Pokud patříte mezi fanoušky titulů, jako jsou třeba Command and Conquer, Warcraft II nebo Age of Empires, pak možná sdílíte pocit s velkou částí herní komunity o tom, že klasické a ryzí RTS dnes prostě chybí. Ačkoliv to kdysi býval nejméně oblíbený žánr, narazíte dnes spíše na novou tahovou strategii, než na starou dobrou klasiku. Určitou záplatu na situaci může představovat právě dnes recenzovaný 8-bit Hordes, což je v podstatě další počin herního studia Petroglyph. Právě ti stojí za velmi podobným titulem 8-bit Armies. Zatímco v Armies bylo veškeré dění zasazeno do post-moderní doby a konceptuálně tak připomínalo spíše zmíněný Command and Conquer, Hordes nás zavedou přímo do středu fantasy světa, ve kterém zuří válka mezi lidmi a orky, následované dalšími příšerami. Hra přitom slibuje herní zážitek na úrovni starých, klasických a poctivých RTS se vším, co k tomu patří. Pojďme se tedy podívat na to, zda se vývojářům podařilo naplnit to, čím se tak silně proklamují.
Na úvod je třeba říci, že minimálně na první dojem působí 8-bit Hordes skutečně jako naprosto klasická RTS. Máme tu hlavní budovu, ve které je možno produkovat dělníky, kteří jsou schopni těžit zlato, čímž si zajistíte přísun ve hře jediné, ale důležité suroviny – kterou jsou peníze. Těžební místa se přitom po nějaké době sesypou, a je tak potřeba najít (a následně držet i bránit) neustále nové. Tím, že je ve hře pouze jedna surovina – o to víc je kladena náročnost na její spotřebu. Jakmile tedy hráč rozpozná dobře známý model, může si povšimnout klasického dvou-sloupce v pravé části obrazovky, ve kterém je možno stavět budovy a zároveň najímat jednotky. Určitým specifikem je, že není možné stavět (nebo vylepšovat) několik budov najednou, a tak je třeba veškeré budování provádět postupně a po jednom. Spektrum budov lze přitom rovněž nazvat klasickým.
Máme zde farmu, která zvýší populaci a tím počet možných jednotek. Proslulé „barracks“, ve kterých budeme právě jednotky najímat, obranné věže, které uchrání vaše doly, ale i celou řadu dalších budov pro zpřístupnění dalších a lepších vojáků i potvor. Stavět lze přitom jen v okolí již postavených budov (hlavní budova je samozřejmě výjimka), přičemž je možné veškeré skvosty architektury opravovat. Místo posledních budov najdete 2 kouzla, která pravděpodobně vyvažují absenci hrdinů. Nutno však říci, že jsou převážně podpůrná… žádnou atomovku tedy nečekejte. Jednotek je téměř tolik, co budov, a proto se můžete ve variacích vaší armády poměrně vyřádit. Nechybí klasická a základní jednotka na blízko, stejně jako na dálku. Co by to bylo za strategii, kdybychom si nemohli najmout nějakou tu jízdu, a těšit se můžete i na létající jednotky. Pokud jste přívrženci magie pak i vy budete potěšeni, jelikož zatímco na straně lidí na vás čekají půvabné čarodějky, na straně orků jsou to šamani, kteří se nemohou dočkat, až svými blesky rozmetají několik lidských červů.
Nutno řici, že v 8-bit Hordes se hraje na velké počty a tak můžete počítat s tím, že vaše armáda se bude počítat na desítky (50-100 jednotek). Velký počet a relativně nízká cena jednotek jsou důvodem, proč mají takřka všechny postavy málo životů, ale relativně velké poškození. Střetnou-li se 2 armády, ztráty jsou zaručeny – boje jsou totiž rychlé, arkádové a místy i krvelačné. Dalším zajímavým specifikem pak je, že čím více budov pro daný typ jednotky máte, tím rychlejší produkci jí zajistíte. Nejde však o klasický model, kdy postavím 2 kasárny, abych mohl produkovat dvojnásobek základních jednotek, ale každá další budova pro daný typ jednotky sníží čas jejího tvoření. Postavím-li si tedy 3 oltáře draků, pak nebudu jednoho draka vyrábět 60 sekund, ale jen 40, přičemž mohu vždy vytvářet jen jednoho. Není tedy možné naklikat si na každém oltáři produkci a vyrábět tak 3 zároveň.
Každá z obou ras má své vlastní jednotky, které jsou však paralelní. Lze tak říci, že obě strany jsou v 8-bit Hordes vyvážené – rozdíly jsou především kosmetické. Klasickými lze dále nazvat i módy, které vám hra nabízí. Samozřejmě je přítomna kampaň za obě rasy, multiplayer, ale i skirmish, ve kterém můžete formovat aliance a provádět poměrně velké bitvy až ve 12 hráčích (včetně AI). Co se týče kampaně i ta je postavena paralelně = jednotlivé úrovně za obě rasy jsou minimálně – co do cíle, který je nutno splnit – velmi podobné. Velmi příjemným kořením pak je, že každá z úrovní nabízí kromě primárního cíle ještě 2 další bonusové úkoly, které hráče vždy něčím odmění. Samotné úkoly jsou dostatečně nápadité a snaží se nebýt repetetivní. V jednom kole tak budete útočit a dobývat, zatímco v jiném jen bránit a jindy bude zase potřeba osvobodit pár zajatců nebo vypálit blízké farmy a připravit tak nepřítele o přísun jídla.
Lidská rasa nazývá sama sebe „Lightbringery“, přičemž v jejich řadách najdeme kopiníky, čarodějky, stromové enty, typické paladiny, vodní elementály, ale dokonce třeba i takové fénixe. Orkský „Deathswarm“ oproti tomu nabídne orkské válečníky, nemrtvé lučištníky, šamany, kyklopy, katapulty a také již zmíněné draky. Warcraft jsme na začátku recenze nezmiňovali jen tak, jelikož je to právě jeho proslulý obal (s tváří orka a člověka proti sobě), který vystihuje probíhající spor v 8-bit Hordes. Koneckonců, ne že bychom snad chtěli nařknout autory z kopírování, ale už samotné spektrum jednotek a dokonce název jednoho sakra známého ledového kouzla může poukazovat na to, odkud čerpali inspiraci. A nebo minimálně na to, jakou strategii hráli při svých školních studiích J. Pokud jste přeci jen na starém Warcraftu (první a druhý díl) nějaký ten pátek strávili, pak se tady zcela jistě poznáte.
Pokud vás může na 8-bit Hordes něco opravdu zaujmout, tak je to kromě toho, čím se hra proklamuje, nepochybně grafika. Ta může na první pohled připomínat provařený MineCraft, ale při bližším pohledu člověk zjistí, že mnohem více připomíná spíše LEGO (až budete vylepšovat budovy, nebudete o této podobnosti pochybovat). Dokážeme připustit, že takový styl nemusí být atraktivní úplně pro každého (je to hodně barevné), ale my musíme přiznat, že grafiku hry řádně oceňujeme. Nejen, že je sympatická a příjemná na pohled, ale především při samotných bojích dokazuje, že je rovněž také velmi detailní. Ať už jde o výbuchy, hroucení budov, ale třeba i kouzlení, jediný pixel nebyl ušetřen, a tak vše vypadá velmi intenzivně. Positivně lze přitom mluvit jak o grafice budov, samotných jednotek, ale i jednotlivých úrovní. Ty se totiž snaží nebýt repetetivními i v prostředí, a tak se téměř každá další úroveň odehrává na jiném povrchu než ta předchozí.
Hratelnost lze označit jako zábavnou a chytlavou – hra je totiž na jedné straně arkádově svižná a interaktivní, zatímco na straně druhé promyšlená a atraktivní. Její jádro by se skutečně dalo přirovnat k Warcraft II: Orcs versus Humans, i když je to nutné brát s rezervou. Jedná se opravdu jen o jádro, protože například příběhovou kampaň nelze ani po letech skutečně srovnávat a zároveň v 8-bit Hordes chybí třeba upgrady poškození a armoru na jednotkách. Svůj účel však plní dokonale – dokáže totiž hráči nabídnout a zprostředkovat něco, co jsme pravidelně zažívali před pěknou řádkou let, ale dnes aby hráč obdobný herní zážitek pohledal. Verdikt nemohl být nikdy jednoduší! Pokud máte rádi klasické a ryzí RTS, pak neváhejte ani minutu, jelikož tahle sranda se za 15 euro skutečně vyplatí. Nostalgicky tak zavzpomínáte na staré časy, dobře si zahrajete a ještě potěšíte oko příjemnou grafikou. 8-bit Hordes si ve své podstatě na nic nehraje, a to čím se proklamuje – to skutečně nabízí. Za solidní práci a naplnění cíle dáváme dnes 78 %.
