Call of Duty: Black Ops – recenze multiplayeru

Několik týdnů uplynulo a my se po delší době a po vyprchání někdy zbytečných emocí můžeme konečně podívat i na multiplayerovou část nové série Call of Duty. Singleplayer už jsme hodnotili hned po vydání hry v České republice a ta si od nás odnesla velmi slušné hodnocení, i když i to bylo oproti minulým ročníkům nižší. Ocenili jsme, že hra má neustálý spád a skvěle se hraje. Mrzelo nás, že využívá pořád stejných herních principů, nepřinesla nic překvapivého a nového a v podstatě se “pouze” svezla ve vyšlapaných kolejích svých předchůdců. U singleplayeru jsme to ještě dokázali tolerovat, ale multiplayer není otázkou hraní několika hodin. Ten většina lidí hraje týdny a měsíce od vydání hry, nezřídka ovšem klidně i celý následující rok. A to už chce člověk něco nového. Jistě, pokud to nové i dostane, může to být bolestivé, protože ho hra nemusí už tak bavit.

    

Jsme teď v dost paradoxní situaci. Jak jsou hry dražší a dražší, sází vydavatelé stále více na jistotu. Přitom ale vydělávají pořád víc. Velká spousta hráčů si poslední CoD předobjednala. Nevěděli, jaké pokračování vlastně bude, můžeme ale předpokládat, že doufali v to, že hra bude stejná, jako předchozí díly. Jen na konzolích ji první den hrálo přes milion hráčů, což je neuvěřitelné číslo. A tento zájem trvá. Ostatně již nyní můžeme prohlásit, že z CoD se stala především konzolová hra. Stačí srovnat, kolik hráčů ji hraje na Steamu (několik desítek tisíc) a na konzolích (řádově přes milion). Jsme tak v situaci, kdy jsme tu měli první CoD, následované druhým dílem, který byl zcela jiný. Nesmíme zapomenout na datadisk United Offensive, na který nedá mnoho hráčů doteď dopustit. Čtvrté pokračování bylo opět jiné. Každý tak měl šanci vybrat si hru, která ho baví nejvíc, přičemž ho klidně mohly bavit všechny. Od čtvrtého dílu ovšem zásadní změny ustaly. Šestka nebyla zase až o tolik jiná, nesla se hlavně v duchu vylaďování. V jakém duchu se nese sedmička?

Jistě si říkáte, proč takový dlouhý rozbor na začátek. Stojí před námi totiž těžké rozhodnutí, se kterým se duševně peru celou dobu, po kterou multiplayer hraju. Jak hodnotit hru, která je zábavná, baví vás, máte chuť si ji večer zahrát, i když jste utahaní z práce a celodenního koukání do monitoru máte až po krk. Jenže je skoro stejná jako předchozí díl. Inovace či změny jsou spíše kosmetického řádu. Všechno vám připadá povědomé, jste jako v nějakém snu, který už se vám zdál stokrát předtím. Jenže běžný hráč to tak zřejmě chce, bojí se změn a chce pořád dokola to stejné. Jak jinak si vysvětlit prodeje v řádu několika milionů kusů? Jedině tak, že pokud chcete, aby se Call of Duty nějak změnilo, aby bylo úplně jinou hrou, jste v jasné menšině. Většina hráčů to jasně vidí jinak.

    

Skončeme ale s teoretizováním a podívejme se, co vlastně od hry můžeme čekat a co všechno nabízí. Pokud bychom teď napsali, je to staré dobré CoD: Modern Warfare 2 s trochou změn, mohli bychom s článkem v podstatě skončit. Ale tak snadné to mít samozřejmě nemůžeme. Black Ops jde striktně ve stopách předchozích “Modern” dílů. Začínáte v podstatě od nuly. Žádné pořádné vybavení, žádné pořádné zbraně. Abyste mohli začít rovnou hrát, máte k dispozici pět předvolených typů vojáků, rozlišené podle druhu výzbroje a vybavení. Dalších pět pozic je volných a můžete si jde libosti upravovat, podle stylu jak chcete hrát. Teď už je to na vás. Musíte získávat body – ty dostáváte za každou jen trochu povedenou akci. Už dávno to není jen o zabíjení. Podaří se vám dát několikrát za sebou headshot stejnou zbraní? Klidně získáte tolik bodů, jako byste odrovnali normálním způsobem dvacítku protivníků.

    

Všechny své zásluhy a herní dovednosti pak přehledně vidíte na své hráčské kartě, kterou můžete dále upravovat. Současně máte přistup ke svým starým zápasům a můžete si je zpětně projíždět. K dispozici vám jsou i velmi podrobné statistiky, kde vás to bude nejvíce zajímat jsou zřejmě zbraně, či zásahové zóny. Pokud někdo bere hraní multiplayeru opravdu vážně, v tomto ohledu bude výskat nadšením. U Black Ops přece jen najdeme výraznější novinky, tedy hlavně co se týká té omáčky okolo. Tou největší změnou jsou pravděpodobně tzv. CoD points. Jinými slovy to jsou peníze, které získáváte za svoje úspěchy ve hře. Na druhou stranu, za všechno se platí. Za novou zbraň, za lepší zaměřovač, za maskování, granáty, či přístup k novým perkům, za všechno budete cálovat, až se z vás bude kouřit. Nestačí tedy jenom dosáhnout určité úrovně a tím se dostat k novému kulometu. Musíte mít i dost bodů, abyste si ho mohli koupit. Obojí jde ruku v ruce, takže pokud budete investovat s rozumem, nebudete mít zase až takový problém s pořizováním nového arzenálu.

    

Čeho hra nabízí skutečně hodně, jsou zbraně. Je vidět, že si tvůrci s každou doslova vyhráli. Nečekejte opět žádné podstatné změny, zbraně sice kopou, ale zase ne tolik, abyste měli nějaký zásadní problém se trefit. Pokud se ovšem chcete stát opravdovým mistrem v jejich používání, budete s každou muset hrát několik desítek minut a cvičit a cvičit. Novinkou je použití nožů a tomahavků. Někteří hráči je milují a nezřídka natrefíte na borce, co lítají po mapě pouze s nožem a ručně a stručně masakrují všechno, co se jim připlete do cesty. Kontroverzní jsou tomahavky, respektive způsob, s jakým s nimi jde zabíjet. Odrážejí se totiž od stěn a to až 3x. Na Youtube tak najdete spoustu záběrů, kde se letící sekerka odrazí od stěny pět metrů od zamýšleného cíle, načež se odrazí ještě jednou od sudu, aby se zasekla vojákovi do paty, čímž ho pošle do věčných lovišť.

Výborné jsou i mapy. V podstatě každý si vybere tu svojí oblíbenou a o žádné nemůžeme prohlásit, že by byla vysloveně nepovedená. Některé se hodí více pro snipery, ale i na těch najdete skrytá zákoutí, pokud si nechcete nechat ustřelit špičku nosu na kilometr a střílíte raději na krátkou vzdálenost. Tvůrci navíc na hodně map umístili spoustu interaktivních prvků, kterými můžete mapu dodatečně měnit. Můžete třeba otevírat podzemní bunker, nebo jste svědky toho, že během hry dojde k odpálení velké rakety. Zvedá to výborně celou atmosféru při hře. Pokud ovšem nemáte rádi podobné serepetičky a chcete být jen soustředění na samotnou hru a protihráče, budou vám tyhle kousky vadit.

    

Pozitivní zprávou jistě je, že hra opět podporuje dedikované servery, takže v ní najdete i klasický vyhledávač, který můžete standardně škálovat podle typu hry, obsazenosti serveru, pingu apod. Herní módy nepřekvapí, jsou jimi klasický deathmatch, teamdeathmatch, Capture the Flag, Headquarters, Domination či Search and Destroy. Výbornou novinkou jsou tzv. Wager zápasy, rozdělené do několika kategorií. Jde v podstatě o vylepšený deathmatch. Vše probíhá tak, že si vsázíte na svůj výkon. Podle výše sázky jste přiřazení do konkrétního typu hry, jejíž pravidla jsou velmi zajímavá. Všichni hráči třeba začínají jen s pistolkou. Po prvním zabití ovšem dostanou lepší zbraň a po dalším zase lepší. Jde tak o rychlost – kdo se schová, nedostane se k pořádné zbrani, i o hráčské umění – nutnost mít zvládnuté všechny zbraně. V další variantě máte k dispozici revolver pouze s jedním nábojem. Při úspěšném zabití dostanete další náboj, při neúspěšném jste odkázaní pouze na nůž.

    

Dále si představte, že k dispozici budete mít pouze zbraně, které nepotřebují střelný prach – nože, tomahavky, kuše (i když ty mají výbušné hroty). I při tomto módu zažijete pytel srandy a hlavně už musíte mít boj s těmito tichými vrahy zmáknutý, ze začátku si moc neškrtnete. Neméně zábavný je i mód, při kterém každých 45 sekund dostanou všichni hráči na mapě jiné zbraně, ale všichni stejné. V jednu chvíli tak masakrujete ostatní pistolkou, abyste za několik okamžiků rozsévali smrt těžkým kulometem. Opět platí, že je nutné mít zvládnuté všechny zbraně, v těchto módech vyhrávají jen ti nejlepší.

V posledních odstavcích jsme se zaměřili hlavně na to povedené, co hra nabízí. Narazíme ovšem i na vyslovené nedodělky a věci, které by se v plné hře objevovat neměly. Multiplayer totiž zřejmě není tak dobře optimalizovaný, jako hra pro jednoho hráče. Ještě než vyšel patch, byla hra jen obtížně hratelná, sekala se, lagovala grafika. Nebyla nouze o situace, kdy jste se na několik vteřin zasekli a většinou se probudili až poté, co vás někdo velmi lehce sejmul. Hra je ovšem náročnější i po grafické stránce. Abych mohl hru hrát bez trhání, musel jsem výrazně snížit rozlišení až na 1280×800 a stejně tak zvolit nízkou kvalitu textur. Až tehdy byla hra jakžtakž hratelná a netrhala se. To vše na sestavě s čtyřjádrovým procesorem a GeForce 275 s poslední verzí ovladačů. Na tento nedostatek si na fórech stěžovalo více hráčů, takže by neměl být dán jen zmíněnou konfigurací počítače.

    

Je na čase si výše napsané shrnout do několika vět. Multiplayer Call od Duty: Black Ops je velmi zábavný a skvěle hratelný. Přináší hlavně drobná vylepšení a více možností, která jsou ovšem spíše na úrovni stahovatelného dodatku, než plné verze hry. Největším nedostatkem je tak pro nás přílišná podobnost s předchozími díly, u multiplayeru bychom uvítali větší dávku inovací a nových nápadů. To si ovšem zřejmě velká část hráčů nemyslí, protože nové CoD hrají jako o život, na PC platformě se jich denně schází několik desítek tisíc, na Xbox Live dokonce několik milionů. Pokud jsou pro vás změny na obtíž a naopak vítáte, že hra se příliš nemění a zůstává konstantní, budete multiplayer Black Ops milovat a určitě i několik dlouhých měsíců pravidelně hrát. Vzhledem k výše napsanému se naše hodnocení zastavilo na hodnotě 85 %.