Call of Duty: Black Ops 2

Když se nejnovější pokračování série Call of Duty objevilo na monitorech hráčů poprvé, vypadalo to, jako by vývojáři ze studia Treyarch začali ujíždět na houbičkách, s čímž rozhodně nikdo nesouhlasil a proti Black Ops 2 se během chvíle zdvihla vlna nevole v řadách fanoušků, maminek i vysloužilých veteránů ověnčených medailemi z 1. světové války. S každým dalším uvolněným obrázkem či videem naštěstí titul začal nabírat na mnohem milejších tvarech, s nimiž se herní obecenstvo začínalo spokojovat, přestože stále nikdo nevěřil, že by se to mohlo povést a že by nám nakonec před očima přistál další klasický díl zajeté série, proti němuž by nikdo nemohl říct ani popel. A nyní je tady. Musíme přiznat, že klasický skutečně není. Myslíme to ale v dobrém či ve zlém? Pojďme si na tuto otázku odpovědět prostřednictvím dnešní recenze.

 

 

Jednotlivé díly série Call of Duty bychom si mohli rozdělit do dvou oddílů. Ten důležitější z nich zřejmě zastanou kousky pocházející z rukou Infinity Ward, zatímco zbytek připadne studiu Treyarch, které se proslavilo poněkud zvláštnějšími díly série. Oním slovíčkem však nelze mínit to, že by tyto kousky byly snad divné, protože tím ani zdaleka nejsou. Jenom díky nim série nezavála do naprostého stereotypu, protože obvykle přinášejí něco, s čím by se druhé ze studií pracujících na Call of Duty nikdy neukázalo. A už asi ani díky rozpadnutí se Infinity Ward neukáže.  Než se ale dozvíme, kdo je v jejich funkci nahradí, vůbec by nebylo od věci se začít soustředit na Black Ops 2, od kterého se, stejně jako od dalších kousků Treyarchu, čekalo něco „jiného.“ Povedlo se to ale vývojářům splnit? Přiběhli s alespoň jedním originálním prvkem?

 

 

Minimálně na tuto otázku si můžeme stoprocentně odpovědět slovíčkem „ano.“ Už původní Black Ops se vyznačovaly speciálním zombie módem, který se ve druhém díle vrátil, takže si onen originální prvek můžeme odškrtnout a považovat jej za vyřízený. Hra každopádně nabízí ještě dvě další oblasti, které bychom mohli považovat za rovnocenné se zombiemi. Konkrétně jde o singleplayer a klasický multiplayer. Alespoň na Steamu se díky tomuto rozdělení nabízí trojice samostatných kousků skládanky ke stažení, díky čemuž, pokud vás zajímá kupříkladu pouze multiplayer, se nemusíte zabývat stahováním zbytečné zátěže navíc. Teď už ale dost klopýtání okolo, když se můžeme zpříma vrhnout na první z částí, jež hra nabízí, a tou je singleplayer.

 

 

Vzpomeneme-li si na příběh prvního dílu této zatím dvoudílné minisérie, rozhodně se nám na tváři úsměv nerozzáří. Kvalitativně by samozřejmě mohl být na mnohem vyšších příčkách, přestože se jedná o klasické FPS, od kterého nečekáte nic jiného, než že popadnete první zbraň, co uvidíte, a začnete kosit nepřátele jednoho za druhým s milým, vražedným úsměvem na tváři. Druhý díl bohužel stojí i padá na osobním příběhu hlavního hrdiny, do kterého se autoři snažili vložit co nejvíce emocí. V zájmu příběhu se samozřejmě jedná o vítanou změnu, která však v celkovém kontextu nedokáže zapadnout. Nebo je snad normální snažit se vás dotlačit k slzám a následně před vás postavit stovku protivníků jako na střelnici? Naštěstí se ale na příběh až tak nehraje. Tu z něj máte cíp na začátku mise, tu na konci, nicméně že byste nemohli jinak, než si jej užívat od první do poslední vteřinky, to ani náhodou.

 

 

I přes mnohem osobnější cítění s hrdinou se však jedná o klasický single, který nabízí každý další díl série CoD. Na pozadí se odehrává obrovský konflikt, který může zničit Zemi, a je jenom na vás, abyste ji zachránili. Na druhou stranu Black Ops 2 zabíhají do mnohem zajímavějších kulis než kupříkladu Modern Warfare 3, což ve svůj prospěch bere částečné zasazení do roku 2025. Jak částečné? Při hraní se pravidelně střídají útržky z nedaleké minulosti navazující na konec originálního Black Ops a útržky z budoucnosti podávané s fantastickou omáčkou v podobě výdobytků futuristické techniky. Už i díky tomu se autoři rozhodli nešetřit výbuchy, nepřáteli i zajímavým vybavením, díky čemuž po příchodu do hry stačí vypnout mozek a užít si filmové podívané s nekonečným střílením protivníků navrch.

 

 

Hra každopádně nezapomíná ani na milovníky her jako Deus Ex či Thief, takže se plížení kolem stráží i jiných dalších zajímavých stealth misí také dočkáte. Právě během nich si naneštěstí začnete uvědomovat, že hrát si s futuristickou technikou je stokrát zábavnější než držet v rukou zastaralé zbraně a nemít po ruce nic než vlastní smysly a víceméně tupé nepřátele, kteří lemují vaši bezproblémovou cestu k cíli. Právě ve stealth misích odehrávajících se v budoucnosti ale dostanete možnost kupříkladu odposlouchávat rozhovory vašeho cíle těsně před zabitím, což vás nejen posouvá v příběhu, ale zároveň si užijete menších detailů okolo, které dokáží jedině vylepšit zážitek z hraní. Možnosti ovládat ve futuristických misích zajímavé roboty, obléci si neviditelné převleky či prostě jen nechat kolem sebe pulzovat scanner ukazující vám, kde jsou nepřátelé, každopádně také nejsou k zahození, takže si brzy začnete uvědomovat, že ačkoli jste se toho nejprve báli, budoucnost je vlídnější než cokoli jiného.

 

 

Nejdůležitější novinkou ze všech se však alespoň pro mě stal taktický prvek. Čtete dobře! Black Ops 2 se ukázal se speciálními misemi, do nichž vstoupíte s možností dvou pohledů. V tom taktickém si jednoduše rozdělíte jednotky do několika skupin a všechny je zároveň ovládáte bez toho, že byste měli tušení, jaké utrpení to pro ně dole na bojišti musí být. Pak ale stačí jediné kliknutí a jste přímo v těle jednoho z mužů či dokonce ze strojů vyslaných na bojiště, přičemž když zemřete, jednoduše se přesunete do jiné jednotky a pokračujete dále. Tyto speciální mise jsou velmi podobné těm multiplayerovým, což koliduje s klasickým prostředím, které znáte ze singleplayeru a které je koridorové až hanba. Je ale až tak velké a rychle plynoucí, že vám bude jedno, že nemáte možnost výběru své vlastní cesty, protože si budete užívat hraní a nebudete chtít, aby vás o to kdokoli připravil.

 

 

Singleplayer skutečně nepatří k nejsilnějším stránkám Black Ops 2. Nevyladěný příběh zachraňuje jedině akční hratelnost a filmovost, které tomu celému dodávají příjemný odér, s nímž přijdete do styku rádi, ale v žádném případě jej nevyhledáváte. To multiplayer je naprosto jiné kafé. Black Ops 2 se za dlouhá léta poprvé jevily jako možný inovátor, kterým se, věřte nevěřte, staly. Hlavním bodem, kdy si toho všimnete, je už první konfrontace s nepřítelem. Protivníci totiž oproti předchozím dílům vydrží značně více a záleží jenom na tom, kam je střelíte. Zatímco hrudník mají relativně zabezpečený, střílení do nohou se nově jeví jako nápad za miliony. Zároveň je jasně znát, že se autoři rozhodli pro snížení dosahu nože, s nímž se odteď zabíjí téměř s nadlidským úsilím. Vše ale jde, když se chce.

 

 

Jednou z nejzajímavějších novinek je ale zásah do vytváření své vlastní classy. U každé z nich vám autoři dají přesně deset bodů. A teď je jenom na vás, jak tyto body přerozdělit. Každý perk, každý attachment, každá zbraň i každý granát mají svůj vlastní bodík. Pokud chcete, můžete na bojiště vyjít pouze s primární zbraní a ušetřený bodík vložit do druhého attachmentu. Poté se můžete vykašlat na balíček perků, které vám vyloženě nesednou, a naráz máte attachmenty tři! U většiny z vás to zřejmě vyvolává otázku, zda díky tomu nelze vytvořit doslova vražedné classy, s nimiž není možné prohrát, ale ne, možné to není. Obzvláště zbraně zde odvádí velice dobrou práci, co se týče balancování, díky čemuž nelze na protivníka vytáhnout stoprocentní kill jenom proto, že on sám nemá takový level, jako vy.

 

 

S tím souvisí i mnohem propracovanější systém perků, kde například perk Ghost odteď získáte až na levelu 55 a konečně již není účinný na campery, neboť jeho využití naleznete pouze při pohybu.

 Mapy v původních Black Ops se vyznačovaly svojí přehledností a příjemností. To zde bohužel v žádném případě neplatí. Velká část z nich je zmatečná, nenabízí dostatek prostoru či je hledat na nich protivníky doslova nadlidským úkolem. Na druhou stranu mapy jako Cargo, Drone či Hijacked působí svěže a futuristické součástky, které se doslova pohybují všude kolem vás, tvoří vyloženě skvělé kousky, na nichž si vždy rádi zahrajete. Stejně tak hra dokáže perfektně nalákat na nový mód Hard Point, který má velice podobná pravidla jako King of the Hill a který vybízí ke spolupráci hráčů, jež zde má skutečnou váhu. Jen najít někoho, kdo by se s vámi skutečně pustil do kooperativního hraní, může být trochu problém z toho důvodu, že je většina hráčů starších dílů obeznámena se systémem, že když hrajete s někým, krade vám killy a proto je lepší mu vrazit dýku do zad a jít si jich pár posbírat sám.

 

 

Náležitou pozornost je třeba věnovat ale i killstreakům, které zde zcela změnily tvář. Vlastně už se tak ani nejmenují. Jsou to score streaky a skutečně je dostáváte za každou body ohodnocenou akci vykonanou v herním světě. Nemusí to být nutně zabití, může to být klidně odstranění bomby, získání psí známky či pomoc přátelům v nouzi. Samotné výhody, které za ně dostanete, jsou každopádně na podobné brdo jako u předchozích dílů, což ale neznamená, že byste nebyli mnohem více motivování spolupracovat a především vykonávat akce specifické pro herní mód, jehož účastníkem v daný moment jste. Sečteno podtrženo, multiplayer v Black Ops 2 patří k nejlepším v sérii a i když se zde stále bude nalézat skupinka skeptických fanoušků, jedná se o jednu z největších proměn od dob prvního dílu Modern Warfare, za což si Treyarch zaslouží pořádnou pochvalu.

 

 

Morbidnější typy nicméně zabíjení skutečných lidí brzy vymění za mordování povstalých mrtvých, s nimiž jsme se poprvé setkali v prvních Black Ops. Zombie mód se stal okamžitě hitem, takže se Treyarch rozhodl pro jeho rozšíření o další zajímavé prvky. Tím nejdůležitějším je pravděpodobně nový crafting systém, s nímž si zde sice jako v Dead Rising 2 nevyhrajete, přestože nabízí kombinace, o nichž se vám ani nesnilo. Co takhle zombie nalákat na vámi stvořenou plastovou figurínu, jejíž části jste byli nuceni sehnat v různých koutech herní plochy dané mise? Podobných kombinací je celá spousta, jenže už samotný zisk předmětů může být problém, takže nepočítejte s tím, že byste na to mohli spoléhat více než na klasické zabíjení zombií a získávání bodů ke koupi nových zbraní.

 

 

Samotný systém hraní se víceméně nezměnil a byl pouze rozšířen o několik málo prvků a samozřejmě i o nové herní mapy, které nabízí výlety na farmu i akcí napěchované scenérie přímo ve městě. Celý mód je však jenom o objevování nejdůležitějších bodů dané mapy, spolupráci se zbylými členy týmu a řešení každého problému, jenž se před vás postaví. Hlavní je každopádně nová mapa Tranzit, ve které téměř nekonečně odoláváte vlnám zombií s možností postupného přejíždění vaším zrezivělým autobusem z místa na místo a vypořádávání se se zombiemi. Mapa je zasazena do 60. let, díky čemuž se v ní objevuje arzenál, který si můžete pamatovat ze zombií v originálních Black Ops. Projít si už i klasický survival mód je samozřejmě výzva, která se však na této speciální mapě ještě prohlubuje. Na druhou stranu mód nenabízí tolik změn, abyste se museli vše učit od samotného začátku, přičemž stačí skočit do hry, a pokud jste originální zombie hráli, budete mít hned jasno, proč se vám naposledy zdát tento mód tak dobrý.

 

 

Jedna z největších výtek Black Ops 2 nakonec padá na bedra enginu, který je značně zastaralý, a i když ho autoři s každým rokem zkrášlují a dodávají mu na působivosti, všichni vědí, že to není to, co by to být mohlo. Z celkového pohledu však Black Ops 2 nabízejí výtečnou zábavu, o niž by fanoušek série neměl přijít. Dojem bohužel kazí nevydařený singleplayer, který zachraňuje pouze zajímavý taktický mód a možnost doslova vypnout mozek a jenom si užít střílení. Multiplayerová složka hry se dočkala razantních úprav, které naštěstí plastičtí chirurgové Treyarchu nezpackali a před očima nám přistál jeden z nejpůsobivějších multiplayerů celé série. Ani zombie mód se však neztratí. Od minula v něm každopádně proběhly změny pouze minimální, což však neznamená, že byste si jej nemohli skvěle užít. Black Ops 2 rozhodně nemají dokonalou hratelnost, ačkoli patří k tomu lepšímu z toho, co série kdy nabídla. Proto si zaslouží velmi slušných 80%. Samozřejmě zde bude stále hromada skeptiků, kteří by hře nedopřáli ani bod, jenže až se do ní pustíte, zjistíte, že když přehlédnete single, vývojáři stvořili překvapivě kvalitní kus, který by nikdo neměl přehlížet.