Age of Wonders III

O Age of Wonders za kterým stojí nezávislé Triumph Studios jsme mohli poprvé slyšet na sklonku tisíciletí, a to sice v roce 1999. Už tehdy hra vykazovala prvky, za které dnes její třetí díl získává četné positivní ohlasy, přesto byl její první díl označen za ‚poměrně zdařilou kopírku‘. Hra poměrně intenzivně připomínala sérii Heroes of Might and Magic, na tehdejší dobu nabízela poměrně hodně možností rozhodování a nechyběla ani kombinace taktické strategie s tolik oblíbenými RPG prvky. Zvláštní pozornost pak byla věnována magii, která měla ve hře zásadní význam. V zásadě se tedy podobala aktuálně recenzovanému třetímu dílu. Je tu však zásadní rozdíl. Dnes to celé vypadá, ale hlavně funguje podstatně lépe. Když k tomu přičteme fakt, že kvalitní tahové strategie jsou tak trochu nedostatkovým zbožím (stejně, jako bojovky typu Tekken na PC), máme před sebou kousek hodný pozornosti.

 

 

I dnes připomíná Age of Wonders III zejména sérii Heroes of Might and Magic, ale pokud patříte mezi fanoušky strategických her, jistě zahlédnete i stopy dalších titulů. Zejména oblíbené Civilization, ale na určitých místech budete cítit i sérii Total War, i když určitě méně, než první záležitost. Máme tu tedy určitou kombinaci výše zmíněných titulů, kde je kladen důraz především na rozsáhlé možnosti, kde je hráč neustále stavěn před možnost volby dalšího postupu a vývoje.

 

 

Samozřejmě, že i hrdinům byla věnována náležitá pozornost, výsledkem čehož je několik specifických povolání, ale především poměrně komplexní seznam schopností, který matně připomene Neverwinter Nights. Samozřejmě, že ze seznamu schopností a vylepšení je nutno pečlivě vybírat a na výběr je toho opravdu hodně. Rozhodně se tedy vyplatí se nad výběrem jednotlivých abilit a vylepšení zamýšlet. Age of Wonders III nabízí prakticky 4 hratelné módy, které si v průběhu recenze představíme. Nikoho pravděpodobně nepřekvapí, že ve hře je přítomna kampaň a to opravdu velmi rozsáhlá. Upřímně – její kompletní dohrání zabere desítky hodin. Ano, opravdu desítky, čímž se autoři dokonale vysmáli dnešnímu konceptu ‚6-8hodin a dost‘. Jasně, je to strategická hra a nikoliv FPS, ale přesto je porce herní doby opravdu velkorysá!

 

 

 

V rámci kampaně si budete moci vybrat mezi 2 stranami. Upozorňujeme, že mezi stranami, nikoliv rasami. V kampani si totiž vyzkoušíte ras více, a to především díky hrdinům a zabíráním měst. Novinkou pak je, že města lze i založit pomocí settlera. Na jedné straně stojí The Elven Court, který vede princezna vysokých elfů. The Elven Court představuje (příběhově) slabší stranu, která odolává útokům expanzivního Commonwealthu (druhá strana) a zápasí tak o své vlastní přežití a existenci. Jak už to tak bývá – nejlepší obranou je útok, a proto se strana snaží především sjednotit a nabýt tak na síle.

 

Commonwealth pak představuje jakési ‚impérium‘, které neřídí nikdo jiný, než lidé. Ty se nezastaví před ničím a chtějí zabrat celý svět, s tím že jsou připraveni zlikvidovat kohokoliv, kdo by se jim postavil do cesty. Obě kampaně jsou v podstatě vyprávěny, jako příběh (viz. screenshot), což dodává hře velmi příjemnou atmosféru. Je však třeba mít na paměti, že příběh není klíčový aspekt hry. Spíše něco, co se odehrává na pozadí a dává hráčovi tušit, proč dělá, to co dělá. A to se hodí.

 

 

Vývojáři nám dále nabízí několik scénářů (scenarios), které jsou celkem povedené a komu by snad nestačila kampaň, zcela jistě se má kam obrátit. Nejvíce jsou však autoři hrdí na svůj generátor náhodných map (který se objevil již v předchozím dílu), který představuje takřka nevyčerpatelný zdroj zábavy. Hráč si navíc může vlastnosti mapy celkem dobře navolit, ale zároveň může ponechat spousty záležitostí náhodě (random). Poslední možností je multiplayer, který není třeba dalekosáhle představovat. Snad jen, že nabízí několik režimů. Co je však velká škoda, je absence režimu HOT SEAT. S kamarádem si tedy na jednom počítači bohužel nezahrajete.

 

Pojďme si ale konečně představit, jak se to vůbec hraje a za koho vůbec hrát můžeme. Ve hře je přítomno na 6 ras, mezi kterými najdeme již zmíněné Lidi, Vysoké elfy, Orky, Gobliny, Trpaslíky a v poslední řadě zajímavé a netradiční Drakoniány (nejvíce by se dali přirovnat asi k Argonianům ze série The Elder Scrolls). Každá rasa má pak všechny typy jednotek, jen ve své vlastní podobě. Liší se maximálně v tom, jak slabí či silní jsou vůči ostatním typům nepřátel – což je vzájemně vybalancované. Za zmínku stojí také morálka, která funguje obdobně jako v HoMaM. Pokud budete mít trpaslíka v armádě plné vysokých elfů, asi jeho morálka nebude zrovna nejvyšší. Nezapomeňte také na fakt, že všem jednotkám je nutno vyplácet žold.

 

 

Každému hrdinovi však náleží také konkrétní povolání, od kterého se odvíjí jeho schopnosti i kouzla. Hned z počátku se setkáte se sympatickými Arch Druidy, což jsou zkrátka přírodní magikové, kteří čerpají svou sílu ze Země. Jejich opakem je do jisté míry Dreadnaught, který se spolehne radši na logiku a techniku, namísto přírodních sil. Zákeřný Rogue je paralelní s vrahem. Sorcerer je čarodějem, jehož rozhled sahá dále než za síly přírody, ale i s nimi je spřízněn. Theocrat, který je tak trochu typický pro Commonwealth není nic jiného, než paladin, crusader či templar. Poslední Warlord – ač to může být šokující – je prostě válečník.

 

Vašim stěžejním bodem není nic jiného, než vaše město. To má určitý vliv, který je vyobrazen hranicí vaší barvy. Čím více město roste a vylepšujete, tím váš vliv (resp. hranice vašeho vlivu) rostou. A to je velmi zásadní, jelikož všechny budovy, včetně dolů ať už na zlato nebo manu jsou vaše pouze v tom případě, nacházejí-li se ve sféře vašeho vlivu. Je tedy žádoucí ji, co nejvíce rozšiřovat. Někdy však budete začínat bez města (v kampani), což se dá řešit velmi ladně. Pokud máte dostatečně velkou armádu, můžete si město jednoduše dobýt. V opačném případě můžete město založit pomocí settlera. Nejednomu hráči připomene dimenzování mapy pátý díl Civilizace. Podobný pocit budete mít zřejmě i u technologického stromu vylepšení. Ten je opravdu velmi komplexní a i ostřílení stratégové se budou moci vyřádit. Vždy je z čeho vybírat a jedno je zpravidla lepší než druhé.

 

 

Boje připomínají šachové partie a odehrávají se na hexagramovém poli. Právě boje jsou něčím, co se vývojářům vydařilo asi nejvíce. Vše má totiž vliv! Zaoblený terén, kameny, ale i vzdálenost určuje jaká poškození je možné udělit a dokonce kolikrát je možné vystřelit. Ze zelených polí dokážou střelecké jednotky vystřelit až třikrát za sebou, zatímco z červených pouze jednou. Důležité je také zmínit, že tah jednotky nespočívá pouze v přesunu na určité pole. Můžete se přesunout a následně ještě vystřelit. Boje nabízí opravdu rozmanité možnosti v taktizování a nejrůznějších manévrech (například flanking).

 

Dobývání měst je pak skutečná podívaná a to si představte, že takového velkého dobývání se může účastnit až 7 armád! (Jedna armáda má kapacitu 6 jednotek + hrdina). Stačí, aby armáda stála u hexového pole, kde k bitvě dochází. Další záležitostí, která se vývojářům skutečně vydařila je umělá inteligence (AI). Ta dokáže reagovat opravdu flexibilně a leckdy i hráče překvapit. Jedinou chybou, kterou jsme našli je, že pokud počítač brání město, někdy zbytečně vybíhá, a tak trochu obětuje svoje pozemní jednotky. Obtížnost přitom není vůbec triviální (jen v první misi, která slouží, jako tutoriál) a hráč se tak může těšit na velké výzvy.

 

 

Shrnuto a podtrženo – Age of Wonders III je velmi povedená a komplexní tahová strategie, pro kterou je příznačná možnost volby a velká rozmanitost. Každý, koho baví tahové a budovatelské strategie by tak měl tuto záležitost určitě alespoň vyzkoušet. A kdo ví, možná osloví i úplné začátečníky v tomto žánru. Tak či onak, nás Age of Wonders III velmi bavil a odnáší si proto 90 %. Jediné, co můžeme v závěru vyčíst je ne úplně dobrá HW optimalizace a mírné nevyladění, o které se však postarají patche, které už jsou na cestě.