Hned z kraje je třeba zmínit, že Astroneer je stále ve vývoji, ačkoliv si jej lze již zahrát v rámci předběžného přístupu skrze Steam (stránka zde). Aktuálně hra stojí 20 euro, což na nedodělanou hru nakonec není zase tak málo. Hra je k dispozici také pro Xbox One a to za 20 dolarů. Vše dále řečené je tak třeba brát s rezervou, protože hra se stále ještě rychle mění.
Přímo v menu si vybereme jednoho z kosmonautů (liší se vlastně jen v podobě skafandru) a pak už jsme uvnitř našeho modulu vystřeleni na nejbližší planetu. Jakmile vystoupíme, hra začíná. Hráče tak možná překvapí poměrně rychlý začátek, kdy v podstatě stojíme vedle modulu a nevíme, co přesně dělat. Hra totiž nenabízí žádný návod ani průvodce. Snad jej vývojáři plánují do hry dodat později, aby předešli zmatenosti hráčů.
O to důležitější pro začínajícího hráče může být tento článek, který mu ozřejmí principy hry. V první fázi je třeba těžit, abychom mohli postavit či vyrobit další věci. Těžit lze pomocí speciální zbraně, která zároveň dokáže měnit terén. Zvládne nejenom dělat díru do země, ale dokonce terén zarovnávat či ho zvyšovat. Po světě jsou rozmístěny různě vzácné materiály, které je třeba získat. Některé lze přímo užít, jiné je třeba nejdříve přetavit v peci, což je speciální budova.
Tahle zbraň však spotřebovává energii a pokud nám dojde, těžení dočasně končí. Energii lze získat buďto přímo vytěžením čisté energie, která vypadá jako jeden z materiálů, případně lze postavit malý solární panel či větrnou turbínu, které lze připevnit na náš skafandr, takže se energie při vhodných slunných / povětrnostních podmínkách dobíjí. Další cestou je dojít k již zmíněnému modulu, kolem kterého se staví základna. Jakmile se k základně přiblížíme, automaticky se objeví hadice, jež nás se základnou pojí a ta nám okamžitě dobíjí vše potřebné.
Kromě energie to znamená především kyslík. Právě ten je životně důležitý a po opuštění základny máme jen několik desítek vteřin, než nám dojde. Hra nás na to v určitých intervalech upozorňuje, avšak i tak se často nestihneme k základně vrátit včas. Udusíme se. Naštěstí hra netrestá smrt kdo ví jak přísně. Pouze se narodíme u modulu jakožto nový panáček, který sice přijde o věci z inventáře, avšak zůstanou věci zapojené do dvou speciálních slotů postavy. Mrtvá postava se vším, co měla u sebe, je navíc označena na mapě, takže si pro upuštěné věci můžeme znovu dojít.
Právě do těchto dvou slotů lze přidat celou řadu věcí. Kromě zmíněného solárního panelu a větrné turbíny také nádrž pro více kyslíku, generátor energie, který dodává elektřinu pokud do něj vložíme rostliny či jinou organiku a tak dále. Skvělé na tom je, že všechny tyto vymoženosti lze kdykoliv odpojit od skafandru a napojit na některou z budov základny, kde opět plní svou roli.
Zpočátku se opravdu daleko nedostaneme, protože nám pořád dochází kyslík, avšak jedna z budov dokáže po dodání potřebného materiálu vytvořit auto. To lze vybavit dle vlastních kritérií, ať už je to jedno sedadlo, dvě sedadla, solární panel či více místa pro přenášení více surovin. Možností je celá řada. Vozidlo nás dostane na velké vzdálenosti poměrně rychle, ačkoliv na oplátku potřebuje dodávat energii. Stačí na něj však plácnout tolikrát zmíněný solární panel a jezdit přes den. Vozidlo nám zároveň doplňuje kyslík, takže je pro průzkum okolí klíčové. Stejná budova také dokáže vytvořit nový létající modul, se kterým se pak podíváme na jiné, odlišné planety, kde začneme zase nanovo.
Na jiných planetách je však na rozdíl od té první mnohem více zajímavých artefaktů. Ty je vždy třeba popadnout, dopravit na základnu a vložit do výzkumného centra (tj. speciální budovy). To objekt prozkoumá a například zjistí, že je to vzácná surovina, jež lze dále užít. Častěji však odhalíme plán na novou budovu či vychytávku. Nová budova nám zase umožní něco dalšího. Tímto způsobem se stále posouváme vpřed a to poměrně rychlým tempem.
Ještě než si vybereme, kterou budovu zrovna postavit, je třeba vytvořit základ budovy, jež se automaticky propojí se zbytkem komplexu. Teprve následně nám dá hra na výběr z řady budov a to zpravidla s požadavky na materiál. Různé budovy požadují jiné věcí, takže můžeme postavit třeba zrovna to, na co máme věci (samozřejmě pokud danou budovu již nemáme). Budovy pro svou činnost vyžadují energii, takže je třeba na jejich volné sloty přidávat již zmíněné věci, jež ji zajistí.
Později si zvládneme vytvořit vše, co již umíme, jen ve větším měříku, kdy věc obsadí dva sloty. Daná věc má však o poznání lepší výkonnost, ne pouze dvojnásobnou. Třeba taková „dvojitá“ solární elektrárna rozklopí své panely, jakmile slunce vysvitne a dopřeje nám dostatek energie po celý den.
Zajímavý je systém inventáře. Postava má několik míst, kde lze schovávat materiály či věci. Danou věci mezi slotem a světem však táhneme přímo. Pokud chceme něco z inventáře vyndat a dát to na určité místo, jednoduše otevřeme okno inventáře, věc chytneme myší a táhne na místo venku (či třeba na slot budovy). A zase naopak. Tato přímost a jednoduchost ušetří mnoho času.
Někdy se budeme muset vydat do hlubokých jeskyní, které jsou opravdu bohaté na všelijaké materiály. Zároveň zde ale číhá celá řada nebezpečí. Jednak jsou tu různé zabijácké rostliny jako třeba ty vypouštějící plyn, jež nás za pár vteřin zabije, či vystrkující jehly, které nás lehce propíchnou. Je třeba dávat bedlivý pozor. Druhý problém je v nedostatku kyslíku a energie, který se řeší přímým těžením obou těchto surovin na místě. Na tom, že někde to či ono nalezneme, závisí nás život. Chodbičky jsou spletité, různě propojené a neuvěřitelně složitě se v nich orientuje. Pokud už máme plné „kapsy“ a chceme se vypravit do základny, můžeme hledat cestu zpět klidně i dalších 30 minut. Naopak legrace je tunely projíždět autem 🙂
Astroneer se pyšní krásnou grafikou. Bohužel s postupem hry však jsou občas problémy s dostatkem snímků za sekundu. Zvláště při cestování autem se hra místy seká, fps padá na 17 až 20 snímků/s. Vývojáři ale mají dostatek času na optimalizaci.
Hra se stává citelně zábavnější při hře s přáteli. Dohromady mohou hrát až 4 lidé v co-opu, kde společné průzkumy i stavění opravdu stojí za to. Hru s čistým svědomím doporučujeme nejenom fanouškům buid survival hříček, ale každému náruživému hráči. Ideálně však doporučujeme ještě chvíli počkat, protože obsahu ve hře přece jen ještě není tolik, kolik by se slušelo.
