Se sérií Assassin’s Creed se pravidelně setkáváme už sedm let, během nichž se z ní stal jeden z nejznámějších gigantů herního průmyslu. Ubisoft si je touto značkou jistý dostatečně na to, že se nám v tomto roce rozhodl naservírovat hned dvě různá velká pokračování zároveň. Prvním z nich je Assassin’s Creed Unity. Ten se vydal prozkoumat břehy současné generace konzolí a nabídnul nám možnost kooperace, s níž jsme se v rámci této série doposud nikdy nesetkali. Jak se však můžete dočíst v naší recenzi, příliš dobře to s ním nedopadlo. Uchránil čest série alespoň Assassin’s Creed Rogue, kvůli němuž tu jsme dnes?
Titul se odehrává po událostech čtvrtého dílu, přestože nezachází dostatečně daleko na to, aby dějově předstihl Assassin’s Creed III. Právě příběh je tím, co na něm všechny fanoušky série oprávněně zaujme ze všeho nejvíce. Shay Patrick Cormac, hlavní hrdina hry, totiž po svém asasínském tréninku z ničeho nic zradí všechny své druhy a přeskočí na druhou stranu barikády za templáři. Poprvé v historii série se tak máme šanci na svět podívat z pohledu člověka, kterého bychom jinak při první příležitosti probodli svojí skrytou dýkou. Morální rozhodnutí a setkání se starými známými dělá z příběhu hry lahůdku, kterou by měl zaručeně vyzkoušet každý, komu Assassin’s Creed není cizí. Obrovskou spoustou drobností titul navíc hlouběji rýpá do příběhů a světů zbylých pokračování, a pokud jste je někdy hráli, můžete si být jistí, že Rogue projedete na jeden nádech a užijete si každé vteřinky.
Můžeme o něm básnit, jak dlouho se nám jenom bude chtít, přesto se ale není možné vyhnout faktu, že i zdejší příběh pár nedokonalostí ukrývá a jen tak se je jich nezbaví. Hlavním problémem je bez diskuze to, že je vcelku krátký. Extrémní délkou se žádné z pokračování nikdy nevyznačovalo, i přesto Rogue bohužel závěrečné titulky vytasí nečekaně brzy. Mnoho questů navíc působí poněkud usekle a myslíme si, že kdyby byly všechny myšlenky dotáhnuty do konce, mohl nám být bezproblémů nabídnut o několik řádů rozvinutější příběh. To platí i pro část cut-scén, u nichž jsme si říkali, že nás s nimi tvůrci mohli snadno uvrhnout do depresí, ale raději se rozhodli nezajít na úplnou hranici svých možností. Rozhodnutí, které Shay učinil, na něj nemá takový dopad, a i když Rogue hezky nadbíhá ostatním dílům, svůj vlastní příběh mohl dovést za ručičku ještě o kousek dále.
Nic ale nemůžeme vytknout hlavnímu hrdinovi. Shay přichází na scénu jen jako zcela obyčejný, neznámý asasín, jakých jsme v Assassin’s Creedu v průběhu let potkali již mnoho. Brzy se z něj nicméně stává unikátní osobnost peroucí se s řadou osobitých rozhodnutí, jaká před nás nikdy předtím stavěna nebyla. Od počátků nám bylo vtloukáno do hlavy, že templáři jsou čiré zlo a měli bychom se od nich držet co nejdále. Přesně to v Rogue nicméně ztrácí význam a musíte přehodnotit vše, co si o nich myslíte. Změna perspektivy, z níž se na souboj asasínů a templářů díváme, by se dala považovat za to nejdůležitější, s čím novinka přichází. Pro hráče, kteří se k sérii zatím nikdy nedostali, půjde o maličkost, pro věrné fanoušky, kteří nevynechali ani jeden díl, o něco neuvěřitelného.
Když zmíníme, že se hra odehrává v prostředí Severní Ameriky, všichni milovníci série zajisté zbystří, neboť už toto území mají spojené s Assassin’s Creedem III. S tím má to zdejší velmi mnoho společného. Zároveň však vývojáři prostě jen nevzali mapu z jedné hry a nevložili ji do té druhé. Novinka obsahuje více lokací a i ty, v nichž jsme se již kdysi ocitli, změnily svoji tvář v drobnostech, jako jsou třeba města, jež jsou jinak rozestavěná a celkově jinak vypadají. Působí ale stejně. Při hraní tohoto kousku budete cítit, jako byste v jeho světě nebyli poprvé. A tak trochu budete mít i pravdu. Přestože je svět hry větší než ten, kterého jsme si dopřávali ve trojce, trochu nás zaráží, kolikrát nám přišlo, že je malý. Dají se v něm sice strávit desítky hodin, nikdy ale nezačne působit mohutně.
Rozhodně to však není tím, že by neobsahoval dostatek aktivit. Otevíráním ukrytých truhel, plněním výzev a plavením se napříč světem, což jsou aktivity, jež následují dokončení hlavní příběhové linie, lze strávit obrovské množství času. Bohužel jde o natolik repetitivní činnosti, že vás po pár slabých hodinkách přestanou bavit. Velkým problémem je i to, že vám za váš pokrok a dokončování sbírek nikdo nic nedá. Titul neobsahuje žádný multiplayerový mód, takže neexistuje nic, co byste mohli vyhlížet jako odměnu. Samozřejmě jsou k dispozici vylepšení výzbroje hrdiny a lodě, stačí však pár drobností a nemusíte se bát, že byste nebyli dostatečně silní na to, abyste zcela bez obtíží dokončili hru. Třeba takové lovení divokých zvířat proto v této hře zcela pozbývá smyslu.
Zatímco světem se Rogue blíží třetímu dílu, hratelnostně jde o dvojče titulu Assassin’s Creed IV: Black Flag. Pokud odsuzujete poslední dvě pokračování za to, že se odvrátila od zkoumání památných míst a vydala se válčit na vodu, pravděpodobně se rovnou můžete vrhnout na Unity, které vás v tomto směru oslní. Assassin’s Creed Rogue je na druhou stranu válčením na lodi doslova pohlcen a počítejte s tím, že za kormidlem při hraní strávíte skoro stejné množství času jako na nohou. Pokud ale máte střílení z kanónů a potápění nepřátelských lodí rádi, ze hry budete nadšeni. Tento prvek je totiž doveden k dokonalosti a připadá nám, že lepší už to nebude. Je však pravdou, že klasickým dílům se kvůli svému zaměření Assassin’s Creed Rogue bohužel vyrovnat nedokáže. V záloze má každopádně i jiná lákadla.
Po technické stránce si Rogue vede podobně jako většina zbylých dílů. Rovnou je ale třeba říci, že se nemusíte bát toho, že by na vás hra působila nedokončeně, což je pocit, který vás svým způsobem ovládne při hraní Unity. Slušivou grafiku shazují spíše jen menší problémy s ovládáním, kvůli němuž se často nesmyslně zaseknete na jednom místě, když se Shay bude pokoušet vyšplhat do neznáma, což jsou naštěstí pouhé detaily, kterým se lze snadno vyhnout, pokud hry ze série znáte a už jste se naučili vytušit, kde by s hopsáním a lezením mohly nastat problémy.
Assassin’s Creed Rogue obsahuje fantastický příběh, jenž vás donutí přehodnotit váš pohled na celou sérii. Po stránce hratelnosti jde každopádně jen o další z mnoha pokračování. Hra za templáře není vzhledem k jeho výcviku v ničem odlišná a velkou porci času navíc strávíte za kormidlem, takže ani nebudete mít čas na to, abyste se něčím takovým zabývali. Pro milovníky série, jež v předchozích dílech nepohrdli hraním si na námořníka, by mělo jít o povinnost, ostatní hráči, kteří se o Assassin’s Creed nikdy nezajímali, by každopádně z novinky byli tak maximálně zklamaní, protože je v mnoha směrech nedotažená a absolutně v ní nefunguje kupříkladu systém vylepšování. Z naší recenze si titul odnáší 70 %. Originální pohled na svět série nás nenechal chladným, ačkoli by si zasloužil o trochu více péče, k čemuž by mu mohlo dopomoci třeba vydání na současné generaci konzolí. Na to už je teď ale trochu pozdě.
