Když si prohlédneme obrázky ze hry či nějaký ten gameplay, nezdá se Rise to Ruins kdo ví jak oslnivou hrou. Když si však titul prohlédneme na Steamu, zaujme nás vysoce nadprůměrné hodnocení hráčů. To totiž činí 92 % a tak se zdá, že i když tahle hra stále ještě není dokončená, bude na ní přece jen něco speciálního.
I v téhle strategii se tradičně staneme jakýmsi nejvyšším vůdcem či bohem, který všem obyvatelům naší vesničky dává povely. Nedáváme však rozkazy jednotlivým figurkám jako v případě Age of Empires, ale poskytujeme obecné pokyny jako postavit tohle a vytěžit támhleto, zatímco obyvatelé se o to postarají v rámci svých možností sami. Nesmíme jim však rozdat úkolů příliš, jinak budou pobíhat od jednoho k druhému, zatímco nějakou dobu nebude dokončeno nic.
Nejdříve postavíme hlavní budovu jakožto jakýsi střed celé vesnice. Kvůli nutné těžbě je třeba najít ideální místo v blízkosti skály (vytěžíme kámen), stromů (dřevo) a krystalů. Jako první postavíme dům, aby naši obyvatelé měli kde spát, stravovat se a zároveň se ukrývat před přílišným venkovním horkem či mrazem. Domy však mají poměrně malou kapacitu a tak je třeba postavit domy další, případně stávající baráky vylepšit.
Vylepšování je ostatně možné prakticky u všech budov. Většina nabízí jen několik úrovní, při čemž vyšší level například zrychlí těžbu dřeva či zpracování surovin. Jiné budovy však nabídnou několik možných vylepšení, při čemž zvolit si můžeme jen jedno. Například u zmiňovaných obytných domů lze budovu vylepšit na vysokokapacitní obydlí nebo pohodlné obydlí (nabízí rychlejší spánek, větší spokojenost…), případně můžeme zvolit kompromis v podobě o něco větší kapacity a o něco většího pohodlí. Podobný výběr nás čeká také u obranných věží, kdy si při vylepšení na nejvyšší úroveň vybíráme, zda bude věž k útoku využívat oheň, led, blesky či jed.
Naši svěřenci samozřejmě musí také něco jíst a tak postavíme farmy, na kterých pěstujeme syrové jídlo. To lze sice přímo jíst, ale výhodnější je postavit i kuchyň, která uvaří chutná jídla, jež lépe zasytí. Od strategie jsem však očekával mnohem více možností, od chytání ryb, přes lovení divé zvěře až po pěstování různých druhů plodin. Co naopak překvapí, je nutnost zajistit vodu. Stačí vybudovat pár studen či nádoby na lapaní vody z dešťů. Vodu nakonec můžeme nalít do láhví, aby si ji vesničané nosili sebou a nemuseli stále odbíhat napít se. Další zajímavou vychytávkou je stavění cest. K tomuto účelu je potřeba vybudovat budovu stavitelů cest a vytyčit místa, kudy cesta povede. I cesta má několik úrovní, od pouhé hliněné stezky, přes dřevem vykládané cestičky až po cesty ze zpracovaného kamení. Čím lepší cesta, tím rychlejší chůze po ní. Právě touto cestou můžeme výrazně urychlit práci dělníků, což se při jejich malém počtu skutečně hodí. Budovy i cesty je třeba opravovat, ať už kvůli útokům nepřátel či pouhopouhém opotřebování. A tak je nutné vybudovat domeček pro opraváře, kteří automaticky vše opravují. Už asi začínáte tušit, že vesničané vykonávají dané činnosti jen v případě, že k tomu mají potřebnou budovu.
Pro jakoukoliv stavbu či vylepšení je ale potřeba materiál. Ten v podobě kmenů stromů, kamení či krystalů sice stačí na většinu staveb, ale pokročilejší budovy přece jen potřebuji materiál upravený. Pokud chceme dřevěné desky, potřebujeme budovu na zpracování dřeva. Stejně tak zpracované kameny či krystaly vyžadují svou budovu. Každé budově pak přiřazujeme pracovníky, což je vlastně jediná cesta, jak zrychlovat určité činnosti (např. těžbu dřeva). Brzy na nás vyskočí však hláška, že nemůžeme stavět, protože hlavní budova nemá dostatečný level. Teprve při jejím vylepšení se nám odemkne možnost stavět několik dalších budov.
Počet obyvatel se zvyšuje jen pomalu. K novým občanům vedou dvě cesty, při čemž obě se dějí v podstatě automaticky. Jednak se obyvatelé sami seznamují a „vyrábí“ děti, jednak do mapy regionu občas přijdou náhodní cestovatelé, kteří se k naší vesnici rádi připojí. Tedy v případě, že k nám ve zdraví doputují. Cestu jim totiž mohou zkřížit různá monstra.
Celá mapa herního světa je rozdělena do jednotlivých oblastí. V danou chvíli hrajeme vždy v jedné z nich, avšak postupně lze obsazovat i oblasti jiné. Následně se mezi nimi můžeme libovolně přepínat. Pokud nás tedy omrzí obří město, které už má solidní obranu i všechny budovy, stačí postavit migrační budovu a poslat migranty do některé z okolních oblastí. Pak už jen přepneme aktuální mapu na druhý region a můžeme budovat zase od píky. V každé mapě sice rosteme, ale zvětšuje se i síla nepřítele. Přitom soupeře překvapivě nelze nikterak finálně porazit. Počítat tak musíme s jejich útoky, které přicházejí každou noc. Jde o různá nemrtvá monstra, která mají různé charakteristiky, ať už jde o damage, rychlost či vzhled.
Hned ze začátku je tak potřeba budovat obranu. Na výběr je z řady věží, které automaticky střílejí a nevyžadují ani posádku. Co však potřebují, je doplňování munice. Některé věže vyžadují balistické šípy, jiné zase zpracované kamení. Věže mají různý damage, rychlost střelby a značně se liší také dostřel. Některé jsou pak založené na magii a střílí například blesky. Magické obranné věže vyžadují manu, kterou jim automaticky posílají zásobárny many. Ty je třeba postavit a veškerá volná energie z okolí se v nich automaticky akumuluje. Magii lze spotřeboval i na výrobu golemů, kteří slouží jako obránci a nepřáteli si poradí hezky na blízko. Protože jsou však nepřátelé někdy až překvapivě rychlí a jejich množství je po pár hodinách hraní poměrně velké, postavit musíme také zdi. Ty mohou být buďto nízké, což zaručí, že každá věž zpoza nich může střílet, ale mohou být také vysoké a pevné, i když znemožní střelbu některých věží.
Hra je sice stále ve vývoji, ale i tak má větší obtíže se stabilitou, než jaké najdeme u většiny jiných early access her. Jednou za několik hodin tak hra prostě přestane reagovat a budeme ji muset spustit znovu. Na vyšší riziko nestability pak přímo upozorní vývojáři při zrychlování času ve hře. Přitom jet defaultní rychlosti je někdy kapku nuda, zejména v případech hraní více jak hodiny v kuse. To pak člověk má o všem přehled, úkoly má zadány a jen čeká, až panáčci vše obstarají. Naopak když jsem hru spustil po pár dnech, musel jsem hru opět zpomalit, protože jsem již neměl žádný přehled o tom, na čem se zrovna pracuje a co je třeba ještě udělat, což citelně narušilo herní flow.
Rise to Ruins je v předběžném přístupu již roku 2014, ale jeví se spíše jako ve vývoji několika měsíců. I když tu máme solidní koncept s prima herní mechanikou, typ budov je málo a mnoho z nich mi přišlo nadbytečných, zatímco jiné herní možnosti jsou nečekaně skromné (např. sběr jídla). Hra tak po řadě hodin začne být stereotypní, protože stavíme pořád dokola to samé. Ne každý se také smíří s nemožností zničit nepřítele v daném regionu. Na druhou stranu grafika dokáže zaujmout a člověk je parádně motivován strachem z nočních útoků. Doufejme, že vývojáři hru ještě o něco vylepší a nabídnou nám téměř dokonalý herní zážitek.
