Attack on Pearl Harbor

Je nesmírně zajímavé pozorovat, jaké píše herní průmysl příběhy. Teď nemáme na mysli ty velké, v nichž figurují jména typu Johna Carmacka či Petera Molyneauxe, nýbrž ty mnohem menší, provinční, mající možná význam především pro autory, ale s trochou empatie i pro obyčejné hráče – obzvlášť pro ty, které nezajímá jen výsledek, tedy hotová hra, ale rádi se podívají i pod pokličku jejího vzniku. Tam v případě Attack on Pearl Harbor najdou splněný sen partičky dříve amatérských vývojářů, kteří přivedli na svět nezpoplatněnou leteckou arkádu s příznačným názvem Plane Arcade. Ta nejenže vyhrála nejrůznější, ve freeware světě hodně významné ceny, ale především si jí oblíbili hráči. Není tedy divu, že partička fandů sjednocených pod emblémem 3DVision dostala nabídku od profesionálního studia ze Slovenska – 3D People, a to na komerční, byť budgetový titul. Slovo dalo slovo, podařilo se získat vydavatele v podobě Atari a mohlo se jít na věc.

Attack on Pearl Harbor se od svého duchovního předchůdce Plane Arcade kdovíjak neliší. Není ani divu, vždyť v takto jasně omezeném žánru lze stěží vymyslet něco nového – ani Ubisoft se svými vysokorozpočtovými Blazing Angels nepřišel s ničím neotřelým, pouze nabídl velkolepé technické zpracování. Pokud jste Plane Arcade hráli, jistě víte, že po grafické stránce o žádný zázrak nešlo, a tak byla především tato položka předmětem značného vylepšování. Výsledkem je jednoznačně příjemně vypadající hra, která sice vysloveně neplýtvá drahými efekty, ale dojem z ní je naprosto kompaktní, nerušivý, modely letadel vcelku detailní a dokonce pozemní infrastruktura se skládá z mnoha objektů. Je tak radost slétnout érem těsně nad povrch zemský a svištět doslova mezi domky, jak to můžeme často vidět v přemrštěně nerealistických scénách hollywoodských bijáků. Jenže Attack on Pearl Harbor je arkáda, a to si to bez pardonu může dovolit, dokonce jde o v jejím případě vítanou náležitost. Ještě potěšitelnější je fakt, že se díky kvalitní optimalizaci enginu obejdete bez drahých komponentů. Tento titul se totiž může pyšnit přívlastkem kvalitně vypadající hry, nikoliv však na úkor HW nároků.

Jak už jsme několikrát zmínili, Attack on Pearl Harbor je arkádou, dodejme, že v tom nejryzejším slova smyslu. Jestliže vám při pohledu na obrázky vyrašila kopřivka ze vzpomínek na ultrarealistické letecké simulátory, jež byly tak oblíbené v devadesátých letech minulého tisíciletí, můžete se uklidnit. Na rozdíl od študování několikasetstránkových manuálů jen proto, abyste dokázali vůbec vzlétnout, vás zde nečeká ani tutorial – natolik je hra prostá a jednoduchá. Výpis ovládacích kontrolek zabere jen několik řádků, a i z nich se dá provést taková selekce, že upotřebíte vlastně jen dvě klávesy – pro zrychlení a zpomalení – a k tomu pochopitelně myš, s níž letadlo všelijak kormidlujete, levým myšátkem pálíte z kanónu a pravým vypouštíte rakety, bomby či torpéda (v závislosti na typu letadla). Tady musíme zmínit nutnost mírného cviku, především pak na citlivost myši, kdy zpočátku možná budete mít problémy trefovat se úplně přesně, ovšem po několika minutách tréninku v bitevní vřavě na jakékoliv problémy zapomenete.

Je možné mírně měnit kameru do neobvyklých pozic, ale hra je dělána na míru pohledu ze třetí osoby, v němž strávíte bezmála sto procent veškerého času ve hře. Nebude ho zase tolik. Přestože hra nabízí čtyři kampaně, nejsou tyto kdovíjak dlouhé a za nějakých deset hodin byste je měli mít pohodlně dokončené. Záleží pochopitelně i na obtížnosti – nejjednodušší je opravdu velmi snadná, a přestože vám bude kosení nepřátel trvat zhruba stejnou dobu jako na nejtěžší, nebudete muset mise tolikrát opakovat díky enormní výdrži letounu. Popravdě však musíme říci, že těch deset hodin je ažaž, protože Attack on Pearl Harbor nepatří zrovna mezi ty hry, jež by se kdovíjak snažily eliminovat stereotyp. Neustále se jedná o to samé: stiskem mezerníku automaticky vzlétnete (případně už jste ve vzduchu rovnou), a poté se na vás začne prostřednictvím operátora valit série ne zrovna rozličných úkolů. Prakticky vždy jde o destrukci, variabilita je zajištěna maximálně tím, že vedle nejčastějších protivníků v podobě nepřátelských letounů čas od času dostanete příkazem i likvidaci pozemního či na mořské hladině se vyskytujícího cíle. Nějakou dobu to je jistě bezstarostná zábava, ale nedovedeme si představit někoho, kdo by se jí oddával déle než nějakých třicet minut v kuse. Pak se natolik ohraje, že je potřeba si dopřát pauzu. Na krátké odreagování tedy ideální.

Přesto přese všechno se tvůrci snažili hru zaobalit do aspoň trochu atraktivního hávu. Díky tomu tak máte možnost sledovat válku v Pacifiku jak z pohledu amerického, tak japonského, jelikož právě za tyto dvě strany si zahrajete. V kampaních za dosažené úspěchy získáváte medaile, ale především nová letadla, jež se však kdovíjak neliší. Navíc ten nejdiametrálnější rozdíl je předepsán již samou misí. Je tu totiž k vidění opravdu malý prvek nelinearity, který vás občas postaví před volbu ze dvou úrovní. V jedné je vaším cílem například bombardovat, zatímco v té druhé plníte klasickou roli stíhače. To se projeví na sekundární munici – v prvním případě sestává z bomb, ve druhém pak z raket. Výběr mise je pak definitivní, k její alternativě se pak již nedostanete jinak než odstartováním nové hry. Jak už název napovídá, těží titul ze světoznámé bitvy o Pearl Harbor. Té si skutečně užijete v obou kampaních, a to hned v úvodu. Ale ani další vývoj války v Pacifiku by vás neměl tematicky iritovat. Nabídnou se totiž třeba bitvy o Midway či Iwo Jimu a další. Prostředky k letmému vyprávění událostí z pohledu hlavních hrdinů jsou pak překvapivě komiksové. Kreslená okna s bublinami tak trochu připomínají Maxe Payna.

Attack on Pearl Harbor je tak vcelku sympatickým projektem, který za daných okolností (striktně dané hranice žánru, omezený rozpočet, stále nevelké zkušenosti autorů) předvádí zřejmě své maximum, které z globálního náhledu sice není nikterak vysoké, ale vezmete-li v potaz nízkou cenu, snadnou přístupnost a spokojíte se se hrou coby s prostředkem ke kratochvilné zábavě, mohli byste být spokojení. Rozhodně nečekejte zázraky, ale máte-li navíc rádi letadélka a válku v Pacifiku, chybu nákupem neuděláte. 60%.