Blazing Angels 2: Secret Missions of WWII

Letecké simulátory se v posledních letech nachází ve stádiu klinické smrti. Z těch seriózních zhruba každé dva roky vychází evergreen Flight Simulator, ovšem bojoví piloti pravidelně zůstávají na ocet. Simulátor je žánr zkrátka tak složitý, že už na dnešním trhu nemá místo. Zatlačme slzu v oku spolu se vzpomínkou na listování několikasetstranným manuálem, bez jehož pomoci mnohdy nebylo možné ani vzlétnout. Přestože simulátory mohou doufat v podobné vzkříšení, jakého se nyní dostává adventurám (ačkoliv je to hodně málo pravděpodobné), letadla jako taková bavit nepřestávají. To znamená, že hráči se s ocelovým ořem chtějí vydat do vzduchu, nikoliv však hardcorovým způsobem. A tak vzniká opačný extrém – arkády. Nečekejte žádnou zlatou střední cestu, mluvíme tu o maskovaných akcích, v nichž hlavní roli nemá osvalený hrdina, ale kanóny a raketami vybavené letadlo. Z tohoto soudku jako hodně povedené musíme vyzvednout již letité Crimson Skies, ale ani nedávný Attack on Pearl Harbor od slovenského studia 3D People nebyl špatný. V roce 2005 pak vyšel titul zvaný Blazing Angels od Ubisoftu – sklidil úspěch a nyní se může radovat z druhého dílu.

Jako každý projekt Ubisoftu je i Blazing Angels 2: Secret Missions of WWII zařazen do velkolepého pozadí. Jak už název napovídá, točí se pro jednou vše opět okolo 2. světové války. Autoři ale mohli dát průchod i své fantazii, protože se obrátili ke spekulativním historickým a technologickým zprávám, na jejichž základě navíc ještě zlehka fabulovali, aby mohli přinést trochou mystiky opředenou zápletku. Brzy ale pochopíte, že ta ve své podstatě není vůbec důležitá, ale slouží jen coby linka, na níž jakožto nadějný adept letectva odškrtáváte jednu misi za druhou. Každopádně ale potěší, že výprava působí, byť je to jen efekt na oko, mnohem monumentálněji než v již zmíněné konkurenci Attack on Pearl Harbor. Je navíc s podivem, že stejně jako v tomto slovenském dílku, jsou příběhové předěly zpracovány ve formě komiksového vyprávění. To nepostrádá většinovou porci klišé, která někoho příjemně navnadí a pomůže mu vypnout, jiného spíše nakrkne – zkrátka podle naturelu.

Tutorial je striktně zakomponován do hlavní nabídky v podobě kampaně, takže se mu bohužel nevyhnete. Proč bohužel? Inu, i opravdový začátečník pochopí zdejší ovládání pouze z popisu kontrolek, ovšem na to tvůrci nespoléhali, a proto zakomponovali až příliš zdlouhavý trénink, kdy budete plnit úkoly ne nepodobné soutěžím z akrobatického létání. Poté co za několik sekund zvládnete pohybovat letounem, začne po vás hra vyžadovat desítku těchto kousků. Pokud Blazing Angels 2 řídíte pouze klávesnicí (možné je i myší, ale ta z nepochopitelných důvodů nefunguje vždy), budete si vědět co a jak, ale stále vám bude scházet cit. Může se tak stát, že zvládnete třeba osm performancí, nicméně devátou už nevyměříte tak dobře a rozmáznete se třeba o skálu. To znamená jet tuto část od znova, protože libovolné ukládání hra nezná a pamatuje si pouze checkpointy, jež se objevují výhradně tehdy, kdy se po splnění určitého úkolu dostanete na důležitý předěl v rámci té které mise. Mluvíme tu pochopitelně jen o lehkém opruzu, který je způsoben tím, že s tutoriálem možná nechtěně strávíte půlhodinku, o žádnou tragédii se ale nejedná.

Mise jsou na poměry arkády poměrně rozsáhlé celky, a přestože na jejich začátku obvykle dostanete porci informací formou briefingu, velmi často se týkají pouze prvního úkolu. Jelikož mají mise dynamický (naskriptovaný) vývoj, můžete se vsadit, že po dokončení prvního, druhého, často i třetího úkolu bude následovat další. Je to celý sled questů. Základní premisa úrovní je poměrně originální a často se v nich objeví zajímavý nápad, jako je například nalétnutí nad vlak, kde je zapotřebí vydržet nějakou dobu, než jistá špionka stačí seskočit. Letadlo je třeba držet přesně nad vagony – navíc pokusů není neomezeně, neúprosná časomíra nutí do kalupu a zbytečných chyb. Adrenalin je ale zaručen. Mnoho misí začíná takto zajímavě, později, v dalších úkolech se však většinou zvrhnou v prosté kosení nepřátelských stíhaček, případně pozemních zásobovačů. Nelze se tak divit, že po čase se na scénu chtě nechtě vydere stereotyp. Blazing Angels 2 nejsou titulem, ke kterému byste sedli a v kuse ho dohráli – s takovým přístupem brzy omrzí. Lze si ho však o mnoho lépe vychutnat v kratších dávkách. Bohužel je nutné plnit misi jako celek, protože checkpointy nezůstanou uloženy po jejím opuštění, ale v takovém případě se začíná od jejího začátku.

 

Velkou předností Secret Missions of WWII je již zmíněné ovládání. Nic jednoduššího si věru nelze představit a platí, že interface není složitější než u kterékoliv FPS. Pomocí kláves WASD dirigujete rychlost a natáčení osy, kurzorovými šipkami potom poměrně přesně manévrujete, mezerníkem (primární zbraň) a Altem (sekundární) pálíte, a ačkoliv ještě upotřebíte několik tlačítek pro mapu, výpis úkolů či zamknutí cíle, není to vůbec mnoho a hru tak lze s trochou cviku ovládat dokonce bez myši. S ní je to napoprvé ovšem přeci jen citlivější a přirozenější. Neustále je nutné se honit za nepřátelskými objekty, které se vcelku realisticky pohybují – dokonce jsme zaznamenali, že nás svým pohybem chtějí navést na skálu, kde už bychom to nestačili vybrat. Šipka na obrazovce vždy ukazuje nejbližší cíl (lze si ale vybrat i vlastní), takže ani v na pohled nepřehledných bitvách není těžké se zorientovat.

Jako už v prvním díle ani tady nechybí partička wingmanů, tedy jakýchsi pomocníků, kteří jsou s vámi vysíláni do misí. Těm je možné zadávat sérii jednoduchých příkazů, jako například aby vás obklopili či zaútočili na určité cíle apod. V zápalu boje je ale nejspíš necháte napospas jejich vlastnímu uvážení a budete se věnovat vlastnímu kosení. Vzhledem k slušné umělé inteligenci byste se i tak měli dočkat slušné pomoci. Mezi misemi je nyní k dispozici vizuální tunění všech letadel, jež se vám za kariéru podaří získat (na misi si vždy vybíráte z několika s odlišnými vlastnostmi). Je tu ale i funkční vylepšování. V misích za sestřely i plnění úkolů získáváte tzv. body prestiže a za ně si pak kupujete upgrady. Není to ale „buď, anebo“ – povětšinou se dříve či později dostanete ke všemu a hra tak trochu počítá, že máte k dispozici stále silnější výbavu a mise podle toho přituhují. Nestalo se nám však, že by některá vyloženě frustrovala.

Blazing Angels 2 je také moc příjemnou podívanou. Především na plné efekty vidíte opravdu hodně do dálky, pod sebou máte propracovaná městečka (letíte-li na ně přímo, má hra trochu tendenci zpomalovat framerate), efekty výbuchů jsou jako opravdové atd. Zvuky by sice mohly vzbuzovat větší respekt, ale ani v této podobě nezklamou. Jestliže hledáte něco s letadélky a máte to rádi hodně akční, nejspíše na trhu momentálně neseženete nic lepšího než Blazing Angels 2. Je ale nutné si uvědomit, že jde stále pouze o arkádu. Ta je sice ve všech ohledech příjemná, kdovíjakou hloubku zážitku vám ale nenabídne. 78%