Armored Warfare

Válečné hry jsou bezesporu žánrem, kterým si prošel snad každý, kdo videohrám věnuje alespoň trochu volného času. Je-li tento styl her vašemu srdci blízký, pak máte dvojnásobný důvod zajímat se o bitvami nabitý titul Armored Warfare. Tuhle válečnou hru je vlastně možné hrát jako free-2-play již mnoho měsíců. Teprve v poslední době však stále ještě vyvíjená akce dostala zajímavé rysy.

 

 

 

Po stažení klienta z oficiálních stránek a zaregistrování se už vás čekají jen hodiny zábavy. Už při instalaci navíc potěší nabídka dvou verzí, pro slabší a silnější PC. Ze začátku samozřejmě nesmí chybět tutoriál. Tvůrcům patří náš dík za to, že se v něm přidrželi osvědčené metody udělat jej spíše kratší. Můžeme tak rovnou zapomenout na příliš nudné a zdlouhavé divadýlko, kde tvůrcům máme dokazovat, že umíme hýbat myší. Za pár minut se naučíme ovládat jeden z nejobávanějších válečných strojů vůbec – samotný tank. Zjistíme, jak využít tuny pancíře i ohromný kanón ke zničení co nejvíce nepřátel.

 

Oddělené ovládání vozidla a jeho věže je řešeno přirozeně a intuitivně. Myší se řídí věž, což poskytuje dostatečnou obratnost pro míření, zatímco tank se pohybuje díky klasickému klávesovému řízení. Vůz, dá-li se to tak nazvat, reaguje bez prodlevy, což na jednu stranu poskytuje větší volnost při manévrování, na tu druhou ubírá na věrohodnosti. 

 

Člověk je doslova vržen do bouře zvířeného prachu, lomozu výbuchů a bitevní vřavy tanků. Naštěstí nám v orientaci pomohou přehledné ukazatele. Povědomí o stavu stroje je na tedy dobré úrovni, což je pro kapitána tanku ostatně to nejdůležitější. První souboje jsou vcelku jednoduché, přitom však nezapomínají na svůj hlavní účel – připravit hráče na skutečný boj. Od začátku jsme nuceni kličkovat mezi ruinami domů či skalisky a jinými překážkami, hrát si na kočku s myší a snažit se být vždy ten rychlejší, chytřejší, agresivnější.

 

 

Nutné je nezapomenout, že střela k cíli chvilku letí a není nijak naváděná. Jsme tudíž nuceni předvídat a počítat s pohybem nepřátel. Tento fakt má za následek vytvoření realističtějšího souboje. Častokrát se stane, že zpočátku mineme cíl a musíme čekat na přebití, které občas trvá delší dobu, než nepřátelé dovolí. Ani při úspěšném zásahu ale není vyhráno – jedna střela na tlusté pancíře často nestačí a je tedy třeba udělit ještě nějaké to poškození navíc. Nabízí se vystřelit ještě několikrát a pokoušet se zasáhnout cíl. To je vlastně společně s pohotovým a hbitým manévrováním nejlepší cesta, jak se se soupeři vyrovnat. Kromě střelných zbraní a těžkých děl máme k dispozici rovněž poněkud přímočarejší řešení: do nepřítele prostě plnou parou najet. Tímto úkonem mu sice nemůžeme způsobit takovou škodu jako při střelném zásahu, ale dobře mířený náraz do boku dokáže někoho s menším počtem životů vyřadit ze hry.

 

Jakmile jsme připraveni na souboje se skutečnými lidmi, nemá smysl jakkoli otálet. Musíme se vrhnout přímo do víru soubojů, v nichž se rve kov na kusy a vzduchem znějí výbuchy kilogramů trhaviny. Tento druh boje se od toho proti počítači zásadně liší hned v několika věcech. Tou první je, že skuteční hráči jsou prostě lepší než systémem řízené postavy nastavené na určitou úroveň. Člověk je samozřejmě tvor nevyzpytatelný a téměř vždy se zachová jinak, než bychom předpokládali. Proto se pohyby reálných soupeřů razantně lidí od těch automatických. To se ale dalo čekat.

 

 

Kdo někdy hrál nějakou tankovou hru, jistě ví, jak moc důležitý je moment překvapení a nakolik ho lze využít ve svůj vlastní prospěch. Není totiž jednodušší cíl než ten, který o nás neví. V tomto ohledu musíme vyzdvihnout herní prostředí, které je plné překážek a dává tak prostor pro složité manévrování, skrývání se a přepadání ze zálohy. Za zdmi budov rozstřílených měst nalezli úkryt už mnozí velitelé tanku. Stromy nejsou pro tank překážkou, ale z nějakého důvodu všechno ostatní, co není zrovna osobní automobil už překážkou je. Například do vypáleného autobusu lze střílet hodinu v kuse a nikdy se nerozpadne. Stejně tak odolá pokusům o fyzický útok dvou vozů.

Co však nesmí být opomenuto je dynamika celého souboje a jeho průběhu. Popravdě nikdy nenastane situace, abychom mohli sečkat na místě déle než několik sekund a neutržit přitom přímý zásah. V Armored Warfare je tak jen málo soubojů, které by trvaly nějak výrazně dlouhou dobu.

 

Za zmínku jistě stojí i delší týmové mise, v nichž je třeba ubránit určitý objekt či místo, nebo jej naopak dobýt. Mnohdy se stane, že se do hry vmísí trocha taktizování a místo obsazování bodu se týmy spíše snaží zničit jeden druhého, takže je cílové místo paradoxně téměř prázdné. A když máte nějakou tu farmu či les ubránit, i když se vám to podaří, je nakonec místo naprosto zdevastované, což nám alespoň připomene skutečné dopady války.

 

 

Co se ovládání a rozhraní týče, není co vytknout. Stroje reagují rychle a kontrola nad nimi je snadná. Úvodní obrazovka, či obrazovka s menu, neobsahuje žádné nadbytečné prvky a přesně odkazuje ke všem možnostem od vylepšování tanku až po vlastní nastavení hry a výběru druhu souboje. Těch je v zásadě několik a u všech je možné nastavit obtížnost. Malé a přehledné rozbalovací menu nabízí možnost hrát buď proti počítači, proti skutečným hráčům a poté několik dalších nastavení pro takzvané „custom games“.

 

Na hře jako celku je vidět veliký kus odvedené práce. Ať na grafice, tak na ovladatelnosti, či prostě na faktu, že Armored Warfare není nic odfláknutého. Zatím je sice k dispozici pouze beta, ale i ta už vlastně nabízí právoplatnou hru, s níž je možné užít si hodiny a hodiny kvalitní zábavy. Vývojářům se v rámci vývoje přitom nabízí neskutečné možnosti hru ještě nadále vylepšovat. Nezbývá, než čekat, jak se tahle tanková akce popere s konkurencí v podobě War Thunder a World of Tanks.