Zelené peklo. Tak tvůrci označují tuze nebezpečnou džungli, kde se dlouhodobé přežití stává nepravděpodobným. Hadi, mravenci, šelmy, primitivní kmen a dokonce i psychický teror. Jak dlouho vydržíte vy?
Green Hell je relativní novinkou na herní survival scéně. Při tak tvrdé konkurenci jsme od nezávislého zcela nového polského studia Creepy Jar přece jen nečekali příliš. A první okamžiky skutečně přinesly spíše zklamaní. Když se však do hry zakousneme hlouběji a dáme ji druhou šanci, nabídne mnohem lepší zážitek, než se na první pohled zdá.
Příběhová kaňka
Hra začíná šplháním na skálu, ze které se ohlédneme zpět. Tam uvidíme vzdálenou (a rozmazanou) partnerku, se kterou je příběhová linka úzce spjatá. Vývojáři zřejmě zatím postavu úplně nedokončili, takže přítelkyni uvidíme pouze z dálky nebo skrze kouř ohně. Nikdy ji však neuvidíme čistě a jasně, takže pořádně nevíme, jak vlastně vypadá. Co však bude scházet očím, doženou naše uši. A tak s naší partnerkou budeme z počátku hojně budeme hovořit skrze vysílačku. Právě s ní jsme přicestovali do bujné džungle, abychom zde studovali tajemný divoký kmen. Dle naší drahé polovičky však bude nejlepší, když jej bude navštěvovat sama. Brzy se ukáže, že přes primitivní úroveň kmene, v něm existují dvě frakce. Jedna je pro mírumilovnou komunikaci s cizinci, zatímco ta druhá pro agresi a boj. Jednoho krásného dne nás čeká příchozí hovor vyděšené přítelkyně, která prosí o pomoc, po čemž se zcela odmlčí. Na nás samozřejmě je zachránit ji.
Survival každým coulem
Jenomže příběh zatím není hotový a po tomhle úvodu nás již čeká (pouze) boj o přežití. Posledním gestem naší drahé je věnování úžasného dárku k našim narozeninám. Rozbalíme si speciální chytré hodinky, které ukazují aktuální úroveň hydratace a tří hlavních složek stravy – sacharidů, bílkovin a tuků. Některé potraviny doplňují zejména tuky, jiné bílkoviny a podobně. Díky tomu nelze dlouhodobě jíst třeba jen jeden druh ovoce, ale budeme muset ulovit i nějaké to zvíře. Než si ho však uvaříme a sníme, je třeba zvíře naporcovat nějakou formou nože (stačí nabroušený kámen), vytvořit ohniště, rozdělat oheň a jídlo uvařit. Pro začínajícího hráče to může být práce klidně na celý herní den.
Stejně tak postavit jakýkoliv příbytek pro možnost uložení hry je práce na delší dobu. Už tak zřejmě začínáte tušit, že zatímco v jiných hrách jsme jídlo a bydlení obstarali snadno a poměrně rychle, zde je to práce na plný úvazek. Materiál zde opravdu neleží na každém rohu a místy mi přišlo až zbytečně zdlouhavé hledání kamene či určité rostliny. Když jsem chtěl postavit kamenné ohniště, běhal jsem džunglí a hledal velké kameny. Jeden jsem našel po zhruba 1-2 minutách sprintování, při čemž potřeba bych jich bylo tuším 10. Jistě mi tak dáte za pravdu, že 20 minut reálného času na hledání pár kamenů není zrovna málo. Nejhorší ze všeho pro mě ale bylo zůstat zorientovaný. Svůj tábor totiž velmi snadno ztratíte z dohledu, takže postavíte půlku domečku, začíná se stmívat a vy nevíte, kterým směrem vlastně vězí. Zejména pokud chcete při hraní hry jít na toaletu nebo si připravit svačinu, je vhodné se nejdříve vrátit na základnu. Pokud si totiž nepamatujete, kde přesně tábor leží, budete ho už jen horko těžko hledat.
Zelené peklo samozřejmě není náhodným názvem. Už při pouhém pohybu nás zde ohrožuje nejen nutnost potravy, pití a spánku (jinak omdlíme), ale také agresivní mravenci, hadi a dokonce i šelmy. Každou chvíli tak musíme prohlédnout každou končetinu, řezné rány ovázat vlastnoručně vytvořeným obvazem z listí, zatímco pijavice je třeba jednu po druhé odstranit. Ošetřování je zde ne na denním, ale spíše minutovém pořádku. Stejně tak v přírodě nás totiž může zabít i sebemenší rána, pokud se zanítí. Je tak nutné být neustále na obzoru a nic neriskovat.
Realistické je dokonce i stavění. Zatímco snad v každé jiné hře lze potřebné suroviny donášet v libovolném pořadí, zde je kladen důraz na logiku. Při stavění příbytku tak nejdříve umístíme základnu v podobě dvou klád, na které připevníme dlouhé klacky, aby následovaly klacky malé a palmové listí vytvořilo krytí střechy. A tak si nakonec troufám tvrdit, že člověk sem tam něco pochytí a dokázal by to použít i v reálné situaci. Podobně je na tom i rozdělávání ohně. Nejdříve nanosíme klacky, pak si připravíme suchý podpal (například ptačí hnízdo) a už můžeme třít klacky, abychom vytvořili malý ohýnek, který teprve doneseme do ohniště. Postavit si můžeme nejen domeček či postel, ale také skladiště pro konkrétní suroviny (klacky, kameny…), zařízení na filtraci vody či pasti na lov zvěře.
V průběhu hry na nás čeká zvláště členitý ostrov, jehož průzkum si zajisté užijete stejně jako já. Překvapí vás nejen obtížná orientace, ale i členitost terénu. Zatímco v ostatních hrách jsou víceméně dostupné a nedostupné zóny, zde lze jít téměř kamkoliv, avšak je třeba najít správnou cestu. Je tu totiž mnoho skal a vyvýšenin, na které se lze dostat jen z určité strany. Hojně taky využijeme spadlé kmeny stromů, které poslouží jako most. Je jich zde ale tolik, až jsou nerealisticky nápadné. Kde v přírodě u poloviny skal najdete kmen, který na ně vede? Na ostrově dále najdeme celou řadu lidmi opuštěných základen. Co se s nimi stalo, je třeba zjistit. Vzhledem k různým ostatkům nabodnutých na kůlech a nalezeném vyvráceném autě, mám ale vlastní teorii. Základní informace o nepřátelích, rostlinách, craftění a tak dále, nabízí texty a nákresy v našem deníku.
Lidojedi alá The Forest
Jste-li fanoušky survival žánru, zajisté znáte výtečný počin The Forest. I zde jsme se setkali s nepřátelským primitivním kmenem, který nám šel na potkání po krku. A světě div se, Green Hell je téhle hře v mnohém nápadně podobný. I zde totiž potkáme agresivní kmen, který po nás půjde při každé příležitosti. Ať už po nás střílí šípy nebo to vezmou hezky ručně, můžeme vzít jed na to, že jako mrtví skončíme na jednom z jejich oblíbených kůlů. Tihle hoši se nám nakonec zobrazí i jako pouhé iluze, které nám dokáží ubírat životy svými útoky, ale pokud je porazíme, jednoduše se rozplynou. To už však je případ, kdy nám začíná doslova strašit ve věži. Ano, další survival potřeba je psychologická. Pokud se dobře vyspíme a daří se nám, náš duševní stav se zlepšuje. Pokud však kašleme na ošetřování a celkově se nám nedaří, brzy začneme slyšet hlasy a to čím dál častěji. A nakonec nás vyzvou i zmínění duchové.
I když kombinace příběhu a tvrdého survival počinu v konečném důsledku může fungovat na jedničku, zatím je znát velmi raná fáze hry (testovali jsme verzi 0.2). Bohužel se mi zatím zdá být zbytečně složitý systém craftování, kdy inventář v podobě batohu je rozdělen na pět přihrádek, kdy člověk musí zdlouhavě hledat všechny potřebné věci. Craftovací okénko je nutné vyvolat zvlášť, a návod je ještě úplně jinde. Stejně tak je znát (prozatímní) technická nedodělanost, takže čekejte delší dobu načítání, opožděnou reakci při změně pohledu či zaseknutou postavu, která běhá do zdi. Oproti The Forest se mi tady navíc zdá být okolí málo interaktivní. Přestože všude kolem jsou rostliny a stromy, těžit a sbírat lze jen z máločeho.
Ve výsledku Green Hell už nyní láká na obtížný a oproti konkurenci i poměrně realistický survival, který člověka naučí základy opravdového přežití. Zatím to vypadá, že v budoucnu na nás čeká i poutavá příběhová linie, která už tak komplexní boj o přežití může povýšit ještě o úroveň výše. Zdejší džungle je skutečně poutavým místem a tak je škoda zbytečně složitého craftování/inventáře a řada dalších nedodělků. Vývojáři však mají příležitost vše opravit/vylepšit a vypustit survival, ze kterého si ještě sedneme na zadek.
