Když jsem minulý rok psal recenzi na hru 60 Parsecs!, říkal jsem si, že jedno vyzkoušení takto omezeného žánru mi bude stačit. Ke hře 60 Seconds!, která je navíc o dobré tři roky starším titulem, jsem se nehodlal ve svém hraní dostat. Když ale vyšla remasterovaná edice, nemohl jsem si pomoci a chtěl zkusit, jaký zážitek nabízí vylepšená verze v porovnání s nápady a zkušenostmi, které nasbírali vývojáři z polského studia Robot Gentleman během vývoje 60 Parsecs!.
Princip je stejný. Alarm, šedesát vteřin na posbírání rodiny a zásob, rychlé zavření dveří protiatomového krytu a očekávání výbuchu. Prvotní start hry se v ničem nemění. Hrajete za jednoho z rodičů průměrné středoamerické rodiny padesátých let, kteří mají ve výbavě své domácnosti také protiatomový kryt. Je jedno, jestli si na počátku vyberete hubenou Dolores nebo podsaditého Teda. Oba dva se v časovém limitu jedné minuty pohybují po vlastním domě jako opilec se zavázanýma očima, neustále vráží do věcí a jsou jediní, které poplašné sirény burcují k rychlému útěku. Přesně v šedesátivteřinovém limitu tak posbíráme svá dvě dítka, Mary Jane a Timmyho, hromadu pitné vody, plechovky s tomatovou polévkou, a když budeme mít štěstí, možná zbude čas se vrátit ještě pro lékárničku, plynovou masku, rádio, deskovou hru nebo loveckou pušku.
Přesně při úderu jedné minuty je potřeba být už u dveří krytu, protože jen o pár vteřin později dopadá na vaši milovanou americkou půdu první atomová bomba. V té chvíli se hra překlápí do druhé fáze, ve které opouštíme 3D prostředí a dostává se nám statického obrazu nakresleného bunkru. Akční část je za námi a nyní je potřeba vyčkávat. Po hektickém počátečním tempu hry je to doslova dupnutí na brzdu. Dny ubíhají jako voda a o všech událostech, které se během nich staly, se dočítáme v deníku. Zásob je omezené množství a bez námi nastavených omezení by došly během pár dní. Musíme tak kontrolovat zdravotní stav každého člena rodiny a nepřidělovat nazdařbůh vodu a tomatovou polévku komukoli, kdo si dovolí mít hlad každý druhý den.
Ale jen sezení a čekání na záchranu by naše šance na přežití moc nezvýšilo. Je tedy potřeba jednou za čas vyslat jednoho člena rodiny do té apokalyptické divočiny tam venku a doufat, že se mu podaří najít v lepším případě pomoc, v horším alespoň další zásoby. V nejhorším případě se také může stát, že se nevrátí vůbec, nebo přinese do krytu neznámou nemoc, která se za pár dní rozšíří na všechny členy rodiny. Možností je opravdu spousta. Šance na přežití vyslance je možné zvýšit, pokud mu s sebou na cestu dáme jednu z věcí, které by se mu mohly v pustině hodit. No jo, chceme ale přijít o jedinou pušku? Co když mezitím náš kryt napadnou bandité? I to se může stát a otázka života a smrti v 60 Seconds! Reatomized opravdu visí na vlásku jediného rozhodnutí.
Po několika neúspěšných hrách začneme chápat dopad některých scénářů a obracet je k naší výhodě. Zaprvé bez rádia jsme nahraní. Jak jinak se bez rádiového spojení se světem dozvíme, kde je armáda, případně kolikrát zaklepe na dveře našeho bunkru? Po dětech je to tedy hned další věc, kterou je s sebou potřeba do bunkru vzít. Mapa se hodí všem průzkumníkům, takže tu je s sebou také dobré vzít. A pokud jste bezohlední pragmatici, nejspíš necháte obtloustlého Teda rovnou na povrchu, protože má hlad opravdu každý den.
V mnoha scénářích se nám nakonec rodinu zachránit nepodaří. A je to v pořádku. Hra 60 Seconds! Reatomized je opravdu tvrdým oříškem a pokud se nám nedaří dovést rodinu do relativního bezpečí pod armádní křídla, můžeme zkusit snížit obtížnost. Ty jsou zde vtipně zastoupené ve třech úrovních: Little Boy, Fat Man a Tsar Bomb.
Oproti své původní verzi má reatomizovaná verze kromě vylepšeného vzhledu také hromadu nového obsahu, vedlejších příběhů a kompletně nový gameplay mód. Je to ale dostatečná změna k tomu, aby majitelé starší verze přikoupili i reatomizovanou verzi? Upřímně ne. A vlastně nás překvapuje, že reatomizovaná verze nevyšla pouze jako patch původní hry. Pro nováčky je tu ale obsahu dost. Každý průchod hrou je úplně jiný a nestalo se mi ani jednou, aby se scénář skládal jen z příběhů, které znám.
Oproti zmíněnému 60 Parsecs! má hra jednu obrovskou výhodu. Zatímco v 60 Parsecs! byl vesmír jedna velká neznámá, zasazení 60 Seconds! na Zemi dává možnost opřít se o vlastní znalosti toho, co na nás může v postapokalyptickém světě číhat. Místo emzáků na každé malé planetce tak může očekávat nájezdy banditů, zdivočelé psy, falešné agenty, ale také spoustu dalších nebožáků, kteří chtějí prostě přežít stejně jako vaše rodina. I když se zdá celé zasazení hry dost deprimující, i tak narážíte po celou dobu na střípky humoru. Blázen se vám pokusí prodat batoh se Schrödingerovou kočkou, falešní agenti CIA zkoušejí vyměnit čtyři tomatové polévky za příslib pomoci a na odražení útoku banditů stačí jediný visací zámek na dveřích bunkru.
Jedna hra má velký rozptyl hrací doby. Můžete se dostat z krytu klidně za měsíc, což odpovídá přibližně půlhodince hrací doby. Také ale můžete strávit pod zemí dobrých sedmdesát dní a skončit neúspěchem, protože jste pozapomněli pohlídat podezřelou prasklinu ve zdi, ze které vylezl zmutovaný aligátor a kupodivu mu nešlo o rajčatovou polévku. Škoda jen, že hře chybí česká lokalizace, protože druhá fáze hry je jen o čtení a rozhodování, co dál. Oproti své starší verzi z roku 2015 navíc hra nepřináší příliš nového, aby dokázala upoutat ty, kteří ji v té době dali šanci. Jejím cílem jsou tak jedině noví hráči a fanoušci 60 Parsecs!. Pokud však 60 Seconds! Reatomized dáte šanci, jedno je jisté. Po pár neúspěšných pokusech o přežití v postapokalyptickém světě rozhodně přestanete mít chuť na rajčatovou polévku.
