007 Legends

Filmy s neohroženým agentem 007 Jamesem Bondem jsou fenoménem už více než 60 let. Za tu dobu si získaly nespočet fanoušků, i když se v hlavní roli vystřídalo hned několik rozdílných herců. Jedni byli šarmantní, jiní chladní a neúprosní, ale každý měl něco do sebe. Velmi nedávno se v našich kinech objevila úplně nová bondovka s názvem Skyfall a není vůbec špatná, naopak je to hodně dobrý film, pokud jste jej stále ještě neviděli, návštěvu kina můžeme jenom doporučit. A při té příležitosti se na trhu objevila i hra, kterou jsme si nakonec přece jen nenechali utéct.

   

Vydavatel je v tomto případě Activision, tedy jeden z největších distributorů her na světě, mimo jiné stojí třeba za sérií Call of Duty a spadá pod ní i Blizzard. Člověk by si tak řekl, že hry vycházející pod touto značkou budou mít určitou kvalitu, a že není možné šlápnout vedle. Jak si hnedle ukážeme, i v tomto případě se můžete nehezky splést. A proč se vlastně hra nejmenuje Skyfall, ale právě 007 Legends? Tvůrci na to šli velmi chytře, odvážím se říct až geniálně. Vzali totiž legendární scény hned z několika bondovek, převážně těch hodně starých. Začíná se třeba u filmu Goldfinger z roku 1964, kdy Bonda skvěle zahrál Sean Connery. Ve hře je ovšem všude v hlavní roli Daniel Craig, tedy aktuální představitel slavného agenta. Ale co je zásadní, dali mu do ruky moderní techniku, jako je třeba mobilní telefon vybavený scanem apod. Nemusím snad podotýkat, že v době natáčení filmu si mohli všichni nechat o podobných moderních technologiích jen zdát.

   

Hraní hry mě, nechci říct donutilo, ale nakoplo se znovu na některé filmy podívat. Musím říct, že autoři mají můj obdiv, že se většinu scén snažili co nejvěrněji napodobit, či udělat je naprosto přesně tak, jak se odehrály ve filmu. Mám na mysli např. scénu s Oddjobem alias “panem Kloboukem”, kterého zabije pomocí elektického proudu puštěného do mříží. Snad se nikdo nebude zlobit, že jsem zde tuto scénu popsal, je totiž notoricky známá. Pokud máte bondovky poměrně dobře nakoukané, budete se u hry o to víc bavit, protože srovnání s tehdejšími výdobytky moderní techniky, které Bond používá, jsou prostě kouzelné.

Asi už možná tušíte, že teď přijde nějaké ALE. Bohužel přijde a to hned několik. Začneme tím, čím recenze většinou končívají a to je grafika. Ta je jedním slovem otřesná. Okamžitě máte pocit, že jste se vrátili minimálně 5 let zpátky a bohužel na hratelnosti se to podepisuje hodně negativně. Obzvláště v situacích, kdy se moc nestřílí a máte čas si všímat okolí. Moc si nedovedu vysvětlit, proč tomu tak je. V dnešní době už jde snad poměrně bez problému vzít hotový a dobře vypadající engine a nabalit na něj slušně se hrající hru. Tedy jeden důvod mě možná napadá. Hra mohla být ve vývoji nemilosrdně dlouho a předělávat ji na lépe vypadající engine by se zkrátka už nevyplatilo.

   

Grafika ovšem není jediný problém. Jak už bylo napsáno, zahrajete si ty nejlepší scény z několika nejslavnějších bondovek. Abyste se k těmto okamžikům dostali, musíte se k nim většinou prostřílet, to znamená dostat se přes hordy padouchových posluhovačů. Většinu úseků, které musíte překonat, pak je možné hrát tzv. stealth stylem, tedy snažit se kolem vojáků proplížit, a kde to nepůjde, tak někoho v tichosti odkráglovat. To ovšem naráží na jeden důležitý nedostatek a tím je nic moc povedená umělá inteligence nepřátel. Takže zatímco v jiných hrách je radost vymýšlet další postup, protože tvůrci se hodně snažili, aby vás tiché zdolávání bavilo, tady je to spíš starost. Ale není to v podstatě problém, protože když začnete hned střílet a vyvoláte poplach, vlastně se nic nestalo a bez problémů se dá skrz vojáky prostřílet.

   

O tom, že používáte mobil už byla řeč. Můžete tedy jednak volat důležitým postavám, což se děje automaticky, nebo pomocí mobilu zkoumat okolí. Takže pořizujete fotografie důležitých zařízení, což je činnost jen do počtu, protože v podstatě nemá žádný další význam. Daleko zajímavější je možnost zkoumat, jestli někde nejsou otisky prstů a okamžitě vyhodnocovat, komu patří. Tímto způsobem můžete skenovat třeba klávesnice u dveří a odhalit tak přístupový kód. Každý ze čtyř otisků prstů je přitom vidět trochu méně, než ten předchozí, takže tímto způsobem máte odhalit, v jakém pořadí čísla na klávesnici zadat.

   

S tím jsem měl trochu problém, protože když jsem čísla zadával poprvé, vydedukoval jsem, že první otisk by měl být ten nejvíce viditelný, protože máte nejvíc zpocenou ruku a při doteku na čtvrtou klávesu už budete mít pot otřený – tedy se méně zašpiní. Ve hře je to ovšem přesně naopak, což se ovšem později ukázalo jako chyba, protože při dalším zadávání kódu v pozdější fázi hry, jsem klávesy mačkal přesně v opačném pořadí – tedy od toho nejvíce zašpiněného.

   

Další funkcí telefonu je odhalování skrytých zařízení, která navíc můžete i hacknout. K hackování můžete použít i vaše hodinky, které mají hned několik dalších funkcí. Fungují jako příruční radar, takže na krátkou vzdálenost vidíte, kde se nachází vaši nepřátelé. Pokud ovšem nehrajete stealth stylem, v podstatě vůbec toho nevyužijete. Dalším je laserový paprsek, kterým můžete zneškodnit kamery umístěné na stěnách a předejít tak odhalení. Co je asi nejzajímavější, můžete pomocí hodinek otevírat sejfy, což se dělej pomocí jednoduché logické hříčky, kdy přesouváte západky do stejné pozice. Podobných logických hříček je ve hře několik, třeba když musíte vyřadit zdroj energie. Není to ovšem nic, co by vám mělo zabrat nějak moc času nebo jste se u toho mohli na delší dobu zaseknout.

Jak bývá v poslední době ve hrách spíše špatným zvykem, dočkáte se několika pěstních soubojů tzv. tělo na tělo. To bohužel probíhá jenom tak, že musíte mačkat klávesy v přesně takovém pořadí, jaký vám hra nabídne. Takže nejdřív se vyhnete útoku, to stisknete buď klávesu G nebo H nebo zároveň F+J a pak zasazujete údery, abyste protivníka odrovnali. Což znamená, že musíte 5-6x stisknout některou z kláves T, G, H, U. Občas se tak budete cítit jako malá chobotnice a zábavnost této činnosti je značně diskutabilní. Naopak celkem v pohodě jsou pasáže, kdy vaše postava dělá nějaké činnosti automaticky, třeba když utíká před výbuchem. Jsou totiž docela plynulé a dává to hře správný filmový dojem.

   

Jinak musím konstatovat, že přes všechny chyby mě stále něco hnalo dopředu a těšil jsem se na další známou scénu z filmu. Hodně mě mrzí, že autoři neměli dostatek síly, elánu a možná zkušeností na to, hru dotáhnout do pořádného konce. Námět je totiž parádní, a kdyby provedení bylo podobné, jako ve špičkových hrách typu Call of Duty nebo Battlefield 3, měli bychom před sebou naprostou herní bombu. Takhle bohužel musím prohlásit, že pokud nemáte opravdu rádi filmy s Bondem, nebudete pravděpodobně nijak zvlášť nadšení. Pokud jste ovšem skalní fanoušek agenta 007, pak pevně věřím, že zmíněné chyby snadno překonáte a hra by vám neměla přes všechny zápory uniknout. Naše hodnocení je tentokrát pouze 50 %.