For Honor

V uzavřené beta verzi jsme pořádně otestovali velmi očekávanou bojovku z područí Ubisoftu. Jak dopadl For Honor, jehož trailery působí, jakoby mělo jít o jednu z nejlepších her poslední doby? Sami jsme byli překvapeni výsledkem. Avšak negativně.

 

 

Sakra. Je to snad nový trend či kde se berou všechny ty velkolepé reklamní kampaně, jež dlouhé měsíce masírují srdce hráčů, aniž by vzaly ohled na skutečný stav samotné hry. Copak vývojářům nedojde, že většina hráčů po skutečném startu bude zklamána? Těžko říct. Jisté však je, že poté, co se naše redakce (a nejen ona) vydatně těšila na tituly jako třeba No Man’s Sky, po vyzkoušení zůstaly snad jen oči pro pláč. Nyní máme podezření, že stejně dopadne i For Honor…

 

Ten jsme v rámci uzavřené beta verze začali testovat již od 27. ledna, tedy zhruba 14 dní před ostrým vydáním. Hned z kraje podotýkáme, že k dispozici byla pouze hra pro více hráčů, takže hru nemůžeme posuzovat komplexně. Stejně tak berte s rezervou cokoliv řekneme o multiplayeru. Právě díky zkušenostem z bety totiž toho může Ubisoft ještě mnoho změnit. Od někoho, kdo stojí za sériemi jako Assassin’s Creed, Far Cry či Tom Clancy’s, jsme toho však i tak čekali mnohem více.

 

 

Samotná beta má velikost přes 20 GB a tak jsme správně odhadovali, že vizuální stránka bude famózní. Ano, grafika je výtečná, avšak nikoliv zcela oslňující. Za to optimalizace šla do kytek. Hra neustále padá, objevují se stále nové chyby a když se je podaří opravit, objeví se další. Samozřejmostí je neustálé sekání, které nutí stahovat detaily dolů, čímž zase utrpí vzhled. Čekali jsme taktéž pořádnou hudbu, která naladí tu správnou bojovou atmosféru, avšak ani té jsme se nedočkali. Co se povedlo, jsou různé typy map. Ty vypadají opravdu skvěle a rozdílně. Jsou ale nezvykle malé. Někdy až žalostně malé. Snad je to předším kvůli faktu, že jsme hráli pouhou betaverzi.

 

 

Jedním z nejpříjemnějších překvapení je kvalitní čeština, která není jen někde, jak u celé řady jiných her, ale je všudypřítomná. Díky ní pochopíme jak celou řadu různých komb, které je třeba se postupně naučit, tak i zbytek ne zrovna jednoduchého systému hry. Naštěstí jsou k dispozici dvě videa a to pro každou postavu zvlášť. Jedno nás naučí základnímu boji, kde ukazuje různá kombinace tlačítek a jejich důsledek. Jakmile si je osvojíme, nezbývá než si pustit video druhé, které nás naučí i složitějším fíglům, jak nepřítele položit na lopatky. A jelikož každý z devíti hrdinů bojuje trochu jiným způsobem, najdeme video u každé třídy.

 

 

Ať už jde o samuraje, Vikingy či rytíře, u každého máme na výběr ze tří tříd. První z nich se zpravidla podobá tanku, má slušný dosah, skvělý damage avšak ne už tak velkou rychlost. Druhá třída se specializuje na obranu (má štít), jen u samuraje zde najdeme dlouhé kopí. Třetí třída je pak u všech tří vyhrazena pro rychlé, hbité „ninje“, kteří tancují kolem své oběti a nenechají ji ani chvíli v klidu. Do hry však ještě přibude jeden hrdina ke každé ze tří civilizací.

 

For Honor nabízí slušnou šíři možností, co se týče úprav postavy. Za prvé si každého z naší devítky můžeme vyšperkovat přesně dle svých představ. Měníme různé vzory, barvy a to u každé části brnění. Nechybí možnost (vlastně je to nutnost) tvorby vlastního erbu. Dokonce lze zřejmě vytvořit nevhodný a urážlivý erb. Sice nevíme jak, ale vývojáři nabízí možnost nahlásit cizí „nevhodný“ erb, takže to asi fakticky jde.

Dále si hrdiny vybavíme již ne na oko, ale prakticky. Vybavíme je různým brněním, štíty či zbraní. Nemůžeme měnit zbraně co do typu, hrdina vždy musí mít zbraň, která je k němu přiřazena. Takže třeba rytíř s dlouhým mečem nemůže dostat sekeru. Nicméně může dostat meče z různých slitin, různé rukojetě a podobně. To vše mění statistiky, obvykle se něco zlepší a něco zhorší. Zbraně mají různé třídy a ty vyšší statistiky samozřejmě více zlepšují než zhoršují. Předmětům lze taktéž navyšovat úroveň ručně. A ty nepotřebně prostě rozebreme, za což dostaneme materiál. Vybavení získáváme jednoduše – na konci každé hry.

 

 

Každá postava má navíc určité speciální schopnosti. Některé jsou pasivní, jiné aktivní. K dispozici jsou však pouze čtyři sloty, při čemž v každém slotu je na výběr z několika možných schopností. Postupem času si je odemkneme a pak je samozřejmě můžeme libovolně prohazovat. Schopnosti však nejde používat hned od začátku bitvy. Musíme si je bojem či plněním úkolů teprve vysloužit. Postupně se nám tak odemkne 1. schopnost, následně druhá a tak dále.

 

Schopnosti lze však využívat jen v módu čtyři na čtyři, kde je kromě hrdinů spousta vojáků na obou liniích. Vyhraje strana, která získá určitý počet bodů. Ten si lze vysloužit jednak obsazováním pozic a jednak zabíjením soupeřů. Dále je k dispozici hra 2 na 2, kde jsou již pouze hráči. Mapa chytře odděluje dva a dva, takže nejdříve bojujete se soupeřem naproti vám, při čemž výherce běží rychle pomoct kamarádovi, čímž vznikne situace dva na jednoho. Posledním módem je duel, kde je pouze jeden na jednoho. Z pěti kol je v duelu nutno vyhrát tři.

 

 

V duelu si maximálně užijeme prožitek z všemožných úderů, taktického blokování nepřátelských ran, po kterých následují rychlé výpady, prolomení soupeřovy obrany a podobně. Naopak ve hře 4 na 4 vládne spíše chaos. Zklamaly nás souboje proti obyčejným vojáčkům, které zkrátka jen stereotypně mydlíte pár typy úderu, při čemž každý po jedné ráně odpadne. Na straně druhé zde v polovině případů nenastane rovný boj a často jsou proti vám dva, tři nepřátelští hrdinové, kvůli čemuž máte jen pramalou naději na úspěch. Při troše štěstí pak změní směr a příchozí kolega vás může oživit. Pokud vás neoživí, stejně se narodíte po nějaké době znova.

 

For Honor není hotový. Je to však mnohem více viditelné, než jsme očekávali. Vývojářům držíme palce, aby vše dali co nejdříve do kupy. Odhlédneme-li ale od technických chyb, hra nás příliš nenadchla. Souboje jsou sice zábavné, avšak poněkud stereotypní. Hrdinové se od sebe neliší zase tak moc, náplň misí je stále stejná a není kdo ví jak bohatá. Bohužel si tak nemyslíme, že by For Honor byl opravdových hitem ani po vydání. Počkejme si však raději na vydání. Vývojáři toho mohou hodně opravit a kampaň přece jen může být špičková.