Možná si mnoho neznalých hráčů říká, proč se beta hry dostává na PS4 až teď, když na PC si mohli hru zahrát všichni kovaní uctívači tohoto japonského klenotu již v říjnu roku 2012. Stalo se to proto, že celá hra byla v té době rozbitá a nedodělaná. Proto Square Enix vypnul servery, všem hráčům se omluvil a slíbil, že hru vydá znovu jako Final Fantasy XIV 2.0, což se stalo, ale hra dostala podtitul A Realm Reborn. Znovuzrození říše se opravdu povedlo, a tak mé čtyřdenní testování bety probíhalo v nadšeném duchu! Musím se přiznat, že vážně uvažuji o koupi tohoto titulu právě pro PlayStation 4 a jsem ochoten platit i měsíční poplatky s výhledem, že tato hra nebude jistě později převedena na free to play model z důvodu japonského přesvědčení o neblahých vlastnostech tohoto platebního modelu pro MMORPG. Po vypnutí serverů Final Fantasy XIV museli tvůrci hry navázat na příběh, který následuje ve Final Fantasy XIV: A Realm Reborn. A myslím si, že se jim to povedlo – tedy kromě hodně rozvleklého začátku, ale u her ze série Final Fantasy jsme si na tento neduh už mohli zvyknout. Intro vám prozradí, že na svět zaútočil Bahamut, který chtěl vyhladit jeho veškerou populaci. To se mu naštěstí nepovedlo, protože zlomek populace byl vytrhnut z času Krystalem a odeslán do budoucnosti, aby znovu vybudoval civilizaci a rasy se mohli semknout proti finální hrozbě, která by v případě neúspěchu znamenala definitivní konec veškerého života na planetě. Pět let po té se hráči budou snažit této hrozbě zabránit a budou hrát za postavy vyvolené Krystalem.
Beta probíhala od 22. února do 3. března a samozřejmě jako u každého MMORPG se hráč první hodinu bude potýkat s tvorbou postavy a ne jinak je tomu i Final Fantasy XIV, protože tvorba vašeho avatara je opravdu hodně rozmanitá. Můžete si vybrat z několika ras, mezi které patří Hyur, což jsou stvoření nejvíce podobní lidem. Rasa Elezen pak ze všeho nejvíce připomíná elfy a rasa Lalafell zase trpaslíky, ovšem zástupci této rasy nejsou tak buclatí. Další rasou, za kterou můžete hrát je Miqq´te a zástupci této rasy připomínají kočkolidi. Poslední rasou je Roegadyn, kteří svou mohutnou postavou připomínají obry. Po té si vyberete, ke kterému klanu má vaše nově tvořená postava patřit, což ovlivní vaše prvotní atributy jako sílu, obratnost, vitalitu, inteligenci a tak dále. Puntičkáři si po této volbě užijí svoje, protože na řadu přichází opravdu až nevýslovně otravná volba vzhledu, kde si mohou upravit snad i velikost mateřských proporcí u ženského pohlaví. Tato volba jde naštěstí pro mne přeskočit. V závěru tvorby postavy si vyberete, v jakém dni a roce se narodila a můžete se konečně přesunout k jedné z posledních položek, v které si vyberete jednoho z dvanácti patronů, kteří vám do vínku nadělí základní znalosti čtyř elementů, a po té vás ještě čeká volba povolání, které se dělí na válečné umění a umění magie. V samotném závěru si zvolíte jméno a konečně můžete vyrazit za dobrodružstvím.
Pro své velkolepé dobrodružství jsem si vybral kočko-člověka rasy Miqq´te a do první oblasti jsem se dostal v dopravníku taženém kuřaty Chocobo. Ocitl jsem se ve vesničce zvané New Gridania a mé kroky vedly jak jinak než do místního hostince. V hostinci jsem si popovídal s Matkou Miounne, což je něco jako místní správcová budovy Carline Canopy. Ta mně představila zdejší komunitu a poradila, jak se starat o svého avatara a kde by bylo nejlepší v těchto zlých časech hledat dobrodružství tak, abych zbytečně neriskoval svůj život. Při tvorbě druhé postavy (to jen proto, abych vyzkoušel hru za jiné povolání) jsem zvolil rasu Hyur a rázem jsem se ocitl na lodi plující nekonečnou dálavou oceánu a byl napadnut piráty. Po úspěšném odražení jsem skončil ve městě Limsa Lominsa, což je přístavní město rasy Roegadyn. Samozřejmě u prvního i druhého rozehrání vás spojují shodné cíle, jen se na ně díváte z jiného úhlu pohledu, což této MMORPG hře dává do vínku obrovskou porci znovu hratelnosti.
Final Fantasy IXV se objevuje prvně v celé sérii nový systém povolání, jenž dostal jméno Armoury systém. Jde v podstatě o to, že můžete svou třídu a povolání měnit dle toho, jakou zbraň či nástroj právě držíte ve své hlavní ruce. Pokud například máte v ruce meč, patříte do bojové třídy a záleží jen na vás, jak dlouho ho budete používat a levelovat jako bojovník. To samé platí u magických předmětů, díky nimž můžete na nepřátele sesílat kouzla. Předměty a zbraně si můžete také vyrábět, pokud máte dostatek materiálu a potřebné suroviny. V betaverzi jsem se dostal přes 10 level a až překročíte tuto hranici, můžete začít rozdělovat získané body do atributů svého avatara. Od 10tého levelu si můžete také pronajmout chocobo, který vám poslouží k rychlejším přesunům mezi lokacemi (lze použít i teleportační krystaly) – jen jej neovládáte, protože chocobo je naučen cestovat skrz nejbezpečnější trasy mezi městy. Potěšila mne píseň, která se rozezní při jízdě na hřbetu tohoto přerostlého kuřete a jež odkazuje na prvotní díly této série. Hra nabízí maximálně 50tý level, přičemž při překonání dvacátého, třicátého, čtyřicátého a padesátého levelu se ve hře odemknou určité nové možnosti (PvE arény, PvP arény, raidy atd.). Všechny předměty (zbraně a zbroj), které používáte, podléhají opotřebování, takže vám nic nevydrží věčně. V ostré verzi budou k dispozici sluhové – NPC, které si mohou hráči za určitý obnos najmout a ti vám potom pomohou udržovat vaši výbavu v perfektním stavu nebo zaběhnou do obchodu prodat vaše nepotřebné předměty. V této hře také existuje ekonomický model tržiště, v kterém si snadno vyberete, jakou výbavu pro své povolání hledáte. Stačí přijít k jedné z mnoha tabulí s nabídkou již použitých předmětů, které se nehodily zkušenějším hráčům, ale nováček by za jejich získání zaplesal. Tabule ze všech tří měst jsou navzájem propojeny, takže vždy se vám ukáže ucelená nabídka veškerých dostupných předmětů pro vaši postavu.
Po audiovizuální stránce není skoro co vytýkat. Hra sice běží ve Full HD (1080p) při 60 snímcích za vteřinu, ovšem tvůrci i tak ponechali některé textury zcela rozmazané (například textury trávy v lesích, z které místy hustě trčí stébla trávy a jiného plevele). Dále mne dosti vadilo, že hlavní hrdina je totálně němý a málo kdo z hlavních příběhových postav je nadabován. A když už na tuto výjimku narazíte, stejně nejsou ústa postavy, která k vám promlouvá, synchronizovány s dabingem. V tomto bodě hra bohužel prohrává na plné čáře. Nádherné je ovšem střídání denní doby a hlavně efekty počasí – od bouřky, přes vytrvalý déšť, po mlhu a následně jemný opar konče slunným dnem. Prostě nádhera. Také veškeré světelné efekty jsou velice líbivé, jen při větších bitevních vřavách přes všechny ty světelné efekty není pořádně vidět na ukazatel vašeho zdraví, proto je nutné sledovat ucelený přehled ukazatelů HP, MP a TP v dolní části obrazu a to bohužel kazí výsledný dojem z herního zážitku.
Vzhledem k tomu, že se jedná o MMORPG je ovládání trošku složitější, ale po pár hodinách jsem si na něj zvykl. Velmi důležitou vlastností je využívání touchpadu na ovladači, díky kterému se hra ovládá mnohem lépe, než kdybyste měli vše řešit směrovými šipkami. Nejběžnější úkony se dají zvládat na ovladači, ale třeba při obchodování jsem raději využíval touchpad – jen pozor, potvrzení se provádí vždy dvojklikem. Samozřejmě budete hojně využívat kombinaci kláves, protože do rychlých slotů toho můžete naházet opravdu hodně. Pokud tedy podržíte R1, můžete si pomocí osmi tlačítek vybrat jednu ze sad vámi přednastavených rychlých slotů. Po vybrání máte k dispozici 16 slotů, což dává dohromady 128 slotů, které můžete používat. Levá skupina vybrané sady se aktivuje podržením triggeru L2 a následným vybráním přiřazené klávesy – chytré a rychlé (pravá skupina je samozřejmě přiřazena pod R2). Nebojím se dokonce říct, že tvůrci hry vymysleli opravdu perfektní model pro ovládání i tak komplexních MMORPG, jakým Final Fantasy XIV bezesporu je. Pokud chcete hrát z pohledu vlastních očí (nastavení kamery při prvním spuštění hry je ve třetí osobě), stačí podržet L1 a zazoomovat pravým analogem dopředu. Lze zoomovat i opačně a dívat se tak na svou postavu z větší dálky.
Ostrá verze má vyjít v dubnu a pro hraní nebude vyžadovat členství PS Plus, což je rozhodně výborná zpráva. Navíc hra běží ve Full HD a už v beta verzi byl dostupný Remote Play, takže si hru můžete užít i na PS Vita, ale vzhledem k malému display tohoto zařízení je jeho využití sporné. Naštěstí se jedná o betu, takže si snad tvůrci s UI ještě pohrají, aby se dala hrát i na PS Vita. Navíc by to chtělozvětšit font všech popisků, rozhovorů a textů i na PS4 verzi, protože při hraní na 120 cm úhlopříčce ze 3 metrů jsem musel několikrát mžourat, abych vůbec něco přečetl. A jako pěkný bonus navíc je potvrzeno, že hra podporuje crossplay mezi platformami, takže hráči z PC se budou ve světě Final Fantasy XIV potkávat s hráči hrajícími na PS4 a snad i PS3 (ale toto je zatím nepotvrzená zpráva). A kdo například započal svou cestu fantasie na PC, může v hraní pokračovat třeba na PS4, protože postava se váže na účet a ne na platformu. Mohl bych klidně dále pokračovat v popisování dalších dojmů (například jsem nestihl vyzkoušet tvorbu zbraní, lektvarů atd.), ale to si nechám až na recenzi plné verze. Teď mohu jen říci, že takto má podle mého názoru vypadat next-gen MMORPG a už se opravdu těším na ostrý start!!
