9th Company

Tak nějak už jsme si zvykli, že ty nejvytvrdlejší a hráčovu iniciativu nejvíce vyžadující hry přicházejí z Východu. Zatímco ve Spojených státech amerických a západní Evropě se produkují tituly pro masy zhýčkaného hráčstva, Rusové a další sousední národy stále vydávají projekty, které rozhodně nejsou pro mainstreamového hráče. Naopak, jsou to tituly, od nichž někdo takový s křikem uteče poté, co zjistí, že ani po půl hodině usilovného snažení nepřekonal nástrahy tutoriálu. Rusové navíc rádi produkují věci válečné. Nechceme v tom hledat žádnou symboliku, ale je to tak. V podstatě kompletní základna fanoušků oblíbené bojové tahovky Jagged Alliance dnes spoléhá právě na ruskou produkci. A od toho se samozřejmě odvíjejí i další tituly, které tu vznikají. Nakonec, ani 9th Company coby jeden z mnoha válečných kousků, se na první pohled Jagged Alliance trochu podobá. Jsou tu nicméně poměrně zásadní rozdíly – jednak je realtimový a druhak čerpá z reálného konfliktu v Afghánistánu.

 

 

Teď si ale rychle přestaňte představovat moderní americké jednotky, kterak útočí na turbanovité mudžahedíny ve víceméně komorních misích. Tedy, ty komorní mise zase tak moc zapomínat nemusíte, jelikož 9th Company skutečně není o posílání tankových batalionů a početných letek a už vůbec ne o výstavbě nějaké základny, jak jsme z řady RTS zvyklí. Hlavními „hrdiny“ ale každopádně nejsou Američané s moderní výzbrojí. Je to přeci ruská hra a Rusové Amíky zrovna moc nemusí, a tak je přece nebudou adorovat v jejich tažení za afghánskou demokracii. Na druhou stranu ale zase nechtějí prokazovat hrdinskou službu talibáncům, a tak to vyřešili šalamounsky, i když je otázkou, zda i ku spokojenosti většinového hráčstva. Možná se budete divit, ale 9th Company čerpá z už tak trochu zapomenutého konfliktu Sovětů a Afghánců, ze kterého se Američané příliš nepoučili a před pár lety nasekali pár stejných chyb jako jejich soudruzi.

 

 

Sovětský svaz vpadl do Afghánistánu v roce 1979 a s potupou srovnatelnou s „americkým Vietnamem“ odsud odešel o deset let později v rámci Gorbačovova oteplování studené války. Když se nad tím letmo zamyslíme, zjistíme, že jsme tu stavěni do role šiřitelů komunismu. Jelikož právě o to v téhle válce šlo – instalovat v Afghánistánu loutkový komunistický režim a zatnout tipec islamistům. Ti tenkrát ještě čerpali podporu od Američanů a tak by se na geopolitické lince dalo pokračovat. 9th Company však nemá ambice reflektovat tehdejší mezinárodní vztahy a problémy. Naopak, docela šikovně se omezuje pouze na zpracování vojenských tažení a rozhodně se nemusíte bát, že byste hrou byli indoktrinování k podpoře komunismu. Na druhou stranu, tím hra ztrácí větší emocionální pouto. Obvykle se dá s vlastní družinou tak nějak sžít a podporovat ji. Jenže tady jsou veškeré prvky, které by mohly působit politicky nekorektně, seškrtány. Před každou misí se tak akorát v rámci loadingu spustí vcelku pěkný filmeček z lítých bojů, který tak ostře kontrastuje s vlastním průběhem plnění úkolů, jež působí přinejmenším unyle a ospale. Chtělo by to nějaký náboj, nějakou mobilizaci hráče za vyšší cíle. To tu ale nenajdete a vzhledem k tématu použitého materiálu je to na jednu stranu dobře, na tu druhou je ale třeba se ptát, zda takový konflikt přeci jen příliš nesvazuje ruce a zda nebylo lepší sáhnout po něčem jiném, kde kontroverze není taková a civilizovaný svět je víceméně sjednocen v tom, komu fandit.

 

 

Pojďme ale nahlédnout vlastní herní nabídku. Na počátku vás čeká obšírný tutoriál, u kterého jsme bohužel nudou zívali. Ne snad, že by nenaučil základům hry, ale činil tak velmi nudnou a nezáživnou formou. Jednalo se asi o padesát textově popsaných příkazů, které bylo třeba vyplnit. Nehledě na to, že systém nepříliš svižně reagoval na jejich splnění, a tak bylo často třeba i desítky sekund čekat, než se věci pohnou kupředu. Už v tutoriálu navíc zjistíte, že ovládání zrovna není z těch nejpřívětivějších. Pravda, platí tu realtimově-strategické standardy typu přidělování čísel jednotlivým bojovým skupinám, je tu klasické ovládání myší, ale co už se nepovedlo, to je trojrozměrné vyvedení. Práce s kamerou je skutečně úmorná. Jediné, co s ní lze provádět bez problémů je zoomovat kolečkem myši. Ale otáčení? To už je záležitost na delší dobu. Kamera je totiž místy podivně necitlivá, jindy zase udělá prudký skok. Přehledu to, především pak v bojové vřavě, rozhodně nepřidá.

 

 

Před každou z misí si můžete sestavit vlastní tým vojáků, přičemž ti zkušení se dají přenášet z misí předchozích. Jedná se o různé specialisty. Většina z nich s sebou sice nocí tradiční kalašnikov, pistolku a nůž, liší se však v tom, zda u sebe mají lékárničku, miny nebo třeba rádio na přivolání náletů nebo artilerie. V podstatě veškerá hráčova činnost se omezuje na koordinaci několika menších skupin vojáků, kteří mohou pochodovat ve formacích, krýt se za překážkami, opevňovat se v domech a jezdit dopravními i bojovými prostředky. Možná to není příliš, na druhou stranu – dosáhnout v misích vítězství není nic přehnaně jednoduchého. Naopak, dá to zabrat. 9th Company je titulem ryze zaměřeným na taktiku, takže rozhodně neuspějete s přístupem poslat všechny vojáky najednou střílet na nepřítele. To je nejlepší cesta do pekel a brzy poznáte, že pár mudžahedínů vám klidně může vystřílet všechny jednotky, když mají výhodnější pozici na kopci nebo v rozbombardovaných barácích.

 

 

 Zejména krycího systému je zapotřebí využívat do mrtě. Po mapě jsou rozmístěné povětšinou nejrůznější malé skalky, za něž se mohou vojáci schovat a být tak o poznání méně zranitelní. Nemusíte každému jednotlivě přiřazovat pozici. To se v některých situacích ani nedá stihnout. Systém je po stisknutí jedné klávesy zautomatizován a každý svěřenec si najde své místečko podle vlastního uvážení. Vyplatí se využívat i někdejších obydlí. Městský boj je tu na denním pořádku, a přestože jako útočníci musíte postupovat především vpřed, občas není od věci nějakou tu přestřelku několika domů vyřešit takto. V ulicích jsou totiž vojáci nebývale zranitelní. Krycí systém je sice vcelku kvalitní, na druhou stranu záhy zjistíte, že při jeho využívání hra zrovna příliš neodsýpá. Všichni jsou skrytí buď v domech či za kameny a trvá docela dlouho, než někdo padne. Jistě se to přihodí, ale dynamické to zcela určitě není.

 

 

Technická stránka hry sama o sobě není špatná. Na druhou stranu se nedá ani říct, že by svými efekty někoho ohromila. Zkrátka takový dobrý průměr. O dost větším problémem hry je neatraktivní prostředí, z nějž se dá po vizuální stránce těžko vytvořit něco atraktivního. Budete se pořád pohybovat po poničených městech či vyprahlých afghánských pláních. Ještě že nechybí možnost zrychlení času a omezení utrpení přesunu. Zato hudba se povedla a místy se mi zdálo, že snad jako jediný aspekt hry aspoň trochu podporuje atmosféru.

 

 

9th Company není vysloveně špatnou hrou. Pro obyčejného hráče, který si říká mainstreamový a má rád odsýpající a dobře vypadající tituly ale není zcela určitě. Dovedeme si však představit vojenské fandy, zejména pak rusko-afghánského konfliktu, kteří nebudou mít problém se hrou strávit řadu slastných hodin. I když je pravdou, že v tomto žánru vyšla řada povedenějších kousků i pro hardcore publikum. Za všechny jmenujme například Soldiers. Pod vlivem všeho výše napsaného udělujeme 55%