Borderzone

Úvod
Na akční RPG z dílny ruských vývojářů Saturn+ jsme si museli počkat dost dlouho. Neustálé odklady a sliby konečně dosáhly reality a my tak můžeme zhodnotit celkem očekávanou a distributorem vychvalovanou hru. Je s podivem, jak reklama a pár pěkných screenshotů umí nasadit laťku kvality hry tak vysoko. Škoda, že konečná verze hry už neodpovídá právě áčkovému titulu, ale spíše podřadné hře určené do “hvězdného” výběru supermarketů. BorderZone vyšel na jaře tohoto roku a úspěchy u recenzentů ani hráčů rozhodně nesklízí. Pojďme se už ale podívat na příčiny negativních posudků.

Jak to začalo…
Hra začíná podle klasického scénáře videem, které můžeme označit za nejlepší část hry. Nebudeme si nic nalhávat, už jsme viděli i hezčí úvodní videa, ale v tomhle směru si BorderZone udržuje slušnou úroveň. Pointa videa nás přivádí do nešťastné situace, kdy se rodiče s dítětem vydávají na útěk, když je v lese překvapí dvojice lupičů – bohužel oba padnou pod přesnými zásahy šípů. Smrti by se jistě nevyhlo ani novorozeně v osamoceném košíku, v poslední chvíli se však objeví tajemná postava, která rozhodně nemá s dobrem nic společného, a oba zlodějíčky přemění ve své sluhy (alá zombie). Dítěti poté vezme kouzelný amulet, který má v kolébce, a nechá ho napospas nočnímu lesu. Díky bohu se do rána nic nestane a tak je nalezeno hlídkou z blízké pevnosti. Ta se ho ujme a příběh začíná po dvaceti letech, kdy se z bezbranného sirotka stane statný muž – člen hraniční hlídky v pevnosti v západním koutě země Kamir.

Olaf a jeho příběh
Váš hrdina se jmenuje Olaf a bohužel nebudete mít možnost si toto jméno změnit, jak to známe z jiných RPG. Další výtkou může být nemožnost nastavení vzhledu, takže jste odsouzení ke grafice od autorů. Příjemným začátkem hry je volba vlastností postavy. V nevzhledném menu, které odpovídá metodám před pěti lety, máte nejdříve možnost zvolit si povolání. Výběr není sice zrovna pestrý, zahrnuje však tři nejzákladnější možnosti – bojovník, mág a zloděj. Charakteristiky postavy můžete nechat buď defaultní a regulovat je až přímo ve hře při přestupu na vyšší level, nebo si je zvolit kompletně sám. Druhá volba mi samozřejmě přijde vhodnější, navíc schopností je velké množství a tak si můžete rozdělit body podle libosti. Pravděpodobně byste se měli držet základních pravidel při tvorbě postavy, která znáte už z jiných her – přiřazení vlastností podle povolání (síla, inteligence, charisma, obratnost, loupení apod.) a stejně tak i volbu specializace na zbraně (kouzelník hole, bojovník těžké zbraně a zloděj něco menšího:). Řekněme, že postava je hotova a můžeme se vrhnout přímo do děje.

Možnosti hry
Musím přiznat, že dokopat se k hraní této hry chtělo hodně sebezapření. Po pár úvodních úkolech v pevnosti mě postupně přešla chuť hrát a objevit pozitiva znamenalo velké odříkání. Hlavní příběhová linie je velmi slabá: Olaf se stane jednou z klíčových postav nadcházející války a zároveň postupně objevuje pravdu o svých rodičích a původu. Vedle tohoto děje, který vás rozhodně nepřilepí k počítači, plníte i menší úkoly. Setkáte se s běžnými typy questů jak je známe i z jiných RPG, zejména si po vás postavy posílají předměty, máte někoho zneškodnit nebo najít určitou věc. Holt žádná novinka, ale tohle by se dalo překousnout. Nejhorší je snad plnění úkolů, při kterém ztrácíte nervy díky rychle ubývající energii při běhání. Ta se dá “nabýt” buď spánkem nebo jídlem, které seženete buď v obchodech nebo přímo v hospodě. Pro posílení palebné síly a vůbec k ulehčení hry je dobré najít si nějaké ty kamarády do skupinky. Postav můžete ovládat hned pět a k nim ještě přidat další, které ovládá počítač. Úspěchy ve splnění úkolů se projevují i na vašich zkušenostech a zvýšení úrovně, po které vylepšujete svoje vlastnosti a schopnosti ovládat zbraně a kouzla. To stejné lze i u “najatých” přátel; pokud jich je ale deset, tak je to po nějaké době trochu nudné. Se zvyšujícími se schopnostmi přicházejí i další možnosti řešení úkolů, snadněji díky vyšší inteligenci obalamutíte stráže nebo obchodníky.

Souboje
Abych řekl pravdu, souboje jsou trošku podivné. Byl jsem trošku z klasického příkladu Diabla zvyklý na to, že nepřítele označím jedním kliknutím a pak už jen sleduji, jak si s ním postava poradí. Nejde o to si trošku zaklikat, nicméně ukazováček pravděpodobně nebudete cítit už kvůli špatně řešené chůzi a přechodu mezi velkými lokacemi. U hlavních bossů nepřátel, se kterými se jako u jiných RPG samozřejmě setkáte, to až tak nevadí, přece jen jde o souboj jeden na jednoho. Ale při útoku skupinky zdivočelých psů nebo zombíků to rychle omrzí, zejména z důvodu, že v konečném důsledku útočíte na více nepřátel naráz díky tomu, že nevíte po kom jste šli v minulém útoku. Tato taktika je samozřejmě neefektivní a souboje tak často končí přinejmenším s rapidním úbytkem života.

K zneškodnění protivníků jsou k dispozici nejrůznější metody. Tady musíme trošku vývojáře pochválit, typů zbraní je celkem dost od pestré palety dýk a mečů, palcátů a kyjů až po luky a hole. Mágové spíš než silou útočí magií, na výběr je několik magických škol s různým zaměřením. U zbraní mě trochu zamrzelo to, že nelze sebrat vybavení některých spřátelených postav. Hned u jednoho z prvních soubojů, do kterého se zapojit nemusíte, zemře pár obránců pevnosti pod deštěm šípů nepřátel a na zemi se válí celá výzbroj, která se na začátku hry určitě hodí. Bohužel se na ni můžete jen podívat a raději najít nějakou zapomenutou truhlu nebo oškubat mrtvolu vlastnoručně zabitých protivníků.

Zpracování a hratelnost
Pokud jste si už prohlédli nějaký ten screenshot, pak mi asi dáte zapravdu, že hlavním bodem, kde hra trpí, je grafika. A to jste ještě neviděli velmi slabé animace. Možná je to dáno neustálými odklady vydání a tak zpracování hry mírně zestárlo, nicméně i v době oznámení titulu jsme viděli mnohem lepší kousky. Grafika je nemastná neslaná, prakticky nic není detailně zpracováno a nemůžeme se těšit ani z žádných pěkných efektů při soubojích. Malou pochvalu si zaslouží hudební doprovod, který doplňuje alespoň trochu chabou atmosféru fantasy světa. Ovládání je víceméně intuitivní, moc výhrad k němu nemám, až na klikací souboje (které k akčnímu RPG patří). Ještě jednu chybku bych vytknul autorům, a to přecházení mezi lokacemi a přes dveře, kdy je nutné přijít až do těsné blízkosti vstupního bodu a teprve pak lze vstoupit. Ztrácí se tím nejenom čas, ale pokud máte plnit úkoly ve městě, brzy přijdete o nervy. S tím souvisí i neustálé načítání nové lokace. U modernějších RPG jsme si zvykli na průběžné načítání s tím, že už nejsme rušeni při hře. Tady se už pouhý nákup u obchodníka mění v noční můru, kdy se načítají textury, okolí, modely a další grafické prvky. Rozhovory s postavami ve městě jsou už tradičně velmi často stejné, především pokud jde o osoby stejného zaměření (např. vojáci, stráže,…). Je jasné, že vývojáři nemohli připravit tolik dialogů, ale přece jen nějakou obměnu by to občas chtělo.

Závěr
Dlouho jsem si kompletní plnou verzi nějakého akčního RPG nezahrál a na BorderZone jsem se celkem těšil. Bohužel, díky mizernému příběhu, grafice a hratelnosti ho budu muset odsoudit do škatulky nepovedených titulů. Moje hodnocení je díky výše zmíněným neduhům slabých 29% a pokud nejste úplně zoufalí a nemáte po čem sáhnout, pak raději zvolte některý z povedenějších titulů.