V roce 2007 vyšla hra, která hráčům i ostatním vývojářům předvedla, že originalita stále není mrtvá a také sklidila zaslouženou odměnu v podobě obrovské prodejnosti nejprve na konzolích a posléze také na PC. Samozřejmě mluvíme o Assassins Creed, hře, která přivedla do herního světa lezení a pohyb po volných prostranstvích a také vtipně vysvětlila cestování v čase. Nyní přišel do prodeje druhý, a velmi očekávaný, díl, který slibuje vylepšení snad všech sfér hry. My jsme si jej důkladně zahráli a nyní probereme, co jsme si odnesli.
Předně jsme se posunuli do jiné historické epochy, konkrétně o 300 let kupředu oproti předchozímu dílu, do tehdejší Itálie. Opět se ocitneme v kůži Desmonda Millese, který byl v prvním díle násilně nucen k analýze své DNA a návratu do minulosti. Za pomoci tajné organizace prchnete z laboratoří, abyste následně zjistili, že vaši pomocníci mají stejnou technologii a do minulosti se podíváte tak, jako tak. Tentokráte se vžijete do kůže mladého floutka šlechtického původu – Ezia, který by byl klasickým drzým chlapcem, který balí kočky bohatších spoluobčanů a pere se na náměstích s ostatními, kdyby se mu do cesty nepostavila poprava otce, který byl zabit za zjevně vykonstruovaných podmínek. Cesta za pomstou se tedy stane vaším hlavním hnacím motorem.
Prostředí se tentokráte radikálně změnilo a od arabských scenérií se dostaneme do renesanční Itálie. Ta je zcela jiná svou strukturou měst, stavebním slohem, ale také chováním lidí, kteří zde žijí. Postupně se podíváme do sedmi rozličných lokací, mezi nimiž vynikají Florencie, Benátky a toskánský venkov. Vše je samozřejmě vytvořeno se smyslem pro detail a pro historické reálie. Mnoho budov je vymodelováno zcela historicky přesně a dokonce si o nich můžete přečíst v encyklopedii, která je dostupná při pohybu kolem příslušné budovy. Pokud jste například byli na prázdninách v Benátkách, jistě poznáte řadu reálií a budete si připadat jako v důvěrně známém prostředí.
Města jsou obydlena lidmi, kteří žijí své životy a oproti minule jsou ještě více propracováni. Samozřejmě časem vypozorujete, že se leccos opakuje, ale přesto zůstává dojem z procházek po městě velmi silný. Pokud někoho zabijete před lidmi, začnou utíkat, bát se, volat stráže, nebo na vás povykovat. Pokud budete mrtvé také obírat vysloužíte si posměch a nesouhlasné výkřiky. Občané se skutečně chovají velmi individuálně a oproti prvnímu dílu jsme neměli pocit, že sledujeme loutkové divadlo. Díky pohybu v nám přeci jen trochu známějším a bližším prostředí narazíte také na řadu známých osob, mezi kterými vyčnívá velikán Leonardo da Vinci, se kterým se budete velmi dobře přátelit. Tento myslitel a učenec, toho času ještě holobradý mladíček, vám přinese řadu novinek a výbavy a také vám pomůže s luštěním tajných kódů. Společně také podniknete dvě velmi zábavné minihry, kde budete jak pokoušet létání, tak jezdit s koňským spřežením s větrem o závod.
Příběh je tentokráte velmi zajímavý a měl by chytnout i ty, kteří si stěžovali na přílišnou stereotypnost v prvním díle. Dávkování nových informací vás bude nutit postupovat v příběhu stále dále a každá nová zmínka bude znamenat další chuť do pokračování. V průběhu své, zhruba dvacetihodinové, cesty budete odkrývat přetvářku některých měšťanů, mstít se za úplatkářství a další nešvary, abyste se dostali až do nitra samotné církve. Úkoly jsou různého charakteru od klasického zabíjení, přes výslechy, kradení, sledování až po útěky a únosy. Dočkáme se i několika zajímavých zvratů, z nichž ten poslední přenechá prostor také pro další díl, který bychom řekli, je více než jistý.
Stejně jako v předchozím díle je velmi podstatnou částí hry vaše nenápadnost a rychlé útěky, protože ne vše vyřeší souboj tělo na tělo. K dispozici jsou opět maskovací budky na střechách některých domů, můžete se vtísnit do davu, případně podplatit místního kazatele, aby se o vás moc nezmiňoval. Velmi pomohou také měnitelné šátky, které postupně získáváte a které vám umožní projít nepozorovaně mezi strážemi daného objektu. Pokud se přeci jen stanete více hledaným, začnou se po městě objevovat plakáty s vaší podobiznou a více lidí vás začne poznávat. Pokud tyto plakáty v čas strhnete, hledanost si snížíte a opět budete chvíli v klidu. Systém lezení opět funguje dokonale a i když nám někdy přijde, že v reálu by nikdo něco takového nedokázal, kouká se na to skvělě a ovládání okamžitě přejde do krve každému.
Ve chvíli, kdy si myslíte, že vám hra již nabídla vše, podíváte se do podzemních prostor, kde jsou pro vás přichystány jednoduché akrobatické trasy a drobné logické hádanky. Tyto do hry ne úplně sedí, přesto jsou zajímavým zpestřením pohybu na povrchu. Krom toho všeho si budete moci vylepšovat svou postavu, získávat nové schopnosti a bojové útoky, z nichž řada vypadá jak ze série Mortal Combat a také zbraně a vybavení, například již od zmíněného Leonarda. Novinkou je, že se zbraně a brnění poškozují a musíte je opravovat. Z počátku tak musíte činit u kovářů, posléze si koupíte kováře svého a ten pro vás bude pracovat.
Poslední a velmi zásadní novinkou je vlastní panství. Na něj se dostanete někdy zhruba ve čtvrtině hry, kdy jste zrazeni a prcháte pod ochranu svého strýce na starý zámek Monteriggioni, který je toho času velmi zchátralý. Za peníze, které vyděláváte při hraní můžete investovat do inovací a oprav a postupně tak město zaplnit novými obchody, kostely, řemeslníky a dalšími důležitými prvky. Z města, které se postupně zaplňuje, vám začnou plynout daně a tak máte finance na rozvinutí svých dalších aktivit jako je nákup uměleckých předmětů do své vily, čímž zvedáte cenu svého panství a také úroveň svého života, nebo nákup map k pokladům, které přinesou další peníze. Tato jednoduchá ekonomická strategie velmi významně oživuje celou hru a zvyšuje počet možností, které hra nabízí.
Pokud se vám ani tohle vše nezdá dost, vězte, že bychom mohli zmínit ještě sbírání všeho možného od ptačích pírek, přes cenné sošky a letáky s vaší podobiznou, které zvyšují vaší hledanost až po piktogramy, které je velmi složité hledat a je jich málo, ale jejich posbírání otevře velmi zajímavou videosekvenci s překvapivou pointou. Dále si zajezdíte na koni, budete plavat v benátských kanálech a vykonávat více bohulibých činností.
Grafická stránka hry zůstala víceméně stejná, protože již první díl vypadá velmi dobře a nebylo tedy třeba nic měnit. Samozřejmě můžete občas rozpoznat pokročilejší práci se světlem, stíny nebo vodou, ale jinak je to starý, dobrý a hlavně kvalitní engine. Změnila se pouze architektura a Itálie prostě vypadá skvěle. Velmi libozvučně zní občasné hlášky v italštině a pokud by bylo možné zapnout si celou hru italsky, bylo by to velmi zajímavé.
Celou dobu jsem přemýšlel, co vlastně hře vytknout a jediné co mě napadlo, je trochu nemastný a neslaný začátek, kdy prcháte z laboratoří. To byla situace, kdy jsem si říkal “tohle že má být ta světově vychvalovaná hra?”. Naštěstí vše rychle pomine a otevře se před vámi svět renesanční Itálie plný úkolů, zajímavých lidí, starého a dobrého lezení a spousty a spousty dalších věcí, které vám mohou zpříjemnit mezivánoční volno. Assasins Creed 2 je prostě hra dokonalá ve všech směrech a nebýt podivného úvodu (který se ale nezdál třeba jen mě), sáhl bych ke zcela absolutnímu hodnocení, takhle to bude o dvě procenta méně, abych si nechal prostor pro třetí díl, který bude atakovat velmi vysoko nastavenou laťku kvality. Pokud se vás bude někdo ptát na nejlepší letošní hru, tak vyřknutí jména Assassin’s Creed 2 rozhodně bude pravdě velmi, velmi blízko. Hodnotíme 98% a zdviháme všechny palce vzhůru.
