Asasínská jízda po jedenácté. Tak si hru představuje nejeden hráč. Jenže tahle zabijácká jízda je nakonec jiná, než se na první pohled může zdát.
Dnes se podíváme na nejnovější díl akční série Assassin’s Creed, jejíž kořeny sahají až do roku 2007. Přesto se někteří hráči ptají, zda tenhle díl s názvem Odyssey nezašel od konceptu série až příliš daleko. I když samotný engine sérii asasína připomíná, příběh jde zcela jiným směrem.
Příběh
Strhující příběhová linie se nezapře ani v tomto dílu slavné série. Nejdříve si zvolíme hrdinku Kassandru nebo hrdinu jménem Alexios, kteří byli na žádost Sparty obětováni vlastním otcem. Jenže jsme to přežili a zatímco jsme vyrůstali jinde, náš otec Nikolaos dál vládl a stále vládne Spartě. Nyní, v roli vnoučete samotného Leonida, jsme vybaveni úlomkem jeho magického kopí a máme možnost vrátit se ke svým kořenům. Na hlavu našeho otce je zároveň vypsána vysoká odměna, a tak se s ním setkáme tak jako tak. Jak ale samotné setkání dopadne, vám necháme jako překvapení.
Na začátku hry hrajeme za samotného Leonida a na vlastní kůži prožijeme bitvu u Thermopyl (znáte z filmu 300: Bitva u Thermopyl). Silný příběh pokračuje i nadále a čekají nás neustálé zvraty, překvapení a člověk se ke hře vrací už jen ze zvědavosti, kam že tenhle děj nakonec dospěje. Bohužel však příběh naráží na mnoho nelogických situací, které hráče tak trochu matou. Naše postava nejdříve příteli povídá, že sparťanem už dávno není. Zdá se, že nově je tak na straně Athéňanů, kteří se Spartou právě vedou urputné boje. Když se však přiblížíme ke Spartskému území, najednou začínáme ve jménu Sparty vraždit Athéňany. Po krátkém rozhovoru s otcem, se kterým se (zatím) rozcházíme v dobrém, však na nás všichni Sparťané začínají okamžitě útočit, přestože jsme jim před chvíli prakticky vyhráli bitvu. Smysl nedává ani když člověk, jež vypsal na otce (vládce Sparty) odměnu, je chráněn ve Spartské pevnosti. Člověk je tak každou chvíli na jiné straně a celkově to moc nesedí, protože nemáme za koho bojovat a každou chvíli oslabujeme stranu, kterou se za pár minut snažíme posílit.
Co však mnohé překvapí a dost možná i hluboce zklame, je nový ráz tohoto dílu. Ten se totiž nevěnuje asasínům ani templářům a zapomenout můžete i na vysouvací čepel či typický asasínský hábit. I proto na internetu najdete spoustu stížností s tím, že tahle hra oproti celé sérii zcela vybočuje a málokdo by hru na pohled zařadil do téhle známé série. A v podstatě takoví uživatelé mají pravdu. I když ve hře najdeme moderní postavy, které se do starověkého Řecka vracejí díky Animu, a přestože ve hře figuruje i ona bájná zaniklá civilizace, je jinak hra spíše jen o řeckém válečníkovi.
Boj
Stejně jako u předchozího dílu, i tentokrát je boj založen na kombinaci útoků, úskoků a blokováni soupeře. Na protiútoky tak můžeme zcela zapomenout a i když si občas užijeme nějaké to kombo, oproti původním dílům série jde o výrazný úbytek. Když jsem tak hrál tenhle hack and slash styl a podíval se na video prvních dílů Assassin’s Creed, rozeznal jsem rozdíl v plynulosti. Starší díly právě díky kombům a protiútokům působily mnohem přirozeněji a věrohodněji. Naopak Oddysey stejně jako Origins nabízí útoky, úskoky a přerušování soupeřova útoku vlastním útokem. Hratelnost není špatná a dokonce není ani horší, je prostě jiná. Někomu sedne více, někomu méně.
Co naopak nechybí, jsou aktivní skilly. S každou úrovní si tak odemkneme jeden ze skillů (případně nějaký ten stávající vylepšíme), při čemž na výběr je z mnoha opravdu zajímavých schopností. Často jsem nevěděl, který z parádních kousků si dříve odemknout. Například můžeme vrhnout kopí na nepřítele v dáli, jakoby se k němu teleportovat a přímo z jeho těla kopí ihned vytáhnout. Jedna z posledních schopností je dokonce proměna v ducha, který se bez pohybu stává neviditelným. Skilly však nelze používat nepřetržitě, protože vybíjí tzv. adrenalin. Ten se naopak dobíjí úspěšnými úhybnými manévry.
Nejenom, že nová úroveň nám nabídne nový skill, ale automaticky nám zlepší i naše statistiky jako je zdraví či útok. Úrovně jsou navíc klíčové i ohledně vybavení. Neustále totiž budeme narážet na věci, které můžeme nosit teprve až budeme mít o jeden či dva levely více. Náš meč, kopí, obouruční kladivo či jiná zbraň tak bude mít citelně vyšší damage, zatímco jednotlivé kusy brnění zase nabídnou lepší ochranu. Na jednotlivé kusy vybavení lze navíc vyrýt rytiny s určitým bonusem, což mě ale příliš nebavilo, jelikož jsem všech 6 kusů vybavení ani ne do hodiny vždy vyměnil. Je trochu překvapující, že se jako potomek Leonida nemůžeme vybavit štítem, se kterým bychom konečně vypadali jako skutečný Sparťanský voják.
Náš level je v této hře všeurčující. Pokud mají nepřátele vyšší úroveň (např. o dvě úrovně), jsou naše šance na výhru mizivé. I když tak můžeme chtít pokračovat v misi hlavní kampaně, musíme jít nejdříve splnit nějaký ten vedlejší úkol, abychom zvýšili svůj level. To mě mnohdy dosti iritovalo, protože bych se rád spoléhal na své schopnosti jakožto hráče. Výše levelu však hráče omezuje a říká mu, co může dělat a nad kým může vyhrát.
Při páchání různých zločinů, které jsou v rámci úkolů denním chlebem, na nás různí lidé vypisují odměny. Znamená to, že nám po krku jdou lovci odměn. Ti mají mnohdy vyšší level a tak musíme prchat. Naopak pokud mají alespoň přibližně stejný level, můžeme si to s nimi rozdat a získat tak i nějaký ten zajímavý předmět. Bohužel se lovci často míchají do jiných misí. Když jsem tak například bojoval s vojáky z celé pevnosti a s vypjetím všech sil jsem většinu z nich porazil, přiběhl lovec odměn s vyšším levelem a okamžitě zaútočil. Jenže po jedné minutě přiběhl další lovec odměn a po boku nejsilnějších vojáků pevnosti jim stačilo několik ran a byl jsem tuhý. Vojáci totiž běžně útočí ve více najednou, při čemž jim může stačit jen několik málo úderů, a je po nás. Naštěstí lze lovce vyřešit zabitím člověka, který odměnu vypsal, případně zaplacení vypsané částky. Jenže po pár minutách hraní na vás stejně někdo vypíše další odměnu.
Mise a detaily
Při hraní mě hrdina často neposlouchal. Buď skočil někam, kam jsem nezamýšlel, každou chvíli začal lézt po nějaké budově zatímco jsem chtěl jen proběhnout kolem, a obdobně zmateně se motal i kůň. Ten má problém projet mnohými místy, kde bydlí lidé. Je zde totiž mnoho předmětů, o které se zasekne, navíc snadno porazí nějaké ty lidičky, včetně stráží, kteří na nás obratem ihned útočí. Nespokojenost musím vyjádřit i ohledně ukazatele na aktuální misi. Na kompasu se nestále objevují ukazatele, jež značí dostupné úkoly a hráče matou. Naproti tomu aktuální úkol jsem občas nemohl vysledovat, ukazatel mizel nebo se automaticky nezapnul když sem nový úkol vzal. Naopak přehledu dodává náš věrný orel, na něhož můžeme téměř kdykoliv přepnout. A věřte mi, že vidět zdejší svět z výšky, to je neopakovatelný herní zážitek. Ani v tomto díle asasína nechybí lodě, bitvy na moři a vylepšování lodí. Jde však spíše o zpestření, nežli něco, kvůli čemu bychom hru vyhledávali. V rámci rozhovorů s dalšími postavami sice máme často na výběr z několika možností, ale až příliš často znějí téměř totožně. A to je škoda.
Audiovizuální orgasmus
Ačkoliv zpočátku hrajeme na malém úseku mapy, který není ani kdo ví jak zajímavý, brzy se nám odemknou i další části světa. Podíváme se tak na oslnivé pláže, kde voda vypadá věrohodně a hladina se pod paprsky slunce krásně třpytí. Pokračují dech beroucí hornaté oblasti, po kterých se sice špatně cestuje, ale o to větší podívanou nabízí. Nechybí ani impozantní barvy podzimních lesů a každou chvíli nezapomenutelné výhledy na okolní krajinu. Tento herní svět je zřejmě ten vůbec nejhezčí, jaký jsem ve hře kdy viděl (včetně světů TES). Tradičně kvalitně je i u tohoto dílu Assassin’s Creed zpracována také hudba a dabing.
Assassin’s Creed Odyssey naši redakci řadou věcí potěšil, ba i ohromil, zatímco mnoha jinými věcmi naopak tuze zklamal. A tak zatímco chválíme příběh, audiovizuální zpracování a vývoj postavy, nepotěšily nás vše ovládající úrovně, místy frustrující boj a pocit, že možnosti v rozhovorech jsou jen na oko. Jsou to věci, které vývojáři sice mohou poměrně snadno změnit, ale zatím se k tomu bohužel příliš nemají.
