první mise a spadla mi čelist. Jste totiž okamžitě vrženi do pořádně tuhého boje, načež se během další minuty posadíte na korbu jeepu za rotační kulomet a nastává divoká jízda velmi úzkými uličkami. Z té doslova kape adrenalin a po jejím skončení jsem si říkal, proboha, vždy tohle mají některé hry jako jeden z herních vrcholů, a tvůrci nám to tady naservírují hned v první půlhodině? Co nám jenom připraví v dalších levelech!

A připravili. Ale než se k tomu dostaneme, musím vás upozornit na jednu zásadní věc. Čím méně toho budete o samotné herní náplni vědět, tím lépe. Během hraní jsem dokonce mockrát litoval i toho, že jsem vůbec kdy koukal na nějaká gameplay videa ze hry, samotný zážitek a dojem by byl ještě o to mocnější a větší. Sice si samotné hraní užijete, teď mám na mysli třeba chronicky známou scénu “Cliffhanger”, kdy se pomocí cepínů šplháte po ledem pokryté skále, ale nevědět o ní dopředu, byl bych z ní ještě daleko více paf. Budu se tedy snažit prozradit pokud možno co nejméně o příběhu, o klíčových herních momentech se budu snažit psát spíš jen v náznacích. Pokud už jste kampaň dohráli, jistě je vám jasné proč a vy ostatní prosím vezměte v potaz, že tak činím pro vaše dobro a pro to, abyste měli z hraní co nejvíce. Stejně tak vás musím upozornit, že pokud si chcete hru užít co nejlépe, nekoukejte na nově se objevující videa z hraní plné verze na Youtube a dalších video serverech, stejně už toho z našeho zpravodajství a dvou preview víte až dost.

   

   

V každé hře je jeden či více okamžiků, kterým recenzenti s oblibou říkají wow momenty. Tvůrci MW2 hru vytvořili v podstatě tak, že se jedná o dlouhou řadu těchto okamžiků, které jsou spojené neutuchající, adrenalinem nabitou akcí. V podstatě ani na okamžik vám není dovoleno si vydechnout a někdy byly zástupy nepřátel až příliš velké, zvláště když jste mimo střílení pěšáků měli na práci ještě sundat z oblohy dotírající vrtulník. Po většinu času ale pojedete na absolutní vlně hratelnosti, která je po celou dobu stejně silná a nestane se vám ani náhodou, že byste se v kampani byť jen na okamžik nudili. Ve hře je i několik tichých misí, kdy s kolegou tiše postupujete územím a snažíte se pokud možno vyhnout pozornosti nepřátel. Tam, kde v jiných hrách se většinou podobné mise snažím přetrpět a mít je rychle za sebou, v MW2 je vše dotaženo téměř k dokonalosti. Budete si tak naprosto užívat jen to, že se připlížíte ke skupince stojících vojáků, váš kolega zavelí: “já sejmu toho vpravo, ty si vezmi ty dva vlevo, tři, dva, jedna”… Na první pohled jednoduché, přitom zpracováno zcela vynikajícím způsobem.

   

   

Dá se ovšem říci, že po většinu času spíš nebudete vědět, kam dřív zaměřit vaše hledí. Opět musím zopakovat, MW2 to je především neutuchající akce, která je doslova prošpikovaná okamžiky, kdy vám spadne čelist a pomyslíte si jen, “no ty vole, paráda!” Ve hře jsou ovšem i okamžiky, které jsou, mírně řečeno, značně kontroverzní. Hra vás úplně na úvod upozorní, že je ve hře mise, která je drastická a máte možnost ji úplně vynechat, aniž by to pro vás znamenalo nějaký postih, třeba nezískání nějakého achievementu. Jde o misi na letišti, kdy se jako agent CIA dostanete mezi teroristy a protože je maximálně důležité získat si jejich důvěru, zúčastníte se s nimi jedné akce na letišti. Ta je ovšem znázorněna poměrně brutálním způsobem, kdy s ještě dalšími třemi spolupachateli vystřílíte těžkým kulometem několik desítek “obyčejných” lidí, čekajících na odlet letadel. Myslím, že až se k této scénce dostanou “odborníci” zabývající se brutalitou ve hrách, ještě mockrát o ní ve sdělovacích prostředcích uslyšíme.

Jak je možné, že hra je tak maximálně prošpikována nezapomenutelnými momenty? Celá hra se sice odehrává v několika málo dnech, ale vžijeme se do role několika postav a zažijeme ty nejlepší momenty z jejich bojů. Ano, je to jako byste u vojáka, který za měsíc zažil několik přestřelek, vzali tu vůbec nejlepší, nebo ještě lépe spojili ty nejlepší, nejbláznivější, čili nejvíc cool okamžiky do sledu několik desítek minut trvajícího boje. Někdo to může nazvat jako naprosto nereálné, předimenzované, že se něco takového nikdy nemůže stát. No a? Opravdu by nás mělo zajímat, že v reálném boji tohle málokterý voják zažije? Já naopak smekám klobouk před tím, jakým způsobem Infinity Ward dokázali celou hru spojit a namixovat v ní naprosto úžasný herní zážitek. Jistě, opět k tomu používají skripty, kam jen vaše oko dohlédne. Jsou tam předem naprosto jasně připravené momenty, které se spouští, až vy stisknete ono pomyslné tlačítko. Je tam spousta dopředu připravených událostí, které jsou tam jen proto, aby vám spadla čelist. Jenže právě to umí dělat v Infinity Ward opravdu dobře a právě proto má tolik hráčů Call of Duty rádo. Už to můžu napsat naplno, kroužím kolem toho už hodně dlouhou dobu. Modern Warfare 2 je lepší, o hodně lepší, než první díl.

   

   

A není to jen zmiňovanou nabušenou herní náplní. Přispívá k tomu i povedený design úrovní. Ty jsou sice stále striktně lineární, ale Call of Duty právě na tomhle staví od svých začátků, takže to není možné ani brát jako nějaký nedostatek. Jde ale o spoustu dalších detailů, které mnohdy ani nevnímáte, ale přitom společně výrazným způsobem přispívají k celkovému dojmu ze hry. Jde o výborně zpracovanou inteligenci spolubojovníků, která funguje na jedničku, i když párkrát jsem zaznamenal určité nedostatky. O něco horší je to s inteligencí nepřátel, ale i ti reagují na podněty ve hře a nejsou to jen naprosto tupé figurky čekající na odstřel. O zbraních snad nemá ani smysl se zmiňovat, protože opět tam najdeme většinu kousků, se kterými je možné v dnešních moderních konfliktech bojovat a mnohé z nich i v několika variantách a provedeních. I jen pouhé měnění zásobníků je v MW2 zážitek, který vás ani po několika hodinách hraní jen tak neomrzí.

   

   

Je ovšem škoda, že zničitelnost prostředí není větší, pokud by se šlo alespoň probourat kusem zdiva v budovách, bylo by to ještě zdaleka lepší. Ale chápu, že pro střílečku jako je Call of Duty by to ani nebylo příliš vhodné, protože pro umocnění intenzivního zážitku autoři zkrátka potřebují, abyste prošli přesně konkrétním místem a tam vám připravili požadovanou situaci. Engine je ovšem vynikající a “živý”. Opět jdou třeba prostřelovat zdi, čehož jde v husté městské zástavbě poměrně často využít. Pokud např. stojíte v místnosti a venku u stěny vybouchne granát, v oné místnosti třeba spadne obraz ze stěny a otřesem nadskočí nábytek. Situace, které si normálně ani nevšimnete, ale je přesně jedna z těch, které dohromady tvoří onen ucelený zážitek a konečný dojem. 

Grafika je vynikající a mnohokrát vám vyrazí dech. Jde především o zpracování vody a zbraní, ale týká se i některých textur na stěnách. Pokud si opět budeme všímat detailů, narazíte na velké množství povedených maličkostí a je vidět, že si někdo dal spoustu práce jen s tím, aby každý efekt byl na tom správném místě. Velmi povedený je při zranění efekt stříkající krve na monitor, ale to není všechno. Pokud vedle vás vybouchne granát, zašpiní se vám trochu monitor prachem a to z té strany, odkud výbuch přišel. Pokud vlezete z mrazivého prostředí do teplé místnosti, zamlží se vám obrazovka, jakoby jste skutečně měli nasazené brýle. Je ovšem škoda, že engine umožňuje pouze čtyřnásobné nastavení antialiasingu. Celkově vzato, ale není nijak extrémně náročný. Na GeForce 275 v kombinaci s 4jádrovým procesorem, jsem si mohl zvolit rozlišení 1920×1200 a i všechny další grafické možnosti nastavit na maximum, včetně extra textur. I poté počet snímků jen výjimečně klesl pod hranici 40 za vteřinu, i když párkrát za hru došlo k jemnému zamrznutí obrazu, ale vždy jen v řádu jednotek vteřin při nějaké velmi náročné scéně. Velmi povedené jsou i zvuky a především hudba od známého filmového skladatele Hanse Zimmera. 

   

   

Jsme na konci dnešní recenze. Mohl bych v textu pokračovat ještě hodně dlouho, věnovat se různým drobnostem a situacím, ale bylo by to zhola zbytečné, ostatně již nyní recenze nabobtnala na svůj obvyklý dvojnásobek. Jak už bývá na našem serveru zvykem, v dnešním článku jsem se zabýval pouze singleplayerem, recenzi multiplayeru vám přineseme jako vždy s odstupem několika týdnů. Zaslouží si totiž důkladné otestování, ale již nyní prozradím, že hře pro jednoho hráče velmi zdatně sekunduje. Call of Duty: Modern Warfare 2 je více než jen důstojným pokračováním oblíbené hry z roku 2004, ale první díl s přehledem překonává a to i v bombastickém závěru hry. Když jsem o prvním dílu psal, že přináší neutuchající akci a zábavu, o pokračování to skutečně platí dvojnásob. Akce je totiž doplněna spoustou úžasných momentů, které se objevují v nadstandardním počtu. Jinými slovy, Modern Warfare 2 je skvělým herním zážitkem, který by neměl uniknout nikomu, kdo má rád akční hry, pro příznivce stříleček z vlastního pohledu je pak naprostou povinností. Je velká škoda, že se herní doba pohybuje jen kolem 6 hodin na střední obtížnost, takové hry by totiž člověk chtěl hrát pořád. Hodnocení 95%