Rise and Fall: Civilisations at War

Při pohledu na první obrázky jsem si říkal, že tohle je jen další z mnoha starověkých strategií, ve kterých nutíte otroky k těžbě dřeva a zlata, abyste jste si mohli postavit armádu, jenž srovná protivníka se zemí. Během prvních okamžiků tomu také vše nasvědčuje. Čtyři antické národy Římané, Řekové, Egypťané i Peršané usilují o rozšíření svého území a podrobení ostatních. Jejich typické armády musí být vyprodukovány v osadách, o které se starají obyčejní rolníci, mnohdy žijící na hranici bídy.

Kdysi pevně vytyčené základy budovatelských strategií platí dodnes. Postupnou výstavbou a těžbou surovin se vaši rolníci propracovávají k nových stavbách, z kterých časem začnou proudit šiky vojáků. Rise and Fall: Civilisations at War si svoje herní mechanismy vypůjčil z Age of Empires, kde je vše vystavěno na vaší schopnosti živit rolníky celou populaci. Počet surovin byl však zredukován pouze na tři, přičemž jedna se generuje prakticky sama, pouhou vaší herní činností. Peníze a dřevo jsou nutné pro stavbu kasáren, jízdáren, těžebních míst a vojska. Poslední surovina je odrazem věhlasu vaší říše a je potřebná pro veškeré vylepšování. To se děje buďto přímou aktivací jednotlivých ikonek v budovách nebo pomocí speciálního stromu, který má vliv například na celkovou těžbu nebo veškeré vojenské budovy. Jakmile zvolíte příslušný bonus, je ještě třeba určitý čas než začne fungovat. Věhlas nejrychleji generují vyhrané boje. Platí tedy, že pasivní hráč má mnohem obtížnější přístup k vylepšování.

Souboje antických národů měli své hrdiny a vojevůdce, o kterých se dodnes vypráví bájné historky. Mnohdy ztracenou bitvu dokázali zvrátit a desetitisícové armády se před nimi obraceli na ústup, aniž by boj začal. Způsobů, jak dostat element hrdiny do hry, je mnoho, ale doposud to někdo nezkusil tak, že vám umožnil hru ovládat prostřednictvím vojevůdce. V Rise and Fall: Civilisations at War funguje zprvu hrdina standardním způsobem, kdy prostě tvoří jen jakéhosi silnějšího vojáčka, ztrácejícího se v nekonečných šicích. Jakmile však nakumuluje dostatečné množství staminy, můžete se přepnout do speciálního módu. V něm hrajete pouze s hrdinou a okolní vojska ovládáte směsicí jednoduchých příkazů.

V těchto okamžicích hra začne připomínat akční adventuru. Z pohledu třetí osoby ovládáte hrdinu přímo, jako kdybyste hráli třeba Prince od Persia. Je to ta nejlepší chvíle, jak využít speciálních dovedností, založených na postupném zdokonalování bojem. Finální verze se bude skládat ze čtyř frakcí, přičemž každá má vždy dva různé hrdiny. Nechybí prakticky žádná ze slavných osobností antiky. Demoverze obsahuje pouze Egyptskou Kleopatru. Ta je mistryní ve střelbě z luku a dokáže vystřelit několik šípů zároveň. Krom toho dokáže demotivovat protivníka natolik, že dezertuje na vaší stranu. Oproti svým sokům však Kleopatra zaostává v taktice a podle herního infa dokáže v boji velet mnohem menšímu počtu jednotek než jiní.

Jediná hratelná mise nasvědčuje tomu, že tomuto pojetí ovládání hry, jenž je mimochodem velice návykové a podmanivé, bude přizpůsobena celá kampaň. Designéři vás neustále nutí k využití speciálních dovedností, zejména masivního ničení nepřítele. Přepínat do klasického strategického pohledu je nutno jen v okamžicích, kdy je třeba trošku taktizovat a provést složitější manévr. Jinak se spolehlivě obejdete pouze se základními příkazy.
S Kleopatrou je třeba vykonat několik záškodnických operací a zachránit její lid před dotírajícími Římany. V závěru mise se pak postavíte samotným okupantům. Podle ukázek mají hrdinové hrát ve finální verzi klíčovou roli. Kampaň bude doplněna o několik akčních vložek, jako je například gladiátorské vystoupení v Aréně. Už z dema je však vidět, že strategický element je v jistých chvílích trošku potlačen. Tak například Kleopatrou se dají pobít až neuvěřitelné zástupy nepřátel z ohromné vzdálenosti. Například hned na začátku mise, kdy se vzájemně střetává Egyptská armáda rolníků s profesionály Římských legií, stačí chvílí kroužit okolo bojiště střílet do formací nepřítele, aniž byste jej přinutili k vážnější akci. Římany je tak možno pobít bez jakékoliv vlastní ztráty.

Skvělé dobové zpracování vám umožní si prohlédnout postavy pěkně zblízka. Autoři si přitom dali hodně práce a vše působí velice věrohodně. Egyptští rolníci s vyholenými hlavami připomínají hladovějící vězně a člověk okamžitě pozná, kdo patřil k jaké třídě. Grafické zpracování si zaslouží obrovskou pochvalu.
Na rozdíl od jiných her se vývojáři nebáli ani námořních soubojů. Lodě v podstatě slouží jako transportéry umožňující podle tehdejší taktiky přenést pozemní boje na hladinu. Záludní námořníci dokáží zachytit lany cizí loď, kterou přitáhnou k boku lodi a poté se na obou palubách rozprostře nelítostný boj, ve kterém vítěz bere vše a jeho flotila se rozroste o nový přírůstek. Jindy se zase můžete soupeře rozhodnout zničit tak, že najede do jeho trupu a rozlomíte loď ve dví. Topící se námořníky pak jen pohodlně postřílíte z paluby.

Jak vidno, někteří vývojáři se nebojí experimentovat a zkoušet nové prvky. Do tradičního modelu real-time strategii zabudovali akční prvek, ve kterém doslova velíte stovkám řadových vojáků a přitom klátíte jednoho protivníka za druhým. I když jsou hrdinové na první pohled doslova nesmrtelní, mají své slabé stránky. Vedle velkolepého zpravování, kdy si můžete podrobně prohlédnout dobové pěšáky, je tu ještě autentické pojetí námořních bitev, ve kterém se uplatňuje tehdejší taktika udělat si z moře souš. Pokud vás už nebaví věčně se opakující hry, zkuste něco nového. Zatvrzelí stratégové budou možná zklamáni, ale lidé, co mají rádi akční a jednoduché věci zajásají. Rise and Fall: Civilisations at War je přesně pro ně.