Alice: Madness Returns

Alenka v říši divů je pojem. Většina z vás asi tuhle dívenku zná už od malička, coby pěknou a vcelku můžeme říci mírumilovnou pohádku. Ovšem Alenka, tedy v angličtině Alice, se dokázala v těchto příbězích asi hodně přetvařovat 🙂 Hned na úvod vám totiž musíme říci, že její nejnovější herní zpracování se nese na stejných vlnách jako první herní podání, které vyšlo před dlouhými jedenácti lety. Jde de fakto o pokračování, i když v případě takto velké časové prodlevy to může znít zvláštně.

Časová prodleva mezi vydáním nového dílu se promítla i do příběhu aktuální hry, ten se odehrává 11 let po událostech v jedničce. Poblázněná Alenka se zde vydává ke svému psychiatrovi v Londýně, ale ve vzpomínkách se opět ocitá ve své bájné Říši divů (Wonderlandu). Bohužel nevypadá to tady tak, jak jsme bývali zvyklí. Z Říše divů se totiž stal spíše svět hrůzy a šílenství – všechno bylo zničeno, na každém kroku narazíte na nenasytné příšery a krev zde teče v hektolitrech. Po příběhové stránce jinak nejde o nic převratného nebo kdovíjak skvělého, ale ještě než se pustíme do detailnějšího rozebírání všech herních prvků, musíme říci, že Alice: Madness Returns je především nesmírně stylovou podívanou. A naštěstí i docela dlouhou, určitě ji neprojdete tak rychle jako běžné střílečky dnešní doby, vydrží vám minimálně na nějakých 10 hodin, ale počítejte spíše více. Hodně se pak ještě prodlouží herní doba v případě, že budete objevovat různá skrytá místa a všechny předměty (sbírat tady toho lze relativně hodně).

Kromě úvodní úrovně odehrávající se přímo v Londýnu trávíme čas víceméně jenom v samotném poblázněném světě Wonderlandu. V případě této hry bychom asi měli zmínit a zdůraznit žánrové zařazení – jde prostě o takovou 3D skákačku, v níž se relativně často dostává i na souboje. A díky svému žánru, jež nemá v dnešní době přílišné zastoupení, v nás hra vyvolávala docela pěkné vzpomínky na doby minulé. Mimochodem právě retro nádech v nás vyvolalo i to, že tvůrci nastavili docela vysoko laťku obtížnosti a někdy se u opakování určitých částí (ať už skákacích, nebo akčních) docela navztekáte. Speciálně kvůli tomu, že rozložení checkpointů není vždycky zrovna ideální. Na druhou stranu takové hry prostě bývaly, vzpomeňte třeba na původního Prince of Persia, oproti němu je aktuální Alice ještě hooodně slabým odvarem.

Alice disponuje celou řadou zajímavých schopností, alespoň ty významnější z nich si musíme zhruba představit. Jak jsme psali v minulém odstavci, jde vlastně o skákačku, takže právě skákání využijete asi nejčastěji. Alenka může skočit v podstatě třikrát za sebou, aby mohla zdolat i vzdálené překážky. Navíc když tlačítko pro skoky nakonec ještě podržíte, tak nějakou chvíli plachtí – můžete skočit opravdu hodně daleko. Občas plníte i nějaký ten puzzle úkol, mezitím různě v prostředí sbíráte speciální zuby a za ty pak nakupujete vylepšení pro zbraně. Ano, slyšíte správně, celá hra je dost brutální, drsná a ani Alenka se nenechá zahanbit.

Během celého hraní jsme měli pocit, že jsme v takové moderní předělávce nějaké klasické staré skákačky. V tomto duchu se nese jak grafický styl, tak prvky hratelnosti. Když jsme ale v minulém odstavci nakousli zbraně, musíme si říci více o soubojích. K dispozici máte jak dvě zbraně nablízko, tak dvě střelné – konkrétně třeba velký mlýnek, u něhož Alenka točí páčkou a tím na protivníky střílí „pepř” a pak ještě další dvě, které vám nebudeme prozrazovat, ať se máte na co těšit. Vlastně všechno tady musíte brát s nadhledem, jedná se přeci jen o klasickou pohádku v moderním a brutálním podání a jsme ve fantasy světě. Navíc už tato ochutnávka z nabídky zbraní snad dává jasně najevo, že o humor zde není nouze. Samotné souboje bychom mohli označit jako takovou běžnou řežbu/mlátičku, opět relativně s retro nádechem, kdy musíte prostě jen pořád dokola mačkat tlačítko, abyste řezali protivníka ostošest. Vesměs jde o takový mix mnoha různých her, něco si vzali tvůrci ze Zeldy, něco pro změnu z God of War 3, z Prince of Persia (teď myslíme tohoto nového), něco zase z Dantes Inferno.

Souboje nejsou nijak náročné nebo komplexní, ale jednoduchost sem patří a jde prostě o takové odpočinkové řádění. Tedy jak se to vezme, často nás protivníci, kteří jsou ve většině případů ve značné přesile, dostali a kvůli zvláštně rozmístěným checkpointům s automatickým ukládáním musíte většinou opakovat až zbytečně dlouhé pasáže. Doporučujeme tedy napoprvé procházet hru spíše na lehčí obtížnost. Postěžovat si musím občas i na trošku zlobivou kameru. Ta snímá Alenku z pohledu třetí osoby, ale hlavně když na vás nepřátelé nabíhají ze všech směrů, tak se někdy trošku ztrácíte. Jistě, nechybí tady ani systém pro pevné a automatické zaměření protivníků, ale ani ten není bez chybiček. Škoda, právě tyto relativní maličkosti nám celý zážitek docela zbytečně kazily. Ale dá se to překousnout a hlavně díky mixu útoků nablízko a střílení je akční složka zábavná.

Trojitými skoky a plachtěním ve vzduchu speciální schopnosti Alenky zdaleka nekončí. Pomocí tlačítka (v testované PS3 verzi jde o L2) se může Alenka zmenšit, kdy se dostane jakoby do podvodního prostředí. Díky tomu se v dané lokaci otevřou úplně nové možnosti. Jednak můžete objevit nové tajné lokace a místa, nějakou nápovědu jak postupovat dále nebo uvidíte třeba speciální „mosty”, jež v normálním režimu vůbec nevidíte, ale na druhou stranu nejde ani útočit, ani skákat. Na několika místech došlo navíc ke kombinaci, kdy se musíte ve zmenšeném režimu podívat, kde mají být nějaké plošiny, pak v normálním režimu skočit na odhadované místo.

Vizuální zpracování hry se docela nese na retro vlnách. Nečekejte určitě nejmodernější grafické podání, Alice: Madness Returns běží na Unreal Enginu 3 a nikdo si tady nelámal hlavu s tím, aby hra vypadala nějak dokonale. Na druhou stranu poněkud menší počet polygonů a horší kvalitu textur zde na plné čáře kompenzuje stylovost. Prostě celý tento pomatený svět působí nesmírně uměleckým zážitkem, čehož si ceníme u takovéto hry o hodně víc, než kdybychom se dočkali krásné a detailní grafiky jako v Crysis 2. Ona ta technická zastaralost nám k tomuto titulu tak nějak sedí. Speciálně vyzdvihnout musíme samotné postavy, respektive karikatury postav.

Alice: Madness Return nás potěšila v mnoha směrech. Alence to prostě v novém podání sluší, dokáže vás solidně zabavit a úžasný je především retro pocit. Na své si přijdou hlavně herní pamětníci, kterým hru doporučíme hlavně pro nostalgický zážitek. Speciálně vyzdvihnout musíme i grafický styl, pokud bychom chtěli mluvit o hrách jako o formě umění, pak zrovna tady máte skvělou a názornou ukázku. Hlavně vymodelování některých postav, ale i textury a vzhled celého fantasy světa působí prostě krásně. Těší nás, že se vydavatel Electronic Arts do této hry pustil, protože bez debaty nejde o mainstreamovou záležitost a musíme to říci na rovinu – hned po zhlédnutí nějakého traileru či gameplay videa každý z vás jasně pozná a udělá si názor, jestli mu Alice: Madness Returns sedí, či nikoli. A tuto hru si můžete asi jen zamilovat, nebo ji nesnášet. My jsme si skákačku s akčními prvky užili skvěle, a proto udělujeme nakonec 72 %.