BioShock Infinite

Z pohledu hodnocení se série BioShock může objektivně zařadit k desítce nejkvalitnějších v celém herním průmyslu. I když by před ní stálo kupříkladu GTA či Super Mario Galaxy, jejichž díly v každém případě sahají po téměř absolutním hodnocení, rozhodně se nejedná o průměr nebo dokonce podprůměr, neboť se první díl drží kousek nad 95% a dvojka na tom není o mnoho hůře. Povede si však stejně fantasticky i nejnovější pokračování nazvané BioShock Infinite? To do série přináší řadu nečekaných změn a v nejednom směru se i velice zajímavými způsoby vymyká všem zvyklostem. Je to nicméně autorům spíše k užitku nebo naopak? Pojďme si na tuto tíživou otázku odpovědět v dnešní recenzi.

 

 

Za hrou a současně i za počátky celé série stojí studio Irrational Games tvořené dvěma pobočkami 2K umístěnými v Americe a v Austrálii. Předci BioShocku mají nicméně základy ještě mnohem dále. Originální System Shock pochází až z roku 1994 a patří k nejobdivovanějším titulům vytvořeným ještě před přelomem tisíciletí. Ani jeho pokračování vzniklé v již jmenovaném studiu však nemůže říci, že by nesklidilo nevídaný úspěch a neuchvátilo mnohá hráčská srdce. Od vydání System Shocku 2 následně uběhlo dlouhých a trýznivých osm let, než byl vydán první BioShock. Jeho pokračování se pak dostalo na trh v roce 2010 s tím rozdílem, že jej vytvořilo samostatné studio 2K Marin. To koneckonců úzce spolupracovalo i na nejnovějším pokračování, přestože byla hlavní část vývoje přesunuta zpět do rukou Irrational Games, které šlo do sebe a rozhodlo se vytvořit titul, na který budou hráči vzpomínat ještě dlouho po jeho dohrání.

 

 

BioShock Infinite nabízí příběh chlapíka jménem Booker DeWitt. Ten, jakožto bývalý agent a profesionál ve svém oboru, dostane nabídku, která se neodmítá. Za vysvobození a přivedení dívky Elizabeth z města Columbie se zbaví veškerých svých dluhů a problémů s nimi spojenými. Jako vždy to má ale několik háčků, jež jaksi nebyla příležitost zmínit, tudíž se Booker brzy dostane do menších nepříjemností. Náboženský fanatik a zároveň představitel města jej totiž označí za „falešného pastýře“ díky dvou znakům umístěným na hrdinově ruce. Elizabeth pak má být „ovečkou“, která se nesmí dostat v žádném případě na scestí. Právě v ten moment začíná honba celého města za Bookerem, kterému se sice dívku podaří osvobodit z jejího vězení, ačkoli tím to teprve celé začíná a nikdo dosud nemá ani zdaleka vyhráno.

 

 

Každá z hlavních postav vyniká jiným způsobem. Zatímco Booker zastává odhodlanější a drsnější charakterové typy, Elizabeth je snivá, přelétavá a plná ideálů, jež dosud nebyly naplněny především proto, že byla prakticky celý život pod zámkem a jediné, co jí přišlo pod ruku, byly knihy a malířské plátno. Skutečný svět ji potkává teprve v momentě jejího vysvobození, i když, přiznejme si, to, co jí v daný moment přistává před očima, by svojí perfektností zřejmě nic po vyhození z kobky uprostřed kteréhokoli města našeho světa nepřevýšilo. Columbie je totiž něco mnohem originálnějšího a zajímavějšího. První dva díly nám sice daly nahlédnout pod mořskou hladinu do jednoho velkého úžasu zvaného Rapture, každopádně vyletět do vzduchu a zažít dobrodružství doslova  v oblacích? To je teprve něco!

 

 

S fascinujícím výběrem prostředí je spojena i atmosféra, která pro sérii vždy znamenala jednu z nejpodstatnějších rolí. Nejinak je tomu i u Bioshocku Infinite. Nemusíte se ale bát tísnivého světa snažícího se vás zabít každým způsobem, kterým je to jen možné, první, co vás po příchodu do hry potká, je totiž čirá utopie. Vše se dá považovat za doslova perfektní, víra v boha nekonečná a život žádného z obyvatel Columbie by nemohl být šťastnější. Zářivé barvy a oblaka všude kolem pak hráče donutí odejít od hry s ještě lepší náladou než s tou, se kterou se do titulu pustil. Nebýt však překvapivého prostředí a bezchybného soundtracku, nic takového bychom o hře říci ani náhodou nemohli, neboť samotný příběh si na žádné přenádherné a až zbytečně sladké pohádky nehraje.

 

 

Míti možnost nechat nepřátele usmrtit ustavičnými útoky vran či jim pod nohama odbouchnout dynamit, jehož účinkem následně vzplanou, koneckonců mluví z oblasti dospělosti hry dostatečně samo za sebe. Správně, Booker je při postupu hrou obohacen o několik speciálních schopností, podobně jako tomu bylo u prvních dvou dílů. Zde naštěstí k jejich využívání nic speciálního nepotřebujete a šance doplnit si „manu“ vám bude poskytnuta prakticky po každém střetu s nepřáteli. Když jí však bude nedostatek, nezbyde vám než vytasit skutečné zbraně jako samopal, klasickou pušku či prostě a jednoduše devítku, s jejichž pomocí nebude nic předem prohrané, protože palebná síla v této hře znamená skutečně něco a na vás je jí plně využít.

 

 

Časem si jednotlivé zbraně a dokonce i ability dostanete příležitost vylepšovat, což sice něco stojí, ale do budoucna se to rozhodně vyplatí. AI nepřátel je totiž skvělá a některé z jejich geniálních tahů nebudete schopni předvídat v naprosto žádném případě. Naštěstí tvůrci nezapomněli ani na Elizabeth a i ona spolkla chytrou kaši, díky níž se o ni nebudete muset při přestřelkách starat a i přesto bezproblémů přežije. Obtížnost hry si každopádně diktujete vy sami. Její výběr před začátkem hry v každém případě po pár hodinách strávených ve hře poznáte, přičemž odemčení a puštění se do speciálního „HC“ módu teprve odhalí vaše skryté schopnosti a dovednosti, o nichž jste doposud nevěděli a jež vám překvapivě pomohou s přežíváním jedné z nejobtžínějších cest vašeho života.

 

 

Pro věrné fanoušky si tvůrci připravili řadu skrytých překvapení a odkazů na předchozí díly série. Sběratelské předměty nicméně zahrnují i audionahrávky, jež sledují příběhy několika postav, které výraznějším způsobem zasáhly do vývoje města Columbie jako takového, či možnosti pohledu na krátké filmečky sledující historii určitých částí města, přičemž i tyto drobnosti dokáží skvěle pomoci atmosféře odrazit se od země a vyletět až do míst, v nichž se odehrává celá tato hra. Pro autory a ve výsledku ani hráče se každopádně nejedná o pouhé prostředí složené z placky a několika objektů, jedná se o žijící svět s vlastní minulostí, současností a samozřejmě i budoucností, do níž výrazně zasáhnete právě vy v těle Bookera.

 

 

Podobně rozsáhlé a zajímavé lokace, jaké Bioshock Infinite bezesporu má, vyžadují na druhou stranu nemalou porci místa na disku a člověk by čekal, že se především na konzolích budeme nuceni setkávat buďto s častými nebo až příliš dlouhými načítáními. Technická stránka je však zvládnuta perfektně a o nic takového se tak obávat nemusíte. Naopak zajisté každý hráč ocení příjemnou komiksovou grafiku, jíž navíc vévodí famózní soundtrack a výtečný dabing nejen hlavních, ale dokonce i vedlejších postav. Právě audio tvoří jednu z hlavních složek hry a v tomto případě bychom bez výčitek mohli říci, že hrát tento titul s vypnutým zvukem ubírá na padesáti procentech její krásy, takže se, pokud hodláte okusit veškeré kvality, nestyďte a dovolte hře říci vám vše, co se jí zachce.

 

 

Bioshock Infinite patřil k našim nejočekávanějším hrám tohoto roku už v momentě, kdy se jej tvůrci rozhodli přeložit z podzimu minulého roku až na jaro, a i když bychom rozhodně měli proti tomuto kroku v daný moment co říct, jsme jedině rádi, že se nebáli vložit do hry ještě trochu sil a nevydali pouhý nedodělek, jak v současnosti u některých studií bývá dobrým zvykem. Titul je totiž výtečný po všech stránkách a jeho koupě vás nezklame ani v oblasti příběhu, ani co se týče technického zpracování a ani v samotné hratelnosti, přičemž když se to celé dá dohromady, výsledný celek si nezaslouží méně než 95%. K absolutnímu hodnocení to má hra sice ještě kousek, ale pokud si to někdo zaslouží, pak je to v každém případě právě ona.