Snad každý, kdo si pamatuje starší akce (například Doom) dokáže uznat, že mnoho z těchto her mělo parádní jiskru a říz. Právě ten se pokusilo vývojářské studio Indefatigable vykřesat i do svého nového počinu Amid Evil, který právě retro hry připomíná.
Vývojáři sídli na Novém Zélandu a jedná se o jejich vůbec první dílo. Jak tomu často bývá, malá nová studia dokáží překvapit svou originalitou a stále ještě nevyčerpanými nápady. A právě to se stalo také v případě této brutální akce.
Kudy naše kroky povedou
Ještě, než ale naše zbraně začnou vytvářet krvavý oceán, se ocitneme ve vlastní základně. Tu tvoří spletitý komplex, ve kterém není úplně snadné se orientovat a kde především najdeme teleporty do jednotlivých regionů. Každý region se skládá z několika misí, které na sebe postupně navazují. Splníme-li misi číslo jedna, automaticky se objevíme v misi následující. Na konci poslední mise je pak boj v aréně proti unikátnímu bossovi. V každém regionu zároveň začínáme jen se základní zbraní, zatímco mezi misemi nám zůstává vše, co jsme zatím v daném regionu nalezli.
Na konci každé mise na nás zároveň čeká jakési zhodnocení a dozvíme se tak, kolik procent nepřátel jsme vlastně zabili (a kolik jich nechali žít), jak dlouho nám trvalo misi dokončit či kolik tajných oblastí jsme nalezli. Ano, každá mise obsahuje jednu či více (až šest) tajných místností, které je opravdu těžké objevit. Sám jsem obvykle našel jen jednu z několika skrýší, za což jsem byl odměněn například lepší zbraní. Tu sice hráč dostane tak jako tak později, ale v případě tohoto nalezení ji má o něco napřed. Jakmile region dokončíme, objevíme se zpět v základně a můžeme si vybrat region jiný. Zbývá už jen dodat, že regionů (a tedy i bossů) je celkově sedm.
Jako v akčním filmu
Trvá jen několik vteřin, než na vás hned v první misi vtrhnou nepřátelé. Nečekejte ale žádné vojáky či jiné lidské protivníky – postavíme se totiž proti nejrůznějším nestvůrám. Ty se k nám začnou ihned nebezpečně přibližovat a později čím dál častěji také střílet nejrůznějšími typy střel. Někdy nepřítel nabíjí a vypustí salvu střel, jindy střílí postupně nebo vystřelí jen výjimečně, ale s vysokým poškozením. Stejně tak je odlišný vzhled a styl pohybu různých soupeřů. Někteří létají sem a tam, jiní běhají po podlaze a další jsou zase přisátí v nějakém rohu, odkud po nás pálí hlava nehlava. Nejobtížnější je samozřejmě zasáhnout létající nestvůry, který nečekaně inteligentně uhýbají.
Co člověka překvapí v momentě, kdy udělá první krok, je poměrně vysoká rychlost pohybu našeho hrdiny. Tomu jsou přizpůsobeny lokace, které jsou o něco větší a obvykle se tak máme kde pohybovat. Díky rychlosti jsou souboje mnohem zajímavější a můžeme zde uplatnit naši jedinou obranu – uhýbací manévry. Je třeba trochu si na rychlost zvyknout – alespoň já sám jsem díky vyšší rychlosti stačil jít doprava a zase doleva v tak krátké chvíli, že jsem občas skončil na počátečním místě a dostal zásah.
Jak se bránit už tedy víme, jak ale probíhá útok? Zpočátku máme jen sekeru, se kterou lze dávat údery na blízko. Brzy ale najdeme i další zbraně, které většinou útočí na dálku. Například meč vyšle paprsek vypadající jako jedno seknutí, trojzubec zase střílí elektrické blesky a nechybí ani hůl střílející jakési koule, které explodují a poškodí okolní jednotky. U té si však musíme dát pozor v těsnějších lokalitách, kde na nás může někdo vyskočit a pokud je moc blízko, odpálit lze i vlastní osobu. Určitou speciální zbraní je pak jakási rozvětvená větev, jejíž střela se po chvíli rozprskne a zasáhne (a obvykle usmrtí) všechny soupeře v okolí. Dohromady je k dispozici sedm zbraní, což u hry zaměřené čistě na boj není zrovna rozmanitý arzenál. Zbraně jsou sice originální, ale nejsou, kdo ví jak zajímavé a určitě mě více zaujaly různé bouchačky třeba ve starém dobrém Doomu.
Rozmístění soupeřů je v podstatě perfektní. Často nás překvapí jejich pozice, častokrát se otevře nějaký prostor za námi a přispěchají další jednotky na pomoc svým umírajícím kolegům. Ve výsledku tak musíme být po celou misi ve střehu a zážitek ze hry je tak poměrně napínavý. Co se týče životů, doplňujeme je skrze rozmístěné červené levitující koule. Koule jiných barev pak slouží jako munice pro naše zbraně – najdeme zde hned několik barev, neboť různé zbraně vyžadují odlišný typ many. Poražení nepřátele na svém místě zanechávají duše, kterými se nabíjí naše superschopnost. Tu lze po nabytí spustit, čímž získáme rychlejší a účinnější útoky.
Zpracování ze staré školy
Na Unreal Enginu 4 se k nám dostává vyloženě zastaralá grafika, kterou však lze taktéž popsat jako retro styl, který je teď víceméně v módě. Ačkoliv textury nepůsobí zrovna příjemně, vývojáři zvládli vytvořit řadu zajímavých lokalit a míst, takže se člověk občas zastaví a užívá si objevení velmi zajímavého místa. Ani na misích nepřijdeme o běhání sem a tam a zdlouhavé hledání té správné cesty. Často totiž najdeme nějaké to tlačítko, čímž otevřeme dveře, ale už si nepamatujeme, kudy se k těm dveřím vlastně jde. Prostředí se zároveň často mění, pořád se něco otevírá, do volného prostoru například přiletí kusy zdi a vytvoří most, takže nějakému tomu zmatenému pobíhání se nevyhneme.
Amid Evil také nabízí parádní pasti, které dokážou pořádně potrápit. Zatímco v jiných hrách jsou pasti mnohdy až příliš snadné a zaberou jen málo času, zde musíme vše pečlivě plánovat, a i pak je třeba přesné provedení. Někdy jsem měl dokonce pocit, že mezi dvěma pastmi nejde ani zastavit, jak úzký prostor byl vlastně k dispozici pro vyčkání na správné načasování před další pastí. A pokud nás nějaká past zabije (což se občas stane), jednoduše si nahrajeme poslední uloženou pozici. Ačkoliv vývojáři prodávají i samostatný soundtrack, ve hře si kdo ví jak parádní hudbu neužijeme. Hudba buďto nehraje žádná nebo hrají při nejlepším průměrné skladby, které atmosféru příliš neprohloubí.
Hodnocení
Za 16,99 euro (asi 450 Kč) dostaneme přímočarou dynamickou akci, ze které je cítit nostalgie i pořádná jiskra. Máte-li rádi retro a chcete si užít nějakou tu řežbu po náročném dni, Amid Evil je zkrátka to, co zrovna hledáte. Hráč nemusí nad ničím přemýšlet, jednoduše běhá a bojuje do posledního dechu. Bohužel ani tato hra není dokonalá, místy jsou mapy zbytečně nepřehledné, zbraní mohlo být více a také audio stránka by si vysloužila větší péči. Přesto tuhle hru můžeme doporučit každému, kdo hledá akci a nic než akci. Za naší redakci dáváme 7.5 bodů z deseti.
