Začíná to slibně. Staneme se malým chlapcem v odlehlém městečku, ve kterém se každou noc dějí prapodivné věci. Lidé se totiž probouzí na jiných místech a nikdo neví, jak a kdy se tam vlastně dostali. Podivné dění si uvědomují pouze děti, kterým však rodiče ani nikdo jiný nevěří.
V roli takového dítěte také prožijeme úvodní misi. V pozdním večeru se ocitáme sami doma, zatímco rodiče jsou na večeři. Občas je sice kontaktujeme pomocí telefonu, avšak signál se neustále přerušuje a rodiče dávají najevo, že chtějí mít soukromí a klid. Na vše tak jsme úplně sami. Přímo v našem domě se každou chvíli dějí strašidelné věci, objevují se podivné obrazce a promlouvá k nám neznámá bytost. Ta nám prozradí, že si pro nás jde nebezpečný a navíc neviditelný duch. Toho lze vidět pouze tak, že zavřeme oči. Pak však nastává problém s pohybem, protože nevidíme nic okolo – včetně zdí, dveří či jiných obrysů.
Pohybujeme se tak po domě, vyhýbáme se krvelačnému duchu a plníme úkoly od neznámé bytosti, která nám zřejmě chce pomoct. Na její doporučení se proplížíme do přízemí a pokračujeme pod dům, kde nacházíme podivný komplex obývaný lidmi, kteří však byli jakoby v transu. Brzy nám dojde, že onen duch, který nás hledal v domě, neznámým způsobem ovládá ostatní v jejich spánku a nutí je pracovat. Co však má tenhle neviditelný duch za lubem z dlouhodobého hlediska, zůstává záhadou.
Po zhruba 45minutovém tutoriálu, ve kterém se naučíme základní dovednosti a koncept hry, se objevíme ve vagónu, který slouží jako klubovna dětí. Právě zde je střed celé hry, odkud prakticky vše ovládáme. Například zde měníme náš vzhled, od barvy vlasů až po kusy oblečení nebo obuv. Oblečení je přitom častou odměnou za dokončení misí a pokud si rádi hrajete s tím, jak vaše postava vypadá, budete částečně potěšeni. Zároveň ale dodáváme, že možnosti úpravy nejsou kdo ví, jak velké.
Dále ve vagónu najdeme stůl sloužící k vytvoření vlastní hry nebo připojení k jiné hře, stejně jako desku s různými nástroji a zbraněmi. Z těch si před každou misí jednu vybereme, a právě ta nám v dalším dění určitým způsobem pomůže. Zatím je na výběr hák s lanem, který nám umožní snadno vylézt na kdejakou vyvýšenou plochu, paralyzér pro opakované zbavení se nepřítele (dokud nedojde baterka) a poslední variantou je kuše s uspávací šipkou. Pomocí té lze soupeře zcela vyřadit, a to buď na dálku, nebo našemu cíli vrazíme šipku do krku hezky ručně.
Když už se zmiňujeme o soupeřích, představme si jejich typy. Ve hře potkáme pouze tři odlišné druhy – sleepwalkers jsou běžní spící lidé, kteří pracují pro hlavního vůdce a hlavu mají obmotanou šátkem, takže nic nevidí. O to lépe však slyší a je radno kolem nich chodit v určité vzdálenosti, případně vkleče, což snižuje vydávaný hluk. Naopak pokud začneme sprintovat, okamžitě půjdou naším směrem. Naproti tomu Lucids jsou skuteční přívrženci vůdce, kteří jsou vzhůru a používají baterku, aby lépe viděli okolí. Tihle chlapíci dohlížející na práci spících dělníků při průzkumu používají i své oči a musíme si tak na ně dát zvláště dobrý pozor. Posledním typem je hlavní vůdce The Shape. To je onen neviditelný duch, který nás po celou misi hledá a kterému se absolutně nelze bránit – jakmile nás totiž chytí, podívá se nám do očí a my nad sebou ztratíme kontrolu. Naštěstí nás mohou probudit ostatní hráči, avšak pokud nás The Shape ovládne třikrát, je po nás nadobro. The Shape sídlí za tajemnými červenými dveřmi, do kterých nás táhnou jeho sluhové, když nás někde načapají.
Se soupeři však obecně příliš bojovat nemůžeme. Maximálně jim lze skočit na záda a na chvíli je tak vyřadit nebo je sejmout zmíněnou šipkou (kterou často máme jednu na celou misi). Celkově vzato se tak po celou hru pouze bráníme a plížíme. Jde tedy o stealth hru, kde stojíme proti přesile početní, silové a nakonec i přesile co do nadpřirozených schopností. Pokud si nás nepřítel všimne a chytí nás, můžeme se mu vysmeknout pomocí flashbagu, paralyzéru či šipky. Pokud však žádný nástroj nemáme, soupeř nás za nohy táhne k jejich vůdci. Při samotném táhnutí kolem sebe vidíme oranžově zbarvené „schránky“, například odpadkové koše, které lze při přiblížení prohledat. Často najdeme nějaký nástroj, který lze okamžitě využít pro útěk. Předmět však soupeře vyřadí jen na zhruba sekundu a ten se za námi následně ihned pustí. Mnohdy přispěchají i další protivníci a celkově je problém všem zdárně utéci. I proto je tato hra jako celek nadprůměrně obtížná.
Ačkoliv úvod mě bavil, další fáze hry mě již příliš neoslovily. Skládají se totiž z poměrně podobných misí, které už po několika hodinách zejí stereotypností. Jednou máme rozmístit plakáty na určitá místa, příště najít a získat zpět telefon s důkazy nebo osvobodit svázané kamarády, kteří však stejně zůstavají na místě, aniž by se zvedli a utíkali. V misích lze sbírat i důkazy o veškerém nočním dění a tím získat nějaké ty bonusové body. Naše plížení sice občas okoření překážky v podobě létajících dronů, kamerového systému nebo hlásičů okolního pohybu, vesměs však průběh misí vypadá až příliš podobně a (zatím) zkrátka nenabízí dlouhodoběji dostatečnou hratelnost.
Jelikož časově se hra odehrává v současné době, nemohou chybět ani chytré telefony. Těmi si můžeme posvítit, vyfotit s nimi důkazy nebo je využít pro zavolání na telefon některého protivníka. Ten hovor zvedne a začne jej vyřizovat, což ho dočasně zastaví a vyřadí jeho pozornost. Ono volání je však zvolenou schopností a místo něj si můžeme vybrat i možnost knockoutovat nepřítele zezadu i zepředu nebo třeba ovládat létajícího drona s kamerou, se kterým můžeme prozkoumat okolí a naplánovat tak trasu vpřed. Tyto schopnosti mají různé úrovně a můžeme je vylepšovat díky skill pointům, které dostáváme za postup na vyšší úroveň.
The Blackout Club je dílem nezávislého studia Question a stále ještě je v předběžném přístupu. Plné verze bychom se však měli dostat ještě letos, kdy hra dorazí na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Titul není vyloženě špatný, ale nás bohužel příliš nepřesvědčil. Přesto jsme názoru, že pro hráče do 18 let by mohl být zábavnější než pro dospělé. Zvláště pak při hře ve více hráčích (maximum jsou 4), kdy hra dostává úplně nový rozměr. Připravte si však nějaké kamarády k ruce. Samotné vyhledávání ostatních her totiž obvykle najde pouze 2 až 4 hry, občas ale nenajde vůbec nic. Tenhle titul (zatím) zkrátka nemá příliš fanoušků. Přesto na Steamu drží hodnocení 89 % a svému užšímu publiku tak zřejmě hra nakonec přece jen vleze pod kůži.
