Blacksite: Area 51

Nevím, kolik z vás si ještě vzpomene na první díl dnes recenzované hry, ale myslím že moc vás nebude. Já si na hru naopak pamatuji velmi dobře, protože jsem na ni před dvěma lety psal recenzi. První díl se jmenoval prostě jen Area 51 a hra nepatřila mezi žádné propadáky. I když nemůžeme hovořit ani o nějaké super střílečce, byla to prostě poctivá FPS, která dokázala zabavit, ale nic dalšího. Navnaděn úchvatně zpracovanými videy, jsem se na Blacksite i velmi těšil. Ostatně vývojáři z Midway nepatří mezi žádné nováčky. Dopadlo vše nakonec podle očekávání nebo nás čeká trpké rozčarování?

Hra začíná v Iráku. Konkrétně v krytém voze, kde jste společně s dalšími dvěma vojáky. Vůz náhle zastaví, bok korby protne několik výstřelů, vy se rychle dostanete z vozu pryč a všechno začíná. O příběhu nemá moc smysl se rozepisovat. Není totiž o čem. Vy jako voják, ve většině případů po boku kolegů z jednotky, si nejdříve dláždíte cestu mezi iráckým vojskem, později přijdou ke slovu zrůdy z vesmíru. Pokud vás to ještě netrklo, tak nechvalně známá Area 51 je tajná vojenská základna, kde údajně dochází k pokusům s mimozemšťany. Hned v úvodních misích budete trošku roztrpčeni, protože vojáci, ačkoli by měli být inteligentní, této ingredience příliš nepobrali. Často trpí i pokročilou demencí nebo panickým strachem. To když se zaseknou za nějakou překážkou, nebo zůstanou skryti v zákopu, jemně se třesou a nechce se jim ven. Na tuto skutečnost narazíte mnohokrát. Zajímavé je, že když jsem si některé úseky procházel znovu, někdy k těmto situacím docházelo, jindy zase ne. Záleží zřejmě na tom, jak má engine zrovna náladu.

   

   

Rozporuplná je náplň a zpracování jednotlivých misí. Měl jsem pocit, že autoři začali hru tvořit a ve třetině si řekli, že takhle to nepůjde a začnou úplně znova a od začátku. Po čase jim ovšem přišlo líto už hotové části hry vyhodit a prostě je do hry vrátily. Po úvodní misi, která je vcelku povedená a hlavně ukazuje docela pěkné okolí a kdy jsem si říkal: "jóó, to je celkem dobře udělaný", následuje mise druhá – cestovní. Její hratelnost je ovšem na polovině té předchozí. Po většinu herní doby se v ní přepravujete autem, z části jako řidič, z části jako střelec. Řidičská část je asi nejhorší, auto reaguje až přehnaně zbrkle na akceleraci, zatáčení provádíte myší a budete si na ně pěknou chvilku zvykat. Třeba couvání jsem si neosvojil vůbec. Nejvíce ovšem zamrzí koncept této mise, kdy přijedete k nějaké překážce, vystoupíte z auta, pokračujete 5 minut pěšky a tam na vás čeká nový opuštěný jeep. A tak se to střídá, chvilku jedete, bojujete pěšmo, zase nový jeep a tak dokola. Nevím proč, ale každé najití nového auta provázel z mé strany jen kyselý úsměv. Na nic lepšího se nevzmůžete, páni autoři?

   

   

Co jsme všichni před vydáním her obdivovali, byli obrovští alieni, kteří dosahují výšky několikapatrové budovy. Ve filmečku to všechno vypadá moc krásně, ale v samotné hře to tak bohužel není. Velkých alienů je několik typů. Od červů, kteří se objevují celkem často a většinou podél cest, až po ty obrovské, kteří přistanou raketovou rychlostí ze vzduchu a před vašimi zraky vyrostou do obřích rozměrů. Bohužel ze samotného boje s nimi jen čpí zbytky zábavnosti. Obři se většinou nepohybují, je celkem snadné je zabít a nepředstavují tak vůbec žádnou výzvu. Pokud bych to měl srovnat z podstatně starším Painkillerem, kde se velká monstra taktéž objevovala, vyhraje to Painkiller na celé čáře. Nechápu proč autoři většině těchto potvor dali zranitelné části na zadní část těla, takže je prostě stačilo obejít, vystřelit jednou či dvakrát z raketometu a bylo dokonáno.

   

Co bylo pro první díl Areu 51 charakteristické, jsou akce kterým soukromě říkám vyvražďovačky. Zkrátka přijdete k nějakému, pro ten účel vytvořenému místu, kde většinou ještě bývá umístěna nějaká silná zbraň. A najednou se na vás ze všech stran začnou valit desítky nepřátel, vy jenom držíte kohoutek a zběsile vše kosíte deštěm smrti. Nic proti tomu, ale tyto souboje v Blacksite jsou vyloženě nepovedené. Někdy jsem až nevěřícně koukal, co že si to autoři vymysleli. Třeba když jdete misí mezi dvěma řadami budov, cestou vyvraždíte několik mimozemských nepřátel a dojdete až k výškové budově, na jejímž vrcholu je umístěn těžký kulomet. Chytíte se ho a máte najednou celou ulici, kterou jste předtím dobývali jako na dlani a jste v očekávání pořádných jatek. Ovšem zpoza budov se v pravidelných intervalech objeví 20 vojáků, které bez problému odrovnáte a… a konec pokračujte si do další mise prosím.

  

 

Většinou mi až tak nevadí, když je hra lineární, pokud je to uděláno šikovně a je to ve prospěch hratelnosti. V lineárnosti ovšem Blacksite dosahuje vrcholu a těžko bych mohl pátrat po jednodušší hře. Celou dobu se v podstatě jen přesunujete od jednoho kruhového symbolu k druhému. Ty se objevují v podstatě na každém druhém rohu, před každými dveřmi. Navíc k němu nestačí jen přijít, ale musíte ještě tlačítkem pro akci potvrdit, že jste opravdu na místě a spustit tím další postup – třeba že kolega voják prokopne dveře, aby se mohlo pokračovat dál. Celá procházka hrou tak ztrácí jakýkoli nádech pátrání nebo invence, ale zkrátka jen tupě chodíte od jednoho symbolu k druhému.

   

   

Díky tomuto nešvaru se dostáváme k tomu hlavnímu a zásadnímu problému této hry. Je určena především pro konzole a především pro sváteční hráče. Hráče, kteří si sednou dvakrát týdně na hodinku ke kouzelné krabici, strčí do ní DVD a nechají se vodit za ručičku. Budou s nadšením říkat, no júúúú hele, mrkni na toho zlýho obrovskýho hnusáka, co na mě pouští ty divný zlý bubliny. A jsou mimořádně šťastní, když se jim podaří dostat toho slizouna na druhou ránu. Nic proti těmto hráčů, ale taková hra prostě nepatří na PC platformu. A už vůbec ne do období, kdy vyšlo nejvíc AAA titulů za celou herní historii a namlsaní hráči neví, kam dřív skočit. Vyjít Blacksite před půl rokem, myslím že by po ní nejeden z nás hladově hmátl, ale v dnešní době opravdu ne.

   

Když se dívám na předchozí řádky, vidím že jsem v podstatě jen haněl. Blacksite, ačkoli je v některých úsecích docela zábavná, vás spoustou nepovedených momentů uvrhne do stavu deprese, takže si budete spíše všímat nedodělků, než se bavit. A na recenzi je to myslím dobře znát. Něco dobrého na Blacksite přece jen je. Je pravdou že jsou v ní okamžiky, kdy jsem se celkem dobře bavil, je v ní jeden moment, kdy jsem si opravdu s chutí zastřílel a říkal si, jo takhle se to má dělat. Po grafické stránce je hra taky povedená, obsahuje spoustu efektů, obraz se každou chvilku rozmazává, ostatně běží na Unreal 3 enginu. To ovšem znamená, že by neměla být jen povedená, to by měla být excelentní! Ve verzi kterou jsme měli k dispozici nešel zapnout antialiasing, i když v nastavení ve hře tato volba je. Nepomohlo ani zapnout ho natvrdo v ovladačích. Náročnost patří již ke standardu dnešní doby, tedy průměrně někde kolem 50-70 snímků za vteřinu, v náročnějších scénách i méně, na maximální možné nastavení. To vše na PC s Intel Quad 6600, GeForce 8800GTX a 4GB RAM.

   

Díky bohu, za mnou je hraní této hry, za vámi zase tato recenze. Pojďme si vše shrnout do několika vět. Blacksite: Area 51 není vyloženě špatnou hrou. Občas dokáže i pobavit a potěšit. Největším neduhem je ovšem její naprostá konzoloidnost (to je ale slovo :), a to se mezi PC hráči moc nenosí a už vůbec ne po měsíci tak bohatém na úžasné tituly. Pokud se rádi necháte vodit za ručičku, vzrušují vás obrovští alieni nebo rádi hledáte chyby ve hrách, můžu vám Blacksite doporučit – ale nepotěší vás potom krátká herní doba 5 hodin. Vy všichni ostatní prostě sáhněte po nějaké pecce z minulého měsíce, je rozhodně z čeho vybírat. Hodnocení 55%