Air Conflicts: Vietnam

Co se příběhu týče, ten by se dal shrnout asi tak, že na začátku samotné hry absolvujete rychlou rekapitulaci dějin, která vám osvětlí proč vlastně tato válka vypukla a jak podstatná v ní bude vaše role pilota všech možných leteckých strojů. Pak už akorát za pomoci nejrůznějších dopisů a vzkazů sledujete příběh našeho hrdiny, který do Vietnamu přijíždí jako nadšený patriot a postupně zjišťuje, že všechno není tak idylické, jak si to představoval. Pokud ale očekáváte, že na vás tento příběh zanechá nějakou stopu, musíme vás zklamat, jedná se pouze o jakýsi úvod před jednotlivými misemi, který si s obtížemi získával naši pozornost.

Samotná hratelnost se pak skládá  ze tří hlavních typů misí, které se neustále mezi sebou střídají. Přesněji se jedná o mise, které strávíte v letadlech, helikoptérách a v neposlední řadě mise speciální, které vás například postaví do role pilota obrovského „práškovacího” letadla nebo za podpůrný kulomet výsadkové helikoptéry. Ačkoliv toto rozdělení hry na tři části může zprvu působit zajímavě, troufáme si říci, že by bylo daleko lepší, kdyby se autoři zaměřili pouze na jednu oblast, protože jak už tomu tak bývá, zpracovat všechny tři části stejně kvalitně není žádná legrace.

Než se pustíme do samotného rozboru misí, rádi bychom ještě na začátek pochválili autory za celkem detailní popisky u všech strojů, se kterými budete mít tu čest se proletět. Nejedná se sice o nikterak zásadní věc, která by měla vliv na samotnou hratelnost, ale je fajn, když máte možnost dozvědět se bližší informace o vašem létajícím „miláčkovi” a jeho výzbroji. Tato drobnost vám pomůže získat si bližší vztah k vašim strojům a možná se i dozvíte něco, co jste předtím nevěděli.

Co se samotné hratelnosti týče, z již zmíněné trojice misí nejlépe vyvázly souboje stíhačů, které svojí zábavností připomínají běžnou leteckou arkádu a vy se tak můžete těšit na neustálé nahánění svých nepřátel, palbu z leteckých kanónů, zaměřování naváděných raket a v neposlední řadě také celkem zábavné bombardování nepřátelských pozic. Je ale škoda, že autoři nezapracovali o něco více na fyzice jednotlivých strojů, neboť chování vašeho letadla nepůsobí příliš důvěryhodným dojmem a jenom tak potvrzuje dojem „béčkové” letecké arkády.

O něco horší je pak situace kolem misí, které budete muset absolvovat v některé z helikoptér. Ty se totiž zatraceně blbě ovládají a jenom snaha dostat se ke svému cíli je spíše otravou, než jakoukoliv formou zábavy. To samé bohužel platí i pro náplň těchto misí, které by se daly shrnout asi tak, že horko těžko doletíte do oblasti ovládané nepřítelem, zaparkujete svoji helikoptéru někde na jejím okraji a pomocí velmi otravného způsobu zaměřování začnete ničit jednu protivzdušnou jednotku za druhou. Když vám pak hra vypíše, že jste úspěšně dokončili misi, je to spíše vysvobození, než pocit z dobře odvedené práce.

Poslední kategorii pak tvoří mise „speciální”, které fungují jako oživení mezi neustále se opakujícími misemi z kokpitu stíhaček a vrtulníků. Zmíníme například misi, ve které dostanete do ruky velké „práškovací” letadlo a úkol roznést do co největší oblasti herbicid „Agent Orange” nebo pár misí, které absolvujete jako „door gunner” v jedné z helikoptér. Ačkoliv tento nápad nezní špatně, mise při kterých vás hra posadí za kulomet a nechá střílet po pěchotě a tancích patří k tomu nejméně smysluplnému, co tato hra nabízí. 

V praxi to vypadá asi tak, že po příletu do blízkosti vašich nepřátel začnete pálit vaším všemocným kulometem po desítkách velmi podivně vypadajících vojáků, jejichž chování nebudeme radši ani rozebírat a pak také po nejrůznějších obrněných vozidlech, která už nemůžete zničit vaším všemocným kulometem a tak pro změnu použijete všemocné granáty. Tyto granáty z nějakého důvodu ničí obrněná vozidla na jednu ránu a mají skoro stejnou dráhu letu jako rakety. I to by se autorům dalo odpustit, ale co už působí doopravdy divně je fakt, že váš kulomet nejspíše ovládáte telepatickými schopnostmi, protože našemu hrdinovi někdo zapomněl udělat ruce a váš kulomet tak sám poletuje vzduchem a působí poněkud „magickým” dojmem.

V oblasti grafického zpracování musíme autory pochválit za celkem obstojnou vegetaci a práci s nasvětlením. Přece jenom, když za svítání prolétáte nad hustou vietnamskou džunglí a pozorujete v některých oblastech zbytky mlhy, jedná se o celkem příjemný zážitek. To samé se dá říct i o obstojných modelech vašich strojů (kromě kokpitů). Tím ale výčet pozitiv končí. Autoři si totiž nedali moc práce s pozemními jednotkami a prakticky všechny budovy, vojáci a obrněná technika působí poněkud „odfláklým” dojmem a to samé se dá říci i o zpracování povrchu, jehož „kvalit” si všimnete při nízkých průletech. Celkově se tak z grafického hlediska jedná spíše o velmi průměrnou záležitost.

Celkem veselá je naopak situace kolem soundtracku, který je složen z mnoha dobových „pecek” a navozuje tu správnou atmosféru mladého a naivního dobrodruha, který se vydal do Vietnamu bojovat za svoji vlast a její zájmy. Navíc je potřeba zmínit, že poslouchání „rock and rollu” při nízkém průletu ve stíhači napomáhá vylučování adrenalinu do vašeho krevního oběhu a jedná se tak o jednu z činností, které mohu vřele doporučit. Soundtrack bezpochyby patří mezi jedno z největších pozitiv této hry a autorům tleskáme za jejich správnou volbu v této oblasti.

Shrnuto podtrženo, Air Conflicts: Vietnam si bezpochyby zaslouží pochvalu za to, že se pustila do „neokoukaného” tématu vzdušných soubojů během války ve Vietnamu. Co ji však táhne ke dnu je přílišná arkádovost, nepovedené ovládání vrtulníků, nezajímavý příběh, grafické nedostatky a spousta dalších nedodělků. Pokud tedy patříte mezi skalní fanoušky tohoto konfliktu, milujete vše co létá a arkády jsou vaším oblíbeným žánrem, zvažte možnost strávit jedno odpoledne s touto hrou. Všem ostatním ale doporučujeme poohlédnout se po jiném titulu. Air Conflicts: Vietnam si tak od nás odnáší finální hodnocení 57 %.