Alone in the Dark

Alone in the Dark nemá ve svém názvu žádnou číslovku, přestože jde o pokračování velmi známé série od Atari. A toto novodobé zpracování by se již dalo nazývat pátým dílem. Po vydání a následné první recenzi (nějakým magazínem ze severní Evropy) se strhla vlna, která nemá obdoby. Zmíněný plátek totiž udělil jen hodnocení 3/10, což se samozřejmě tvůrcům vůbec nelíbilo a pohroma byla na světě. I následné recenze se přitom hodně rozchází v hodnocení a to není zrovna častý jev. Jak zaujala temná výprava do new yorského Central Parku nás? Přikláníme se spíše ke spokojeným hráčům, nebo nás naprosto zklamalo?

Příběh

Než však začneme hodnotit jednotlivé herní aspekty jako takové, musíme si alespoň zhruba nastínit základní příběhovou kostru. Všechno začíná probuzením hlavního hrdiny na posteli v nějaké laboratoři. Postupně se rozkoukáváte, prakticky nic si nepamatujete a všechno začíná jakoby od píky. Celé story se odehrává v americkém New Yorku, přesněji řečeno hlavním „problémem” je tamní 843 akrů velký Central Park. A právě v jeho nitru se už dlouhá desetiletí ukrývá nebezpečné tajemství. Byl vybudován, aby se stal místem klidu a odpočinku od ruchu velkoměsta, nakonec se však i pro něj stane pohromou. A co přesně se v něm odehrává, jaké skryté tajemství skrývá a kdo za tou celou zkázou stojí, se snažíme odhalit právě my, hráči. Samozřejmě v roli virtuálního hrdiny – Edwarda Carnbyho. Příběh se dělí na jednotlivé epizody, přičemž to působí hodně seriálově. Nevšední možností je potom varianta skrz menu kdykoli spustit jakoukoli misi. Na jednu stranu se nám to líbí, protože v případě záseku prostě jen daný úsek přeskočíte, na druhou stranu tím maličko chybí motivace pořádně se snažit.

Horor jak má být!

Příběh máme za sebou a někteří z vás, kteří zatím neměli tu čest setkat se s touto sérií na vlastní kůži, si možná říkají: Dobrý základ pro pořádnou akční řežbu! Ale chyba, přátelé. Alone in the Dark totiž položilo základní kámen všem survival hororům, a proto se ani jeho páté pokračování nemůže od tohoto žánru distancovat. A vězte, že bát se skutečně budete. Toho tvůrci docílili vcelku po staru – v prvé řadě hodně četným prostředím zahaleným do tmy. Hodně si vyhráli i s ohněm, jehož plamínky dodávají na hustotě celé atmosféře jak lehkým osvětlením, tak praskajícími zvuky. Často dostanete k dispozici i baterku, pomocí které se lze prokousávat potemnělým New Yorkem. A asi posledním důležitým faktorem zvyšujícím strach jsou různé zmutované příšery. Prostě klasika. I když se budete u Alone in the Dark bát více než u většiny hororových filmů, atmosféra mohla být rozhodně lepší. Zkrátka chybí tady všemu nějaké jednotné kouzlo. Jen výše popsané faktory (ještě společně se zvuky) totiž nestačí.

Serepetičky

Tvůrci nás naštěstí dokázali mile překvapit různými vychytávkami a maličkostmi, které je možné dělat. Všechno to začíná již při první scéně, kdy se proberete z komatu a nic o sobě nevíte. Dokonce i špatně vidíte na oči, všechno kolem vás je rozmazané. Pomocí jedné klávesy pak ovládáte každičké mrknutí očí, aby se vám opět prozřel zrak. Další nevídané možnosti vycházejí z používání předmětů. Bohužel jich v prostředí nenacházíme kdoví kolik, ale povětšinou si s nimi lze docela vyhrát. Svícením baterky se vybíjí, dohromady lze skládat více předmětů, abyste složili vytoužený předmět. Lehce lze například „ukuchtit” Molotův koktejl, atd. Často si pohráváte i s ohněm. Někdy ho musíte hasičským přístrojem uhasit, jindy si naopak seberete třeba židli, podpálíte ji a oheň využijete ke svícení a nebo zapálení zase něčeho jiného. I takové ozdravování tržných ran na vašem těle neprobíhá nějak automaticky, jak bývá v poslední době zvykem. Ošetřit se dokonce musíte sami. Vyndáte léčivý sprej, kterým si postříkáte všechna zraněná místa na svém těle. Skutečně dobře udělané, jednoduché a vcelku originální.

 

Kamera a ovládání

Po těchto veskrze pozitivních dojmech musíme s plnou pravdou ven. Právě se dostáváme k tomu vůbec nejhoršímu: ovládání a pohledu kamery. Hru jsme testovali s klasickou klávesnicí a myší a ani během dlouhého hraní jsem si na toto relativně obtížné ovládání nezvyknul. Pohybujete se běžně klávesami WASD, přičemž kamera má svoje pevně daná místa a nejde tedy pořád za vašimi zády. Jak postupně procházíte dál a dál, pořád se posouvá na další umístění, zkrátka jako ve starých adventurách. Ale tady se to nepovedlo úplně vykoumat a hodně často jsme se u pohledu kamery rozčilovali. A kdy využijete myš? Inu, pro všechny pohyby rukou – především tedy pro máchání s útočnými předměty. Opět se nám to však prostě nevžilo pod kůži. A ani když si změníte pohled z 3rd person do 1st person, nic až tak lepšího se nestane. S ovladačem pro Xbox360 jsme bohužel neměli možnost Alone in the Dark vyzkoušet, a proto nemůžeme porovnávat. Ale vzhledem k tomu, že primárně směřoval vývoj právě na něj, bude to asi lepší a pohodlnější.

Souboje

V minulém odstavci jsme nakousli souboje a nyní si o nich řekneme detailnější informace. Přeci jen souboje nejsou úplně primární složkou Alone in the Dark, ale hodně často se dostáváme do nějaké nepříjemné potyčky. V ní si lze pomoci takřka čímkoli, co najdete ležet na zemi, a pak už jen tupě mlátíte. Díky ovládání a kameře (viz. minulý odstavec) nás občas souboje hodně štvali, protože jsme se prostě naprosto nesmyslně nemohli do protivníků trefovat. Kromě těchto příležitostních zbraní si ale i zastřílíte z pistole, atd. Souboje se však celkově řadí mezi tu horší část hry.

Automobily

Speciální část tvoří jízda v automobilech. Na nich je pár zajímavostí, a tak jim věnujme celý odstavec. Opět se zde otevírá plno mini-her, jako třeba spojování startovacích drátků, pokud zrovna nemáte od auta klíče. Ve voze koukáte z pohledu první osoby, tudíž vidíte palubní desku. Když jezdíte myší po palubní desce, lze některé její prvky používat. Počínaje rádiem, přes troubení, až po rozsvícení světla ve voze. Zkrátka takové maličkosti, které hru dělají o hodně příjemnější a přívětivější. Jízdní model však hodně zklamal a řízení nás jen kvůli němu příliš nebavilo. Automobil jakoby letěl kousek nad silnicí, protože jako v opravdu starých závodních hrách. Překvapil však docela dobrý model poškození, na druhou stranu raději bychom si zajezdili s kvalitnější fyzikou, i kdyby bylo auto nezničitelné.

Vizuální zpracování

Grafické zpracování asi nikoho nemůže oslnit tak, že by si z něho sedl na zadek. Hodně často se hra stávala pomalu filmovým zážitkem, příběhových a efektních videí je tu ažaž. Naštěstí také běží přímo v in-game enginu a jsou vcelku dobře natočená. Celé prostředí je hodně temné, čímž samozřejmě dokázali tvůrci skrýt nějaké detaily na kráse. Právě maličkostí, detailů a jakési preciznosti se nám v Alone in the Dark maličko nedostává. Stěny bývají holé, na zemi se válí jen neustále stejné předměty, atd. Chválu si ale určitě zaslouží za zpracování ohně. Vypadá skutečně náramně hezky a funguje dobře i po „technické stránce”. To znamená, že se hbitě rozšiřuje do svého okolí a můžete ho hasicím přístrojem uhasit. Celkově se vizuální stránka řadí mezi nadprůměr, který nepřekvapí, ani nezklame.

Česká verze

Alone in the Dark v tuzemsku vydává CD Projekt, a proto jsme se dočkali i kompletního počeštění, jak už je u této firmy zvykem. I ono čekání na doručení kompletní české verze způsobilo, že máme recenzi přeci jen o něco později než zahraniční magazíny. Bohužel tentokrát nejsme s překladem úplně spokojeni a kupříkladu s přeložením Assassin’s Creed se to vůbec nedá srovnávat. Některé texty jsou poměrně krkolomné a dost selhal dabing. Hlášky, které jednotlivé postavy jen tak říkají, zní hodně uměle a nepřirozeně. I v některých dialozích je hodně znát, že byla každá postava namluvena absolutně odděleně a všechno jen následně poslepováno. Ale tak to prostě u her chodí.

Zklamáni, či potěšeni?

Na úvod jsme nastínili, že hodnocení ve světových magazínech se hodně různily. Na jakou stranu se po detailním zahrání přikláníme my? K těm vcelku spokojeným. Na druhou stranu poznali jsme ze hry, že Atari už prostě dochází dech a právě Alone in the Dark se patrně stane jejich posledním velkým titulem z vlastní výroby. Přestože nás hraní po celou dobu vcelku bavilo a báli jsme se (to je také dobře), mezi touto hrou a špičkovými tituly pořád můžeme najít obrovskou propast, v níž se tvůrci utopili. Asi nejvíce nás štvalo krkolomné ovládání a divní pohled kamery, který se už v dnešní době prostě nenosí. Našlo by se toho více, a proto se od nás pátý díl Alone in the Dark odnáší „jen” nadprůměrné hodnocení rovných 70%.