Hned na začátku je třeba říci, že tady sice nekončí všechna legrace, ale není to také žádná hra. Tedy není to žádná počítačová hra. Kyjevští vývojáři z RemoteGames založili svůj podnik na myšlence, že budoucnost zábavního průmyslu leží v možnostech vytvářet realistické (totiž skutečné, materiální) herní světy, ve kterých budeme přes vzdálený přístup ovládat roboty, drony a tak podobně. Trvalo mi jen chvíli, než jsem definitivně uznal, že to chlapíci z Ukrajiny myslí váženě, a sice v okamžiku, kdy mi před obrazovkou prošla gigantická lidská noha v pantoflích – nebyl to mutant, byl to „údržbář“ modelu Černobylu (viz video).
Koncepčně jde o pozoruhodný projekt. Studio RemoteGames vytvořilo herní online platformu, v rámci které se bude hráč moci přes internet chopit ovládání miniaturního robotického vozidla nesoucího mikrokameru a jezdit s ním po vytvořené aréně. Zatím po modelu Černobylu o údajné rozloze 210 metrů čtverečních. Roboty zkonstruovali sami vývojáři a stejně tak první arénu, pro což využili kromě lepidla také 3D tiskárnu.
Hlavní herní princip vychází z příběhové premisy, která říká, že v budoucnu bude nejcennější energetickou surovinou „isotopium“, jehož je největší množství díky jaderné katastrofě právě v Černobylu. Na začátku si hráč koupí vstupní množství této energie, které odpovídá určitému hernímu času. Nevyjde to zrovna levně – například 60 jednotek energie stojí 260 korun a vydrží zhruba na hodinu. Herní dobu lze ale prodlužovat sběrem isotopia, což je hlavní náplň hry. Herní pravidla jsou tedy podobná jako u starých dobrých konzolových her – vyhraj, nebo plať. Obtížnost bude nutné v tomto ohledu ještě vyladit, protože i když jsem sbíral jako zběsilý, vstupní energii, a tedy herní čas, se mi podařilo zhruba zdvojnásobit —pak přišel game over.
Samotný sběr funguje částečně virtuálně. Isotopium na mapě vyznačují jakési elektronky, které pomocí signálu vyslaného mezerníkem deaktivujme, čímž se nám energie přičte k dobru. Kromě sběru surovin bude v budoucnu podobným způsobem možné svádět také boje s dalšími roboty. Zatím jsem v Černobylu potkal jednoho rivala (říkejme mu Kim), se kterým jsme na sebe dlouho hleděli, ale naše jaderná tlačítka pro útok zřejmě zatím nefungovala. Ne všechny akce však budou probíhat tímto způsobem. Mapa Černobylu je údajně koncipována až pro 30 hráčů, kteří si budou moci zahrát třeba skutečný robotický fotbal s míčky, které na mapě už teď najdeme. Připomeňme však, že hra je zatím v pilotní fázi „early access“ a sama ještě sbírá svou energii na Kickstarteru.
Plány studia jsou ambiciózní. Pochopitelně chtějí vybudovat další lokace, po Černobylu bychom se měli přesunout na Mars. Především je však celá herní platforma koncipována jako open source. Podle vývojářů se do vytváření nových lokací bude moci zapojit kdokoli. Postup bude takový, že si tento kdokoli buď zakoupí roboty přímo od RemoteGames, nebo je podle jejich instrukcí sám sestrojí, a sám pak vytvoří vlastní arénu. Studio mu poskytne online platformu a veškerý potřebný servis s tím, že o výdělek se šábnou. Vyvolává to úvahy, nakolik je to realistické. Vytvořit lokaci podobného typu, jakou vytvořili v RemoteGames, není práce pro osamělého kutila, respektive není to práce na víkend. Na druhou stranu, jako aréna může posloužit i obývák nebo garáž.
Těch „ale“ je ovšem pochopitelně mnohem víc a úspěch tohoto projektu bude závislý především na tom, s jakým zájmem se setká u obyčejných uživatelských hráčů. Technicky je to hrozně zajímavé (o podrobnostech si lze přečíst na stránkách studia) a Isotopium stojí minimálně za vyzkoušení už teď. Prvotní wow efekt je nepopiratelný, černobylská aréna je vypiplaná a má i díky mrazivému hudebnímu podkresu skvělou atmosféru. Bude však nutné vybalancovat množství energie, kterou lze na mapě najít, a zajistit zábavnou herní náplň, která by dostatečné množství hráčů udržela delší dobu. Pokud se to studiu RemoteGames podaří a pokud se zapojí komunitní vývojáři, mohlo by jít v budoucnu o zajímavý fenomén zábavního průmyslu.
