Battle Rage

Když jsme v novinkách informovali o připravované akci Battle Rage, dovolili jsme si odhadnout, že hra nebude velkou peckou. Nyní jsme dostali možnost se podívat do plné verze, která pouze, nač pouze chodit kolem horké kaše, naplnila naše černá očekávání. Ostatně hra pochází od ruských autorů a jak víme, tyto končiny jsou známy produkcí obrovského množství her podřadné úrovně.

Battle Rage by měla, podle slov svých autorů, být futuristickou akcí, kdy proti sobě v rozličných arénách bojují obrovští roboti. Již od spuštění hry v nás rostlo drobné znepokojení, protože menu se hladce vyrovnalo těm nejnepovedenějším co jsme kdy viděli. Smyšlený příběh se točí kolem kolonizace nových planet v roce 2036, rozvoji a následném pádu společnosti. V době, kdy zavládla celosvětová nuda, napadlo nějakou společnost, že by nebylo špatné pořádat souboje obřích robotů, které by ovládali těžcí zločinci. Tito by se utkávali před kamerami televizních štábů a krom možnosti vybojovat si dobré jméno a svobodu, by také vydělali nějaké finance do stále prázdné pokladny. Příběh je pro hru zcela nepotřebný a vesměs se jedná o kopii příběhu stařičkého Unreal Tournamentu.

Hra dává na výběr buď rychlý zápas, arkádová kampaň a multiplayer, což je vlastně totéž, ale s více živými hráči. Arkádová kampaň vám umožní postupně procházet hrou a porážet jednoho soupeře za druhým, přičemž samozřejmě stoupá obtížnost a otevíráte si nové soupeře a nová bojiště. Po každém zápase je možné si vylepšit své statistiky, ale vliv jakékoliv změny se nám nepovedlo nijak vypozorovat a tak se spíše jedná o záležitost dobrého pocitu.

Jakmile si založíte svůj profil a spustíte hru, otevře se před vámi relativně malá aréna, která je provedena v duchu nějakého motivu. Můžete si tak zahrát u mexických pyramid, stejně jako na letadlové a kontejnerové lodi. Zde se pohybujete vy a váš protivník, případně více protivníků. Celkem vás v aréně může být maximálně pouze čtveřice a to buď jeden proti jednomu, dva proti dvěma nebo jeden proti třem. Dále lze volit ještě obtížnost, která spočívá ve větší přesnosti protivníků a vaší lepší zranitelnosti.

Bojiště se vám postupně otevírají tak jak procházíte kampaní a posléze je můžete použít i v rychlé hře. Bohužel všechna bojiště jsou i na nejvyšší rozlišení velmi ošklivá, neuvěřitelně hranatá a hodně maličká. Například zmíněná letadlová loď vypadá vysloveně směšně a pokud ji srovnáme například s propracovaným modelem z Crysis Warhead, říkáme si, zda je taková práce vůbec hodna grafika. Jednotlivá bojiště obsahují i některé zničitelné prvky, které mají zajistit hře interaktivitu a možnost mluvit o zničitelném prostředí. Většinou jsou to nějaké krabice, letadla nebo sochy. Krom toho, že brání vaší střele v letu a rozpadnou se na první úder jsou zcela k ničemu a navíc také vypadají hodně komicky. Jejich modely jsou nedetailní a rozpadají se asi tak na tři kusy.

Vlastnoruční video ze hry. Ano, hra vypadá skutečně tak směšně, jak vidíte na videu.

Kapitolou samou pro sebe jsou samotní roboti. Na výběr je jich asi desítka, ale všichni jsou si hodně podobní a všichni vypadají strašně vysocí a vůbec neodpovídají váze, kterou by podle proporcí měli mít. Rozdíly mezi jednotlivými modely jsou minimální a liší se pouze v tom, kterou zbraň mají jako svou speciální. Každý robot může nést tři odlišné zbraně, přičemž dvě jsou unikátní pro každého robota a z toho jedna je pouze ruční (chladná) zbraň. Pohyb po bojišti je strašně vtipný a při prvním spuštění hry jsem jen neuvěřitelně zíral, jaká že to věc se dneska může vydávat za hru. Roboti jsou děsně neohrabaní, vyskakují komičtěji než kačer donald a střílí po sobě rádoby ničivě zbraně do té doby, než se jeden z nich rozsype a po chvíli se objeví někde jinde. Tak to jde až do chvíle, kdy jeden z robotů získá požadovaný počet fragů.

Zbraní je na výběr velké množství druhů, ale jejich efekt se mění pouze po vzhledové stránce. Některá zbraň střílí jako kulomet, jiná střílí paprsky a další nějaká tornáda. Ve finále jde pouze o to, snažit se uhnout nepřítelově střele a trefit ho vícekrát. Je zcela jedno čím. Po bojišti jsou rozmístěny různé pomocné body. Ten s modrým podkladem umí vyléčit vaše zranění, ale nesmíte se u toho hýbat. Střílet samozřejmě můžete. Po chvíli tedy objevíte, že pěkné řešení je zůstat stát na léčícím bodu a pouze střílet, protože nepřítel vás nikdy nerozstřílí rychleji, než se vyléčíte. Pokud u toho dobře použijete vaši sekundární funkci – štít, můžete se skrývat na léčícím bodě neomezeně dlouho. Respektive tak dlouho, než vám dojdou náboje, které dobíjí zase jiný bod. K němu se stačí přiblížit a náboje se doplní. Dále lze na bojišti objevit některé další speciální zbraně jako je plamenomet nebo raketomet, které se vám pověsí na rameno a lze je omezeněkrát využít.

Grafická stránka hry si snad nezaslouží ani vlastní odstavec. Textury mají neuvěřitelně nízké rozlišení a i na rozlišení 1280*1024 je vše příšerně hranaté. Ač je to podivem, tak okolí samotných arén je ještě méně detailní než samotná aréna a jedná se o klasickou plochou texturou potaženou kostku. V tom všem se pohybují neohrabaní a oškliví roboti, kteří by měli připomínat různé charaktery a snaží se zasáhnout stejně ošklivého nepřítele, který se zrovna schovává za rozpadající se sochu. Jediný případ, kdy roboti vypadají poměrně slušně je, když jej vidíte z pohledu z třetí osoby. Bohužel vám zakrývá zhruba polovinu obrazu a vy tak nevidíte nic dalšího. Nejsme zastánci nějaké fotorealistické grafiky, ale co je moc, to je skutečně moc.

Zvuková stránka hry je tvořena několika hudebními smyčkami, které hrají příšerně potichu a do jejich ticha zní elektronické pazvuky výstřelů rozdílných zbraní a kovového dupání robotů na libovolném podkladu. Další co bych hře vytknul je její tvrdošíjné nastavování stereoreproduktorů a neustále vypínání nastavení pro 5.1. V menu samozřejmě není žádná volba, která by něco takového řešila a tak lze pouze po každém vypnutí hry zkontrolovat a opravit nastavení zvuku ve Windows.

Co říci o Battle Rage? Vezměte si stařičký Unreal Tournament, respektive jeho herní principy, naroubujte na něj neuvěřitelně amatérskou a lacinou grafiku a nudnou hratelnost a máte Battle Rage. Tato hra snad nemůže bavit vůbec nikoho a neumíme si představit, že by si ji někdo zahrál přes internet pro zábavu s kamarádem, natož si ji koupil byť za budgetovou cenu. Něco takového se nehodí snad ani jako cover hra k nejlevnějšímu papírovému časopisu. Podle nás je Battle Rage naprosto zbytečná hra, která neměla vůbec vzniknout, protože jediné co z ní vyplyne, je ztráta času všech zainteresovaných od „návrhářů”, „grafiků” až po našeho recenzenta, který musel hře věnovat byť jedno jediné odpoledne. S číselným hodnocením si netroufneme jít až na nulu, protože může přijít druhý díl, ale myslíme si, že 20% je dostatečně vypovídající hodnota.