Pokud jste jedním z majitelů konzolí a Assassin’s Creed vás zaujal, jistě máte druhý díl dohraný do posledního detailu. Pokud však patříte k většině, která pro hry používá osobní počítače, museli jste si na vydání počkat. Čekání je u konce! Právě v těchto dnech se můžete ponořit do světa druhého dílu této povedené akční hry. My jsme pro vás samozřejmě recenzovali již konzolovou verzi, která si odnesla takřka absolutních 98%, a právě v této recenzi hledejte všechny základní herní informace a detaily, kterými se zde nebudeme znovu zaobírat. V dnešní recenzi se podíváme především na prvky specifické právě pro PC verzi Assassin’s Creed II.
Na začátek si přeci jen připomeňme příběh. Ten se opět točí kolem Desmonda Millese, který se v prvním díle skrze speciální počítač podíval do minulosti svého rodu a v kůži svého prapraprapradědečka Altaira plnil roztodivné úkoly pro jednu vládní organizaci. Příběh druhého dílu začíná ve chvíli, kdy jste z vězení zmíněné společnosti osvobozeni a za pomoci jedné z kolegyň prcháte z vědeckého komplexu. Záhy se ale dozvíte, že vás osvobodila jiná podivná organizace, která disponuje velmi podobnou technologií, takže se do minulosti podíváte stejně, jen pro jiného pána.
Minulost tentokráte navštívíte ve zcela jiném období a to o 300 let po prvním díle, přičemž kulisy arabských měst jsou nahrazeny renesanční Itálií, což je změna velmi příjemná. PC verze se v příběhu samozřejmě vůbec neliší od té konzolové a stejně je tomu také u herního stylu. Pod vaše ruce se dostane šlechtický mladík Ezio. Tento klučina po nocích honí dcery bohatších měšťanů a ve dne se pere s jejich bratry, kteří patří do znepřáteleného rodu. Život ubíhá krásně až do chvíle, kdy je jeho (respektive váš) otec chycen a odsouzen k trestu smrti, přičemž ho zradí jeho velmi dobrý přítel a spojenec. Jako jediný přeživší muž z rodiny nastupujete svou cestu odplaty a pátrání po tom, čím vlastně váš otec byl a proč byl sprostě zabit.
Zde se trochu netradičně sluší pohovořit o zřejmě nejzásadnějším prvku počítačové verze a to českém překladu. Hra je díky společnosti Playmen kompletně přeložena do češtiny (titulky), přičemž mluva může zůstat klasicky v anglickém jazyce, nebo si můžete zvolit také italštinu, která se velmi hodí do herního prostředí a dává lepší herní požitek. Český překlad má vysokou úroveň a rozhodně se neopakuje například fiasko, které měla z počátku česká verze Mass Effect 2. Za celou dobu hraní jsme nenarazili na výrazný překlep nebo hrubku a texty jsou velmi kvalitně přeloženy. Trochu nepříjemné je, že se do českého textu občas vměšuje také italština nebo angličtina, a to v místech, kde se ve hře mluví odlišným jazykem, než máte nastavený. To je ale, jak nás informoval zástupce distributora v ČR, bohužel již samotnou hrou, která s titulky takto pracuje. Přesto je třeba překlad velmi pochválit a hráči si mohou skvěle propracovaný příběh skutečně užít a doslova hltat každý detail, který vám hra nabízí – a to i ve zmíněné italštině.
Český překlad není jedinou náplastí na dlouhý čas čekání, kterého se počítačoví hráči dočkají. Tou druhou, a neméně příjemnou, je přítomnost obou přídavků, které museli konzoloví hráči zaplatit (oba stály zhruba kolem 200 Kč). PC verze je obsahuje v základu, a protože jsme je do původní recenze logicky nemohli zahrnout, podívejme se na ně blíže. Prvním z nich je Battle of Forli, skrytá v dvanácté sekvenci Desmondovy paměti. Ezio se tentokráte postaví na obranu mladé ženy Caterini Sforzy, která je pronásledována bratry Otsiovými. V rámci zhruba dvouhodinového přídavku se postavíte mnohonásobné přesile, proti které budete bránit řadu svých přátel. Pokud jste ale příznivci tichého postupu a nenápadného zabíjení, spíše budete otráveni, protože tento přídavek je jedna velká akce. Po jeho dohrání se vám navíc otevře možnost zalétat si dle libosti létajícím strojem přítele Leonadra, který jsme si v samotné hře moc neužili. Zde si s ním můžete létat jak dlouho chcete a především se jeho využití hodí pro splnění některých „létacích” achievementů. V neposlední řadě je přídavek podkreslen velmi příjemným soundtrackem.
Druhý přídavek, Bonfire of Vanities, přímo navazuje na ten první a pojednává o vašich činech po příjezdu do rodného města Florencie. Hlavním cílem je, po probojování do města, najít artefakt Apple of Eden a posléze zabít devět služebníků pána Savonarola a v návaznosti na to přimět lid, aby se proti tomuto tyranovi postavil. Bohužel druhý přídavek je mnohem méně nápaditý než ten první a v podstatě se jedná o devítku přímočarých úkolů, které nepředstavují větší výzvu. Přesto se jeho zahráním dozvíme další detaily z Eziovy minulosti a to je dobře.
Celá hra se dá samozřejmě ovládat klávesnicí, což je ale v praxi nepříliš efektivní, protože množství využitých tlačítek je docela velké a jejich namapování na klávesnici není zcela pohodlné a ergonomické. Proto zhruba po deseti minutách pokusů s klávesnicí přišel na řadu gamepad. Na něm se hraje hra stejně skvěle jako na Xboxu a pokud si hru chcete opravu užít, určitě zauvažujte nad investicí do nějakého pěkného ovladače. V rámci menu a některých herních nabídek se občas objeví nějaké pozůstatky z konzolových verzí, ale Assassin’s Creed 2 je jednou z her, kde to tak nějak nevadí.
Asi nejpalčivějším problémem většiny konverzí z konzolí na PC je grafika. Tvůrci PC verze Assassin’s Creed II se s tím však poprali poměrně slušně a pokud máte dostatečně silnou sestavu, užijete si italská města v podstatně lepším vzezření, než na konzolích. Ti se starým hardwarem se budou muset spokojit s drobnými kompromisy především ve výhledu a vzdálených detailech a musí se smířit s tím, že u nich hra nebude dosahovat vzhledu konzolové verze. Hra ale není přehnaně náročná a poměrně slušně si ji zahrajete již na lehce nadprůměrných sestavách. Přesné specifikace nároků najdete v naší starší novince.
Bohužel ne všechny prvky specifické pro PC verzi se dají hodnotit jako pozitivní. Tím nejzápornějším prvkem je kontroverzní protipirátská ochrana, kterou Ubisoft nově připravil a hodlá vložit do každé své nové hry. Tou první, která ji naplno vyzkouší, je právě Assassin’s Creed II. Kontroverznost ochrany spočívá především v tom, že při hraní hry, která je i ryze singleplayerová, musíte být trvale připojeni k internetu a k ověřovacímu serveru Ubisoftu, který každých několik vteřin kontroluje, zda je vaše hra originální. Co z toho plyne pro řadu hráčů, kteří u nás internet vůbec nemají, asi není třeba rozebírat. Navíc, pokud vám během hraní internet vypadne, hra se přeruší a budete čekat, dokud internet nenaskočí. Veškeré uložené pozice vaší hry se ukládají právě na server Ubisoftu, což sice přináší pozitivum s možností hraní na libovolném počítači, ale prostě je třeba být neustále online.
Nová ochrana přinese jistě komplikace, protože velká hráčská základna u nás internet vůbec nemá, případně si chtějí hrát na notebooku někde v klidu chaty a takoví hráči mají naprostou smůlu. Dobře tedy zvažte, zda jste schopni naplnit požadavky této ochrany a zda si hru vůbec budete moci kvalitně zahrát. Samozřejmě není vyloučeno, že v budoucnu bude ochrana nějakým patchem odstraněna, ale prozatím se musíme smířit s tím, že k hraní je třeba nepřetržité připojení k internetu. A jak se pak mají cítit hráči, kteří si hru koupí a jsou takto omezováni, když ví, že ti, co hru ukradnou, si hrají v pohodě bez omezení…?
Závěrečné hodnocení PC verze je trochu problematické. Na jednu stranu je zde příběh, který je velmi kvalitní a užijete si ho podstatně více díky českému překladu, zdarma přiložené doplňky původní hry a některé další drobnosti, ale na druhou stranu je zde především otravná ochrana, která řadě hráčů zcela znemožní hraní. Finální hodnocení tedy bude o něco nižší než u konzolové verze, ale jedná se o snížení spíše na poli technického zvládnutí, než hry samotné. Ta je stále skvělá a patří k tomu nejlepšímu, co se v dnešní době dá hrát. PC verze si tedy od nás odnáší 90%
