Bylo nebylo, ve velmi vzdálené a mýtické zemi zvané Kaikala žil mírumilovný kmen nemírumilovně vypadajících domorodců Makoan. Život Makoanů byl úzce spjatý s životem hvězd, a to dokonce tak moc, že když malý devítiletý Kirm měl dospět, jedna hvězda sestoupila, aby ho provedla náročným a nebezpečným rituálem dospělosti. Tento rituál je totiž skutečnou výzvou, jelikož je třeba projít třemi strastiplnými stezkami plných překážek a všemožného úskalí, jmenovitě stezkami moudrosti, kuráže a ducha.
A teď trochu jiná pohádka, jež má o něco více blíže k realitě. Bylo nebylo, sešlo se 8 cizinců, z nichž prý jeden byl koza, kteří – třebaže se neznali – sdíleli lásku k adventurám a stejně tak byli nadšeni z mytologie různých domorodých kmenů a jejich přechodovými rituály. A tak se tito cizinci usnesli, že všichni přiloží ruku k dílu a společně vytvoří hru svých snů.
Asi už tušíte, jak tyto dva příběhy spolu souvisí. Zatímco ten druhý popisuje vznik indie herního studia Risin‘ Goat, první popisuje zápletku debutové hry tohoto studia, a sice point-and-click puzzle adventury A Rite from the Stars, která vyšla 19. 7. 2018 na PC (Windows, MacOS a v budoucnu vyjde i na Linux). Dle slov vývojářů by tato hra měla být inspirována tituly jako Brothers: A Tale of two Sons, The Legend of Zelda nebo třeba českým Machinariem.
Ačkoliv jsem již v úvodu představil prostředí, v němž se hra odehrává, řekněme si o něm ještě něco více. Není to totiž svět, který by autoři vymysleli jen tak během jednoho večera. naopak je velmi chytře propracovaný; má svůj specifický grafický styl, svou mytologii a ba co víc, má i svou vlastní řeč makoanštinu, která čítá více jak 3 000 unikátních slov.
Zde, to jest v Kaikale, se chopíte role devítiletého Kirma, který musí projít rituálem dospělosti. Českému čtenáři se může zdát trochu divné, že by někde měla děcka dospívat již v devíti letech, holt ale nejsme u nás v Evropě, nýbrž někde v bohem zapomenuté zemi obývané přírodními národy. Navíc Kirm není jen tak někdo, je jedinečné dítě, je to syn náčelníka. A taky je němý. Všechny tyto nuance příjemně komplikují celkovou zápletku a činí tak příběh zajímavějším a pestřejším.
Hned ale musím dodat, že se nejedná o epický hrdinský epos, příběh je v zásadě jednoduchý a místy až plochý a infantilní. Např. takový Kirm by mohlo být vskutku zajímavou postavou (jak jsme viděli v předchozím odstavci), naneštěstí je ale jeho charakter ve výsledku asi tak záživný, jako roztoči okusující vaši kůži – všichni víme, že tam jsou, ale to je tak všechno. Osobnosti ostatních postav se pak nesou v různých stereotypech: drsňák tvrdící, že každá generace je horší než ta předchozí; vůdce, jenž je moudrý a v podstatě ví všechno a podobně.
Pojďme ale dále. Herní mechaniky jsou dosti jednoduché, jde opravdu jen o klikání. Dokonce zde ani nenajdete inventář. Na druhou stranu hádanky jsou celkem nápadité a někdy i opravdu chytré, takže po chvilce zapomenete, že vlastně jen mačkáte tlačítko na myši, a necháte se plně pohltit herním světem. Hádanky povětšinou navíc nejsou ani příliš těžké ani moc lehké, takže opravdu není těžké se do jejich řešení přímo ponořit.
Jak už bylo několikrát řečeno, maokanský rituál dospělosti se sestává ze tří stezek, ze stezek moudrosti, kuráže a ducha. Každá z těchto cest vás zavede do jiného herního prostředí, podíváte se například do džungle, do starobylého chrámu anebo třeba do světa mrtvých. Každá stezka má i své specifické mechaniky. Zatímco v jedné dostanete zvířecího přítele a průchod džunglí bude o týmové spolupráci, v jiné budete obdařeni schopností nahlížet do astrální dimenze, což vám umožní vyhnout se magickým stvořením, kteří vás ohrožují.
Abych řekl pravdu, A Rite from the Stars se mi hodnotí opravdu těžce. Tato hra má totiž dvě tváře, ta jedna je nezáživná, infantilní, zkrátka jako by to byla lehce podprůměrná hra pro malé děti. Např. některé situační pokusy o vtip jsou naprosto marné, doteď před sebou vidím obří opici, která horečně přeskakuje na místě, ukazuje na mě prstem a u toho se mi přihlouple vysmívá, že bych jí nejraději uštědřil jeden výchovný pohlavek. To je opravdu jen humor na úrovni házení dortů a vystřelování lidí z kanónů. Humor je víceméně jen takový detail, ale co třeba místy až moc jednoduchý příběh, jenž je místy opravdu nezáživný. Často jsem se u hraní opravdu dost nudil a doslova se co nejrychleji proklikával dál. Na druhou stranu je ale tato hra i dost propracovaná a je v ní vidět zapálení pro věc jejích tvůrců, kteří se nevzdali u první překážky, ale dotáhli celý úctyhodný projekt do konce. Kolik her vám třeba dnes nabídne vlastní propracovaný jazyk?
Příčinou takové schizofrenie je obrovský potenciál, jenž ale zůstal nevyužit. Tvůrci museli strávit obrovskou hromadu času u vymýšlení jazyka a mytologie a povedlo se jim opravdu vytvořit pěkné dílo. Co se ale třeba týká grafické stránky hry, příběhu a humoru, hra dost pokulhává za konkurencí. Grafické zpracování je tématem samo o sobě. Autoři se údajně inspirovali Warcraftem, jelikož mají rádi Blizzard. Po grafické stránce je hra opravdu na úrovni Warcraftu III, nicméně Warcraft III vyšel před více jak deseti lety. Jako by vývojáři tak trochu zapomněli vizuální stránku přizpůsobit dnešní době.
Další vadou na kráse je nejasnost, zdali je hra určena dětem, nebo dospělým. Jasně, můžete říct, že ji přece mohou hrát všichni. U spoustu titulů to tak opravdu funguje, tady je to ale horší. Části, které jsou určeny pro děti, budou velmi rušit dospělé (např. onen infantilní humor) a naopak. Některé hádanky jsou třeba náročnější a dají potrápit i vám, nejsem si jist, jak si naše ratolesti s nimi poradí. Ve hře je sice jakási nápověda, ale je otázkou, jestli to bude stačit, někdy totiž poradí opravdu jen maloučko.
Na samotný závěr bych rád dodal, že ačkoli jsem se snažil být co nejvíce objektivní, toto je natolik specifický herní žánr, že tato recenze je určitou měrou zatížena subjektivním hodnocením. Možná že vás hra zaujme více, možná že někomu takový způsob vyprávění bude sympatický, a pokud ano, budu velmi rád, pokud napíšete svůj názor do komentářů. Nicméně já osobně nemohu dát vysoké hodnocení. Je mi to trochu líto, protože ve hře je vidět poctivá práce a nadšení autorů, na druhou stranu ale hra má své nedostatky, které nelze přehlédnout. Pokud se z nich autoři ponaučí, jejich další hra by mohla být opravdu skvělá.
